ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.256.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 256/2021-304
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 3. 2021 o dovolání obviněného R. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2020, sp. zn. 4 To 170/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 41/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2020, č. j. 3 T 41/2020-165, byl R. B. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let.
Proti rozsudku podal obviněný do výroku o trestu odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 10. 2020, č. j. 4 To 170/2020-242, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný dovolání, kterým ho napadl v celém rozsahu, a odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Namítl, že postupem odvolacího soudu byla porušena zásada, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, protože oproti původnímu složení odvolacího senátu, který měl věc projednat ve veřejném zasedání dne 18. 9. 2020, bylo pro veřejné zasedání dne 8. 10. 2020 složení senátu změněno. Tato změna nastala bez jakéhokoli rozhodnutí nebo odůvodnění. Došlo k ní v důsledku změny rozvrhu práce č. 9 od 1. 10. 2020, podle dovolatele však byla změna učiněna v rozporu s ustanovením §42 odst. 2 zákona o soudech a soudcích. Obviněný se domáhal toho, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v původním písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že složení senátu skutečně bylo změněno, avšak v souladu s výjimkou uvedenou v §42 odst. 2 zákona o soudech a soudcích. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Následně zaslal státní zástupce Nejvyššímu soudu doplnění svého vyjádření, neboť zjistil, že napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně byly zrušeny jiným rozhodnutím, v rámci kterého byl obviněnému uložen společný trest za pokračování v trestném činu. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak není přípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu přitom došla k závěru, že napadené rozhodnutí musí v době dovolacího řízení existovat, nesmí být zrušeno. Nepřípustné je proto mimo jiné dovolání proti rozhodnutí, které bylo zrušeno v důsledku uložení společného trestu za pokračování v trestném činu podle §45 tr. zákoníku. Vady takového rozhodnutí pak lze uplatnit v rámci dovolání proti pravomocnému rozhodnutí, kterým byl uložen společný trest. Takový názor Nejvyšší soud vyslovil např. v usnesení ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004 nebo ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 11 Tdo 239/2007, nejnověji pak v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 6 Tdo 854/2020, které bylo zasedáním trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 24. 2. 2021 schváleno k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou ve znění: „Nejvyšší soud nemůže v řízení o dovolání přezkoumávat již neexistující rozhodnutí nebo výrok. Došlo-li proto před rozhodnutím o dovolání ke zrušení pravomocného rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, popřípadě ke zrušení dovoláním napadeného výroku (např. v souvislosti s uložením souhrnného trestu či společného trestu za pokračování v trestném činu), je v takovém případě dovolání v daném rozsahu nepřípustné a – nesměřuje-li současně i proti jinému výroku téhož rozhodnutí, který zrušen nebyl – je nutno je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout.“
V daném případě se právě o takovou situaci jedná. Jak je zřejmé z obsahu spisu, napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2020, sp. zn. 4 To 170/2020, bylo společně s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2020, sp. zn. 3 T 41/2020, zrušeno rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 11. 2020, sp. zn. 10 T 21/2020, kterým byl obviněnému podle §45 odst. 1 tr. zákoníku uložen společný trest za pokračující přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož jeden z útoků tvořil právě dílčí skutek ze dne 26. 2. 2020 popsaný ve výroku rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2020, sp. zn. 3 T 41/2020. Z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 11. 2020, sp. zn. 10 T 21/2020, je dále zřejmé, že se obviněný stejně jako státní zástupce vzdal práva odvolání, a to za sebe i osoby oprávněné tento opravný prostředek podat v jeho prospěch, čímž rozsudek nabyl právní moci. To vyplývá i z dalšího obsahu spisu a Nejvyšší soud to ověřil rovněž z aktuálního opisu rejstříku trestů obviněného.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného R. B. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 3. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu