ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.669.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 669/2021-692
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2021 o dovolání obviněného K. L. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 To 296/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 130/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. L. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 9. 2020, č. j. 2 T 130/2019-549, byl obviněný K. L. shledán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl odsouzen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce 6 let a podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy.
2. Zmíněný rozsudek následně napadl obviněný a poškození B. H. a A. H. odvoláními. Z jejich podnětu Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 1. 2021, č. j. 5 To 296/2020-627, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. zrušil. Podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl obviněný odsouzen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon ho krajský soud podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněnému byl dále podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce 6 let. Podle §228 odst. 1, §229 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. pak bylo opět rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody a nemajetkové újmy.
3. Podle skutkových závěrů soudu druhého stupně, které v podstatě převzal od okresního soudu, se obviněný dopustil uvedených přečinů jednáním spočívajícím v tom, že dne 25. 8. 2018 v 8:08 hod. řídil na komunikaci mimo obec ve směru od městské části Brno-Tuřany směrem k Sokolnicím, k ulici XY, okres Brno-venkov, osobní automobil Citroën C2, registrační značky XY, a při průjezdu pravotočivou zatáčkou nedovolenou rychlostí asi 96 km/h z nezjištěných příčin přejel do protisměru a vyjel mimo pozemní komunikaci na přilehlé pole, kde s vozidlem havaroval (vozidlo řízené obviněným se při pohybu mimo vozovku převracelo). Řidič osobního automobilu Honda Civic FK1, registrační značky XY, L. M., který své vozidlo řídil v protisměru vůči směru jízdy vozidla obviněného (tedy ve směru na Brno-Tuřany) v okamžiku, kdy vozidlo Citroën C2 řízené obviněným přejelo do jeho jízdního pruhu, prudce se svým vozidlem odbočil vlevo, aby tak odvrátil možný střet s vozidlem obviněného. Tak došlo ke střetu levého předního rohu vozidla Honda Civic s levým předním rohem protijedoucího osobního automobilu Škoda Fabia, registrační značky XY, řízeného M. H., který se svým vozidlem jel za vozidlem obviněného. V důsledku střetu vozidel Honda Civic a Škoda Fabia došlo ke zranění osob:
- M. M. jedoucí ve vozidle Honda Civic, která utrpěla polytrauma, tedy poranění více pro život nezbytných a důležitých orgánů, a to krvácení pod mozkové obaly a do komor mozku, zhmoždění mozku, krční míchy, plic, srdce, trhliny jater, velkých cév, přetržení a výhřezu části tenkého střeva, krvácení do pravého hrudního vaku a dutiny břišní, zlomeniny páteře, kostrče a mnohočetné zlomeniny žeber a hrudní kosti, které byly příčinou její smrti,
- J. Š. jedoucího ve vozidle Honda Civic, který utrpěl prokrvácení měkkých pokrývek lebních, prokrvácení měkkých tkání hrudníku v místech zlomenin žeber, krvácení do levé pohrudniční dutiny (1 200 ml krve), prokrvácení mezihrudí, roztržení osrdečníku, trhliny srdce, krvácení do dutiny břišní, prokrvácení závěsu tenkého střeva s trhlinami, prokrvácení tukového pouzdra levé ledviny, zlomeniny žeber s trhlinami mezižebří a sníženou krevnatost orgánů v důsledku krvácení do hrudníku a břicha. Vykrvácení do dutiny hrudní z trhlin srdce bylo bezprostřední příčinou jeho smrti,
- K. S. jedoucího ve vozidle Honda Civic, který utrpěl těžké zranění, a to zlomeninu 1. a 3. bederního obratle, zlomeninu hrudní kosti, zlomeninu 2. a 3. žebra vpravo a 2. žebra vlevo, oděrku levého bérce a krvácení do obou pohrudničních dutin. Tato zranění si vyžádala okamžitou hospitalizaci s následnou operací zlomenin 3. bederního obratle, opakovanou punkci obou pohrudničních dutin, podávání bolest tišících léků, antibiotik, nutnost nošení korzetu. Po dobu asi 3 měsíců byl citelně omezen v běžném způsobu života, tato omezení spočívala v upoutání na lůžko, bolestech úrazových i při zákrocích a po nich, dechových potížích, rušeném spánku, obtížné mobilizaci a chůzi díky korzetu, zhoršení duševního stavu, omezení ve veškeré sebeobsluze, oblékání, chůzi,
- L. M. jedoucího ve vozidle Honda Civic, který utrpěl lehké zranění, a to otřes mozku, frakturu nosní kosti, zlomeninu přední stěny horní čelisti se zakrvácením do dutiny, zhmoždění hrudníku. Tato zranění si vyžádala lékařské ošetření a hospitalizaci od 25. 8. 2018 do 6. 9. 2018,
- M. H. jedoucího ve vozidle Škoda Fabia, který utrpěl těžké poranění, a to únik vzduchu do pohrudniční štěrbiny vpravo i vlevo a do podkoží hrudníku vpravo, drobná zhmoždění horního a středního laloku pravé plíce, zlomeninu kosti hrudní, zlomeninu 2.-8. žebra vpravo (6. žebra dvojitá), zlomeninu příčných výběžků 2.-5. bederního obratle vlevo, tříštivou zlomeninu pánve (jamky kyčelního kloubu) vlevo s vykloubením levého kyčelního kloubu, zlomeninu kosti loketní vpravo, zlomeninu 2.-5. kosti zánártní levé nohy, mnohočetné odřeniny hrudníku, břicha a končetin. Tato zranění si vyžádala lékařské ošetření a hospitalizaci od 25. 8. 2018 do 21. 11. 2018, opakované operace a rehabilitace s následnou dobou léčení a citelným omezením v běžném způsobu života po dobu asi 12 měsíců, spočívajícího v bolesti v místech poranění a operačních ran vždy asi 1-2 týdny, v upoutání na lůžko od 25. 8. 2018 do 15. 9. 2018 s následnou vertikalizací a chůzí o berlích. Léčení zranění byla komplikována infekcí v ráně po operaci levé kyčle a odúmrtí hlavice levé stehenní kosti s nutností jejího odstranění.
Obviněný tak porušil povinnosti účastníka provozu na pozemních komunikacích podle §4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), podle nichž při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval mimo jiné život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, své chování je povinen přizpůsobit mimo jiné svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu, dále porušil povinnosti řidiče podle §5 odst. 1 písm. b) téhož zákona, podle nichž je řidič povinen věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích, dále porušil pravidla směru a způsobu jízdy podle §11 odst. 1 téhož zákona, podle nichž se na pozemní komunikaci se jezdí vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky, pokud není stanoveno jinak, dále porušil pravidla rychlosti jízdy podle §18 odst. 1, 3 téhož zákona, podle nichž musí řidič rychlost jízdy přizpůsobit mimo jiné svým schopnostem, řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3 500 kg smí jet mimo obec rychlostí nejvýše 90 km/h.
4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně, konkrétně proti výroku o vině a navazujícímu výroku o trestu, podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že z obsahu provedených důkazů nelze zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Již soud prvního stupně zcela rezignoval na zjištění příčiny iniciace nehodového děje a soud druhého stupně tento závěr bez výhrad přebral. Skutečnost, že si tento moment pravděpodobně v důsledku šoku nepamatuje, nezbavila orgány činné v trestním řízení povinnosti zkoumat, co předcházelo jeho manévru – přejetí do protisměru, což žádný řidič bezdůvodně neučiní. Nestalo se tak i podle znalce z důvodu nepřiměřené rychlosti, kategorický závěr znalce o jiné příčině vyjetí mimo vozovku než technické již ovšem neodpovídá ostatním důkazům. I když si byl vědom, že mu absence znalostí neumožňuje odbornou oponenturu znaleckým závěrům, měl obviněný za to, že znalec zmíněný závěr učinil nikoliv na základě fyzického ohledání vozidel, ale pouze na základě fotografické dokumentace, ač bez ohledání nebylo možné technickou závadu jako příčinu nestandardního manévru vozidla vyloučit. V této souvislosti obviněný namítl zásadní vadu znaleckého posudku, kterou spatřoval v tom, že znalec v něm uvedl, že přední kola jsou bez tlaku vzduchu, z fotografií je však zřejmé, že levá přední pneumatika není bez tlaku vzduchu, ale nejvýše podhuštěná. Znalec se vůbec nezabýval eventualitou, že důsledkem defektu na pneumatice je značné snížení adheze, případně přechod do smyku, přičemž obviněný uváděl v přípravném řízení jako příčinu nehody smyk vozidla. Jelikož nedošlo k fyzickému ohledání automobilu, znalec se nebyl schopen dále vyjádřit k důvodu úniku vzduchu z pneumatik na pravé straně vozidla, stejně tak k tomu, proč na levé straně k destrukci pneumatik nedošlo. Zejména pak nebyl schopen odpovědět na otázku, zda k destrukci pravých pneumatik, případně snížení tlaku v levé pneumatice, došlo v důsledku nehodového děje, nebo tato destrukce byla příčinou nehodového děje. Kvalitu znaleckého zkoumání ostatně dokumentuje tvrzení o tom, že vozovka byla suchá, ačkoliv svědci i účastníci nehody uváděli, že vozovka byla mokrá. Soudem zjištěný skutkový stav je tak v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, neboť nejpodstatnější část skutkového děje – primární příčina vzniku nehodové situace – nebyla, ač mohla a měla být, prokázána. V souladu se zásadou in dubio pro reo lze tedy připustit možnost vzniku kolizní situace bez ingerence obviněného. K samotnému nehodovému ději se vztahuje pouze výpověď svědka M. K. a znalecký posudek, který byl soudem prvního stupně preferován. Nevěrohodnost jmenovaného svědka přitom byla stavěna na desinterpretaci jeho výpovědi (neuváděl, že zastavil na 2,5 metrech, ale 2,5 metru od červeného vozidla), přičemž jde opět o fatální rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedeného důkazu. Závěr o střetu vozidel Škoda Fabia a Honda Civic byl pak v rozporu s poškozením vozidla Honda Civic, na pořízených fotografiích je patrná destrukce pravého předního blatníku, poškození pravé části předního čela a nárazové poškození pravého předního kola. Podle znalcem vytvořené simulace ovšem k takovému poškození nemohlo dojít. Jedná se o laicky odhalitelnou objektivní vadu znaleckého posudku a nelze přijmout tvrzení, že svědek L. M. v okamžiku, kdy obviněný přejel do jeho jízdního pruhu, prudce odbočil vlevo, aby odvrátil možný střet s vozidlem obviněného.
5. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a dále učinil rozhodnutí podle §265l odst. 1 tr. ř. Současně obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud pro případ nečinnosti soudu prvního stupně (nenavrhne-li přerušení výkonu napadeného rozhodnutí) ve smyslu §265o tr. ř. přerušil výkon jeho trestu.
6. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedl, že obviněný v dovolání zopakoval obhajobu, kterou uplatnil již před soudem prvního stupně i ve svém odvolání. S těmito námitkami se soudy obou stupňů vypořádaly ve svých rozhodnutích, soud prvního stupně tak učinil v odstavci 19 odůvodnění svého rozsudku a soud druhého stupně v odstavci 6 odůvodnění svého rozsudku. Předmětné námitky navíc samy o sobě nenaplňují žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani podle jiného písmene citovaného odstavce. Obviněný rovněž nenamítal existenci extrémního nesouladu mezi provedeným dokazováním a učiněným skutkovým zjištěním, pouze předkládal alternativní skutkové zjištění o možné technické příčině vybočení svého vozidla do protisměru, aniž by uvedl, které z úvah soudů o jeho zavinění jsou svévolné a nesmyslné. Samotné porušení zásady in dubio pro reo taktéž dovolacím důvodem být nemůže. Státní zástupce na závěr doplnil, že obviněný v průběhu trestního řízení k příčině vybočení svého vozidla nic konkrétního neuváděl, zejména netvrdil, že by se snad jeho vozidlo začalo v nějakém okamžiku chovat nezvyklým způsobem a jak se to projevilo na jeho ovladatelnosti. Naopak uznával svůj podíl na vzniku nehody, což by v případě technické příčiny nedávalo smysl. Pokud by technickou závadu uplatnil, jistě by bylo tímto směrem včas zaměřeno dokazování. Oproti tomu smyk v zatáčce na mokré vozovce při překročení rychlosti nezkušeným řidičem se jeví jako příčina velmi pravděpodobná.
7. Státní zástupce navrhl dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout.
8. Toto vyjádření bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.
9. Nejvyšší soud jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
10. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Naopak se s odkazem na tento dovolací důvod nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat důkazy provedené již dříve. Právě takové námitky, spočívající v polemice se skutkovými závěry, ovšem tvoří podstatu podaného dovolání.
11. Vzhledem k tomu, že obviněný svou argumentací namítal také porušení zásady in dubio pro reo, je možné doplnit, že takové námitky taktéž nemohou naplňovat zvolený dovolací důvod, ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Zásada in dubio pro reo, která vyplývá ze zásady presumpce neviny (§2 odst. 2 tr. ř.), znamená, že za situace, kdy nelze odstranit dalším dokazováním důvodné pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí ve věci, je třeba rozhodnout ve prospěch obviněného. Z uvedeného vymezení tedy vyplývá, že se tato zásada vztahuje výlučně k otázce hodnocení důkazů a zjišťování skutkových okolností případu, nikoliv k právnímu posouzení skutku, jak má na mysli §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jako taková tedy není způsobilá naplnit zvolený (ale ani žádný jiný) dovolací důvod (viz závěry o procesní povaze námitek neužití zásady presumpce neviny v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 5 Tdo 418/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 92/2018).
12. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu (stran učiněných skutkových zjištění) zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011).
13. O takovou situaci se však v posuzované věci nejedná. Obecně je třeba nejprve zdůraznit, že dokazování nemůže být procesem bezbřehým, v němž by bylo nutné provést všechny navrhované důkazy, které mají s projednávanou věcí jakoukoli souvislost, meze dokazování jsou zákonem nastaveny v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. tak, že orgány činné v trestním řízení, zejména soud, mají povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodování, k čemuž v této věci došlo.
14. Z provedeného dokazování pak plyne, že soudy obou stupňů, které vycházely ze shodného průběhu skutkového děje, na zjištění příčiny vzniku nehodového děje, tedy důvodu, proč obviněný přejel do protisměru, nerezignovaly, naopak se zabývaly všemi možnostmi, které logicky přicházely v úvahu. Nelze souhlasit s tvrzením, že tato příčina zůstala zcela nezjištěna, neboť na základě provedených důkazů byl učiněn skutkový závěr, že příčina vyjetí obviněného z vozovky spočívala zjevně v jeho jednání. Vyloučena byla zejména technická příčina, tedy obviněný neměl objektivní důvod k takovému jízdnímu manévru, jaký učinil. Měl se dostatečně věnovat řízení, přizpůsobit rychlost jízdy podmínkám, které v tu dobu panovaly, zákonným omezením, jakož i svým schopnostem, což však neučinil a, zjednodušeně řečeno, v zatáčce vyjel přes protisměrný pruh ze silnice, což založilo reakce dalších účastníků silničního provozu a vedlo k jejich újmám na zdraví. V důsledku toho soudy dovodily vinu obviněného, odvíjející se z porušení pravidel silničního provozu [§4 písm. a), §5 odst. 1 písm. b), §11 odst. 1 a §18 odst. 1, 3 zákona o silničním provozu]. Nebylo tak sice zjištěno, z jakého konkrétního důvodu obviněný popsaným způsobem jednal (ačkoliv se soudy zjišťováním i této příčiny zabývaly), bylo však postaveno na jisto, že příčina přejetí do protisměru, resp. následně mimo vozovku, spočívala výlučně v jeho jednání.
15. Nejvyšší soud dále konstatuje, že obviněný sice namítal, že orgány činné v trestním řízení rezignovaly na zjištění příčiny iniciace nehodového děje, současně však polemizoval se znaleckými závěry znalce z oboru silniční doprava Ing. Jiřího Meduny, který technickou příčinu vyjetí obviněného do protisměru vyloučil. Obviněný tak v podstatě popíral své tvrzení o tom, že se touto problematikou orgány činné v trestním řízení nezabývaly.
16. V rámci této argumentace potom uváděl, že je laik a nepřísluší mu provádět „odbornou oponenturu znaleckým závěrům“, přesto tak v rámci svých dalších námitek opakovaně činil. K řešení otázky příčiny a průběhu dopravní nehody byl ovšem policejním orgánem v předmětné věci přibrán znalec z oboru doprava, odvětví doprava silniční a městská, se zvláštní specializací pro technické posudky o příčinách dopravních nehod, Ing. Jiří Meduna, vedený v seznamu znalců, o jehož odbornosti nevznikly žádné pochybnosti. Bylo následně věcí znalce jako odborníka, navíc řádně poučeného podle příslušných ustanovení trestního řádu a zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících (od 1. 1. 2021 podle zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech), jakým způsobem bude provádět znalecké zkoumání. Není pravidlem, že znalec z oboru doprava může vždy učinit své závěry pouze na základě fyzického ohledání místa nehody a havarovaných vozidel. Je na uvážení příslušného znalce, zda tak učiní či nikoliv, případně zda je takový postup vůbec možný, má k tomu nějaký odborný důvod apod. Jmenovaný znalec ve věci obviněného K. L. přitom zcela jednoznačně u hlavního líčení uvedl, že pořízená fotodokumentace byla rozsáhlá, podrobná a dostatečná k vyslovení odborných závěrů.
17. Pouze ve stručnosti lze potom k argumentaci obviněného zmínit, že podle fotografií na č. l. 100 zjevně není levá přední pneumatika pouze podhuštěná. Znalec se zaobíral i stavem pneumatik a přesto dovodil, že, jak již bylo řečeno, technická příčina nebyla příčinou vyjetí obviněného z jeho jízdního pruhu. Lze také podotknout, že obviněný tuto obhajobu spočívající v tvrzení o úniku vzduchu z pneumatiky jako příčině nehodového děje uplatnil poprvé až v rámci dovolacího řízení, v dosavadním průběhu celého trestního řízení nic takového nenamítal, v rámci svého odvolání se naopak k zapříčinění dopravní nehody v podstatě doznával.
18. Co se týče poškození předních částí havarovaných vozidel Škoda Fabia a Honda Civic, Nejvyšší soud k námitkám obviněného poznamenává, že je zcela logické, že pokud do sebe narazí dvě protijedoucí vozidla v rychlosti více než 70 km/h levou stranou, nezůstane s ohledem na intenzitu takového nárazu deformovaná výlučně tato strana. Znalec pak popsal poškození celých předních částí těchto vozidel vždy s maximem vlevo (kdy tato místa označil jako místa nárazu), reálně exitující poškození tak bral zcela očividně v potaz. „Laicky odhalitelné vady“, které obviněný popisoval ve svém dovolání, tudíž v tomto znaleckém posudku nelze shledat.
19. Částečně lze přisvědčit pouze argumentaci, podle níž znalec při svém výslechu uvedl, že vozovka byla suchá, ačkoliv někteří svědci a účastníci nehody uvedli, že vozovka byla navlhlá. Současně je však nutno zdůraznit, že z protokolu o dopravní nehodě i z fotodokumentace neplyne, že by byla vozovka výrazně mokrá, naopak na pořízených fotografiích bezprostředně po nehodě je vozovka již suchá, v protokolu bylo uvedeno, že povětrnostní podmínky byly dobré. Svědci se navíc vyjadřovali tak, že mžilo, poprchávalo, resp. že bylo po dešti. I kdyby ovšem drobně pršelo, taková skutečnost nemohla mít na průběh nehody žádný zásadní vliv, zejména platí závěr, že příčina nehody spočívala výlučně v jednání obviněného, v tomto případě by příčina spočívala v tom, že obviněný nepřizpůsobil rychlost vozidla povětrnostním podmínkám.
20. Soudy obou stupňů potom důvodně shledaly nepřesnou výpověď svědka M. K., který jednak v rozporu s realitou popsal směr jízdy jednotlivých vozidel, jednak popsal jejich údajné vzájemné (a vyloučené) kolize (vozidla řízeného obviněným s vozidly řízenými L. M. a M. H.), a jednak – byť se lze ztotožnit s námitkou obviněného, podle níž tento svědek výslovně neuváděl, že zastavil na 2,5 metrech, ale 2,5 metru od červeného vozidla – nelze přehlédnout, že sdělil, že 5 metrů před ním došlo k čelnímu střetu protijedoucích vozidel Citroën C2 a Honda Civic (aniž by taková kolize byla znalcem připuštěna), což na tuto vzdálenost pozoroval (tedy by musel jet velmi těsně za vozidlem Honda Civic), přesto zastavil 2,5 metru za havarovaným vozidlem Honda (což je spíše obtížně uvěřitelné). Soud prvního stupně tedy jeho výpovědi s ohledem na již zde nastíněné znalecké závěry Ing. Jiřího Meduny neuvěřil, přičemž svůj závěr v rozhodnutí odůvodnil i jinými argumenty než chybnou interpretací zmíněného dílčího tvrzení svědka M. K.
21. S ohledem na popsané skutečnosti je namístě uzavřít, že veškeré provedené důkazy byly dostatečně a pečlivě hodnoceny a není zde v konečném důsledku mezi nimi a na jejich podkladě dovozenými skutkovými zjištěními a poté právními závěry žádný, natož extrémní rozpor, neboť skutková zjištění na ně logicky a plně navazují.
22. V návaznosti na to Nejvyšší soud dovozuje, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako kterémukoli z dalších uvedených v §265b tr. ř. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání. S přihlédnutím k uvedenému potom nebylo ani podkladu rozhodovat o návrhu na odložení či přerušení výkonu napadeného rozhodnutí.
23. Obiter dictum je namístě rovněž poznamenat, že rozhodnutí soudu druhého stupně je ze dne 27. 1. 2021, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu k projednání dovolání až dne
17. 6. 2021 a v dovolacím řízení tak nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 7. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu