ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.185.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 185/2021-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 12. 1. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky T. P. , narozeného XY, rozsudkem Trestního tribunálu v Trieste, Italská republika, ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 1612/16, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Trieste ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 550/2017, který nabyl právní moci dne 13. 10. 2017, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Trestního tribunálu v Trieste, Italská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 1612/16, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu v Trieste ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 550/2017, který nabyl právní moci dne 13. 10. 2017, byl T. P. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle článků 110, 624 a 625 odst. 4 a 5 italského trestního zákoníku, jehož se dopustil společně s odsouzenými R. H. a P. N. Za uvedený trestný čin cizozemský soud odsouzenému uložil nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) let a peněžitý trest ve výši 200 EUR. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený (spolu s výše uvedenými odsouzenými) dopustil daného trestného činu následovně:
dne 1. 7. 2016 v XY, P. N., po předchozí dohodě s R. H. a T. P., za účelem dosažení zisku, odcizila paní S. M. P. z kabelky, kterou tato držela v ruce během chůze po ulici, peněženku, která obsahovala částku ve výši 745 EUR a osobní doklady, načež se všichni tři rychle pěšky vzdálili a bezprostředně poté se peněženky zbavili a odcizené peníze si rozdělili.
2. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
3. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
4. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
5. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že T. P. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku).
6. In concreto odsouzený shora popsaným jednáním naplnil znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. To proto neboť si (spolu s dalšími odsouzenými) přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, čímž způsobil na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku, a takový čin spáchal na věci, který měl jiný na sobě. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto v případě odsouzeného splněny.
7. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se dopustil úmyslné majetkové trestné činnosti, a to společně s dalšími osobami, což výrazně zvyšuje společenskou škodlivost jeho jednání. Nelze také přehlédnout, že odsouzeným způsobená škoda (745 EUR) významně převyšuje hranici škody nikoliv nepatrné ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku. Konečně jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení T. P. výše uvedenými rozhodnutími cizozemských soudů hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
8. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 1. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.