ECLI:CZ:NS:2022:11.TCU.80.2021.1
sp. zn. 11 Tcu 80/2021-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 12. 1. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky F. A. , narozeného XY, trestním příkazem Okresního soudu v Limburg an der Lahn, Spolková republika Německo, ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 3 Js 15886/16, rozsudkem Okresního soudu v Aschaffenburgu, Spolková republika Německo, ze dne 12. 6. 2017, sp. zn. 303 Ds 135 Js 8829/16, a trestním příkazem Okresního soudu Idar-Oberstein, Spolková republika Německo, ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 1025 Js 14401/16, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Aschaffenburgu, Spolková republika Německo, ze dne 2. 2. 2018, sp. zn. 135 Js 8829/16, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
1. Trestním příkazem Okresního soudu v Limburg an der Lahn, Spolková republika Německo, ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 3 Js 15886/16, který nabyl právní moci dne 31. 5. 2017, byl F. A. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle §242 odst. 1 a §243 odst. 1 bodu 3 německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“), za což mu byl uložen peněžitý trest v celkové výměře 1 200 EUR. Uvedeného trestného činu se podle skutkových zjištění daného cizozemského soudu odsouzený dopustil tím, že:
dne 24. 3. 2016 v době mezi 6:00 až 18:40 hod., v úmyslu si z opakovaných krádeží opatřit nikoliv přechodný zdroj příjmů, vypáčil v katolickém kostele v obci XY, Spolková republika Německo, pomocí přivezeného nástroje tři schránky na milodary, aby z nich mohl odcizit finanční hotovost, která se v nich nacházela a aby si tuto ponechal pro sebe, přičemž takto získal přibližně 150 EUR.
2. Rozsudkem Okresního soudu Aschaffenburg, Spolková republika Německo, ze dne 12. 6. 2017, sp. zn. 303 Ds 135 Js 8829/16, který nabyl právní moci dne 20. 6. 2017, byl odsouzený uznán vinným ze spáchání čtyř trestných činů podvodu podle §263 odst. 1, odst. 3 bod 1, varianta prvá StGB, dvou pokusů trestného činu krádeže podle §242 odst. 1, §243 odst. 1, věta druhá, body 2, 3, 4 StGB a trestného činu obecně škodlivého poškozování věci podle §304 odst. 1 StGB. Za uvedené sbíhající se trestné činy cizozemský soud odsouzenému uložil nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 1 (jednoho) roku. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených trestných činů (stručně řečeno) takto: I.
dne 6. 2. 2016 se pod pseudonymem K. H. ubytoval v zařízení obchodní společnosti L. H., hotelu L. H., H., Spolková republika Německo, přičemž při uzavírání smlouvy vědomě a chtěně oklamal zástupkyni dané obchodní společnosti ohledně své platební schopnosti a ochoty platit, čímž způsobil za neuhrazené ubytovací služby škodu ve výši 450 EUR,
II.
dne 8. 2. 2016 pod pseudonymem K. H. uzavřel se stejnou obchodní společností smlouvu o pohoštění, přičemž při uzavírání smlouvy vědomě a chtěně lhal ohledně své platební schopnosti a ochoty platit, čímž způsobil za neuhrazené pohoštění škodu ve výši 19,70 EUR,
III.
dne 10. 2. 2016 pod pseudonymem K. H. uzavřel se stejnou obchodní společností smlouvu o pohoštění, přičemž při uzavírání smlouvy vědomě a chtěně lhal ohledně své platební schopnosti a ochoty platit, čímž způsobil za neuhrazené pohoštění škodu ve výši 28,10 EUR,
IV.
v přesně nezjištěné době mezi dny 6. a 11. 2. 2016 se rozhodl, že odcizí finanční hotovost uloženou v pokladničce v podobě prasátka nacházející se v ubytovacím zařízení téže obchodní společnosti, přičemž za tímto účelem si danou pokladničku odnesl, avšak nebylo zjištěno, zda se v této nacházely finanční prostředky,
V.
dne 2. 3. 2016 v kapli v obci XY, Spolková republika Německo, vypáčil pomocí šroubováku schránku na milodary spolku této kaple, aby si podle svých představ opatřil finanční prostředky, které se v ní nacházely, a tyto si ponechal pro sebe, přičemž nebylo zjištěno, zda se v této nacházely finanční prostředky, avšak na samotné schránce byla způsobena škoda ve výši 80 EUR,
VI.
dne 6. 3. 2016 uzavřel s poškozenou E. T. ubytovací smlouvu v hotelu „Z.A.“, XY, Spolková republika Německo, přičemž při uzavírání smlouvy vědomě a chtěně oklamal poškozenou ohledně své platební schopnosti a ochoty platit, čímž způsobil za neuhrazené ubytovací služby škodu ve výši 130 EUR.
3. Trestním příkazem Okresního soudu Idar-Oberstein, Spolková republika Německo, ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 1025 Js 14401/16, který nabyl právní moci dne 18. 7. 2017, byl odsouzený uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle §243 odst. 1, bodu 1 StGB a trestného činu poškození cizího majetku podle §303 a §303c StGB. Za uvedené sbíhající se trestné činy odsouzenému cizozemský soud uložil peněžitý trest v celkové výměře 1 000 EUR. Uvedených trestných činů se podle skutkových zjištění cizozemského soudu dopustil takto: dne 5. 8. 2016 v obci XY, Spolková republika Německo, pomocí pákového nástroje vypáčil v katolickém kostele schránku na milodary zajištěnou závorovým systémem a odebral v ní uloženou finanční hotovost, načež vytrhl dvě dřevěné schránky na dary z jejich ukotvení pod prknem regálu, přičemž obě byly zajištěny vždy jedním závorovým zámkem, kdy takto odcizil přibližně 300 EUR a značně poškodil schránku na milodary a schránky na dary.
4. Usnesením Okresního soudu v Aschaffenburgu, Spolková republika Německo, ze dne 2. 2. 2018, sp. zn. 135 Js 8829/16, které nabylo právní moci dne 14. 4. 2018, byl odsouzenému za všechny shora uvedení sbíhající se trestné činy uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců.
5. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
6. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
7. Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
8. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že F. A. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě přinejmenším trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku a trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku).
9. In concreto odsouzený shora popsaným jednáním naplnil jednak znaky pokračujícího přečinu krádeže podle §116 k §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 tr. zákoníku a dále pokračujícího přečinu podvodu podle §116 k §209 odst. 1 tr. zákoníku. To proto, neboť si přisvojil (popř. se pokusil si přisvojit) cizí věc tím, že se jí zmocnil, čímž způsobil na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku, takový čin spáchal vloupáním ve smyslu §121 tr. zákoníku a dále se obohatil tím, že uvedl jiného v omyl, čímž na cizím majetku způsobil škodu nikoliv nepatrnou. V případě obou trestných činů tak navíc činil za podmínek §116 tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona jsou proto v případě odsouzeného splněny.
10. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy . Odsouzený se skrze dílčí útoky dopouštěl úmyslné majetkové trestné činnosti, přičemž jejich četnost, jakož i skutečnost, že svým jednáním naplnil znaky dvou trestných činů, zvyšuje společenskou škodlivost jeho jednání. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení F.A. výše uvedenými rozhodnutími cizozemských soudů hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
11. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 1. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.