ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.807.2021.3
sp. zn. 7 Tdo 807/2021-1361
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Radka Doležela a soudců JUDr. Josefa Mazáka a JUDr. Romana Vicherka, Ph.D., o dovoláních, která podali obvinění L. Č. , nar. XY v XY, trvale bytem XY a M. J. , rozený K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 5 To 327/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 2 T 85/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se k dovolání obou obviněných částečně zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 5 To 327/2020, a to v bodu 1) a 2) výroku o vině, v celém výroku o trestu, ochranném opatření a o náhradě škody. Současně se zrušují i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265m odst. 1 tr. ř. se nově rozhoduje tak, že
obviněný L. Č. ,
nar. XY v XY, trvale bytem XY,
obviněný M. J. ,
rozený K., nar. XY v XY, trvale bytem XY,
jsou vinni, že
obviněný M. J.
1) společně s další neustanovenou osobou dne 15. 2. 2020 v době od 15:17 hodin do 17:05 hodin na odstavném parkovišti zvaném „U D.“ v katastru obce XY, okres Litoměřice, vnikli po rozbití skleněné výplně okna zadních dveří do tam zaparkovaného osobního motorového vozidla zn. Mazda CX5, r. z. XY, MPZ D, ze kterého odcizili zelený sportovní batoh zn. Vaude s oranžovou pláštěnkou, obsahující boxerky zn. Engel Strauss, ponožky zn. Salomon, triko zn. s.Oliver, kosmetiku (2 ks použitých deodorantů zn. Fa Men, toaletní vodu zn. Bruno Banani, parfém zn. Allure Home Sport, použité vlhčené ubrousky zn. Hakle, použité náplasti zn. Hansaplast Elastic, použitou zubní pastu zn. Colgate, sprchový gel zn. Startklar, krém na ruce zn. Handsan, 2 ks vzorníků parfémů v šedém pouzdře, kosmetickou taštičku, manikúrní nůžky, jednooký dalekohled, přístroj pro identifikaci plateb zn. Commerzbank, 3 ks plynových zapalovačů, rozkládací deštník zn. Magic Windfighter, otevírací nůž zn. Opinel, červený otevírací nůž zn. Viktorinox, bílou nabíječku na mobilní telefon zn. Huawei, černý nabíjecí kabel zn. JBL, černý USB datový kabel zn. Alza, sluchátka zn. JBL, svazek klíčů na šňůrce s nápisem Porsche, obálku s písemnostmi a korálkový řetízek) v celkové hodnotě 12 476 Kč, ke škodě poškozeného D. V., nar. XY, načež po rozbití skleněné výplně levého bočního okna vnikli do karavanu, r. z. XY, MPZ D, připojeného k vozidlu zn. Mazda CX5, ze kterého však nic neodcizili, přičemž poškozením vozidla a karavanu způsobili P. I., nar. XY, škodu ve výši 11 815 Kč,
obvinění L. Č. a M. J. společně
2) v době od 13:20 hod. do 13:55 hod. dne 23. 3. 2020 na odstavné ploše poblíž silnice I. třídy č. 9 v katastru obce XY, okres Děčín, vnikli nezjištěným způsobem do tam zaparkovaného uzamčeného osobního motorového vozidla zn. Škoda Felicia, r. z. XY, červené barvy, ze kterého odcizili motorovou pilu zn. Husquarna typ H-365, motorovou pilu zn. Husquarna typ 555, plátěný batoh, koženkovou tašku obsahující 6 ks řetězů na motorovou pilu zn. Oregon a zn. Stihl, 2 ks vodítek s pilníky na ostření motorových pil, 2 ks držáků na pilníky, 2 ks maznic, kombinovaný klíč na svíčky, 2 ks imbusových klíčů, šroubovák a dřevorubecké pásmo, v celkové hodnotě 31 937 Kč, ke škodě poškozeného M. P., nar. XY,
a obviněný M. J. se těchto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 11. 2017, č. j. 3 T 76/2014-1810, který nabyl právní moci dne 13. 3. 2018, odsouzen mimo jiné za přečiny krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 13. 12. 2019, a dále byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 30. 1. 2018, č. j. 23 T 233/2013-3652, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen mimo jiné za zločin krádeže podle §205 odst. 1, odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 13. 12. 2019,
a obviněný L. Č. se jednání pod bodem 2) dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 10. 2015, č. j. 4 T 114/2015-244, který nabyl právní moci dne 23. 11. 2015, uznán vinným mimo jiné ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 21 měsíců, který vykonal dne 15. 4. 2017,
tedy:
obviněný L. Č.
ad 2) přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, čin spáchal vloupáním a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán,
obviněný M. J.
ad 1-2) přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, čin spáchal vloupáním a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán,
ad 1) poškodil cizí věc a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou,
čímž spáchali
obviněný L. Č.
ad 2) přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku
obviněný M. J.
ad 1-2) přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku,
ad 1) přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku
a odsuzují se
obviněný L. Č.
za výše uvedenou trestnou činnost a dva přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 10. 2020, č. j. 2 T 85/2020-1088, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 3. 2021, č. j. 5 To 327/2020-1243, v jeho nezrušené části,
podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) a 9 (devíti) měsíců .
Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou.
obviněný M. J.
za výše uvedenou trestnou činnost a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 10. 2020, č. j. 2 T 85/2020-1088, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 3. 2021, č. j. 5 To 327/2020-1243, v jeho nezrušené části,
podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let .
Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se pro výkon trestu zařazuje do věznice s ostrahou.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se mu dále ukládá trest propadnutí věci, a to
- 1 ks kovového přípravku polotovaru klíče,
- 1 ks kovového přípravku s červenou rukojetí,
- 1 ks kovového přípravku do spínací skřínky vozidla,
- 1 ks kovového přípravku s modrou rukojetí,
- 1 ks látkové taštičky modré barvy se 7 ks kovových přípravků,
- 1 ks turbodekodéru s nápisem dimitar ivaylov, numer 1805498 včetně krabičky, návodu a faktury od spol. Locksmith Service, s. r. o., na odběratele M. J.,
- 1 ks zelené látkové tašky, obsahující 1 ks korkového špuntu, 1 ks očkového klíče velikosti 10-11, 3 ks šroubováků, 2 ks samořezných šroubů, 2 ks imbusových klíčů s tisícihranem, 1 ks univerzálního tužkového šroubováku a 1 ks univerzálního nože,
- 3 ks plochých šroubováků,
- 2 ks šroubováků typu hvězdička,
- 1 ks multifunkčních kleští BTI,
- 1 ks multifunkčních kleští Bessey,
- 1 ks štípacích kleští,
- 1 ks gola klíče – 1 ks ráčny + 3 ks prodlužovacích nástavců, 1 ks nástavce na klíč velikosti 13,
- 1 ks klíče zn. FAB dynamic SL12490.
Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku se zabírají věci:
- 1 ks OBD II jednotky,
- 1 ks vrchní části spínací skříňky včetně zámku.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. jsou oba obvinění povinni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě majetkové škody poškozenému M. P., nar. XY, bytem XY č. p. XY, částku ve výši 31 937 Kč.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. je obviněný M. J. povinen zaplatit na náhradě majetkové škody poškozenému P. I., nar. XY, bytem Spolková republika Německo, XY, částku ve výši 11 815 Kč.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. se poškození P. I., nar. XY, bytem Spolková republika Německo, XY a M. P., nar. XY, bytem XY č. p. XY, odkazují se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 10. 2020, č. j. 2 T 85/2020-1088, byl obviněný L. Č. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a dvěma přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za které mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání sedmi let do věznice s ostrahou a trest propadnutí věci. Obviněný M. J. byl uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za které mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání sedmi let do věznice s ostrahou a trest propadnutí věci. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
2. Rozsudek soudu prvního stupně napadli oba obvinění odvoláním do všech jeho výroků. V důsledku těchto odvolání Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 9. 3. 2021, č. j. 5 To 327/2020-1243, podle §258 odst. 1 písm. b), c), d), e), f) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného L. Č. uznal vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a dvěma přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za které mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let do věznice s ostrahou. Obviněný M. J. byl uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za které mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let do věznice s ostrahou a trest propadnutí věci. Dále bylo rozhodnuto o zabrání věcí podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a podle §228 odst. 1 tr. ř. byli oba obvinění zavázáni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě majetkové škody poškozenému M. P. částku ve výši 31 937 Kč, M. J. sám poškozenému P. I. částku ve výši 11 815 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození P. I., a M. P. odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §259 odst. 1 tr. ř. odvolací soud vrátil věc soudu prvního stupně ohledně L. Č. v bodě 1) výroku napadeného rozsudku, ohledně M. J. v bodě 3) výroku napadeného rozsudku a ohledně obou v bodě 2) výroku napadeného rozsudku.
3. Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obvinění dopustili uvedených trestných činů krádeže podle §205 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku jednáním shora uvedeným (obviněný M. J. dvěma útoky, obviněný L. Č. jedním útokem), přičemž takto jednali v době, kdy byl usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194 v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějšího předpisu, vyhlášen z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru na území České republiky nouzový stav od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů.
4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podali oba obviněný dovolání. Obviněný L. Č. tak učinil s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vyjádřil nesouhlas s posouzením jeho jednání podle kvalifikované skutkové podstaty §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Ze zákonného znění nevyplývá, že by se měla bez dalšího aplikovat v případě vyhlášení nouzového stavu, neboť samotné vyhlášení nouzového stavu nemusí znamenat vyšší nebezpečnost konkrétního jednání pachatele. Soudy nižších stupňů pochybily, neboť vycházely pouze z časové souvislosti spáchaného činu, přičemž zde zcela chybí věcná souvislost s vyhlášeným nouzovým stavem, jak ji vyžaduje i stanovisko Nejvyššího soudu, vyjádřené v rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publikovaným pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.).
5. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Obviněný M. J. podal dovolání z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř. Za nesprávnou považoval právní kvalifikaci skutku popsaného pod body 1) a 2) napadeného rozsudku, tedy jako zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Argumentoval tím, že krádeže spáchané v době po vyhlášení nouzového stavu nejsou výrazně společensky škodlivější než krádeže, spáchané před tímto vyhlášením. Aby mohl být nouzový stav kvůli nemoci COVID-19 posuzován jako událost vážně ohrožující život a zdraví lidí, muselo by jít o stav, kdy již došlo k závažnému následku, což se v tomto případě nestalo. U trestného činu krádeže by pouhé formální vyhlášení nouzového stavu nemělo samo o sobě vést k naplnění okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby. Mezi krádeží a jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek by měla existovat i jiná než jen časová spojitost. Takový čin za podmínky, že zde nebude jiná než jen pouhá časová spojitost s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, nedosahuje zvýšené společenské škodlivosti a mělo by postačovat uložení trestu uvedeného v základní skutkové podstatě. Obviněný dále poukázal na stanovisko vyjádřené v rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021 (publikovaném pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.).
7. Obviněný M. J. dále namítl nesprávná skutková zjištění. Zdůraznil, že nesprávná skutková zjištění a procesní pochybení při dokazování mají vždy vliv na správnost právního posouzení skutku. Namítl, že jeho vina u skutku pod body 1) a 2) napadeného rozsudku nebyla prokázána, jelikož soud neměl dostatek důkazů k jeho odsouzení. U skutku pod bodem 1) uvedl, že z kamerového záznamu na parkovišti XY nelze dovodit barvu vozidla Škoda Octavia, ani rozpoznat registrační značku vozidla, jak tvrdily soudy. Přestože tato skutečnost byla namítnuta v rámci odvolacího řízení a jednalo se o zásadní odvolací námitku, nebyl předmětný videozáznam před odvolacím soudem proveden k důkazu. Není zřejmé, z čeho soudy dovodily, že registrační značka vozidla byla XY. Také tvrzení, že jednou z osob zaznamenaných kamerovým záznamem v čase 15:55.18 (směr z parkoviště) a v době 16:01.32 (směr na parkoviště) byl obviněný M. J., nemělo oporu v provedeném dokazování. Dovodit závěr o jeho ztotožnění na základě bundy, kterou měl na sobě jeden z pachatelů a bundou obdobného provedení, která byla viděna v bytě obviněného při domovní prohlídce, není na místě. Pachatele nelze ztotožnit jen podle oblečení, navíc nešlo o ojedinělý nebo jedinečný kousek.
8. Ve vztahu ke skutku popsanému v bodu 2) namítl, že ani v tomto případě nebylo prokázáno, že by se vytýkaného jednání dopustil. Sledování osob není v tomto případě přímým důkazem viny, naopak při porovnání tvrzených časů spáchání skutku s časy a místy pohybu auta užívaného obviněnými, zjištěných při sledování, je důkazem potvrzujícím obhajobu obviněných, jelikož v době, kdy na tvrzeném místě činu krátce zastavili, již poškozený s vozidlem na tomto místě nebyl. Ohledáním vozidla obviněných nebyla zjištěna žádná stopa, nebyl zjištěn způsob vniknutí do vozidla. Neexistuje tedy žádný přímý důkaz, a pokud jde o důkazy nepřímé, netvoří ucelený kruh a připouští mnoho jiných vysvětlení.
9. Obviněný M. J. závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soud nalézacího zrušil a dále aby přikázal jednomu z těchto soudů, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že nevyužívá svého oprávnění a k dovolání obviněných se nebude vyjadřovat.
11. Je namístě rovněž připomenout, že předsedkyně senátu nalézacího soudu při předložení věci navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265h odst. 3 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání přerušil výkon rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 10. 2020, č. j. 2 T 85/2020-1088, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 3. 2021, č. j. 5 To 327/2020-1243, což Nejvyšší soud učinil usnesením ze dne 29. 7. 2021, č. j. 7 Tdo 807/2021-1323.
12. Nejvyšší soud dále jako soud příslušný k rozhodnutí o dovolání (§265c tr. ř.) shledal, že zmíněný mimořádný opravný prostředek je v této trestní věci přípustný [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byl podán osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na k tomu určeném místě (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
13. Dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Bylo tudíž nutné posoudit, zda v dovolání tvrzený důvod odpovídá důvodům zařazeným v citovaném ustanovení. Obvinění svá dovolání výslovně opřeli o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], jenž je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení [resp. jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože již rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení].
14. Vzhledem k charakteru části námitek, které uplatnil obviněný M. J., Nejvyšší soud doplňuje, že při přezkumu, zda taková vada (tedy zda došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení) nastala, je ovšem vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn během trestního řízení a jak je vyjádřen zejména ve výroku odsuzujícího rozsudku, popřípadě dále upřesněn v jeho odůvodnění. Naopak se v jeho rámci nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud potom není stupněm třetím, jehož úkolem by byl široký přezkum rozhodnutí druhoinstančních soudů, a to již z důvodu jeho omezené možnosti provádět v řízení o dovolání důkazy (srov. §265r odst. 7 tr. ř.) a přehodnocovat důkazy provedené již dříve.
15. Výjimkou z popsaného pravidla, umožňující v daném smyslu zásah Nejvyššího soudu v dovolacím řízení do pravomocného rozhodnutí, je zejména stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením, učiní-li současně dovolatel takový nesoulad předmětem svých námitek. Extrémní nesoulad je nicméně namístě dovodit toliko v případech závažných pochybení, zejména pokud skutková zjištění nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, případně nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 11 Tdo 1494/2011). V takových případech by bylo dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010).
16. V daném případě však uvedené pochybení, vyžadující zásah Nejvyššího soudu ohledně skutkového stavu, zjevně nenastalo. Pokud tedy obviněný M. J. napadl skutkové závěry, popsané v konečném důsledku v bodech 1) a 2) výroku rozsudku odvolacího soudu, zejména s poukazem na skutečnost, že nebylo prokázáno, že by se dopustil vytýkaných jednání, je možné konstatovat následující. Především tyto námitky jsou opakováním námitek, se kterými se již vypořádal odvolací soud. Ve vztahu ke skutku popsanému v bodu 1) tudíž odvolací soud, ve shodě se soudem nalézacím, dovodil vinu obviněného M. J. z kamerového záznamu kamery parkovacího automatu na parkovišti pod hradem Hazmburk ze dne 15. 2. 2020. Na tomto záznamu soud identifikoval obviněného M. J., jako jednoho z pachatelů vytýkané trestné činnosti. Navíc na předmětném záznamu měl na sobě nikoliv běžnou zimní bundu, ale výraznější zimní khaki bundu do pasu s bílým ornamentem ve tvaru roztažených křídel přes záda, bílým ornamentem na kapuci a bílým nápisem v pravé dolní části břicha, která byla následně nalezena dne 31. 3. 2020 při domovní prohlídce v bytě, který výhradně užíval. Z provedeného dokazování také vyplynulo, že pachatelé na místo přijeli vozidlem Škoda Octavia combi r. z. XY, které v předmětné době užíval právě i obviněný M. J. Námitku, že obviněný byl označen za osobu, která se útoku dopustila, tedy nejenže nelze podřadit pod konkrétní dovolací důvod, ale nelze jí ani přisvědčit.
17. Obdobně nelze přisvědčit ani tvrzení obviněného M. J., pokud zpochybnil svou účast na skutku popsaném v bodu 2) rozsudku odvolacího soudu. Soudy dospěly k závěru o jeho vině na základě výpovědi poškozeného M. P. a protokolu o sledování osob a věcí podle §158d tr. ř. Poškozený uvedl, že své vozidlo, ve kterém se nacházely později odcizené věci, odstavil na lesní cestě (na plácku vzdáleném 7 – 8 metrů od silnice I/9). Z místa odešel toliko na pár minut (v době od 13:20 do 13:55 hod.). V té době, jak vyplývá z protokolu o sledování osob a věcí, zastavilo na předmětném místě, na krátkou dobu (v čase 13:52) vozidlo Volkswagen Sharan, ve kterém byl obviněný M. J. i obviněný L. Č. Vozidlo obviněných nebylo po krátkou dobu z taktického důvodu sledováno (po dobu cca 6 minut) a opětovně bylo sledováno od 13:58 hod., když obvinění projeli obcí XY. Po celou další dobu bylo vozidlo s obviněnými sledováno, a v čase 14:17 hod. (tedy krátce poté, co zastavili u vozidla poškozeného) bylo zaznamenáno, že obviněný M. J. vyndal z vozidla dvě motorové pily a uložil je do zavazadlového prostoru jiného vozidla. Tento záznam následně shlédl poškozený M. P., který tyto motorové pily poznal podle specifických markant a označil je za své pily, které mu byly předmětný den odcizeny. K takto zjištěným skutkovým závěrům nelze mít žádné zásadní připomínky. Byť obvinění nebyli spatřeni přímo při činu a tudíž neexistuje přímý důkaz, řetězec nepřímých důkazů je uzavřen, především s ohledem na časové souvislosti, a neexistuje žádné jiné reálné vysvětlení spáchání deliktu (které navíc obviněný ani nenabízí). Pokud obviněný namítl, že v době, kdy na tvrzeném místě činu krátce zastavili, již poškozený s vozidlem na tomto místě nebyl, pak nepostřehl, že s touto námitkou se již vypořádal odvolací soud, který upřesnil dobu, do které byl poškozený mimo své vozidlo na čas do 13:55 hod. Jelikož vozidlo obviněných na místě činu bylo od 13:52, existoval zde časový prostor k odcizení věcí. Závěrům nalézacího soudu, které doplnil soud odvolací ve vztahu ke skutkovému ději, tedy ani v tomto případě nelze nic zásadního vytknout.
18. Uplatněnému dovolacímu důvodu pak již odpovídá námitka nesprávného právního posouzení jednání, předložená oběma obviněnými, že soudy nedůvodně přihlédly k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby spočívající ve spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. K tomu Nejvyšší soud uvádí následující.
19. Zločin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spáchá, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, čin spáchá vloupáním, byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, a spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
20. V dané věci je nesporné, že nouzový stav související s výskytem koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19, byl vyhlášený usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb. Jestliže tedy obvinění L. Č. a M. J. spáchali útokem popsaným v bodu 2) trestný čin krádeže dne 23. 3. 2020, stalo se tak formálně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Pochybení soudů nižších stupňů však spočívá jednak v tom, jaký význam přisuzovaly vyhlášenému nouzovému stavu, a jednak v tom, že při kvalifikaci vycházely jen z časové a místní souvislosti spáchaného činu s onou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí (nebo dokonce s vyhlášeným nouzovým stavem) a odhlíží se od toho, zda měl spáchaný trestný čin vůbec nějakou jinou než jen časovou souvislost s uvedenou událostí tak, aby byl namístě jeho podstatně přísnější trestní postih (a jeho kvalifikace místo přečinu jako typově závažnějšího zločinu).
21. Kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána. Nouzový stav totiž nelze v žádném případě považovat za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Rozhodující je jen existence takové události, kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu (vyhlášení nouzového stavu), ale i z dalších poznatků a informací.
22. Nesprávný je rovněž závěr soudů, že postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla dána událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu. K tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek (viz rozsudek velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, publikovaný pod č. 19/2021 Sb. rozh. tr.).
23. Při posuzování konkrétního případu je totiž nutno hodnotit, zda byla dána věcná souvislost trestného činu s uvedenou ohrožující událostí, tedy zda se tato událost určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu. Takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem.
24. V trestní věci obviněných L. Č. a M. J. proto byl nesprávný závěr okresního soudu, který zmíněnou přísnější právní kvalifikaci dovodil fakticky pouze z existence události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, aniž by zjistil některou ze zmíněných věcných souvislostí v takové míře, aby odůvodňovala onu přísnější právní kvalifikaci. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že za dané situace bylo nutno krádež obviněných kvalifikovat uvedeným přísnějším způsobem, a to v podstatě bez dalšího. Jak je přitom zřejmé z učiněných skutkových zjištění, obvinění se dopustili [v případě jednání, popsaného v bodu 2) výroku o vině] – aniž by tím samozřejmě mělo být jejich jednání jakkoli bagatelizováno – v podstatě jednoduchého odcizení cizí věci, tím způsobem, že vnikli do zaparkovaného a v daný moment nijak nehlídaného vozidla a vzali z něj běžné nářadí v hodnotě cca 30 000 Kč. Událost v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 či navazující opatření jim útok nijak neusnadnily, resp. se do jeho průběhu vůbec nepromítly, předmětem útoku pak nebyly věci související s bojem proti zmíněnému onemocnění, ani jinak v dané souvislosti použitelné.
25. Z uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že právní posouzení stíhaného jednání obviněných soudy nižších stupňů bylo nesprávné v tom směru, že dovodily naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Odsuzující rozsudek soudu prvního stupně byl tudíž zatížen vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž tuto vadu v napadeném rozsudku nenapravil ani odvolací soud [§265b odst. 1 písm. l) tr. ř.].
26. Nejvyšší soud proto na podkladě dovolání obou obviněných částečně zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 3. 2021, č. j. 5 To 327/2020-1243, ve výroku o vině v bodech 1) a 2), a následně celý výrok o trestu a o náhradě škody, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
27. Nejvyšší soud na podkladě skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci znovu rozhodl, protože mohl v dovolacím řízení sám odstranit vadu v právním posouzení příslušného skutku. Po dílčím doplnění dokazování spočívajícím v ověření právního stavu týkajícího se dosavadních pravomocných odsouzení obviněných na podkladě aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů rozhodl způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Obviněného L. Č. uznal vinným u skutku pod bodem 2) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a obviněného M. J. jedním pokračujícím přečinem krádeže, spáchaným dvěma dílčími útoky, podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, tr. zákoníku [skutek 1) a 2)] a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku [skutek 1)]. Při popisu jejich jednání přitom dovolací soud převzal skutková zjištění vyjádřená v rozsudcích nižších soudů, která jen stylisticky upravil tak, aby v zásadě vyjadřovala pouze nezbytné skutkové okolnosti odpovídající znakům skutkové podstaty trestného činu.
28. Na základě nového, pro obviněné příznivějšího, právního posouzení skutků bylo nezbytné znovu rozhodnout o trestu, přičemž v úvahu zde přicházel úhrnný trest odnětí svobody v trestní sazbě od 6 měsíců do 3 roků, která je stanovena v §205 odst. 2 tr. zákoníku. Tento trest se přitom vztahuje i k trestné činnosti, kterou byly obvinění shledáni vinnými v nezrušené části rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, v podobě přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku [bod 3), vztahující se k obviněnému M. J. a body 4) a 5), vztahující se k obviněnému L. Č.].
29. K osobě obviněného L. Č. bylo zjištěno z opisu evidence Rejstříku trestů, že (vyjma nyní posuzované trestní věci) má 10 záznamů od roku 1998. Z toho 8 záznamů se týká odsouzení za trestný čin krádeže. Je třeba na něj pohlížet jako na speciálního recidivistu. Naposledy byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 4 T 114/2015, k trestu odnětí svobody v trvání 21 měsíců, který vykonal dne 15. 4. 2017. Naposledy byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody před spácháním vytýkaného jednání dne 19. 12. 2018. Nyní projednávané trestné činnosti se tedy dopustil nedlouho po výkonu posledního trestu odnětí svobody. U obviněného nebyla shledána žádná polehčující okolnost, naopak jako okolnost přitěžující pak bylo nutné vyhodnotit jeho trestní minulost a skutečnost, že je speciálním recidivistou, a rovněž to, že trest je ukládán za více trestných činů.
30. K osobě obviněného M. J. bylo zjištěno z opisu evidence Rejstříku trestů, že (vyjma nyní posuzované trestní věci) má 13 záznamů na území České republiky a 3 záznamy ze zahraničí (Spolková republika Německo). Trestnou činnost páchá kontinuálně od roku 1994, přičemž se dopouští převážně majetkových deliktů, za trestný čin krádeže byl odsouzen v 6 případech. Kromě prvního odsouzení, kde se ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil, selhaly všechny další mu uložené, jak výchovné a alternativní tresty, tak i tresty spojené s bezprostředním omezením jeho osobní svobody. Ve výkonu trestu odnětí svobody byl obviněný podle výpisu z centrální evidence vězněných osob již osmkrát. Posledním odsouzením zaznamenaným v evidenci Rejstříku trestů je odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 30. 1. 2018 pod sp. zn. 23 T 233/2013, kterým byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Z výkonu tohoto trestu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 12. 2019, sp. zn. 6 Pp 253/2019, se stanovením zkušební doby v trvání 2 let a dohledu. Prvního útoku v projednávané věci se tak dopouští dva měsíce po jeho podmíněném propuštění v jeho zkušební době při současném uložení dohledu. I jemu je trest ukládán za více trestných činů.
31. Z toho vyplývá, že ani výkon předcházejících trestů nevedl ani u jednoho z obviněných k žádoucí změně v jeho chování, a že tudíž ve smyslu §55 odst. 2 tr. zákoníku je jim i v nyní posuzované věci nezbytné uložit nepodmíněný trest odnětí svobody. Oba obvinění byli uznáni vinnými více trestnými činy, a proto je jim v projednávané věci ukládán úhrnný trest podle §43 odst. 1 tr. zákoníku, a to v rámci trestní sazby §205 odst. 2 tr. zákoníku, jakožto sazby vztahující se k trestnému činu z nich nejpřísněji trestnému. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že na místě je uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody kolem poloviny zákonné trestní sazby, konkrétně u obviněného L. Č. v trvání 1 roku a 6 měsíců a v případě M. J. v trvání 1 roku a 9 měsíců. Trest uložený obviněnému L. Č. je nižší než trest uložený druhému obviněnému s ohledem na menší rozsah jeho trestné činnosti a rovněž relativně příznivější trestní minulost. Při ukládání trestu vzal Nejvyšší soud v úvahu i všechny ostatní relevantní okolnosti, které jinak správně zjistily soudy nižších stupňů a zčásti je vyjádřily i v odůvodnění svých rozhodnutí. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byli obvinění zařazení pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou, když k odlišnému zařazeni nebyl dán důvod ve smyslu §56 odst. 3 tr. zákoníku.
32. Nejvyšší soud dále zopakoval, v souladu s rozsudkem odvolacího soudu, i výrok o trestu propadnutí věci, který byl uložen obviněnému M. J. podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to k věcem specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku. Z dokazování plyne, že se jedná o věci náležející do vlastnictví obviněného M. J., které zároveň byly nástrojem stíhané trestné činnosti. Pokud jde o ostatní věci, u nichž nebylo zjištěno, kdo je jejich vlastníkem, bylo rozhodnuto v souladu s §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, že se zabírají. Jedná se totiž o věci, které ohrožují bezpečnost majetku, tím, že mohou sloužit ke spáchání majetkových trestných činů. Nejvyšší soud do tohoto výroku pojal menší rozsah věcí než odvolací soud, jelikož u ostatních věcí (rukavic, šroubováků, zavíracího nože a barvy ve spreji) nelze dovodit žádný z důvodů pro zabrání věci podle §101 tr. zákoníku. S ohledem na dovozené závěry nelze mít ani zato, že u nichž hrozí nebezpečí, že budou sloužit ke spáchání zločinu, jak uvedl odvolací soud.
33. Pokud jde o výrok o náhradě škody, s ohledem na změnu ve výroku o vině, bylo nutno znovu rozhodnout i o povinnosti obviněných k náhradě škody. Pokud jde o poškozeného M. P., ten se k trestnímu řízení řádně a včas připojil s nárokem na náhradu škody ve výši 36 190 Kč. Soud prvního stupně správně zjistil, že trestným jednáním obviněných mu byla způsobena škoda ve výši toliko 31 937 Kč. Nejvyšší soud proto ve shodě se soudy obou stupňů rozhodl, že oba obvinění jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně na náhradě majetkové škody poškozenému M. P. právě tuto částku a se zbytkem nároku na náhradu škody ho odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškozený P. I. se k trestnímu řízení řádně a včas připojil s částkou 23 400 Kč, prokázáno ale bylo způsobení škody pouze ve výši 11 815 Kč. Povinnost k náhradě této škody pak byla uložena ve shodě s výrokem o vině toliko obviněnému M. J., neboť o vině obviněného L. Č. tímto skutkem rozhodnuto nebylo. Se zbytkem nároku na náhradu škody odkázal odvolací soud poškozeného P. I. na řízení ve věcech občanskoprávních.
34. Tímto způsobem, tj. formou rozsudku, rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněných v neveřejném zasedání. K projednání a rozhodnutí věci v neveřejném zasedání dovolacího soudu byly splněny zákonné podmínky [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] poté, co s tímto postupem vyslovil souhlas jak státní zástupce, tak obvinění. K vyhlášení rozsudku byla zvolena forma jeho uveřejnění na elektronické úřední desce Nejvyššího soudu (§265r odst. 8 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 9. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.