ECLI:CZ:NS:2021:7.TDO.916.2021.1
sp. zn. 7 Tdo 916/2021-714
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 10. 2021 o dovolání obviněného K. L. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 4 To 9/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 53 T 5/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. L. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 2. 2021, č. j. 53 T 5/2020-594, byl obviněný K. L. uznán vinným jednak pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1 k §140 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán zaplatit poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky na náhradu škody částku 140.259 Kč, poškozené E. P. na náhradu škody částku 74.276 Kč a na náhradu nemajetkové újmy částku 273.368,75 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená E. P. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody, nemajetkové újmy a bezdůvodného obohacení na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Výše uvedených trestných činů se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil v podstatě tím, že dne 15. června 2020 v době kolem 7:30 hod. v XY, okres Olomouc, po dřevěném žebříku vnikl otevřeným oknem do ložnice bytu poškozené E. P., nacházející se v 1. patře obytného domu č. p. XY, přičemž z osobní znalosti věděl, že v této době bude poškozená doma, po vstupu do bytu se uschoval za dveře do obývacího pokoje, když v té době se poškozená nacházela v koupelně, a poté, co vyšla, ji fyzicky napadl tak, že ji povalil na podlahu, zaklekl na ni, překryl jí rukou ústa, rdousil ji rukama, aby nebyla schopna volat o pomoc, a poté ji bodl plochým šroubovákem o délce dříku 10,5 cm do krku a do levé části hrudníku v oblasti levého prsu, dále poškozenou opakovaně bodal dlouhými kulatými kleštěmi na očka do oblasti levé boční plochy krku, čímž jí způsobil zranění blíže popsána ve skutkové větě rozsudku, přičemž poškozená musela být hospitalizována od 15. 6. 2020 do 24. 6. 2020 ve Fakultní nemocnici XY a podrobit se operačnímu zákroku a pouze shodou okolností nedošlo u poškozené k poranění krčních cév probíhajících velmi intimně pod tělním povrchem s následným krvácením navenek, jež mohlo vést k závažnému, bezprostředně život ohrožujícímu krvácení, které bez lékařské intervence vede ke smrti poškozeného, dále mohlo dojít k proniknutí zraňujícího předmětu do pohrudniční dutiny s poraněním plíce a s následným život ohrožujícím krvácením do dutiny hrudní, nebo vzniku pneumotoraxu s ochabnutím plíce a snížením až vyřazením její funkce, případně, u poranění hltanu, k následnému rozvoji hluboké krční infekce, která může vést k vážné poruše zdraví, případně i ke smrti jedince. Obviněný si vzhledem k použitým zbraním, razanci útoku a tělesné krajině, vůči které bodání šroubovákem, resp. kleštěmi, směřovalo, musel být vědom toho, že takto může poškozené reálně způsobit zranění, která by měla za následek její smrt, a pro případ, že takový následek způsobí, s tím byl srozuměn.
3. Proti rozsudku krajského soudu podal obviněný odvolání. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 4 To 9/2021, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek nalézacího soudu částečně zrušil pouze ve výrocích o náhradě škody a nemajetkové újmy ve vztahu k poškozené E. P., přičemž v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud v rozsahu zrušení nově rozhodl tak, že obviněného K. L. zavázal podle §228 odst. 1 tr. ř. zaplatit poškozené E. P. na náhradu škody částku 74.276 Kč a na náhradu nemajetkové újmy částku 200.000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená E. P. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody, nemajetkové újmy a bezdůvodného obohacení na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dovolání s odkazem na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Brojil především proti závěrům soudů týkajícím se subjektivní stránky pokusu trestného činu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §140 odst. 1 tr. zákoníku. Nesouhlasil se závěrem soudu, že si vzhledem k použitým zbraním, razanci útoku a tělesné krajině, vůči níž bodání šroubovákem, respektive kleštěmi, směřovalo, musel být vědom toho, že může poškozené reálně způsobit zranění, která by měla za následek její smrt, a pro případ, že takový následek způsobí, s tímto byl srozuměn. Vyjádřil přesvědčení, že případný smrtelný následek není kryt jeho zaviněním ve formě úmyslu, a to ani nepřímého, proto jeho jednání může být posouzeno přinejhorším jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §145 odst. 1 tr. zákoníku. Úmysl nelze jen předpokládat, ale je nutné jej na základě zjištěných skutečností prokázat. I v případě, že obviněný ví, že útok bodného nástroje vůči tělu poškozené, v tomto případě krku a trupu, může při zasažení důležitých orgánů způsobit smrt, je nutné posoudit podstatnou otázku, zda byl srozuměn s případným smrtelným následkem či zda bez přiměřených důvodů spoléhal, že takový následek nezpůsobí (v tomto případě by šlo o zavinění ve formě vědomé nedbalosti). Poukázal na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, z něhož vyplynulo, že jeho jednání bylo vedeno prostým afektem, který může být způsoben různými příčinami, mezi nimiž znalec zmínil například otázku dlouhodobé, stále narůstající osobní zátěže a traumatizace, jako jsou dlouhodobý pocit křivdy či chronické konflikty. Nebyla tedy dle jeho názoru správná argumentace odvolacího soudu, který automaticky usuzoval na úmysl obviněného směrem k možnému smrtelnému následku na základě předchozích konfliktů mezi obviněným a poškozenou, jelikož jeho jednání bylo zřejmě následkem přetížení určité toleranční hranice, které vyvolalo afektivní explozi. Dále namítl, že znalec z oboru soudního lékařství popsal pouze střední intenzitu vedení útoku proti tělu poškozené. Obviněný poukázal na skutečnost, že omezení v běžném způsobu života v podstatě koresponduje s dobou hospitalizace poškozené, která nebyla nijak dlouhá. Také zdůraznil, že je nutno přihlédnout k jeho chování po činu, jelikož zůstal na místě do příjezdu policie a přivolal záchrannou službou.
5. V další části dovolání obviněný nesouhlasil se závěry soudů ohledně následku na zdraví poškozené v podobě posttraumatické stresové poruchy. Nalézací soud vycházel toliko z lékařských zpráv doložených poškozenou a tuto skutečnost již znalecky neověřil. Odvolací soud uvedl, že posttraumatický stresová porucha u poškozené není součástí popisu skutkového děje, nejde o závěr, který by měl vliv na užitou právní kvalifikaci a měla vliv jen na úvahy o trestu. Odvolací soud však dle obviněného přehlédl, že tento závěr měl vliv na adhezní výrok, kterým byla poškozené přiznána náhrada nemajetkové újmy ve výši 200.000 Kč, přičemž se jednalo o náhradu nemajetkové újmy způsobené duševními útrapami.
6. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že jde o výhrady hmotně právní povahy, a tudíž jde o námitky formálně přiřaditelné pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem nejedná se o výhrady důvodné, navíc se jedná toliko o opakování odvolacích námitek, se kterými se již vypořádal odvolací soud. Závěr o úmyslném zavinění, tedy srozumění ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku dovodily soudy přiléhavě zejména z toho, že nešlo o ojedinělý projev agrese ze strany obviněného vůči poškozené, naopak agresivita obviněného postupně nabývala na intenzitě. Dále z toho, že obviněný vůči poškozené užil hned tři zraňující, závažné mechanismy útoku, včetně nebezpečných předmětů, a to škrcení, bodnutí šroubovákem a bodání kleštěmi. Jejich intenzita přitom byla přinejmenším střední a údery byly lokalizovány do vysoce zranitelných částí těla poškozené.
8. Ve vztahu k námitce týkající se nedostatečně zjištěné posttraumatické stresové poruchy poškozené státní zástupce odkázal na odůvodnění odvolacího soudu a zdůraznil, že výrok týkající se náhrady nemajetkové újmy se v řešeném případě neopírá primárně o existenci specifické diagnózy, resp. o medicínsky precizní rozeznání nemoci a její pojmenování. V rámci náhrady nemajetkové újmy jde v projednávané kauze zejména o to, jak se čin obviněného projevil v soukromém životě poškozené, jak hluboce do něj zasáhl, což odvolací soud spolehlivě zjistil.
9. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně neopodstatněné.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
12. Obě námitky obviněného uplatněné v dovolání jsou pod tento dovolací důvod podřaditelné, jelikož jde o výhrady hmotně právní povahy. Nicméně obě tyto námitky již byly uplatněny v rámci odvolacího řízení a vrchní soud se jimi zabýval a vypořádal.
13. Stěžejní dovolací námitka obviněného směřovala k absenci subjektivní stránky jednání kvalifikovaného jako pokus zločinu vraždy podle §21 odst. 1 k §140 odst. 1 tr. zákoníku. K této námitce lze nejprve obecně uvést, že zavinění vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je takovým psychickým stavem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a na zavinění lze proto usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem vůle. Závěr o zavinění pachatele přitom musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dovozovat toliko nepřímo z okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. například rozhodnutí publikovaná pod č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010 nebo ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 7 Tdo 1380/2018).
14. Soudy obou stupňů uvedená pravidla v projednávané věci respektovaly, neboť si pro své závěry o subjektivní stránce uvedeného trestného činu opatřily dostatek důkazů. V souladu se skutkovými závěry soudů jsou i jejich závěry hmotně právní, týkající se subjektivní stránky. Ve vztahu k aplikovanému ustanovení §140 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, shledaly v jednání obviněného zavinění ve formě úmyslu nepřímého podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Závěr o úmyslném zavinění minimálně formou srozumění soudy logicky dovodily z toho, že nešlo o ojedinělý projev agrese ze strany obviněného vůči poškozené, způsobený jeho špatným psychickým stavem, jak namítá obviněný, ale naopak jednalo se o opakované projevy agrese, v průběhu nichž agresivita obviněného postupně nabývala na intenzitě, od slovních pohrůžek usmrcení až po reálné jednání k tomuto směřující. Dále soudy dovodily nepřímý úmysl obviněného z užití hned tří různých, závažných mechanismů útoku, včetně použití nebezpečných nástrojů, a to škrcení, bodnutí šroubovákem a bodání kleštěmi. Nelze pominout, že na počátku konfliktu dne 15. 6. 2020 obviněný na poškozenou křičel „že si to s ní přišel vyřídit“. Intenzita útoku přitom byla přinejmenším střední a útoky byly lokalizovány do vysoce zranitelných částí těla poškozené (krku) a byly opakované. V jednom případě došlo k poranění, které pronikalo do duté struktury (hltanu) krku. Na základě výše uvedených skutečností lze bez jakýchkoli pochybností dovodit minimálně srozumění obviněného s možným závažnějším následkem i v podobě smrti poškozené. Jak vyplývá ze závěrů znaleckého posudku, ke smrtelnému následku jednáním obviněného nedošlo, nicméně tato skutečnost byla pouze náhodná, neboť i podle výpovědi znalce útočník nebyl schopen zcela přesně posoudit a ovlivnit, které přesně dané místo na těle (především krku) poškozeného zasáhne. Na krku se nachází řada krčních cév probíhajících velmi těsně pod tělním povrchem a není nutná značná síla k jejich poranění. Při jejich poranění s následným krvácením navenek mohlo dojít k závažnému, bezprostředně život ohrožujícímu krvácení, které bez lékařské intervence vede ke smrti poškozené. To ve spojení s verbálními projevy obviněného vedlo soudy k oprávněnému právnímu závěru o existenci úmyslného zavinění, resp. k tomu, že obviněný spáchal zločin vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. V podrobnostech lze odkázat na argumentaci odvolacího soudu (odst. 12-15 odůvodnění), ale i nalézacího soudu (odst. 21 odůvodnění), kterým nelze nic zásadního vytknout a Nejvyšší soud se s nimi ztotožnil.
15. Zjevně neopodstatněná je i námitka obviněného, ve které vytkl, že nebyly prokázány závěry soudů týkajících se následku na zdraví poškozené v podobě posttraumatické stresové poruchy, jelikož soudy vycházely toliko z lékařských zpráv doložených poškozenou a tuto skutečnost již znalecky neověřovaly. Předně je nutné uvést, že odvolací soud zamítl návrh na doplnění dokazování přibráním znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie za účelem vypracování znaleckého posudku a objektivizaci posttraumatické stresové poruchy u poškozené. Tento svůj postup řádně odůvodnil (odst. 17 odůvodnění), a proto nemůže jít o tzv. opomenutý důkaz. Odvolací soud při zamítnutí návrhu na doplnění dokazování především argumentoval tím, že je možné vycházet z obsahu znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, MUDr. Marka Vitovjáka, který ve svých závěrech vycházel z lékařských zpráv týkajících se poškozené. Z těchto vyplývaly přetrvávající psychické obtíže poškozené po útoku obviněného, jež vyústily v diagnózu posttraumatické stresové poruchy. Dovolací soud navíc zdůrazňuje, ve shodě se soudem odvolacím, že posttraumatická stresová porucha zjištěná u poškozené není součástí skutkového popisu jednání obviněného. Nejde ani o skutkový závěr, který by měl vliv na následně užitou právní kvalifikaci. Pokud jde o adhezní výrok týkající se náhrady nemajetkové újmy, tento se primárně neopírá o existenci konkrétní diagnózy (např. posttraumatické stresové poruchy), ale zejména o to, jak se jednání obviněného, které bylo trestným činem, projevilo v soukromém životě poškozené, jak hluboce do něj zasáhlo a jak radikálně jej ovlivnilo. Tyto skutečnosti soudy spolehlivě zjistily (odst. 27 rozsudku nalézacího soudu). Proto není nutné za této situace zkoumat znaleckým posudkem, zda předmětné negativní projevy, které znamenají zásah do života poškozené a zakládají nárok na náhradu nemajetkové újmy, lze klasifikovat jako posttraumatickou stresovou poruchu.
16. Námitky uvedené v dovolání obviněného jsou podřaditelné pod uplatněný dovolací důvod, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 10. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.