ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.146.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 146/2022-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 31. 5. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky A. P. , narozené XY, rozsudkem Zemského soudu Innsbruck, Rakouská republika, ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 35 Hv 147/18i, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu Innsbruck, Rakouská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 7. 2. 2019, sp. zn. 35 Hv 147/18i, který nabyl právní moci téhož dne, byla A. P. (dále také jen „odsouzená“) uznána vinnou ze spáchání profesionálně provedeného závažného podvodu podle §146, §147 odst. 1 bodu 1, odst. 2, §148 druhého případu rakouského trestního zákoníku (dále jen „StGB“), v části dokonaného, v části ve stádiu pokusu. Za uvedený zločin jí cizozemský soud podle §148 StGB uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzená dopustila shora označeného zločinu tím, že:
1. dne 30. 9. 2016 v obci XY v nákupním centru XY ve vědomé a chtěné součinnosti jako spolupachatelka se zvlášť stíhanou D. P., N. B. a G. C. klamáním o své ochotě a schopnosti platit a při použití falešných, vlastnoručně zhotovených potvrzení o mzdách s tvrzením, že jsou v trvajících pracovních poměrech, k předání čtyř mobilních telefonů v hodnotě vždy po 749,00 EUR a k poskytnutí kreditů k zaplacení mobilních telefonů, čímž měli způsobit škodu v celkové částce 2 996,00 EUR, a to tak, že G. C. podal dvě, D. P. a N. B. po jedné žádosti o financování vždy na jeden mobilní telefon značky Samsung Galaxy S7 v hodnotě 749,00 EUR a A. P. fungovala při podávání žádostí jako tlumočnice, přičemž byl jeden mobilní telefon skutečně vydán G. C.;
2. v období od 24. 2. 2018 do 30. 10. 2018 (den zatčení odsouzené) v obci XY a na jiných místech uvedla odsouzená v omyl 56letého osamělého G. E. v minimálně 62 případech klamáním o skutečnostech, obzvláště že ho miluje, že by chtěla k němu přijet a že by s ním chtěla mít milostný vztah, že ho bude masírovat, že má mnoho problémů, jako je např. pobyt v nemocnici, nebo že trpí hladem, že je prodaná do nevěstince, a přinejmenším částečně i o tom, že mu chce a může předané částky splatit, navedla k předání, popř. k převodu částek v celkové výši cca 250 000,00 EUR, přičemž svou oběť také opakovaně navedla k vydání/převodu peněžních částek ve výši nad 5 000,00 EUR, a činy zůstaly po datu 19. 9. 2018 ve stádiu pokusu.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že A. P. je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku).
7. Pokud se týká posouzení shora popsaných skutků, tyto podle Nejvyššího soudu vykazují jednak znaky přečinu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se odsouzená dopustila nejméně ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (ad 1.) a dále nejméně znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (ad 2.). Odsouzená totiž v obou případech sebe nebo jiného obohatila tím, že uvedla někoho v omyl, a způsobila tím na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou, resp. v případě skutku uvedeného pod bodem 2. značnou škodu ve smyslu §138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzená výše uvedeným jednáním zasáhla do vlastnického práva jiné osoby. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzené je přitom v případě jednání uvedeného pod bodem 1. zvyšována tím, že se tohoto dopustila v součinnosti s dalšími osobami a v případě jednání uvedeného pod bodem 2. tím, že způsobila škodu na cizím majetku, která několikanásobně převyšovala hranici značné škody ve smyslu §138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Co do uloženého druhu trestu Nejvyšší soud ze spisového materiálu zjistil, že odsouzené byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení A. P. výše uvedeným rozhodnutím cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 5. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
soudce