ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.102.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 102/2022-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 20. 7. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. Z. , narozeného XY, rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. 506 Hv 17/20g, jímž byl uznán vinným přečinem těžké profesionálně provedené krádeže za účelem výdělku spáchané částečně vloupáním (bod I. rozsudku), přečinem poškození věci (bod II. rozsudku), přečinem fyzického napadení úřední osoby (bod III. rozsudku), přečinem odcizení bezhotovostních platebních prostředků (bod IV. rozsudku) a přečinem zatajení listin (bod V. rozsudku), a tomu odpovídající část nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 10 (deseti) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky R. Z. , narozeného XY, rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. 506 Hv 17/20g, a to pro přečin poškození věci (bod VI. rozsudku), a jemu odpovídající část nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců.
III. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. Z. , narozeného XY, rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 603 Hv 10/20s, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika (dále jen „první cizozemský soud“), ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. 506 Hv 17/20g, který nabyl právní moci 26. 11. 2020, byl R. Z. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání přečinu těžké profesionálně provedené krádeže za účelem výdělku spáchané částečně vloupáním (bod I.), přečinu poškození věci (bod II.), přečinu poškození věci (bod VI.), přečinu fyzického napadení úřední osoby (bod III.), přečinu odcizení bezhotovostních platebních prostředků (bod IV.) a přečinu zatajení listin (bod V.). Za uvedené přečiny byl prvním cizozemským soudem odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
2. Podle skutkových zjištění prvního cizozemského soudu se odsouzený uvedených trestných činů dopustil tím, že:
I.) profesionálním způsobem za účelem výdělku odcizil dále uvedeným osobám cizí movité věci v celkové hodnotě přesahující částku 5 000 EUR s úmyslem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit, a sice:
1.) vloupáním dne 12. 2. 2020 ve XY jeden nábytkový trezor v hodnotě přibližně 100,00 EUR peněžní hotovost ve výši 3,00 EUR, jednu digitální kameru (digitální fotoaparát) značky Canon, osm lahví na lihoviny v hodnotě přibližně 360,00 EUR, šest balení Wetex, osm kusů utěrek na nádobí, jednu autolékárničku a různé složky v hodnotě 174,00 EUR, celkem proto 637,00 EUR osobám oprávněným k disponování ze SPÖ Okresní organizace K., a to tak, že vypáčil okno kanceláře a odcizil uvedené předměty tak, že vytrhl nábytkový trezor z ukotvení a odvezl ho z místa činu;
2.) dne 16. 1. 2020 ve XY náprsní tašku včetně peněžní hotovosti ve výši
70,00 EUR poškozenému I. M.;
3.) dne 16. 1. 2020 ve XY nákladní automobil Nissan Navara, registrační značky XY, v hodnotě 20 797,00 EUR, osobám oprávněným k disponování ze společnosti R. E., a to tak, že nastoupil do vozidla odstaveného s běžícím motorem a odjel s ním pryč;
II.) dne 12. 2. 2020 ve XY poškodil cizí věci vytržením a vyhozením víka WC z vězeňské cely policejní inspekce S. směrem k službu konající příslušnici policie (skupinová inspektorka) D. G., čímž se víko WC rozbilo;
III.) dne 12. 2. 2020 ve XY jednáním uvedeným v bodě II.) fyzicky napadl úředníka během úředního jednání;
IV.) dne 16. 1. 2020 si ve XY obstaral cizí bezhotovostní platební prostředky, a to bankovní karty společností Bank Austria, IBAN XY, ErsteBank IBAN XY, jakož i Post Bank, IBAN XY, poškozeného I. M. tím, že těchto se zmocnil v souvislosti s krádeží náprsní tašky tohoto poškozeného, s úmyslem, že se jejich použitím v právním styku neoprávněně obohatí;
V.) dne 16. 1. 2020 ve XY zatajil různé členské karty, jeden bulharský osobní průkaz č. XY, jeden bulharský řidičský průkaz č. XY, jakož i jednu E-Card, tedy listiny, se kterými nesměl nakládat, s úmyslem zabránit, aby tyto byly používány v právním styku k prokázání nějakého práva, nějakého prvního vztahu nebo nějaké skutečnosti;
VI.) dne 16. 1. 2020 ve XY poškodil různé prodávané předměty osob oprávněných k disponování ze společnosti Lidl, a to tak, že je hodil na zem.
3. Dále byl odsouzený rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika (dále jen „druhý cizozemský soud“), ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 603 Hv 10/20s, který nabyl právní moci téhož dne, uznán vinným ze spáchání zločinu žhářství, zločinu těžkého ublížení na těle a zločinu nactiutrhání. Za uvedené zločiny byl odsouzenému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků.
4. Podle skutkových zjištění druhého cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora uvedených zločinů tak, že:
dne 22. 5. 2020 v XY
I.) ve vězeňské cele XY vězeňského zařízení K. zapálil celu zažehnutím ložních přikrývek, prostěradel a částí oblečení pomocí zapalovače, a takto se pokusil způsobit ničivý požár cizí věci bez souhlasu vlastníka;
II.) jednáním uvedeným v bodě I.) ublížil T. H. na těle, a tím, i když pouze z nedbalosti, mu přivodil těžké ublížení na těle nebo ublížení na zdraví, a to tak, že tento utrpěl kvůli vzniklým kouřovým plynům otok dýchacích cest, byl intubován lékařem záchranné služby a přemístěn na intenzivní jednotku AKH Wien (Všeobecná nemocnice ve Vídni).
III.) dne 9. 9. 2020 v XY svou výpovědí před soudcem Dr. Hoheneckerem, že prý dne 22. 5. 2020 zapálil svou celu ve vězeňském zařízení K. společně s T. H., že prý toto udělali oba, a tím se pokusili způsobit ničivý požár nějaké cizí věci, vědomě křivě obvinil T. H. ze zločinu žhářství podle §15 a §169 odst. 1 rakouského trestního zákoníku, který musí být stíhán z úřední moci, a za který hrozí trest odnětí svobody v trvání více než jednoho roku.
5. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
6. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
7. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
8. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že R. Z. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy.
9. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, hledí se jako na odsouzení soudem České republiky v takovém případě jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
10. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), Nejvyšší soud zamítne.
11. Nejvyšší soud při posuzování dané trestní věci dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě rozsudku prvního cizozemského soudu u jednání uvedeného pod bodem VI., které bylo právně posouzeno jako přečin poškození věci podle §125 rakouského trestního zákoníku [srov. zejména §228 odst. 1 ve spojení s §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], a proto návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ve vztahu k uvedenému skutku a jemu odpovídající části trestu zamítl.
12. Jde-li o zbývající jednání, která jsou uvedena v rozsudku prvního cizozemského soudu, má Nejvyšší soud za to, že v těchto případech byla podmínka oboustranné trestnosti naplněna, neboť tyto vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky [jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 trestního zákoníku (bod I.), trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 tr. zákoníku (bod IV.) a trestného činu násilí proti úřední osobě podle §325 tr. zákoníku (bod II. a III.)].
13. Konkrétně platí, že jednání popsané pod bodem I. 1. až 3., IV. a V. rozsudku prvního cizozemského soudu vykazuje přinejmenším znaky pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku [srov. bod 21) opisu z evidence Rejstříku trestů odsouzeného], ve spojení s §116 tr. zákoníku, a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku. Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že absence oboustranné trestnosti ve vztahu k přečinu zatajení listin podle §229 odst. 1 rakouského trestního zákoníku není na překážku zaznamenání daného odsouzení ve smyslu §4a odst. 3 zákona, neboť uvedené jednání tvoří jeden skutek. Jednání uvedené pod body II. a III. rozsudku prvního cizozemského soudu, které podle Nejvyššího soudu tvoří též jeden skutek, pak naplňuje nejméně znaky přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Formální podmínky podle §4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
14. Také v případě jednání uvedeného pod body I. až III. rozsudku druhého cizozemského soudu jsou podle Nejvyššího soudu splněny podmínky oboustranné trestnosti, neboť tato jednání vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu křivého obvinění podle §345 odst. 1 tr. zákoníku). Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto splněny i v tomto případě.
15. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy , a to ve vztahu k oběma cizozemským rozsudkům. Odsouzený se totiž v obou případech dopustil plularitní trestné činnosti, která je obecně více společensky škodlivá. Jde-li o druh uložených trestů, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byly oběma cizozemskými rozsudky uloženy citelné nepodmíněné tresty odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018).
16. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl toliko částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném ve výrocích tohoto usnesení, a to ve vztahu k prvnímu cizozemskému rozhodnutí. S ohledem na tuto skutečnost Nejvyšší soud rozhodl tak, že v případě části odsouzení prvním cizozemským soudem, ohledně něhož se na odsouzeného hledí jako na odsouzení soudem České republiky, činí část uloženého trestu odnětí svobody 1 (jeden) rok a 10 (deset) měsíců. Nejvyšší soud tedy odsouzenému snížil nepodmíněný trest odnětí svobody uložený prvním cizozemským soudem, a to s přihlédnutím k povaze a vzájemnému poměru všech dotčených skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 7. 2022
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu