ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.540.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 540/2022-1987
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2022 o dovolání obviněného V. K. , narozeného XY v XY, Gruzie, státního příslušníka Gruzie, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 2. 2022, č. j. 6 To 81/2021-1926, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 14/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného V. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále též jen „soud prvního stupně“) ze dne 14. 10. 2021, č. j. 4 T 14/2019-1888, byl V. K. (dále také jako „obviněný“) uznán vinným ze spáchání jednak zvlášť závažného zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a dále přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se označených trestných činů dopustil následovně:
v přesně nezjištěné době dne 4. 2. 2019 v XY, bez užití násilí spolu s další neustanovenou osobou po předchozí domluvě vnikli oknem z ulice XY do druhého nadzemního podlaží budovy č. p. XY, do části zařízené jako Hotel XY provozovatele spol. M. H., IČ: XY, po schodech sestoupili do přízemí budovy, kdy v prostoru hotelové recepce nejprve pomocí přineseného ocelového lanka se skobou zajistili dvoukřídlé dveře ve vstupní hale hotelu, čímž zabránili případnému vstupu do objektu z ulice XY, následně vysadili dveře a páčidlem, které si přinesli, vypáčili ze zdi dřevěné ozdobné obložky od vysazených dveří, čímž si zjednali přístup ke dvěma železným deskám o rozměrech 180x140 cm, tloušťky 15 mm, zaslepujících původní průchod do části budovy zařízené jako klenotnictví, desky páčením v bodě svárů oddělili od sebe a jednu z desek odtáhli a opřeli o již zajištěné dveře do vstupní haly, takto odkryli konstrukci sádrokartonové přepážky, ve které pomocí páčidla vytvořili otvor, kterým prošli do prostoru prodejny, a zde v době od 04:06:02 hod. do 04:08:03 hod. odcizili 18 kusů hodinek dodavatele IWC Schaffhausen v hodnotě 5 071 200 Kč, 53 kusů hodinek dodavatele KVEDU Praha s.r.o. v hodnotě 4 161 500 Kč, 2 ks hodinek dodavatele JACOB & Co v hodnotě 856 000 Kč, 3 kusy šperků dodavatele ITITOLI v hodnotě 158 300 Kč, 22 kusů hodinek dodavatele BAUME & MERCIER v hodnotě 1 894 300 Kč, 8 kusů šperků dodavatele MAGERIT v hodnotě 665 000 Kč, 28 kusů šperků dodavatele MURANO LORENZO v hodnotě 2 715 500 Kč, 33 kusů šperků dodavatele STEPHEN WEBSTER v hodnotě 3 520 100 Kč, 11 kusů šperků dodavatele CARRERA Y CARRERA v hodnotě 2 123 700 Kč, 42 kusů šperků od dodavatele ROBERTO COIN v hodnotě 6 082 600 Kč, 42 kusů šperků dodavatele TATIANA FABERGÉ v hodnotě 502 200 Kč, kdy toto zboží bylo vystaveno v prosklených vitrínách a výlohách, které v pěti případech poškodili použitím jednoruční palice s dřevěnou rukojetí, kterou zanechali na místě, poté se zbožím uloženým v osobních zavazadlech z místa činu uprchli po stejné trase jako při vstupu, přitom pohodili venku poblíž okna použité páčidlo, následně se přemístili územím XY lesů po trase dlouhé přibližně 5 km až do městské části XY, kde na ně u garážové kolonie zvané XY, v ulici XY, čekal dosud neustanovený spolupachatel s vozidlem Suzuki Splash r. z. XY, zde se zbavili použitých oděvních svršků, které uložili do nákupní tašky zn. Lidl a skryli do volně přístupné garáže č. XY, dva pachatelé odjeli vozidlem Suzuki Splash, r. z. XY a jeden pachatel odešel pěšky, svým jednáním způsobili poškozené společnosti Z-PRINC GOLD s.r.o., IČ: 26355906, se sídlem Na Kodymce 1051, 160 00 Praha, celkovou škodu na odcizených věcech ve výši 27 750 400 Kč a škodu na poškozených stavebních součástech a vybavení napadeného objektu ve výši 14 531 Kč.
2. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně uložil obviněnému podle §205 odst. 5 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku téhož soudu ze dne 11. 9. 2020, č. j. 4 T 14/2019-1658, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 1. 2021, č. j. 6 To 73/2020-1757, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. řádu dále obviněnému uložil povinnost uhradit poškozené obchodní společnosti Z-PRINC GOLD, s. r. o., IČ: 26355906, se sídlem Na Kodymce 1051, 160 00 Praha (dále také jen „poškozená“), částku 14 119 225,89 Kč.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, a to do všech jeho výroků. V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) podle §256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Pavla Grünera, advokáta, dovolání, jehož prostřednictvím brojí proti usnesení odvolacího soudu a také rozsudku soudu prvního stupně. Uplatňuje přitom dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož znění výslovně cituje. Zároveň tvrdí, že došlo k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces a z něj vyplývající zásady in dubio pro reo , když stran jeho odsouzení panují důvodné pochybnosti. Jeho vina totiž byla shledána výlučně na základě nepřímých důkazů, které nevytváří ucelený, spojitý a na sebe navzájem navazující řetěz důkazů, které by ve svém důsledku vylučovaly jakoukoliv pochybnost o jeho vině a zcela ho usvědčovaly.
5. K tomu připomíná, že odvolací soud se jeho trestní věcí zabýval již počtvrté, přičemž prvně byla věc vrácena soudem prvního stupně státnímu zástupci k došetření, a to proto, neboť tento nemohl akceptovat postup orgánů činných v přípravném řízení při stanovení výše škody, pokud při jejím vyčíslení vycházely z podkladů poskytnutých výlučně zástupcem poškozené, který doložil seznamy odcizeného zboží s uvedením hodnoty zboží včetně dokladů od nákupů zboží. Odvolací soud v dané věci upozornil na povinnost orgánů činných v trestním řízení vycházet z ustanovení §137 věty prvé tr. zákoníku, a tedy rozporoval stanovení škody výlučně podle vyčíslení předloženého poškozenou. K tomu dále obviněný uvádí, že podle obsahu znaleckého posudku č. 865/20, vypracovaného Antonínem Rybářem, znalcem v oboru ekonomika, drahé kovy a kameny, odvětví ceny a odhady (dále jen „znalec“ a „znalecký posudek“) znalec neměl posuzované hodinky a šperky fyzicky k dispozici. Oceňování hodinek a šperků, které jsou v této kategorii jedinečné, prováděl znalec zejména na základě vyhledávání na internetu podle modelového označení. Podle jednotlivých výrobců následně znalec uváděl, že buď byly doporučené prodejní ceny zjištěny na fakturách a vyhledány a překontrolovány podle modelového čísla na internetu u jiných autorizovaných prodejců nebo ani doporučené prodejní ceny nebyly zjištěny na fakturách jako u ostatních dodavatelů, ale byly vyhledány a překontrolovány podle modelového čísla na internetu u jiných autorizovaných prodejců a s přihlédnutím na vyjádření poškozeného ohledně jejich průměrné obchodní marže.
6. Obviněný připomíná, že již v odvolání uváděl, že povinností soudu prvního stupně byla kontrola znaleckého posudku, přičemž v něm scházelo vymezení jeho podkladů, neboť z něj nevyplývají ceny, za které se věci, které byly předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodávaly, a konkrétní dohledatelné prameny, z nichž při stanovení cen odcizeného zboží znalec čerpal. Soud, obviněný ani obhájce tak nemohli přezkoumat správnost jednotlivých závěrů znaleckého posudku (byť v něm stačilo uvést konkrétní internetový odkaz). Znalecký posudek tak byl podle obviněného vypracován jen na základě podkladů poskytnutých výlučně zástupcem poškozené, když tvrzení o kontrole konkrétního zboží na internetu nelze žádným způsobem ověřit. Oba soudy nižších stupňů tedy podle obviněného částečně akceptovaly závěry znaleckého posudku zpracovaného výlučně podle údajů poškozené, ačkoliv odvolací soud dříve stanovil, že tento postup není možný, a následně se ztotožnily se závěry nepřezkoumatelného znaleckého posudku.
7. Dále obviněný rozporuje závěr soudu prvního stupně, že dne 4. 2. 2019 byl odcizen zlatý prsten. Odvolací soud ve svém (v pořadí třetím) rozhodnutí, jímž zrušil zprošťující rozsudek soudu prvního stupně, tomuto uložil doplnit dokazování výslechem informovaných osob z řad společníků nebo zaměstnanců poškozené a od poškozené vyžádat listinné důkazy případně prokazující, že daný zlatý prsten byl ke dni 4. 2. 2019 stále v jejím držení. Obviněný přitom namítl nevěrohodnost svědka A. K. z důvodů nepřesností v jeho výpovědi, které zmiňuje. Nadto věrohodnost daného svědka vyvrací jeho tvrzení, že šlo o krádež pánského prstenu, když předmětem odborného vyjádření znalce byl dámský zlatý prsten. Soudy obou stupňů pro zjištění škody a konkrétních odcizených předmětů vycházely z nabývacích dokladů poskytnutých poškozenou, ale žádným způsobem se nevypořádaly s absencí nabývacího dokladu k údajně odcizenému prstenu nalezenému v zastavárně. Pokud svědek K. popisuje pánský prsten, pak existují významné pochybnosti o ztotožnění prstenu popisovaného znalcem v odborném vyjádření. Tyto pochybnosti jsou o to významnější, že poškozená nedoložila nabývací doklad k předmětnému prstenu nebo poslední inventurní soupis, z něhož by vyplývalo, že byl k určitému období jejím majetkem. Nebyl-li prsten odcizen dne 4. 2. 2019, a současně je prokázáno, že nebyl odcizen ani v období od 22. do 23. 9. 2018, je potvrzena výpověď obviněného, že jej dříve koupil od neznámého člověka v herně. Nad rámec uvedeného obviněný dodává, že zmíněné odborné vyjádření se nepromítlo do výroku o vině ani do výroku o povinnosti nahradit škodu rozsudku soudu prvního stupně.
8. Dále obviněný připomíná, že s místem krádeže či místem nálezu obalů od odcizeného zboží jej nespojuje ani pachová stopa, trasologické stopy, otisky prstů, výtřepy skla a nebyly ztotožněny pachové stopy na nalezených věcech s pachovým vzorkem obviněného. Nepopírá, že byly zajištěny stopy s jeho DNA. Z těchto ale pouze vyplývá, že měl respirátor, rukavice a čepici na sobě, nikoliv však, že byl přítomen na místě činu (sám uvedl, že tyto nosil na stavbách, kde byl zaměstnaný a kde je asi zanechal). Domníval se proto, že uvedené věci někdo sebral a v místě garáže pohodil. Z provedeného dokazování, konkrétně z kamerového záznamu, navíc není zřejmé, že by pachatelé měli nasazené respirátory, rukavice či čepici. Současně se obviněný neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že by práce služebního psa byla bez jakéhokoli zaváhání. Navíc byla téměř soustavná vrstva sněhu až k samotným garážím, takže nelze vyloučit, že šlo o nahodilé stopování svědkem V. S. a vedení psa, než o vypracování stopy služebním psem. Jeho pohyb na místě činu či v jeho okolí nebyl prokázán ani údaji telekomunikačního provozu zajištěnými orgány činnými v trestním řízení.
9. Tato pochybení soudu prvního stupně nenapravil ani soud odvolací, který bez ohledu na relevantní odvolací námitky obviněného neshledal důvod k zásahu do jeho zjištění a závěrů. Jde přitom o námitky skutkové, u kterých Nejvyšší soud již opakovaně připustil, že se jejich hodnocením zabývá, jestliže vytýkaná nesprávnost při realizaci důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky (a nejinak je tomu i v tomto případě) jsou-li skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
10. Obviněný dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jeho námitka týkající se pořízení důkazu v rozporu s doktrínou plodů z otráveného stromu je věcně nesprávná na základě úvahy, že obviněný byl řádně poučen před zahájením výslechu, včetně poučení o právu být vyslýchán v přítomnosti obhájce, k němuž výslovně prohlásil, že poučení v plném rozsahu porozuměl s tím, že zároveň prohlásil, že si obhájce nezvolil. Uvedený závěr je v rozporu s dalším vyjádřením obviněného, že se uvedeného jednání nedopustil a že nic nenamítá proti ustanovení obhájce soudem. Pokud by byl řádně poučen a byly by mu známy následky uvedeného poučení, od počátku by trval na ustanovení obhájce. Namítá, že již jako osoba podezřelá neměl možnost se seznámit s obsahem poučení před započetím výslechu a bylo tak kráceno jeho právo na obhajobu podle §76 odst. 5 ve spojení s §33 odst. 1 tr. řádu. O uvedeném právu se dozvěděl až při podpisu samotného protokolu o výslechu, a proto má důkazy získané na jeho základě za pořízené v rozporu s doktrínou plodů z otráveného stromu.
11. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se obviněný domáhá, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená soudní rozhodnutí, a buďto rozhodl sám ve věci tak, že jej v souladu s §226 písm. b), případně písm. c) tr. řádu zprostí obžaloby, nebo přikáže odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. Závěrem dovolání sepsaného obhájcem obviněného tento uvádí, že jej doplňuje o argumenty uvedené v jím sepsaném dovolání (o čemž svědčí užití ručního písma). Jednotlivé námitky obviněného v daném dokumentu přitom Nejvyšší soud na tomto místě nerekapituluje, neboť – jak vysvětluje níže v tomto rozhodnutí – k jejich obsahu nemohl přihlížet.
13. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po připomenutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace uvádí, že své námitky uplatňuje obviněný v rámci obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého odvolání, takže se jimi zabývaly jak soud prvního stupně, tak soud odvolací. Dále odmítá tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které v této souvislosti vznáší, podle ní totiž kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje.
14. Připomíná, že obviněného z trestné činnosti usvědčují nález biologických, trasologických a věcných stop v garáži č. XY a jejím okolí v ulici XY v XY krátce po činu po nasazení služebního psa Policie České republiky a výsledky odborného zkoumání stojanů na šperky z prodejny poškozené. Dále se na nalezených rukavicích a respirátoru podle odborných závěrů znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví genetika, nachází složka profilu DNA shodného s DNA profilem obviněného s tím, že pravděpodobnost shody překračuje hranici stanovenou jako limit individuální identifikace. Obviněného rovněž usvědčuje nález dezénu běhounu pneumatiky v garážové kolonii druhově shodný s pneumatikami z vozidla tovární značky Suzuki Splash, reg. zn. XY nejen vytipovaného v přípravném řízení k odjezdu pachatelů z místa činu, ale také vráceného právě obviněným majitelce vozidla svědkyni V. K. Současně je třeba poukázat na výpověď svědka M. R. a jím předložený doklad, podle něhož zastavení zlatého prstenu pocházejícího podle jednoznačných identifikačních znaků prokazatelně z majetku poškozené firmy došlo dne 18. 2. 2019, tedy krátce po spáchání trestné činnosti ze dne 4. 2. 2019, přičemž držení prstenu obviněný nevěrohodně vysvětlil v souladu s obvyklou obhajobou pachatelů obdobné majetkové trestné činnosti.
15. Podle státní zástupkyně tak lze uzavřít, že řetězec výše uvedených na sebe navazujících důkazů usvědčuje obviněného ze spáchání nyní projednávané trestné činnosti. Pokud jde o výši škody způsobené poškozené, poukazuje především na doklady jí předložené ohledně pořízení jednotlivých předmětů s tím, že tyto důkazy jsou dále podpořeny výše označeným znaleckým posudkem a dále výslechem znalce provedeným v hlavním líčení. Dále bylo z účetních dokladů založených poškozenou v trestním spise k vloupání v období od 22. do 23. 9. 2018 do stejné prodejny ve shodě se svědeckými výpověďmi svědků Z. S., I. A. a svědka K. prokázáno, že došlo k odcizení jiného zboží, což podporuje správnost závěru o věrohodnosti výpovědí těchto svědků.
16. Státní zástupkyně má shodně s odvolacím soudem za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné a učinil tak – s souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu – v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjadřuje ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
17. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice , kterou ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
19. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý ze zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
20. Obviněný ve svém dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž formálně poukazuje na všechny tři jeho alternativy. Ve skutečnosti je však zřejmé, že jeho dovolací argumentace směřuje k první a druhé alternativě daného dovolacího důvodu, totiž že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Současně nelze přehlédnout, že tyto vady obviněný vytýká primárně rozhodnutí soudu prvního stupně, když právě v hlavním líčení před tímto soudem probíhalo dokazování. Obviněný proto měl rovněž uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé variantě (viz níže), neboť pouze skrze něj lze brojit v dovolání i proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
21. Z §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu plyne, že podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí ( první varianta ) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [ druhá varianta ]. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.
22. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů ( první varianta ) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech ( druhá varianta ) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy ( třetí varianta ).
23. Smyslem tohoto nového dovolacího důvodu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém , tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
24. Závěrem této části odůvodnění nezbývá než připomenout, že Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
25. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, včetně řízení, které předcházelo jejich vydání, shledal, že dovolání obviněného, byť odpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je zjevně neopodstatněné. Protože zároveň Nejvyšší soud neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů byl porušen některý z komponentů práva obviněného na soudní ochranu ve smyslu Hlavy páté Listiny, resp. jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 Úmluvy, především zásady in dubio pro reo , nemohlo být jeho dovolání úspěšné. K jednotlivým dovolacím námitkám – v souladu s §265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.
26. Pokud jde o první skupinu dovolacích námitek obviněného, jež odpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě , platí, že i přes řadu výhrad obviněného k hodnocení jednotlivých nepřímých důkazů tyto podle názoru Nejvyššího soudu dohromady vytváří ucelený řetěz, na jehož základě nejsou dány důvodné pochybnosti ohledně správnosti závěru, že se obviněný dopustil shora popsaného jednání. Proto Nejvyšší soud nemohl přijmout tvrzení obviněného, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.
27. Brojí-li obviněný proti závěrům znaleckého posudku, je třeba plně souhlasit se státní zástupkyní, že tato námitka zaznívá v dané trestní věci opakovaně a soudy nižších stupňů se s ní již dříve náležitým způsobem vypořádaly (soud prvního stupně v bodu 17. svého rozsudku, odvolací soud v bodu 24. svého usnesení). Byl to právě soud prvního stupně, který (mimo jiné) v reakci na námitky obviněného doplnil znalecký posudek výslechem znalce v hlavním líčení (viz č. l. 1580-1582), během něhož tento přesvědčivě ozřejmil, jakým způsobem stanovil hodnotu odcizeného zboží. Obviněnému je sice možno dát za pravdu v tom směru, že samotný písemně vypracovaný znalecký posudek mohl obsahovat i odkazy na konkrétní webové stránky, z nichž znalec při stanovení hodnoty odcizeného zboží vycházel. Jak však připomenul odvolací soud, na základě výslechu znalce ve spojení s obsahem znaleckého posudku byl získán detailní popis hodnoceného zboží, včetně označení podkladů pro individuální určení jednotlivých věcí a jejich ocenění a v neposlední řadě znalec vzal v potaz při stanovení hodnoty odcizených věcí i specifické místo spáchání činu, které bylo pro stanovení ceny obvyklé ve smyslu §137 věty prvé tr. zákoníku rovněž určující. Tím jsou podle Nejvyššího soudu vyvráceny dvě stěžejní námitky obviněného týkající se znaleckého posudku, totiž údajná nepřezkoumatelnost jeho závěrů a dále skutečnost, že tento měl být založen výlučně na podkladech poskytnutých poškozenou (když obojí soud prvního stupně na základě výslechu znalce odmítl).
28. Další stěžejní námitka obviněného se týká zlatého prstenu, který dne 18. 2. 2019 zastavil, což potvrdil provozovatel dané zastavárny a bazaru svědek R. Obviněný nadto nerozporuje samotné zastavení prstenu, ani skutečnost, že jeho vlastníkem byla poškozená (o čemž svědčila její puncovní značka umístěná na vnitřní straně prstenu) nýbrž to, že byl odcizen při předmětné trestné činnosti. K tomu je třeba říci, že onen prsten byl obviněným zastaven krátce po spáchání projednávané trestné činnosti. Zároveň byl týž prsten identifikován svědkem K., který jej přesně popsal (a to ještě předtím, než mu byla v hlavním líčení předestřena jeho fotografie na č. l. 363B) a uvedl, že byl odcizen právě při projednávané trestné činnosti. Konečně bylo v průběhu dokazování ve veřejném zasedání před odvolacím soudem postaveno najisto, že onen prsten nebyl uveden jako odcizený v návaznosti na vloupání, k němuž došlo v provozovně poškozené ve dnech 22. až 23. 9. 2018 (viz body 22. a 28. usnesení odvolacího soudu). Skutečnost, zda mělo jít o prsten dámský (jak uvádí odborné vyjádření na č. l. 363), anebo o prsten pánský, jak tvrdí svědek K., je podle všeho otázkou zcela nepodstatnou, když pro jeho identifikaci byly stěžejní zcela jiné markanty, totiž že šlo o zlatý prsten s velkým zeleným kamenem osázený brilianty.
29. Závěr o tom, že obviněný se podílel na předmětné trestné činnosti pak koresponduje s dalšími ve věci provedenými důkazy. Obviněnému lze dát za pravdu tvrdí-li, že jej s místem činu žádné důkazy přímo nespojují. Je zde však řada důkazů nepřímých, z nichž se na základě jejich hodnocení soudem prvního stupně závěr o jeho vině nade vši důvodnou pochybnost podává (v podrobnostech srov. bod 19. jeho rozsudku a také bod 26. usnesení odvolacího soudu). Především na místě, kde se nachází garážová kolonie zvaná XY a kam pronásledující policisty dovedl služební pes, byly nalezeny pletená čepice a respirátor, na nichž byly zajištěny biologické stopy, u nichž byla zjištěna shoda s odebraným vzorkem DNA obviněného, ale také další stopy prokazatelně spojené s provozovnou poškozené jako druhově shodné úlomky skla, či držáky na šperky (viz body 10. a 12. rozsudku soudu prvního stupně). Kamerový záznam z tohoto místa pak potvrdil, že v čase 6:01:31 na dané místo dorazilo vozidlo Suzuki Splash, reg. zn. XY, v čase 7:10:34 k tomuto z XY přišly dvě osoby ve tmavém oblečení a společně s další osobu, která zde již čekala, zřejmě do vozidla něco nakládaly a současně z něj něco braly, přičemž krátce poté, co dvě osoby z místa odjely týmž vozidlem a jedna z nich odešla pěšky, na místo dorazili pronásledující policisté se služebním psem, s nímž následně došli k předmětným garážím, kde se pes zastavil a kde byly nalezeny výše uvedené věci (viz bod 9. rozsudku soudu prvního stupně). Také je třeba připomenout, že to byl právě obviněný, kdo výše uvedené vozidlo vracel po 5. 2. 2019 jednatelce společnosti, od níž si jej dříve pronajal B. P., s nímž byl obviněný prokazatelně v kontaktu (viz body 14. a 15. rozsudku soudu prvního stupně).
30. Ve světle výše uvedených skutkových zjištění je pak třeba odmítnout dílčí námitky obviněného zpochybňující preciznost práce služebního psa, který pachatele pronásledoval tzv. po horké stopě, popř. absenci pachových či trasologických stop, otisků prstů apod. Lze jen doplnit, že zpochybňuje-li obviněný, že by pachatelé na kamerovém záznamu z prodejny poškozené měly nasazené respirátory, rukavice či čepice, pak právě tmavé čepice na hlavách pachatelů výslovně zmiňuje v rámci hodnocení tohoto důkazu soud prvního stupně v bodu 6. svého rozsudku. Uvádí-li obviněný, že jeho vina není prokazována údaji o telekomunikačním provozu, připomíná Nejvyšší soud, že podle zjištění soudu prvního stupně si obviněný dne 3. 2. 2019 v 18:43 hod. vypnul mobilní telefon (resp. jeho účastnické číslo přestalo být aktivní) a zapnul jej až dne 4. 2. 2019 v 8:30 hod. (srov. bod 15. rozsudku soudu prvního stupně).
31. Jestliže na základě výše popsaného soud prvního stupně uzavřel, že obviněný se dopustil shora popsaného jednání, nelze takový skutkový závěr považovat podle Nejvyššího soudu za jakkoliv zjevně rozporný s obsahem provedených důkazů ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Závěr soudu prvního stupně o vině obviněného není výsledkem nepřípustné svévole soudu prvního stupně při hodnocení provedených důkazů, ale zcela akceptovatelné hodnotící úvahy založené na racionálním a logickém základu, vycházející z vážení každého provedeného důkazu jednotlivě, tak i navzájem mezi sebou (tedy plně odpovídající požadavkům §2 odst. 6 tr. řádu), poté co každý z nich byl proveden v hlavním líčení v souladu s požadavky plynoucími ze zásad ústnosti a bezprostřednosti (zakotvených v §2 odst. 11 a §2 odst. 12 tr. řádu).
32. Nejvyšší soud taktéž považuje za potřebné připomenout, že z obviněným vzpomínaného pravidla in dubio pro reo , jehož porušení namítá, se podává, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Ani vysoký stupeň podezření přitom sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení tedy vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05).
33. Obviněný však přehlíží, že jím tvrzené pochybnosti, spočívající ve skutečnosti v prosazování vlastní verze skutkového stavu věci, odlišné od toho, jak byl na základě provedených důkazů zjištěn soudy nižších stupňů, u těchto ve vztahu k otázce jeho viny nepanovaly. Jestliže totiž prvostupňový i odvolací soud nabyly na základě provedeného dokazování vnitřního přesvědčení, majícího kvalitu praktické jistoty, o tom, že obviněný se dopustil jednání popsaného výše, pro uplatnění daného pravidla nebyl dán žádný důvod.
34. Zbývající část dovolání obviněného je založena na dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho druhé variantě , když napadená rozhodnutí podle něj spočívají na procesně nepoužitelném důkazu – protokolu o jeho výslechu ze dne 10. 4. 2019 (č. l. 148 a násl.), kdy byl tento v postavení zadrženého podezřelého. V tomto směru Nejvyšší soud musí konstatovat, že není zcela zřejmé – a dovolací argumentace obviněného neposkytuje žádné vodítko – o jaké konkrétní plody onoho údajně otráveného stromu jde. Zřejmě obviněný brojí proti použitelnosti důkazů zajištěných na střechách garáží č. XY, XY, XY a XY nacházejících se ve výše uvedené garážové kolonii (č. l. 45-47). Z protokolu o hlavním líčení se sice podává, že fotodokumentace na č. l. 47 byla stranám předložena k nahlédnutí (viz č. l. 1866 verte), zároveň ale z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně plyne, že důkazy zde zajištěné nebyly součástí důkazní materie, když danou výpověď obviněného soud prvního stupně shledal procesně nepoužitelnou (k tomu srov. body 11. a 19. rozsudku soudu prvního stupně). Jestliže z důkazů zajištěných na základě výpovědi obviněného ze dne 10. 4. 2019 soudy obou stupňů při svých hodnotících úvahách nevycházely, nelze dospět k závěru, že by skutková zjištění těchto soudů byla vystavěna na procesně nepoužitelných důkazech získaných díky porušení práva obviněného na obhajobu. K tomu je možné – ve shodě s odvolacím soudem (srov. bod 19. jeho usnesení) – doplnit, že výslech obviněného proběhl v souladu s §76 odst. 3 tr. řádu po jeho zadržení dne 10. 4. 2019, přičemž obviněný výslovně prohlásil, že jeho práva a povinnosti mu byly dostatečně vysvětleny, poučení v plném rozsahu porozuměl, nežádá dalšího objasnění a obhájce si nevolí, což stvrdil svým podpisem [viz č. l. 150 a 151; srov. také č. l. 151 kde obviněný prohlašuje, že v České republice je „od malička“ a „ovládá dobře jazyk český, gruzínský (…)“ ]. Odvolací soud pak přesvědčivě vysvětlil, že oproti procesnímu postavení obviněného nemá zadržený podezřelý právo na nutnou obhajobu ve smyslu §36 a násl. tr. řádu. Proto v případě, že si obhájce nezvolí sám, není na místě, aby mu byl ustanoven soudem podle §38 odst. 1 tr. řádu. Navazující námitky obviněného má proto Nejvyšší soud za ryze účelové.
35. Závěrem je třeba připomenout, že společně s dovoláním sepsaným obhájcem obviněného Nejvyšší soud obdržel i ručně psané dovolání sepsané obviněným. Ve své rozhodovací praxi přitom Nejvyšší soud mnohokrát připomenul, že dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, určený k nápravě přesně vymezených vad, s čímž jsou spjaty zvýšené požadavky na jeho obsahové i formální náležitosti. Právě proto zákonodárce v §265d odst. 2 tr. řádu zakotvil tzv. advokátní přímus , tj. povinné zastoupení obviněného advokátem, resp. obhájcem, při podání tohoto vysoce formalizovaného mimořádného opravného prostředku. Jestliže podání, jehož obsahem je dovolání, může být podáno pouze prostřednictvím obhájce, platí současně, že toto podání musí být i zpracováno obhájcem, přičemž tento požadavek nelze obejít tím, že obhájce v dovolání jen odkáže na obsah podání učiněného samotným obviněným (k tomu viz DRAŠTÍK, A. In: DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2017, s. 474). Z tohoto důvodu Nejvyšší soud k obsahu obviněným sepsaného dovolání nepřihlížel.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
36. Závěrem Nejvyšší soud shrnuje, že i přesto, že dovolací námitky obviněného V. K. odpovídaly jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neshledal jeho dovolání z výše uvedených důvodů opodstatněným, pročež jej musel podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 20. 7. 2022
JUDr. Petr Škvain, Ph.D
předseda senátu