ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.554.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 554/2021-555
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 6. 2021 o dovolání obviněného R. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 5 To 88/2020, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 10/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 24. 9. 2020, č. j. 81 T 10/2020-470, byl obviněný uznán vinným zvlášť závažným zločinem sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1 alinea první, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a byl za to a za sbíhající se trestnou činnost odsouzen podle §186 odst. 5 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému bylo dále podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uloženo trestní opatření propadnutí věci, a to věci konkrétně specifikované ve výrokové části citovaného rozhodnutí a podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestním opatření, jež se týkalo sbíhající se trestné činnosti.
2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného trestného činu jednáním spočívajícím v tom, že nejméně v době od 31. 7. 2018 do 29. 12. 2018, prostřednictvím sociální sítě Facebook ze svého účtu označeného „R. S.“, nejdříve navázal kontakt s nezletilou AAAAA (pseudonym), nar. XY, na jejím účtu „AAAAA“ na sociální síti Facebook, následně po určité době po této nezletilé požadoval zaslání intimní fotografie jejího pozadí ve spodním prádle, což nejprve poškozená odmítla a požadované fotografie, kde je zachycena ve dvou případech ve spodním prádle, mu zaslala až poté, co jí vyhrožoval, že ví, kde bydlí, najde ji, sváže v lese a znásilní, následně po poškozené požadoval zaslání dalších intimních fotografií, na kterých bude již zcela nahá s tím, že pokud mu je nepošle, její předchozí fotografie zveřejní na Facebooku, přičemž z důvodu strachu, aby obviněný nerealizoval své veškeré výhrůžky, mu poškozená zaslala nejméně své další čtyři fotografie, na nichž byla podle jeho požadavků vyfocena nahá v různých polohách, kdy na dvou fotografiích byla viditelná i prsa poškozené a na jedné její pozadí, a takto jednal, ačkoliv věděl, že poškozená je osobou mladší patnácti let.
3. Tento rozsudek následně obviněný napadl odvoláním, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 12. 2020, č. j. 5 To 88/2020-504, podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný v celém jeho rozsahu dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť měl za to, že napadené usnesení, potažmo i rozsudek soudu prvního stupně, spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném hmotně právním posouzení, resp. je dán extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními učiněnými soudem druhého stupně, potažmo soudem prvního stupně, a provedenými důkazy. Bez důvodných pochybností totiž nebylo prokázáno jednání, za nějž byl odsouzen, a to po subjektivní ani po objektivní stránce. Soudy hodnotily důkazy jednostranně v jeho neprospěch, v rozporu se zásadou in dubio pro reo, a bylo porušeno právo na spravedlivý proces. Závěr o vině byl postaven výlučně na tvrzení poškozené, ač její výpověď nebyla podložena žádnými nezpochybnitelnými přímými důkazy a nepřímé důkazy v žádném případě netvořily ucelený řetězec. Naopak byla tvrzení poškozené objektivními důkazy přímo vyvrácena. Posuzování věrohodnosti poškozené pouze z hlediska majetkového prospěchu (který nežádala), jak to učinily soudy, není přípustné, jejím motivem mohla být snaha ukázat se v dobrém světle a obhájit se před přísnou matkou, tedy odvést pozornost od sebe a svého zavinění. Sama poškozená navíc celou konverzaci s obviněným jednoznačně úmyslně před příjezdem policistů smazala. V kontextu všech důkazů nemůže obstát spekulativní výklad soudů, podle něhož tak poškozená učinila, protože se styděla, neboť se nemohla stydět za důkaz, který by potvrzoval, že jednala pod tlakem a byla vydírána. Stejně tak nebylo prokázáno, že by s poškozenou komunikoval přímo obviněný, neboť ho poškozená nikdy neviděla a k jeho telefonu, tedy i profilu na Facebooku, měly přístup další osoby. To plyne z výpovědi svědkyně P. S., která jeho mobilní telefon také používala, navíc v něm žádnou závadovou komunikaci neshledala. Kromě této svědkyně za ním chodily i další osoby, s nimiž rovněž navštěvoval byt své matky či tety, na ubytovně v Praze v prosinci 2018 ho navštívil svědek M. Z., což potvrdil ve své výpovědi. Obviněný se pohyboval na ulici mezi lidmi bez domova, jimž svůj mobilní telefon také půjčoval či mu byl ukraden. Extrémně vadné hodnocení důkazů pak mělo spočívat i v okolnosti stanovení věku poškozené, která sice tvrdila, že obviněnému sdělila, kolik jí je ve skutečnosti let, tuto komunikaci však smazala. Na svém profilu pak vědomě uváděla věk starší 15 let, což potvrdila i její matka. Vzhledem k její tělesné fyziologii se pak jevila jako dívka starší 15 let. Nebylo tedy dostatečně prokázáno, že by měl mít povědomí o tom, že jeho jednání směřovalo vůči osobě mladší 15 let, maximálně tak mohla přicházet v úvahu právní kvalifikace podle §186 odst. 1 alinea první tr. zákoníku. Z naprosto shodných důvodů nebylo prokázáno, že by poškozená zasílala obviněnému své fotografie pod pohrůžkou jakéhokoliv násilí nebo jiné těžké újmy. Poškozená si musela být vědoma a měla to i ověřeno od sestry, že se jí nemůže nic stát, neboť osoba, s níž si psala, její fotografie nemohla zveřejnit ani ji nijak nemohla najít. V komunikaci mezi poškozenou a svědkyní M. P. nebylo možné zjistit žádné skutečné emoce, jedinou bylo vyjádření poškozené: „matka mě zabije, až se to dozví“. Zcela v rozporu se zásadami spravedlivého procesu pak bylo povýšení přechozího odsouzení obviněného na důkazní prostředek stávajícího obvinění, neboť taková skutečnost nemůže sloužit jako důkaz pro prokázání spáchání skutku.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci i předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci zrušil a následně Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že předložené námitky jsou doslovným opakováním jeho obhajoby, uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku a zejména správně vypořádaly. Z hlediska posouzení dovolání a rozhodnutí o něm pak shledal významným, že námitky obviněného se s jím vytýkaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naprosto rozcházejí, nenaplňují pak ani žádný jiný dovolací důvod. Obviněný sice zmiňoval, že nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka zvlášť závažného zločinu sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1 alinea první, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, své námitky však fakticky budoval na důsledném popření trestné činnosti, zpochybňoval hodnocení důkazů oběma soudy a ve vazbě na to rozporoval skutková zjištění, která se stala stěžejní pro přisouzení odpovídající právní kvalifikace. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci přitom realizoval komplexní a bezvadné dokazování, v jehož rámci provedl všechny důkazy, jež mohly napomoci náležitému objasnění věci. Jak je patrno z obsáhlých úvah počínaje odstavcem 15. odůvodnění odsuzujícího rozsudku, podrobně se zabýval obhajobou obviněného a veškerými jeho námitkami. Primárně akcentoval konzistentní výpověď poškozené AAAAA, která jednoznačně potvrdila, že pachatel znal její věk, a tedy věděl, že ještě nedosáhla 15 let. Současně zdůraznila, že své intimní fotografie odeslala v důsledku jím prezentovaných hrozeb zveřejnění jejích fotografií zaslaných v minulosti. Vyjádření poškozené pak nebylo důkazem osamoceným, neboť bylo v jednotlivostech podporováno i důkazy ostatními, zejména (ale nejen) výpověďmi svědkyň M. P. a P. S., předmětnými fotografiemi, které poškozená odeslala obviněnému, jakož i listinnými důkazy, zajištěnými v souvislosti se zjišťováním údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu. O pachatelství obviněného nemůže být žádných pochyb, přičemž skutkovým zjištěním Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci zcela odpovídá i přisouzená právní kvalifikace. Přisvědčit pak nelze ani námitce obviněného, podle níž soudy rezignovaly na aplikaci principu in dubio pro reo, neboť žádný ze soudů po vyhodnocení provedených důkazů pochybnosti o vině obviněného, resp. o jeho pachatelství, neměl.
7. Státní zástupce navrhl dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
10. V podaném dovolání obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je naplněn, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel, proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování.
11. Vzhledem k tomu, že obviněný svou argumentací namítal také porušení zásady in dubio pro reo, je možné doplnit, že takové námitky taktéž nemohou naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny (§2 odst. 2 tr. ř.), znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení tedy vyplývá, že se tato zásada vztahuje výlučně k otázce hodnocení důkazů a zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak má na mysli §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jako taková tedy není způsobilá naplnit zvolený (ale ani žádný jiný) dovolací důvod (viz závěry o procesní povaze námitek neužití zásady presumpce neviny v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 5 Tdo 418/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 92/2018).
12. Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by tak sice bylo možné formálně podřadit námitky obviněného, týkající se absence subjektivní a objektivní stránky zvlášť závažného zločinu sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1 alinea první, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, avšak z materiálního hlediska obviněný tyto námitky postavil výlučně na výhradách proti učiněným skutkovým zjištěním. Jeho argumentace se tedy svou podstatou s možnostmi dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí.
13. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
14. Nejvyšší soud konstatuje, že takové pochybení v této věci shledat nelze. Především je nutné podotknout, že obviněný předložil v podaném dovolání zcela totožnou obhajobu, kterou uplatňoval před soudy obou stupňů. Oba se s veškerými těmito námitkami řádně a důkladně vypořádaly. Je nicméně namístě zopakovat, že závěr o vině obviněného nebyl postaven výlučně na výpovědi poškozené AAAAA, ale tato výpověď byla podporovaná důkazy dalšími. Věrohodnost výpovědi poškozené, což byl důkaz nejvýznamnější, nebyla posuzována pouze s ohledem na absenci majetkového prospěchu poškozené (nepřipojila se s nárokem na náhradu škody či nemajetkové újmy), tento argument použil soud prvního stupně zjevně pouze pro dokreslení celkové situace, se snahou vyhodnotit veškeré v úvahu přicházející motivy poškozené. Pokud obviněný v návaznosti na tuto námitku uvedl, že motiv poškozené křivě ho obvinit mohl spočívat v obhájení se před přísnou matkou, tento argument lze považovat spíše za nelogický, protože pokud by poškozená zasílala předmětné fotografie obviněnému skutečně dobrovolně a nebylo by jí z jeho strany vyhrožováno, neměla by pak ani žádný důvod se s touto skutečností nutně svěřovat a její matka by se tak o ní nemusela dozvědět. Jiný důvod, proč by poškozená v konečném důsledku další osobě sdělila, že zaslala obviněnému fotografie své nahé (případně částečně nahé) postavy, než že se skutečně obávala výhrůžek ze strany obviněného, nelze v posuzované věci spatřovat. Ostatně své kamarádce, svědkyni M. P., se o celé záležitosti zmínila až po tom, co tato svědkyně vypozorovala odlišnosti ve vzájemné komunikaci, následně jí zcela konkrétně popsala jednání obviněného vůči ní. Navíc, až na popud této svědkyně byla kontaktována policie. Žádný účelový či jinak než obavami z obviněného motivovaný postup poškozené tedy v posuzované věci spatřovat nelze.
15. S těmito závěry plně koresponduje zejména výpověď její matky, která popsala změny v chování poškozené na konci roku 2018, kdy jednání obviněného vůči poškozené gradovalo, a další důkazy, především údaje z uskutečněného telekomunikačního provozu a také předmětné fotografie poškozené. To, že se jednalo o osobu obviněného, která vystupovala pod profilem „R. S.“, bylo nepochybně prokázáno s ohledem na data, kdy došlo k jednání, četnost přístupů na sociální síť Facebook a také místa, odkud byl telefon obviněného připojen k internetu v rozhodná data. S přihlédnutím k výpovědím svědka M. Z. a svědkyně P. S. tedy nelze mít pochybnosti, že s poškozenou po celou dobu komunikoval výhradně obviněný. V podrobnostech lze k těmto námitkám odkázat na odstavce 27. až 30. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, který se zmíněnou problematikou velmi podrobně zabýval.
16. Vnitřní logiku nepostrádají ani závěry soudů obou stupňů týkající se hodnocení reakcí poškozené, nutno podotknout, že v té době třináctileté, resp. čtrnáctileté dívky, zjevně se obávající výhružek obviněného. Lze se proto plně ztotožnit i se závěrem, že se poškozená, přestože souhlasila s kontaktováním policie, natolik styděla a měla obavy, že předmětné fotografie uvidí někdo další, že je před ohledáním svého telefonu smazala (byť pak byly nalezeny ve složce nedávno odstraněných položek).
17. V kontextu všech zjištěných okolností a vyhodnocení věrohodnosti výpovědi poškozené potom nevznikly ani žádné pochybnosti o tvrzení poškozené, že sdělila obviněnému v rámci jejich komunikace svůj skutečný věk. Nad rámec skutkových zjištění Nejvyšší soud pouze doplňuje, že sociální sít Facebook má sice pro přístup stanoven věkový limit, avšak je známo, že se na této síti prezentují osoby i věku nižšího, byť bez jeho uvedení nebo při jeho zkreslení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1200/2017 a ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 8 Tdo 1041/2020).
18. Nakonec k námitce, že v rozporu se zásadami spravedlivého procesu bylo jako k důkaznímu prostředku přihlédnuto k přechozímu odsouzení obviněného, Nejvyšší soud ve stručnosti uvádí, že soud prvního stupně pouze velmi okrajově poukázal na v jistém smyslu typově příbuzné obtěžující jednání, jehož se obviněný dopustil v minulosti (toto jednání mělo zjednodušeně řečeno spočívat v chůzi za poškozenou na ulici, s obnaženým přirozením a v masturbaci). Skutečnost zmíněného přechozího odsouzení však rozhodně nebyla podstatným či dokonce stěžejním důkazem, prokazující vinu obviněného, ale zjevně pouze dokreslujícím zjištěním stran charakteru jeho projevů. K zásahu do práva obviněného na spravedlivý proces tudíž tímto postupem v posuzované věci nedošlo, neboť o vině obviněného nejsou s ohledem na další provedené důkazy žádné pochybnosti.
19. Nejvyšší soud tak ve věci neshledal žádný, natož extrémní rozpor, který by případně mohl opodstatnit jeho zásah do skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů. Logická obsahová návaznost skutkových zjištění soudů na provedené důkazy pak svědčí o tom, že ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo porušeno. Nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními soudů, resp. jeho neztotožnění se se způsobem, jakým soudy hodnotily důkazy, pak není dovolacím důvodem.
20. S ohledem na shora popsané závěry Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších, uvedených v §265b tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 6. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu