ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.1119.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 1119/2021-280
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 11. 2021 o dovolání obviněného J. J. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 67 To 41/2021, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 95/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 2 T 95/2020, byl obviněný J. J. (dále také „obviněný“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání zaměřené do výroku o trestu, které bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 67 To 41/2021, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 67 To 41/2021, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
4 . Brojil proti výměře jemu uloženého trestu odnětí svobody, který považoval za příliš přísný a neodpovídající povaze trestného činu, který spáchal. Trestnou činností způsobil škodu v celkové výši 5 749 Kč, přičemž faktická škoda činila 700 Kč, když veškeré odcizené věci poškozeným vrátil. Vnikl do pokoje, který nebyl uzamčen, k trestnému činu se doznal jak v přípravném řízení, tak v hlavním líčení, spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, netrval na výsleších svědků před soudem, nenavrhoval provedení dalších důkazů, což umožnilo rychlé objasnění věci, a nad svým jednáním vyjádřil lítost. Soud k těmto polehčujícím okolnostem podle obviněného dostatečně nepřihlédl, naopak přihlédl k jeho trestní minulosti k jako přitěžující okolnosti [§42 písm. p) tr. zákoníku], což je nepřípustné s ohledem na to, že recidiva je již znakem skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným. Soud tak porušil zásadu zákazu dvojího přičítání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1790/2016, ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. 4 Tdo 1379/2017). Obviněný nadto zdůraznil zásadu subsidiarity trestní represe a přiměřenosti uloženého trestu, když jeho jednáním nebylo závažným způsobem zasaženo do chráněných práv, neboť v dané věci šlo o škodu bagatelní hodnoty. Závěrem konstatoval, že se v době spáchání činu nacházel v tíživé životní situaci, byl krátce po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, neměl žádné zaměstnání, z předchozího ubytování musel odejít a čekal na rozhodnutí, zda bude přijat do azylového domu Armády spásy.
5. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 67 To 41/2021, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 2 T 95/2020, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje prakticky již od počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi soudy nižších stupňů zabývaly. Souhlasila s názorem odvolacího soudu, že trest, který byl obviněnému uložen, není trestem nepřiměřeně přísným. Obviněnému byl ukládán úhrnný trest celkem za tři trestné činy, kdy nejpřísnějším je přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za který lze pachateli uložit trest odnětí svobody v rozmezí šesti měsíců až tří let. Obviněnému tedy byl uložen trest odnětí svobody toliko při samé spodní hranici zákonné trestní sazby (v trvání osmi měsíců), přiměřeně zpřísněný s ohledem na skutečnost, že obviněný byl potrestán celkem za tři trestné činy. V daném případě tak byla respektována veškerá hlediska rozhodná pro ukládání trestu. Meritorní rozhodnutí v posuzované věci podle státní zástupkyně není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( §265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř.
8. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, je uveden v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř., mezi něž by bylo možné zařadit i obviněným napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 67 To 41/2021, jímž bylo odvolacím soudem ve druhém stupni rozhodnuto o trestu obviněného. Předpokladem přípustnosti podání dovolání je však také skutečnost, že v době rozhodování dovolacího soudu existuje rozhodnutí, případně konkrétní výrok rozhodnutí, který je dovoláním napadán. Nepřípustné je tak dovolání směřující proti již zrušenému rozhodnutí, resp. jeho napadenému výroku, např. byl-li výrok o trestu, proti němuž bylo podáno dovolání, zrušen v důsledku ukládání souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004). Právě k takové situaci přitom v posuzované věci došlo.
9. Obviněný podal dovolání toliko proti výroku o trestu napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 67 To 41/2021, resp. jemu předcházejícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 2 T 95/2020. V důsledku toho, že svůj řádný opravný prostředek zaměřil rovněž pouze na výrok o trestu a že Městský soud v Praze jako soud odvolací na základě této skutečnosti přezkoumával napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 v rozsahu oddělitelného výroku o trestu, ostatně nebyl oprávněn v rámci mimořádného opravného prostředku brojit proti jiným výrokům. V této souvislosti je vhodné doplnit, že odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými vadami. Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelnými výroky jsou takové výroky, které lze samostatně přezkoumat a v případě zjištěné vady i samostatně zrušit; podle praxe soudů jsou jimi např. výrok o trestu, výrok o náhradě škody (event. chybějící výrok o náhradě škody) apod. Zásada vyjádřená v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. je prolomena v navazujících odst. 2 a 3, podle nichž mají-li však vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání (§254 odst. 2 tr. ř.), nebo jestliže oprávněná osoba podá odvolání proti výroku o vině, přezkoumá odvolací soud v návaznosti na vytýkané vady vždy i výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, bez ohledu na to, zda bylo i proti těmto výrokům podáno odvolání (§254 odst. 3 tr. ř.). O takové situace v posuzovaném případě evidentně nešlo. Podmínky pro aplikaci §254 odst. 3 tr. ř. nebyly dány, poněvadž odvolání proti výroku o vině oprávněnou osobou podáno nebylo, a nebyly splněny ani podmínky pro použití §254 odst. 2 tr. ř. Podmínkou přezkoumání odvoláním nenapadeného výroku ve smyslu §254 odst. 2 tr. ř. je vada zjištěná ve výroku napadeném, která spojuje svým původem oba výroky; vada této povahy však zjištěna nebyla.
10. S ohledem na výše uvedené tedy nutno zopakovat, že obviněný byl oprávněn podat dovolání toliko do výroku o trestu, což také fakticky učinil, když brojil proti nepřiměřenosti trestní sankce jemu uložené, když namítal nedostatečné či nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, včetně porušení zásady zákazu dvojího přičítání. V tomto kontextu nutno upozornit, že jím učiněný poukaz na zásadu subsidiarity trestní represe, který by mohl vést k přezkumu výroku o vině dovolacím soudem (neboť jde ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku o námitku proti závěru o vině trestným činem pro absenci dostatečné společenské škodlivosti činu), nelze považovat za relevantní nejen vzhledem k tomu, že obviněný, jak shora zdůrazněno, nebyl oprávněn dovoláním napadat výrok o vině, ale taktéž proto, že prostřednictvím tohoto poukazu opětovně zdůvodňoval svůj nesouhlasný postoj k výši jemu uloženého trestu odnětí svobody. Oprávnění obviněného podat dovolání do výroku o trestu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 67 To 41/2021, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 2 T 95/2020, však následně zaniklo. Z obsahu předloženého trestního spisu vyplynulo, že rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. 1 T 196/2020, byl obviněný J. J. za v tomto rozsudku uvedené přečiny a rovněž za přečiny krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku a neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 2 T 95/2020, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 67 To 41/2021, podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou (byl odsouzen rovněž k trestu zákazu pobytu), přičemž současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 2 T 95/2020, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 67 To 41/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Z obsahu předloženého trestního spisu dále vyplynulo, že rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2021, sp. zn. 9 To 112/2021, byl citovaný rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. 1 T 196/2020, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen, a to ve výroku o trestu, a podle §259 odst. 1, 3 tr. ř. byl obviněný při nezměněném výroku o vině za v rozsudku okresního soudu uvedené přečiny a rovněž za přečiny krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 tr. zákoníku a neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 2 T 95/2020, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 67 To 41/2021, podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti jedna měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou (byl znovu odsouzen rovněž k trestu zákazu pobytu), přičemž současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 2 T 95/2020, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 67 To 41/2021, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
11. Z výše rozvedeného tak zřetelně vyplývá, že postupem Okresního soudu v Benešově, resp. Krajského soudu v Praze, došlo k tomu, že v době rozhodování o dovolání již dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 67 To 41/2021, a výrok o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 2 T 95/2020, neexistují, přičemž dovolání směřující proti těmto rozhodnutím je ve smyslu shora uvedené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz již výše zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004) nepřípustné.
12. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného není v této věci přípustné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 11. 2021
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu
Vypracoval:
Mgr. Pavel Göth