ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.128.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 128/2022-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 15. 6. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky T. H. , narozeného XY, rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 6. 8. 2020, sp. zn. 601 Hv 9/20d, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 6. 8. 2020, sp. zn. 601 Hv 9/20d, který nabyl právní moci téhož dne, byl T. H. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání přečinu profesionálně provedené krádeže za účelem výdělku podle §127 a §130 odst. 1, první případ, rakouského trestního zákoníku (dále jen „StGB“) a přečinu odporu proti státní moci podle §269 odst. 1 ve spojení s §15 StGB. Za uvedené trestné činy mu cizozemský soud za použití §28 odst. 1 a §130 odst. 1 StGB uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených trestných činů tím, že:
v obci XY
I. profesionálně provedeným způsobem za účelem výdělku odcizil oprávněným osobám obchodní společnosti B. cizí movité věci s úmyslem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit,
a) dne 13. 3. 2020 tím, že propašoval kolem pokladny celkem 12 parfémů různých značek v hodnotě cca 764,00 EUR, aniž by je zaplatil,
b) dne 20. 4. 2020 tím, že v tamní pobočce obchodní společnosti B. propašoval kolem pokladny celkem osm kusů parfémů různých značek s celkovou hodnotou cca EUR 519,00, aniž by je zaplatil, vedoucí pobočky ho chytila při činu, sledovala ho a policie ho zadržela;
II. shora v bodě I. a) uvedeným činem se pokusil policistům H. a A. násilím zabránit v úředním jednání – ve svém zatčení a převozu na policejní inspekci.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že T. H. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku a trestného činu násilí proti úřední osobě podle §325 tr. zákoníku).
7. Pokud se týká posouzení shora popsaného skutku, tento podle Nejvyššího soudu vykazuje nejméně znaky pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, ve spojení s §116 tr. zákoníku a přečinu násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Odsouzený si totiž přisvojil cizí movité věci tím, že se jich zmocnil, způsobil tím na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou ve smyslu §138 tr. zákoníku a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl za trestný čin krádeže v posledních třech letech odsouzen i potrestán [viz bod 10) opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osobo k osobě odsouzeného]. Současně též odsouzený v případě jednání uvedeného pod bodem II. [resp. I. a)] rozsudku cizozemského soudu užil násilí pro výkon pravomoci úředních osob. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený výše uvedeným jednáním zasáhl do vlastnického práva jiné osoby, ale i do zájmu na řádný a zákonný výkon pravomoci úředních osob. Dopustil se tedy hned dvou trestných činů. Z opisu z evidence Rejstříku trestů odsouzeného se nadto podává, že byl opakovaně odsouzen a potrestán, nad rámec výše uvedeného odsouzení, převážně pro majetkovou trestnou činnost. Tato skutečnost nepochybně zvyšuje společenskou škodlivost jeho trestné činnosti. Co do uloženého druhu trestu Nejvyšší soud ze spisového materiálu zjistil, že odsouzenému byl uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení T. H. výše uvedeným rozhodnutím cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 6. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
soudce