ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.431.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 431/2022-6601
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2022 o dovolání obviněného Ľ. P. , nar. XY v XY, slovenského státního příslušníka, bytem XY, adresa pro doručování XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2021, č. j. 5 To 13/2021-6327, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 4/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněného Ľ. P. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2020, č. j. 54 T 4/2019-6246, byl obviněný Ľ. P. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve stádiu pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 6 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně Krajský soud v Ostravě uložil tomuto obviněnému trest propadnutí části majetku, konkrétně částky 370 eur, uložené na depozitním účtu Krajského soudu v Ostravě pod č. XY pod variabilním symbolem XY.
2. Týmž rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byla uznána vinnou rovněž obviněná Ž. V., a to za spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, za což byla podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou, a to za současného uložení trestu propadnutí části majetku podle §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
3. Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podala řádný opravný prostředek obviněná Ž. V. (která jej směřovala výhradně do výroku o uloženém trestu odnětí svobody a trestu propadnutí části majetku) a také státní zástupce, který své odvolání směřoval výhradně do výroku o trestu v neprospěch obviněného Ľ. P. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Olomouci svým rozsudkem ze dne 22. 9. 2021, č. j. 5 To 13/2021-6327, a to tak, že:
I. napadený rozsudek krajského soudu podle §258 odst. 1 písm. d), písm. e), odst. 2 tr. řádu z podnětu obou podaných odvolání částečně zrušil, a to
- ve výroku o trestu propadnutí části majetku u obviněné Ž. V. a
- ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu u obviněného Ľ. P.,
II. za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu vrchní soud odsoudil Ľ. P. podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, přičemž
III. v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
4. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě se obviněný Ľ. P. shora uvedené trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že:
ačkoli si byl vědom, že se jeho družka Ž. V. za účelem výdělku zabývá neoprávněnou distribucí léčiv, tak jí toto jednání v době od 1. 11. 2013 do svého zadržení dne 9. 1. 2017 usnadnil tím, že
na její žádost účelově zřídil a dílem i sám užíval bankovní účty za účelem připisování plateb od osob, nakupujících od Ž. V. léky s obsahem psychotropních látek, a to 29. 12. 2013 u Air bank č. XY, 26. 1. 2015 a provozoval do 27. 7. 2016 u Equa bank č. XY a dal jí do částečné dispozice platební karty k uvedeným účtům a sdělil veškeré potřebné údaje k dispozici s těmito účty ve formě elektronického bankovnictví a od založení 1. 11. 2013 umožnil využívat bankovní účet u Fio banky č. XY, ze kterého připsané finanční prostředky odváděl v její prospěch.
Dále obviněný Ľ. P. umožnil prostřednictvím průkazu zmocněnce u České pošty Ž. V. jednat jeho jménem při vyzvedávání zásilek a vybírání dobírkových poukázek znějících na jeho jméno a takto jí vědomě vytvořil lepší podmínky pro efektivnější páchání trestné činnosti spojené s nelegálním prodejem léčiv, především jí takto umožnil zastřít její identitu ve vztahu k odběratelům léčiv a ztížit její případné odhalení ze strany správce daně či přímo orgánů činných v trestním řízení, a to jednak tím, že jí umožnil provádět bezhotovostní operace mezi těmito účty, respektive převádět finanční prostředky pocházející z trestné činnosti na další účty ovládané Ž. V., či vybírat finanční prostředky pocházející z trestné činnosti z těchto účtů a s těmito dále libovolně nakládat, a tímto dále přispěl k zakrytí skutečného původu takto získaných finančních prostředků tím, že umožnil Ž. V. provést nelegální obchod s léky v celkovém objemu nejméně 1.779.531 Kč s 47 osobami a dosažení zisku nejméně 629.836 Kč,
přičemž látky uvedené pod mezinárodním nechráněným názvem (INN) v českém jazyce - fentermin, diazepam, zolpidem, bromazepam, alprazolam, midazolam a klonazepam jsou psychotropní látky uvedené v příloze č. 5 a č. 7 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. vydané na základě zmocnění §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách jako psychotropní látky zařazené do seznamu IV podle Úmluvy o psychotropních látkách.
Úplné znění popisu skutku, jímž byli obvinění Ľ. P. a Ž. V. uznáni vinnými, přitom obsahuje výrok o vině rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2020, č. j. 54 T 4/2019-6246, na který Nejvyšší soud tímto pro stručnost odkazuje.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
5. Obviněný Ľ. P. napadl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2021, č. j. 5 To 13/2021-6327, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2020, č. j. 54 T 4/2019-6246, dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výrokům o vině i trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2022, byť dovolání bylo podáno dne 13. 2. 2022), neboť podle jeho mínění napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně pak dovolatel namítl, že svým jednáním nenaplnil subjektivní ani objektivní stránku přisouzeného zvlášť závažného zločinu.
6. Stěžejní námitka obviněného spočívá v tvrzení, že skutek popsaný pod bodem 2) výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Ostravě je z větší části formulován bez jakékoli opory v provedeném dokazování. V této souvislosti dovolatel zdůraznil zejména absenci subjektivní stránky předmětného trestného činu, neboť nejen z jeho výpovědi a výpovědi spoluobviněné V., ale i ze svědectví zcela nestranných svědků (např. pracovníků pošty) je zjevné, že se žádným způsobem vědomě nepodílel na trestné činnosti spoluobviněné. K tomu dovolatel doplnil, že naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu je v případě spoluobviněné V. zdůvodnitelné pouze na základě zevrubného hodnocení nepřímých důkazů, které je podporováno přiznáním viny samotnou obviněnou. Nicméně v návaznosti na to krajský soud v návětí popisu skutku zmínil údajnou vzájemnou dohodu mezi ním a spoluobviněnou, stejně jako jeho roli při účelovém založení výše zmíněných účtů. Skutkovými zjištěními však nebyly fakticky objasněny ani jeho úkoly v rámci spáchané trestné činnosti, ani konkrétní obsah dohody, stejně jako nebylo postaveno na jisto jeho následné nakládání s údajně získanými finančními prostředky.
7. Reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními dovolatel tedy spatřuje zejména ve skutečnosti, že soud prvního stupně neprovedl jediný důkaz, který by svědčil o jeho aktivním zapojení do pořizování předmětných léčiv, nebo ze kterého by vyplynuly aktivity směřující k získání neoprávněného finančního profitu, event. že by vyvíjel jakoukoli snahu o získání takového prospěchu. Ve věci např. nebyl vyslechnut jediný svědek, který by potvrdil, že mu obviněný nabízel či za úplatu obstaral léky, event. by svědecky verifikoval jakékoli jednání, které by vykazovalo znaky pomoci k zamýšlenému spáchání předmětného trestného činu. Podle mínění dovolatele jej proto k projednávanému skutku pojí ještě méně nepřímých indicií, než je tomu v případě spoluobviněné V.
8. Skutkové závěry soudů nižších stupňů tak nemohou podle dovolatele obstát. Naopak je obviněný přesvědčen, že ve věci provedené důkazy umožňují rozvinout širokou škálu skutkových variant. Podle stávajících skutkových zjištění totiž mohl být uznán vinným za spolupachatelství přisouzeného trestného činu, mohl se však dopustit také pomoci k předmětnému zločinu, stejně jako mohl svým jednáním naplnit právní kvalifikaci zcela jiného trestného činu – teoreticky se nabízí např. skutková podstata trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 tr. zákoníku (v možné kombinaci s trestným činem podílnictví podle §214 tr. zákoníku).
9. Chybným procesním postupem ze strany soudů nižších stupňů proto došlo k nerespektování procesního principu presumpce neviny a z něho plynoucího požadavku na hodnocení důkazů ve smyslu zásady in dubio pro reo. Pokud však soudy nižších stupňů dovodily skutková zjištění bez jakékoli zřetelné vazby na provedené důkazy, jsou jejich závěry nejen nesprávné, ale dokonce nepřezkoumatelné, pročež bylo zjevně porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Je tedy logické, že na základě takových skutkových závěrů je vadné taktéž hmotněprávní hodnocení projednávané trestné činnosti.
10. Závěrem tedy dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2021, č. j. 5 To 13/2021-6327, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2020, č. j. 54 T 4/2019-6246, podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl, příp. aby v souladu s §265m odst. 1 tr. řádu sám ve věci rozhodl a obviněného podle §226 písm. a) tr. řádu zprostil obžaloby.
11. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 7. 3. 2022, sp. zn. 1 NZO 167/2022-13, vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která konstatovala, že obviněný Ľ. P. nevyužil možnosti podat řádný opravný prostředek proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2020 sp. zn. 54 T 4/2019. Odvolání proti tomuto rozhodnutí podala toliko obviněná Ž. V. a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, a to v neprospěch obviněného, nicméně v obou případech pouze proti výroku o uložených trestech. Jestliže tedy odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. řádu přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku (jakož i správnost postupu řízení, které mu přecházelo), je obviněný P. oprávněn napadnout mimořádným opravným prostředkem rozhodnutí odvolacího soudu pouze v rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumávat dotčený rozsudek soudu prvého stupně. Pokud tedy dovolání obviněného přesto směřuje proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. řádu (a ani jej neměl povinnost přezkoumat podle §254 odst. 2, 3 tr. řádu), musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné.
12. Vzhledem k tomu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl pro jeho nepříslušnost. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, a pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné, než jí navrhované rozhodnutí, vyjádřila tímto ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
13. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou v dané trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Z uvedeného zákonného vymezení je zřejmé, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek nelze podat z jakýchkoli důvodů, nýbrž musí splňovat kumulativně stanovené zákonné podmínky, přičemž je nutné, aby šlo o rozhodnutí soudu, které se stalo konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným. Právní moci musí takové rozhodnutí nabýt v celém obsahu v řízení před soudem druhého stupně, tedy ve výroku o vině i o trestu, a současně proti němu musí zákon výslovně připouštět podání dovolání.
15. Z přiloženého spisového materiálu je zjevné, že proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2020, č. j. 54 T 4/2019-6246, podali řádný opravný prostředek státní zástupce a obviněná Ž. V. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství Ostrava přitom podal odvolání v neprospěch obviněného Ľ. P., avšak pouze do výroku o trestu, zatímco obviněná V. podala odvolání rovněž výlučně do výroku o uloženém trestu odnětí svobody a trestu propadnutí části majetku. Naopak obviněný Ľ. P. tedy sám výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2020 odvoláním nenapadl, pročež oba výroky o vině, tedy výrok o vině skutkem popsaným pod bodem 1) stran trestné činnosti obviněné Ž. V., stejně jako výrok o vině skutkem pospaným pod bodem 2) vztahujícím se k trestné činnosti obviněného Ľ. P., nabyly právní moci již v rámci řízení před soudem prvního stupně.
16. Vrchní soud v Olomouci v odůvodnění svého rozsudku v souladu s §254 odst. 1 tr. řádu řádně konstatoval, že v dané věci přezkoumal zákonnost a odůvodněnost pouze těch výroků rozsudku krajského soudu, proti nimž byla odvolání podána, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to pouze z hlediska odvolateli vytýkaných vad. Naopak k vadám, které nebyly odvolateli vytýkány, by odvolací soud mohl (podle §254 odst. 2, 3 tr. řádu) přihlédnout pouze tehdy, pokud by měly vliv na správnost výroků, proti nimž byla odvolání podána. V nyní posuzované věci přitom odvolací soud na základě svého přezkumu konstatoval, že obě odvolání byla podána toliko do výroků o uložených trestech, přičemž v rámci svého přezkumu napadeného rozsudku krajského soudu nezjistil, že by vady zjištěné ve výrocích o uložených trestech měly svůj podklad ve výrocích o vině obou obviněných. V důsledku toho přezkoumával pouze odvoláními napadené výroky o uložených trestech. Správnost výroku o vině ve vztahu k dovolateli Ľ. P. tedy nebyla odvolacím soudem nikterak přezkoumávána, a to ani postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. řádu.
17. V souvislosti s oddělitelností jednotlivých výroků obsažených v rozsudku soudu prvního stupně a z toho plynoucím rozsahem přezkumného oprávnění odvolacího soudu lze mimo jiné odkázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud deklaroval, že v případě, že odvolání obviněného bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. řádu přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu přecházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumávat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. řádu), je dovolatel oprávněn napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. řádu a neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. řádu, je dovolací soud povinen takové dovolání odmítnout jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu.
18. Jelikož řádný opravný prostředek podaný státním zástupcem v neprospěch obviněného Ľ. P. směřoval pouze do výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2020, č. j. 54 T 4/2019-6246, přičemž obviněný sám řádný opravný prostředek nikterak neinicioval, nezbývá Nejvyššímu soudu než konstatovat, že přezkumná činnost odvolacího soudu byla ve vztahu k dovolateli omezena pouze na tento výrok. Tomu pak odpovídá výrok rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, který napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve vztahu k obviněnému v souladu s §258 odst. 1 písm. d), písm. e), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil, a to toliko ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu (stejně jako ve vztahu k obviněné Ž. V.). Naopak v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2020, č. j. 54 T 4/2019-6246, nezměněn.
IV.
Závěr
19. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný Ľ. P. byl v daném stadiu trestního řízení oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze v rozsahu, v jakém odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, tedy pouze ve výroku o trestu. Vzhledem k tomu, že však jím podané dovolání, jímž brojí proti rozsudku odvolacího soudu, obsahuje námitky zaměřené výhradně do výroku o jeho vině, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněným podané dovolání je nepřípustné, pročež postupoval podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu a toto dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 5. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu