ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.3.2022.1
sp. zn. 11 Tcu 3/2022-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 11. 5. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky A. H. , narozeného XY, rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 39 Hv 146/15h, který nabyl právní moci dne 16. 6. 2016, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu v Linci ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 7 Bs 50/16a, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 39 Hv 146/15h, který nabyl právní moci dne 16. 6. 2016, byl A. H. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže vloupáním podle §127, §129 odst. 1 a 3, §130 odst. 1 a 2, případu druhého rakouského trestního zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu a přečinu zatajování listin podle §229 odst. 1 rakouského trestního zákoníku. Za uvedené sbíhající se trestné činy cizozemský soud odsouzenému uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 22 (dvaceti dvou) měsíců, přičemž k odvolání odsouzeného Vrchní zemský soudu v Linci rozsudkem ze dne 16. 6. 2016, sp. zn. 7 Bs 50/16a, rozsudek cizozemského soudu změnil ve výroku o trestu tak, že odsouzenému uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 20 (dvaceti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený uvedených trestných činů dopustil následovně:
I. dne 16. 8. 2015 jakož i v době od 18. 1. 2016 do 21. 1. 2016 v XY odcizil nebo se pokusil odcizit níže uvedeným poškozeným níže uvedené cizí movité věci v celkové hodnotě minimálně 2 981 EUR, a to většinou vloupáním do dopravních prostředků nebo vylomením zámku s úmyslem získat pro sebe nebo pro třetí osobu přivlastněním těchto věcí prostředky k obohacení se, a to konkrétně:
1) dne 16. 8. 2015
a) dosud neznámému poškozenému odcizil jízdní kolo značky Siga Cross Over (šedomodré) odmontováním předního kola,
b) J. K. odcizil přední kolo (pneumatiku s výstupky s ráfkem Shimano Deore 26 x 1,9 palce) odmontováním od jejího jízdního kola značky KTM,
2) dne 21. 1. 2016 se pokusil odcizit J. A. neuzamčené odstavené jízdní kolo v hodnotě přibližně 150 EUR, přičemž v důsledku pronásledování a zadržení poškozeným zůstalo jeho jednání pouze u pokusu,
3) vždy s úmyslem opatřit si opakovaným pácháním krádeží s vloupáním za použití vlastních prostředků – nástrojů k vloupání – nejen marginální průběžný příjem (měsíčně minimálně 400 EUR), za účelem obohacení se:
a) J. K. pokusil odcizit jízdní kolo značky KTM tím, že nožem přeřízl zámek na kolo, přičemž zůstal u pokusu tohoto činu,
b) pomocí dvou drážkových šroubováků, z nichž jeden byl ohnutý v úhlu 90° a jednoho klíče s otevřeným koncem rozbil ve dnech 18. až 20. 1. 2016 okna celkem sedmi osobních motorových vozidel, z nichž jednotlivým poškozeným odcizil osobní věci, včetně různých dokladů, v celkové hodnotě přibližně 2 700 EUR, přičemž v posledním případě zůstalo u pokusu, neboť v daném vozidle se nenacházely žádné věci vhodné k odcizení.
II. dne 20. 1. 2016 odcizil z vozidla poškozené K. S. dokument, kterým nesměl disponovat nebo s ním nesměl disponovat sám, a sice zákaznickou kartu poškozené, kterou si ponechal v úmyslu zabránit jejímu užití při právním jednání jako důkazu práva, právního poměru či právní skutečnosti.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě dvou trestných činů krádeže podle §205 tr. zákoníku).
7. Konkrétně jednání odsouzeného pod bodem I. 1) vykazuje nejméně znaky pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, ve spojení s §116 tr. zákoníku, a to proto, jelikož odsouzený si přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, ačkoliv byl za takový čin v předchozích třech letech odsouzen (viz bod 13. opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob k osobě odsouzeného). Jednání odsouzeného pod body I. 2) a 3) pak vykazuje znaky pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, ve spojení s §116 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. To proto, neboť odsouzený si za splnění podmínek §116 tr. zákoníku přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, popř. se o to pokusil, čímž způsobil na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku, čin spáchal vloupáním ve smyslu §121 tr. zákoníku, a to i přesto, že byl za takový čin v předchozích třech letech potrestán (výše).
8. Pro upřesnění Nejvyšší soud dodává, že vzhledem k tomu, že jednání pod bodem I. 3) a II. se odsouzený dopustil v rámci tzv. jednočinného souběhu, absence oboustranné trestnosti ve vztahu k přečinu zatajování listin podle §229 odst. 1 rakouského trestního zákoníku není na překážku záznamu tohoto odsouzení ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky podle §4a odst. 3 zákona.
9. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený shora popsaným jednáním opakovaně zasáhl do vlastnického práva jiných osob a dopustil se hned dvou trestných činů, přičemž pluralitní trestná činnost téhož pachatele je obecně více společensky škodlivá, než kdyby se tento dopustil jediného trestného činu. Jím způsobená škoda pak výrazně převyšovala hranici škody nikoliv nepatrné ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení A. H. výše označeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 5. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.