ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.408.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 408/2021-315
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 5. 2021 o dovolání obviněného D. O. , nar. XY v XY, bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 5 To 250/2020, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 99/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. O. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2020, č. j. 88 T 99/2020-235, byl obviněný D. O. uznán vinným v bodě 1 zločinem obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku a v bodech 1 a 2 přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za trestné činy uvedené v bodě 1 a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2020, č. j. 10 T 14/2020-58 (v právní moci dne 29. 5. 2020), mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb po 100 Kč (celkem 25 000 Kč), pro případ jehož nevykonání byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, a souhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti roků. Výrok o trestu z citovaného trestního příkazu byl zrušen podle §43 odst. 2 tr. zákoníku. Za přečin uvedený pod bodem 2 mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a trest propadnutí věci, a to motorového vozidla zn. VW Golf (ve výroku specifikovaného). Dále mu bylo uloženo nahradit poškozeným S. M. a N. Š. každé škodu (správně nemajetkovou újmu) ve výši 30 000 Kč.
2. Uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil obviněný v podstatě tím, že
1. dne 5. 5. 2020 v době kolem 16:50 hodin řídil ulicemi města Brna osobní motorové vozidlo zn. Volkswagen Golf, reg. zn. XY, a když ho chtěla policejní hlídka, která ihned po vyjetí na služebním vozidle zapnula světla červeno-modré barvy současně s nápisem STOP POLICIE, zastavit na ulici XY, s vozidlem prudce akceleroval a začal vysokou rychlostí ujíždět po ulicích XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY, přičemž po ulicích XY a XY jel v protisměru rychlostí cca 110 km/h, následně na ulici XY ve vysoké rychlosti projel mezi dvěma dětskými hřišti v SOS vesničce, kde platí dopravní značka zákaz vjezdu všech vozidel. V uvedeném prostoru se v té době pohybovalo přibližně 23 dětí a dospělých, kteří se jednáním obviněného cítili ohroženi. Po ulici XY v té době šly S. M. a N. Š. s kočárky s několikaměsíčními miminky a dcerami ve věku tří let, které se volně pohybovaly po chodníku, neboť se jedná o klidnou a slepou ulici. Když se vozidlo VW Golf řítilo touto ulicí, matky na dcery zakřičely, aby zůstaly stát, což dívky učinily, a nedošlo tak k tragickým následkům, neboť vozidlo kolem nich projelo vysokou rychlostí ve vzdálenosti cca jednoho metru. Poté obviněný na ulici XY, kde končí komunikace, vozidlo zastavil a utekl. Jen shodou okolností nedošlo ke zranění či usmrcení jiné osoby, neboť se jedná o prostor mezi dvěma dětskými hřišti, kde se osoby volně pohybují. Tohoto jednání se obviněný dopustil, ačkoliv mu byl příkazem Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravně správních činností, ze dne 30. 4. 2019 pod č. j. MHMP-795023/2019/Klo, který nabyl právní moci dne 18. 5. 2019, uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvanácti měsíců ode dne nabytí právní moci uvedeného příkazu,
2. dne 2. 6. 2020 v době kolem 13:07 hodin řídil ulicemi města Brna motocykl KTM osazený nezákonně upravenou reg. zn. XY, a když ho chtěla policejní hlídka zastavit na ulici XY v Brně, s motocyklem prudce akceleroval a začal hlídce ujíždět. Ačkoliv hlídka zapnula majáky modré barvy současně s nápisem STOP, zvýšil rychlost, vjel v protisměru do jednosměrné ulice XY, přičemž u křižovatky ulic XY a XY nezvládl řízení a s motocyklem havaroval. Ihned poté před policisty začal utíkat ulicemi XY a XY, přičemž hodil pod nohy pronásledujícího policisty svou motorkářskou helmu, aby zabránil svému dostižení, následně však při útěku na schodišti mezi domy č. XY a XY na ulici XY ztratil rovnováhu a byl zadržen. Tohoto jednání se dopustil přesto, že mu byl trestním příkazem Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 14/2020 ze dne 24. 2. 2020, který nabyl právní moci 29. 5. 2020, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců.
3. K odvolání obviněného (kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu) Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 11. 2020, č. j. 5 To 250/2020-270, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výrocích o trestech a o náhradě nemajetkové újmy a nově rozhodl tak, že obviněnému jednak uložil (za stejné trestné činy jako soud prvního stupně) shodný souhrnný trest odnětí svobody a souhrnný trest zákazu činnosti jako soud prvního stupně, neuložil peněžitý trest, avšak uložil trest propadnutí věci – automobilu VW Golf (který soud prvního stupně zřejmě omylem přiřadil k bodu 2 výroku). Za jednání v bodě 2 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pak uložil shodný trest odnětí svobody, tj. v trvání šesti měsíců, rovněž se zařazením do věznice s ostrahou. Poškozené odkázal s jejich nároky na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu. Odkázal přitom na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Konstatoval, že rozhodnutí soudu prvního stupně je založeno na skutkových zjištěních, která jsou v extrémním rozporu s provedeným dokazováním. Vyjádřil zásadní nesouhlas s právní kvalifikací jednání pod bodem 1 jako zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku. Aby byl narušen chráněný zájem, tedy objekt trestného činu obecného ohrožení, musí dojít k ohrožení nejméně sedmi osob a toto ohrožení musí spočívat v bezprostředním a konkrétním nebezpečí smrti nebo těžkého ublížení na zdraví (k tomu obviněný odkázal na rozhodnutí č. 3/1963 Sb. rozh. tr.). Ohrožení musí být dovozeno u konkrétních osob. Takový závěr z provedeného dokazování nelze učinit.
5. Nalézací soud podle dovolatele při stanovení intenzity a míry ohrožení života a zdraví osob vycházel pouze z tvrzení policistů, kteří vozidlo obviněného pronásledovali a laickým odhadem určili jeho rychlost, přičemž se opírali o rychlost svého vozidla. Nebyli přitom schopni počet ohrožených osob přesně určit, pouze konstatovali, že to bylo víc než osm. Soud zcela pominul tvrzení svědka M. M., který jel ve vozidle s dovolatelem a uvedl, že rychlost vozidla byla kolem 50 km/h, vozidlo se několikrát během jízdy přepínalo do nouzového režimu. Pokud jde o rychlost vozidla, nevyplývá z důkazního materiálu, že by na vozovce byly stopy pneumatik, které by vozidlo zcela jistě zanechalo v zatáčce nebo v důsledku brzdění ve vysoké rychlosti. Obviněný si při jízdě v areálu SOS vesničky musel být vědom, že cesta je slepá, a není logické, že by v této ulici akceleroval. Ohledně počtu ohrožených osob nelze vycházet z prostého faktu, že v areálu SOS vesničky bylo 23 osob, neboť ty nebyly bezprostředně ohroženy. Podle nalézacího soudu měl obviněný projet kolem ohrožených osob ve vzdálenosti jednoho metru, což je v rozporu s úředním záznamem o výpovědi L. F. a L. V., které uvedly, že vzdálenost byla minimálně tři až šest metrů. V této vzdálenosti k ohrožení jízdou vozidla nemohlo dojít.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
7. K dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství s tím, že extrémní nesoulad mezi dokazováním a skutkovými zjištěními soudů neshledal. Podrobně se zabýval zjištěným průběhem skutkového děje a poukázal zejména na to, že podle výpovědí svědkyň S. M. a N. Š. obviněný bezprostředně ohrozil (kromě jejich dvou dětí) dalších osm dětí, které se nacházely v těsné blízkosti rychle projíždějícího vozidla. Kromě těchto nejvíce ohrožených 10 dětí hrozilo nebezpečí i dalším 15 osobám. Všech těchto 25 osob lze považovat za ohrožené bezprostředně, nicméně z hlediska právního posouzení je nerozhodné, zda dovolatel ohrozil 10 či 25 osob.
8. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle státního zástupce odpovídají námitky, že ohrožení musí být dovozeno u konkrétních osob a že v daném případě nebylo ohrožení osob dostatečně bezprostřední. S těmito námitkami se státní zástupce neztotožnil a precizně je vyvrací na podkladě podrobně rozebrané vybrané judikatury Nejvyššího soudu, zejména rozhodnutí č. 33/2009 a č. 46/2014 Sb. rozh. tr., dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 8 Tdo 972/2011, ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 6 Tdo 468/2016, ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 6 Tdo 598/2016, ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1087/2017, a ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 4 Tdo 666/2018. Právní posouzení skutku považuje za správné, a to ve vztahu ke všem 25 ohroženým osobám. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou tohoto dovolacího důvodů je vadná aplikace hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
11. Část dovolacích námitek je skutkové povahy a nelze je pod uvedený ani žádný jiný dovolací důvod podřadit. Obviněný zde v podstatě opakuje obhajobu, že počet bezprostředně ohrožených osob nedosáhl sedmi, vozidlo obviněného neprojelo kolem ohrožených osob ve vzdálenosti jednoho metru, nýbrž větší, a nejelo zdaleka tak rychle, jak uzavřely soudy. Nalézací soud ale náležitě vyložil, proč neuvěřil obhajobě obviněného, podporované výpovědí jeho kamaráda M. M., a při orientačním určení rychlosti a způsobu jízdy vozidla vycházel z výpovědí zasahujících policistů a dalších svědků. Odvolací soud se s tímto hodnocením ztotožnil a sám dokazování doplnil výslechem svědka J. L., jehož výpověď skutkové závěry nalézacího soudu potvrdila. Při absenci údaje zjištěného přesným měřením není žádný důvod k tomu, aby soud nemohl vycházet z výpovědí svědků, tedy odhadu policistů na základě rychlosti jejich vlastního vozidla. V daném případě navíc o rychlé jízdě, kterou přirovnaly k jízdě po dálnici, vypovídaly také svědkyně S. M. a N. Š., a to již přímo na ulici XY, která ústí mezi dětská hřiště.
12. Správně soudy nepovažovaly výpovědi svědků za zpochybněné tím, že přes popsaný agresivní způsob jízdy obviněného nebylo zjištěno, že by jeho vozidlo zanechalo stopy na vozovce. Takové stopy – zvláště při současném technickém vybavení vozidel – zanechat nemuselo. Nikde pak není uvedeno, že by obviněný v ulici XY s vozidlem akceleroval. Je zřejmé, že pokud v této ulici zastavil, musel v určitém úseku již brzdit. To však nijak nevylučuje závěr soudů, že i v této ulici se pohyboval vysokou rychlostí (odvolací soud měl za to, že šlo o rychlost minimálně 70 km/h, svědkyně odhadovaly dokonce 100 km/h).
13. Skutkové závěry soudů o trase, způsobu a rychlosti jízdy obviněného, celkové situaci i (minimálním) počtu ohrožených osob nejsou v žádném, natož extrémním nesouladu s obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud proto neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění pravomocných soudních rozhodnutí ani z hlediska ochrany práva obviněného na spravedlivé řízení.
14. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají námitky zpochybňující naplnění objektivní stránky zločinu obecného ohrožení§272 odst. 1 tr. zákoníku. Jde však o námitky zjevně neopodstatněné. Znaky uvedeného zločinu naplnil obviněný tím, že úmyslně způsobil obecné nebezpečí tím, že vydal lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví tím, že se dopustil „jiného (podobného) nebezpečného jednání“, čímž se rozumí podobné nebezpečné jednání, jako jsou jednání v citovaném ustanovení demonstrativně vyjmenovaná – zejména zapříčinění požáru nebo povodně, škodlivého účinku výbušnin, plynu, elektřiny, a to v intenzitě předpokládané zákonem. Závěr soudů o naplnění těchto znaků je v souladu s citovanou judikaturou.
15. Z této judikatury především nepochybně vyplývá, že podmínkou naplnění znaku „lidi“ je ohrožení nejméně sedmi osob, které však nemusí být zjištěny a určeny konkrétně, individuálně, jmenovitě (viz např. rozhodnutí č. 33/2009 Sb. rozh. tr.). To je v souladu i s komentářovou literaturou (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 2773, obdobně Ščerba, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, str. 2176). Uvedený znak byl tedy jednáním obviněného naplněn.
16. Pokud jde o otázku bezprostřednosti a konkrétnosti nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví lidem, je třeba především uvést, že bezpochyby takový následek na zdraví hrozí chodcům a lidem v případě sražení osobním automobilem, tím spíše ve vysoké rychlosti.
17. Skutečnost, že obviněný způsobil obecné nebezpečí v takové intenzitě a závažnosti, jaká je předpokládána v §272 odst. 1 tr. zákoníku, tj. že lidi ohrozil skutečně a bezprostředně, lze dovodit ze způsobu jeho jízdy, pro který je charakteristický prvek živelnosti a neovladatelnosti spočívající v tom, že obviněný ujížděl policejní hlídce vysokou rychlostí v obydlené části města, kde se vyskytovala řada lidí, včetně dětí, přičemž vjížděl s automobilem i do protisměru a do zákazu vjezdu mezi dětská hřiště. Z jeho jízdy hrozilo konkrétně a bezprostředně nebezpečí pro životy a zdraví lidí, a jen nahodilé, na jednání obviněného nezávislé okolnosti (např. nevběhnutí hrajících si dětí do jízdní dráhy) zabránily vzniku poruchy na těchto chráněných zájmech. Takové jednání obviněného lze pokládat za „jiné podobné nebezpečné jednání“ ve smyslu ustanovení §272 odst. 1 tr. zákoníku. (srov. přiměřeně č. 33/2009 Sb. rozh. tr.). Opakovaně bylo judikováno, že takové obecné nebezpečí může způsobit mj. pachatel při ujíždění policejní hlídce bezohlednou a riskantní jízdou v centru města vysokou rychlostí, navíc například kolem tramvajových zastávek s čekajícími lidmi, projížděním křižovatek na červenou, jízdou v zákazu vjezdu či v protisměru apod., přičemž lidé nemusí být ohroženi ve stejném okamžiku, ale postačí, jsou-li takto ohroženi postupně, v krátkém časovém intervalu, jediným souvislým jednáním pachatele (viz např. rozhodnutí č. 46/2014 Sb. rozh. tr.).
18. V podrobnostech lze dále dodat, že za bezprostředně ohrožené jízdou obviněného je třeba považovat minimálně všechny v popisu skutku zmíněné osoby (tedy i ty konkrétně neztotožněné), ale také řidiče vozidel a chodce, kteří se v průběhu jízdy vyskytovali na komunikacích, kde se obviněný pohyboval, a konečně i spolujezdce obviněného M. M. Takový závěr je i v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu, kterou citoval státní zástupce, a která se v řadě rozhodnutí zabývala skutky velmi obdobnými, jakého se dopustil obviněný. V jejím světle je třeba konstatovat, že se skutek spáchaný obviněným z rámce běžně se vyskytujících případů trestného činu obecného ohrožení nijak nevymyká. Dovolatelem citovaný judikát není pro posuzovanou věc příliš vypovídající, neboť se zde jednalo o spáchání trestného činu ohrožení z nedbalosti podle §180 tr ․ zák., přičemž tato právní úprava svým zněním není zcela srovnatelná s nyní platnou úpravou úmyslného trestného činu obecného ohrožení. Konkrétně přitom šlo o situaci, kdy závorář ČSD nechal na železniční přejezd vjet nákladní automobil, který byl následně zachycen projíždějícím vlakem, neboť se domníval, že vlak má zpoždění.
19. Přiléhavý je ke skutku obviněného zejména popis vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 7 Tdo 598/2016, kde se zabýval obdobným nebezpečným ujížděním pachatele: „pokračoval v riskantní, agresivní a bezohledné jízdě ulicemi v zabydlené části P., (...) pro kterou je typická živelnost a neovladatelnost v případě kolize v průběhu takovéto jízdy, kdy vznik poruchy je závislý na nahodilých okolnostech vymykajících se zcela vlivu pachatele i ohrožených osob“, „již obecně snaha ujet policejní hlídce znamená, že ujíždějící řidič nemůže tohoto svého cíle dosáhnout za dodržení pravidel silničního provozu, ale právě při jejich vědomém porušování. Účelem těchto pravidel je přitom právě zabránit, aby v silničním provozu docházelo k nebezpečným situacím ohrožujícím zdraví nebo životy jiných účastníků silničního provozu i dalších lidí, nebo majetek osob“. V tam posuzovaném případě pachatel rovněž ve vysoké rychlosti nerespektoval zákaz vjezdu všech vozidel, vjel do protisměru, ale také se v zúžení pokusil předjet tramvaj přepravující nejméně dvacet osob. Byť je zřejmé, že osobní automobil je vozidlo nepoměrně menší a lehčí než tramvaj, Nejvyšší soud přesto považoval všechny tyto cestující za ohrožené nebezpečím smrti nebo těžké újmy na zdraví. Podobně se v jiných případech ohrožení týkalo cestujících v autobuse, který pachatel vysokou rychlostí předjel zprava odstavným pruhem (viz usnesení ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 4 Tdo 666/2018), nebo ve vlaku, pokud pachatel přejížděl přes železniční přejezd krátce před jeho projetím (viz usnesení ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1087/2017). V dalších případech Nejvyšší soud za bezprostředně ohrožené považoval osoby stojící na tramvajových zastávkách, řidiče vozidel, kteří byli nuceni na jízdu pachatele reagovat, chodce pohybující se v bezprostředním okolí vozidla, spolujezdce pachatele i zasahující policisty.
20. Z dostupné judikatury je zřejmé, že za nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví se nepovažují pouze situace, kdy osoby musejí před vozidlem obviněného uskakovat či se mu aktivně vyhýbat, ale bezprostředně ohrožené jsou v podstatě veškeré osoby, u nichž lze učinit závěr, že se pouze vlivem náhodných okolností nebo vlastní včasnou reakcí na situaci do jízdní dráhy obviněného nedostaly, ač k tomu byly poměrně blízko, resp. obviněný se vlivem okolností na jeho vůli nezávislých nedostal přímo do jejich jízdní dráhy nebo do místa, kde se v danou dobu pohybovaly. V zásadě jde o to, že obviněný svou jízdou vytvořil situaci, kterou nemohl mít vůbec (jízda v protisměru nebo v zákazu vjezdu) nebo zdaleka ne plně (vysoká rychlost) pod kontrolou a to v místě a čase, z nichž vyplýval předpoklad pohybu chodců a jiných účastníků silničního provozu, kteří se zde také skutečně vyskytovali.
21. Jak připomněl ve vyjádření k dovolání státní zástupce, bezprostřednost ohrožení těchto osob úzce souvisí také se situací, ve které se na pozemních komunikacích vyskytovaly a z níž vyplývalo jejich oprávněné očekávání ve vztahu k ostatním účastníkům provozu. Řidiči vozidel na dálnici jsou tak například oprávněni očekávat, že se zde nebudou pohybovat vozidla v protisměru nebo např. jiná než motorová vozidla, a osoby pohybující se v blízkosti komunikace opatřené dopravní značkou „zákaz vjezdu všech vozidel“ – a zvláště v ulici XY v místě, o kterém je řeč – mohou očekávat, že se zde žádná vozidla nebudou pohybovat, anebo zcela výjimečně, s dodržením náležité, mimořádné opatrnosti a velmi malou rychlostí. Obezřetnost posledně zmíněných osob je tak logicky velmi nízká. V případě, že k takové komunikaci přiléhá dětské hřiště, mohou rodiče a další pečující osoby důvodně předpokládat, že daný prostor je pro hru dětí bezpečný, tedy děti zde mohou volně pobíhat, hrát si např. s míčem, za nímž pak nezřídka vbíhají i na takovou silnici. Ostražitost pečujících osob zde bude nízká, v případě větších dětí lze očekávat, že na ně dospělá osoba případně dohlížet ani nebude.
22. Obviněnému nelze dát za pravdu, že by v areálu SOS vesničky byly ohroženy pouze děti, které se v momentě jeho průjezdu komunikací nacházely ve vzdálenosti jednoho metru od jeho vozidla. I děti pohybující se v mnohonásobně větší vzdálenosti se mohly dostat do jízdní dráhy vozidla obviněného, což se pravděpodobně nestalo pouze v důsledku náhody a výstražné signalizace policejního vozidla, které obviněného pronásledovalo. Kromě toho jel obviněný v daném místě rychlostí, v důsledku které nad vozidlem neměl dostatečnou kontrolu. Byla tak značně zvýšená pravděpodobnost nezvládnutí řízení z jeho strany, což mohlo vést i k vyjetí z komunikace přímo do prostoru hřiště.
23. I když se soudy (důvodně) v posuzované věci soustředily především na osoby pohybující se na ulici XY a v prostoru dětských hřišť SOS vesničky, nelze pominout, že obviněný projížděl rychlostí kolem 110 km/h ulicemi v hustě obydlené části města mezi panelovými domy, kde nepochybně lze také v dané denní a roční době očekávat pohyb chodců (včetně dětí) a vozidel (J. L. vypověděl, že při pronásledování potkávali jiná motorová vozidla), které by bylo ve světle dosavadní judikatury nutno rovněž považovat jízdou obviněného za bezprostředně ohrožené, zvláště když obviněný dvěma ulicemi touto vysokou rychlostí projížděl v protisměru. Při uvážení těchto skutečností by se okruh bezprostředně ohrožených osob dokonce ještě významně rozrostl.
24. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud nemohl přiznat jakoukoli opodstatněnost námitce dovolatele, že bezprostřední a konkrétní nebezpečí smrti nebo těžkého ublížení na zdraví nebylo možno vztáhnout na všech 23 osob, které se v dané době měly pohybovat v areálu SOS vesničky. Naopak, soudy správně učinily závěr o bezprostředním ohrožení všech osob označených ve výroku, přičemž z popisu skutku ve spojení s odůvodněním rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu lze dovodit také ohrožení dalších osob jízdou obviněného před jeho vjezdem do ulice XY. Znak „vydal lidi v nebezpeční smrti nebo těžké újmy na zdraví“ tedy byl jednoznačně naplněn, právní posouzení skutku je v tomto ohledu správné a dovolací námitky obviněného zjevně neopodstatněné. Jen pro úplnost a nad rámec dovolacích námitek lze dodat, že s ohledem na způsob jízdy, který obviněný zvolil, nelze pochybovat ani o jeho eventuálním úmyslu, tj. o jeho vědomosti o možném způsobení uvedeného následku a o jeho srozumění se vznikem takového následku (viz odst. 33 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
25. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil v návaznosti na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy ve druhé alternativě, tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jestliže je však dovolání zjevně neopodstatněné ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z logiky věci plyne, že je zjevně neopodstatněné také ve vztahu k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
26. Námitky uvedené v dovolání obviněného zčásti nejsou podřaditelné pod uplatněný (ani jiný) dovolací důvod, zčásti sice uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného D. O. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 5. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu