ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.145.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 145/2022-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2022 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky M. S., nar. XY, jednak trestním příkazem Okresního soudu Malacky, Slovenská republika, ze dne 20. 2. 2017, sp. zn. 1T/65/2016, který nabyl právní moci dne 16. 3. 2017, a dále rozsudkem Okresního soudu Malacky, Slovenská republika, ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 3T/13/2015, který nabyl právní moci dne 26. 6. 2017.
Odůvodnění:
1. Trestním příkazem Okresního soudu Malacky, Slovenská republika, ze dne 20. 2. 2017, sp. zn. 1T/65/2016, který nabyl právní moci dne 16. 3. 2017, byl M. S. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání přečinu neoprávněného vyrobení a používání platebního prostředku, elektronických peněz anebo jiné platební karty podle §219 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §219 odst. 1 slovenského trestního zákona s odkazem na §36 písm. l ), §37 písm. m) a §38 odst. 2 slovenského trestního zákona odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do ústavu pro výkon trestu se středním stupněm střežení.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Malacky se M. S. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
v přesně nezjištěné době v listopadu roku 2015 nalezl s prostorách areálu Základní školy v obci XY SIM kartu společnosti Orange Slovensko a. s. vydanou k telefonnímu číslu XY, majitelky G. W., kterou si ponechal a následně vložil do svého mobilního telefonu, přičemž ji používal nejméně do 11. 12. 2015 na hlasové i nehlasové služby, čímž způsobil poškozené G. W. škodu ve výši 121,73 eur.
3. Následně byl M. S. rozsudkem Okresního soudu Malacky, Slovenská republika, ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 3T/13/2015, který nabyl právní moci dne 26. 6. 2017, pod body 1) a 2) uznán vinným ze spáchání pokračujícího přečinu krádeže podle §212 odst. 2 písm. a) slovenského trestního zákona, ve spolupachatelství podle §20 slovenského trestního zákona, zčásti ve stadiu pokusu podle §14 odst. 1 slovenského trestního zákona, v případě jednání popsaného pod bodem 1) v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu anebo k nebytovému prostoru podle §218 odst. 3 slovenského trestního zákona, ve spolupachatelství podle §20 slovenského trestního zákona, a v případě jednání popsaného pod bodem 2) v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §194 odst. 2 slovenského trestního zákona, ve spolupachatelství podle §20 slovenského trestního zákona, což byl podle §194 odst. 2 slovenského trestního zákona za užití §42 odst. 1, §38 písm. 3, §36 písm. l ), n), §37 písm. h) slovenského trestního zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání tří let, to vše za současného zrušení jednak výroku o trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání dvou let uloženého trestním příkazem Okresního soudu Malacky, Slovenská republika, ze dne 4. 2. 2014, sp. zn. 3T/208/2012, který nabyl právní moci dne 22. 2. 2014, a dále výroku o trestu, jímž soud upustil od uložení souhrnného trestu, uloženého rozsudkem Okresního soudu Malacky, Slovenská republika, ze dne 3. 11. 2014, sp. zn. 2T/56/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Bratislavě ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 3To/12/2015, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
4. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Malacky se M. S. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
společně s obviněným O. P.
dne 11. 1. 2014 v době okolo 19:00 hodin v XY po předchozí domluvě vstoupili na volně přístupný pozemek patřící k neobývanému rodinnému domu č. p. XY, načež obviněný O. P. vytrhl síťku proti hmyzu na přízemním okně a rozbil skleněnou výplň okna, přes které oba vnikli do domu, který prohledali, avšak nic neodcizili a z domu odešli, čímž poškozenému O. M. způsobili škodu ve výši 6,60 eur,
1) dne 1. 2. 2014 v době okolo 01:15 hodin v XY po předchozí vzájemné domluvě vnikli na oplocený pozemek patřící k rodinnému domu č. p. XY, rozbili okno vedoucí do sklepa, vnikli do domu, odkud z kuchyně odcizili mobilní telefon zn. iPhone neznámého IMEI a z pokoje v patře mobilní telefon neznámé značky a neznámého IMEI, načež byli vyrušeni vlastníky domu, čímž poškozenému J. J. způsobili škodu krádeží ve výši 160 eur a škodu poškozením ve výši 9,72 eur, a to přesto, že obviněný O. P. byl dne 7. 3. 2014 uznán vinným ze spáchání přestupku podle §50 odst. 1 slovenského zákona č. 372/1990 Z. z., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, spočívajícím v krádeži, a to blokovou pokutou nezaplacenou na Obvodním oddělení Policejního sboru Malacky č. 11027852, a trestním příkazem Okresního soudu Malacky ze dne 21. 9. 2013, sp. zn. 0T/71/2013, který nabyl právní moci dne 21. 9. 2013, byl uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §212 odst. 2 písm. d) slovenského trestního zákona.
5. Dne 9. 5. 2022 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky (dále též jen “ministerstvo”) podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen “zákon”) o tom, že se na výše citované odsouzení jednak trestním příkazem Okresního soudu Malacky, Slovenská republika, ze dne 20. 2. 2017, sp. zn. 1T/65/2016, který nabyl právní moci dne 16. 3. 2017, a dále rozsudkem Okresního soudu Malacky, Slovenská republika, ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 3T/13/2015, který nabyl právní moci dne 26. 6. 2017, ve vztahu k osobě M. S. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
6. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě nejsou ve vztahu k návrhu ministerstva spravedlnosti splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 citovaného zákona.
7. Předně je třeba konstatovat, že podle §4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
8. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. S. je občanem České republiky a byl odsouzen cizozemským soudem. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle §4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému skutku zvlášť (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.).
9. Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, přitom určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se zamítne.
10. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného M. S. dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna ve vztahu ke skutku, jímž byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Malacky, Slovenská republika, ze dne 20. 2. 2017, sp. zn. 1T/65/2016, který nabyl právní moci dne 16. 3. 2017. Skutek popsaný ve výrokové části citovaného trestního příkazu cizozemského soudu spočívající v tom, že si odsouzený ponechal nalezenou SIM kartu vydanou k telefonnímu číslu jiné osoby, načež tuto kartu vložil do svého mobilního telefonu a volně používal k hlasovým i nehlasovým telefonním službám, čímž poškozené způsobil škodu v celkové výši 121,73 eur, totiž podle platné české právní úpravy nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty žádného z trestných činů.
11. Ze skutkových zjištění učiněných cizozemským soudem v této trestní věci je totiž zjevné, že v případě jednání popsaného ve výrokové části trestního příkazu slovenského soudu hodnota odcizené věci v podobě odsouzeným neoprávněně spotřebovaných telefonních služeb dosahovala toliko částky 121,73 eur (tj. cca 3.289,75 Kč), jež tak nedosahuje hranice škody nikoli nepatrné [tj. ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku částky nejméně 10.000,- Kč], která je zákonným kvalifikačním znakem jak u přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) českého trestního zákoníku, tak u přečinu podvodu podle §209 odst. 1 českého trestního zákoníku, popř. přečinu zatajení věci podle §219 odst. 1 tr. zákoníku českého trestního zákoníku (jehož se pachatel dopustí tím, že si přisvojí cizí věc nikoli nepatrné hodnoty - jíž se ve smyslu §138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku rozumí věc dosahují hodnoty nejméně 10.000 Kč – která se dostala do jeho moci nálezem, omylem nebo jinak bez přivolení oprávněné osoby). Za tohoto stavu by tak nebylo možné uvedené jednání právně kvalifikovat jako některý z výše citovaných trestných činů majetkového charakteru, přičemž v úvahu nepřichází ani použití jakékoli jiné skutkové podstaty obsažené ve zvláštní části trestního zákoníku České republiky.
12. Naopak ohledně skutků popsaných pod body 1) a 2) rozsudku Okresního soudu Malacky, Slovenská republika, ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 3T/13/2015, který nabyl právní moci dne 26. 6. 2017, spočívajících v tom, že se odsouzený M. S. společně s další osobou ve dnech 11. 1. 2014 a 1. 2. 2014 v obci XY postupně vloupali do dvou rodinných domů, Nejvyšší soud konstatuje, že dané jednání svými znaky odpovídá pokračujícímu přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) českého trestního zákoníku, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 českého trestního zákoníku, spáchanému dílem (pod bodem 2) v jednočinném souběhu s přečinem porušení domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 českého trestního zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 českého trestního zákoníku, neboť odsouzený byl usvědčen z toho, že si společným jednáním s další osobou přisvojil, popř. se pokusil přisvojit, cizí věci tím, že se jich zmocnil a čin spáchal vloupáním. Současně odsouzený za užití násilí, jakož i po překonání překážky, jejímž účelem je zabránit vniknutí, společně s další osobou neoprávněně vnikl do obydlí jiného, jímž se podle §133 českého trestního zákoníku rozumí dům, byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení, včetně příslušenství k nim náležejícího.
13. S ohledem na výše uvedené je tak zřejmé, že podmínka oboustranné trestnosti činu, která je nezbytným předpokladem pro postup podle §4a odst. 3 citovaného zákona, byla splněna pouze ve vztahu k jednání odsouzeného popsanému pod body 1) a 2) rozsudku Okresního soudu Malacky ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 3T/13/2015. Nicméně z výrokové části citovaného rozsudku slovenského soudu je zřejmé, že M. S. byl za dané jednání uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Takovýto druh a výši trestu však jejich povahou nelze považovat za dostačující, resp. nezanedbatelný trest z hlediska naplnění podmínek materiální povahy stanovených pro daný postup, když podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018, aj. - lze z hlediska postupu podle §4a odst. 3 citovaného zákona považovat za odpovídající trest toliko nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře nejméně jednoho roku. Na daném závěru přitom ničeho nemění skutečnost, že podle sdělení Ministerstva spravedlnosti bylo dne 22. 5. 2018 příslušným soudem Slovenské republiky rozhodnuto o zrušení podmíněného odkladu výkonu uloženého trestu odnětí a nařízení jeho výkonu v příslušném typu věznice, neboť k této modifikaci pravomocně uloženého trestu došlo až následně ve fázi vykonávacího řízení, zatímco dotčeným rozsudkem cizozemského soudu byl odsouzenému pravomocně uložen trest nespojený s bezprostředním odnětím jeho osobní svobody.
14. Vzhledem k těmto skutečnostem tak Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti podle §4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení M. S. jednak trestním příkazem Okresního soudu Malacky, Slovenská republika, ze dne 20. 2. 2017, sp. zn. 1T/65/2016, který nabyl právní moci dne 16. 3. 2017, jakož i rozsudkem Okresního soudu Malacky, Slovenská republika, ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 3T/13/2015, který nabyl právní moci dne 26. 6. 2017, zcela zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 5. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu