ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.619.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 619/2022-8428
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 10. 2022 o dovolání obviněného T. D. T. , narozeného XY v XY, Vietnamská socialistická republika, občana téhož státu, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 12. 2021, č. j. 5 To 59/2021-8272, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 5/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného T. D. T. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 18. 6. 2021, č. j. 48 T 5/2020-8107, byl T. D. T. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (jednání popsané níže pod body I. a II. 1.) a dále zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (jednání popsané níže pod bodem II. 2.).
2. Uvedených trestných činů se – podle skutkových zjištění soudu prvního stupně – obviněný (dílem spolu s dalšími spoluobviněnými) dopustil následovně:
I. obvinění T. D. T., M. T. P. a Q. H. B. společně minimálně v období od září 2015 do února 2016 na různých místech České republiky, po předchozí dohodě, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů, vedeni společným zištným záměrem, se vědomě podíleli na organizování pěstování a následného prodeje sušené rostliny konopí s vysokým obsahem delta-9-tetrahydrocanabinolu ( Δ9 -THC), a to
1. od 1. 9. 2015 minimálně do 13. 2. 2016 v XY, v objektu přináležejícímu k domu na výše uvedené adrese, následně za součinnosti P. H. P., nar. XY (odsouzen ve věci Městského soudu v Praze sp. zn. 4 T 1/2017), který od 30. 1. 2016 převzal dosavadní postavení svého bratra M. T. P., provozovali a řídili chod in-door pěstírny konopí, která byla vybavena umělým osvětlením, vzduchotechnikou a pachovými filtry zajišťujícími stabilní teplotu, vlhkost a zamezení šíření zápach do okolí a za využití vody, hnojiv a chemických prostředků podporujících růst rostlin s úmyslem získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek za účelem její další distribuce, kdy T. D. T. i Q. H. B. se podíleli na zásobování pěstírny a pomáhání zahradníkům při sklizni i balení, kdy funkci zahradníků nejméně od února 2016 plnili V. T. N., nar. XY a H. T. T., nar. XY (odsouzení ve věci Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 9 T 181/2017), kontrolovali tak pěstování rostlin konopí směřující k výrobě sušeného konopí a předávali informace M. T. P., který se staral o distribuci, kdy při domovní prohlídce dne 24. 2. 2016 bylo v tomto objektu nalezeno celkem 610 rostlin konopí v různých stádiích růstu, z nichž by bylo možné získat minimálně 18 000 g sušené toxikomansky využitelné rostlinné hmoty s obsahem celkem 406,44 g účinné látky Δ9 -THC, kter é i při přepočtu na celkovou hmotnost rostlinného materiálu, tedy včetně stonků, v konkrétní fázi růstu obsahovaly od 1,02 % až 2,41% Δ9 -THC,
2. nejméně od září 2015 do 23. 2. 2016 v budově a stavební parcele č. XY, v obci XY, následně za součinnosti již odsouzeného P. H. P., nar. XY, který od 30. 1. 2016 převzal dosavadní postavení svého bratra M. T. P. provozovali a řídili chod in-door pěstírny konopí, která byla vybavena umělým osvětlením a vzduchotechnikou zajištujícími stabilní teplotu a vlhkost a za využití vody, hnojiv a chemických prostředků podporujících růst rostlin s úmyslem získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek za účelem její další distribuce, kdy T. D. T. a Q. H. B. se podíleli na zásobování pěstírny, kontrole pěstování i sklizně, zprostředkovávali komunikaci mezi zahradníkem a M. T. P., následně i P. H. P., kteří udělovali pokyny k manipulaci, přičemž Q. H. B. minimálně v noci dne 10. 2. 2016 kontroloval sklizeň a kvalitu sušení konopí a zajistil jeho odvoz na adresu určenou P. H. P., přičemž dne 24. 2. 2016 při provedené domovní prohlídce bylo v uvedeném objektu nalezeno celkem 805 různě vzrostlých rostlin konopí o celkové hmotnosti 6 652,43 g s obsahem 146,6092 g účinné látky Δ9 -THC,
3. nejméně od října 2015 do 18. 1. 2016 v XY, na ul. XY, provozovali a řídili chod in-door pěstírny konopí, která byla vybavena umělým osvětlením a vzduchotechnikou zajištujícími stabilní teplotu a vlhkost a za využití vody, hnojiv a chemických prostředků podporujících růst rostlin s úmyslem získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek za účelem její další distribuce, kdy T. D. T. a Q. H. B. se podíleli na zásobování pěstírny, kdy Q. H. B. dodával větší zásoby přípravků podporujících růst rostlin, a to za součinnosti s trestně stíhanou T. O. P., nar. XY, kontrole pěstování i sklizně, zprostředkovávali komunikaci s již odsouzeným H. P., nar. XY, působícím v této pěstírně jako zahradník, kdy M. T. P. sám rovněž zahradníka úkoloval a dohlížel na pěstování rostlin a jejich úpravu směřující k výrobě marihuany, přičemž ke dni 18. 1. 2016 bylo v uvedeném objektu při domovní prohlídce nalezeno 720 rostlin konopí a dále 2 294,6 g sušené rostlinné hmoty, tedy celkově 8 517,4 g rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii s obsahem 202,9 g účinné látky Δ9 -THC,
a tohoto jednání se dopustili, ačkoli si byli vědomi, že konopí je podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, jako látka omamná zařazeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a rovněž je zařazeno do seznamu č. IV Jednotné Úmluvy o omamných látkách, přičemž k zacházení s touto látkou je třeba zvláštního povolení dle ustanovení §4, §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým nikdo z nich nedisponoval,
a delta-9-tetrahydrocanabinol (Δ9 -THC) j e látkou psychotropní uvedenou v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a je rovněž zařazeno do seznamu č. 1 Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž k zacházení s touto látkou je třeba zvláštního povolení ve smyslu §4, §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým nikdo z nich nedisponoval,
II. obviněný T. D. T.
1. v období od 13. 1. 2016 na objednávku již odsouzeného N. X. H., nar. XY, s nímž komunikoval, a který měl zajistit pro již odsouzeného T. P. H., nar. XY dodávku 17 kg konopí, zajistil za součinnosti dalších osob předání sušeného konopí, a to tak, že dne 20. 1. 2016 v XY, XY, na parkovišti u čerpací stanice XY, v době kolem 16:00 hod. osobně informoval již odsouzené D. L., nar. XY a A. K., nar. XY o způsobu předávky, kdy tito dva následně odešli pro vozidlo Škoda Superb, šedé barvy, r. z. XY, v němž se nacházelo uvedené konopí, a tímto vozidlem se přemístili zpět na parkoviště u čerpací stanice XY, kde T. D. T. i již odsouzený N. X. H. vyčkávali, přičemž D. L. vozidlo Superb zaparkoval mezi vozidlo N. X. H. a vozidlo XY, stříbrné barvy, r. z. 1SP 1440, kterým na místo s A. K. přijeli, kdy D. L. následně po vystoupení z vozidla Superb v 16:49 hodin, z kufru tohoto vozidla přeložil do vozidla XY červenomodrobílou tašku a dva černé igelitové pytle, v nichž bylo následně v 17:05 hod. na 236. kilometru dálnice D1 u obce XY, hlídkou Celního úřadu pro Olomoucký kraj, nalezeno 17 081 g psychoaktivního konopí s obsahem 1817,91 g účinné látky Δ9 -THC,
2. v období od 1. 3. 2015 do 15. 4. 2015 v obci XY, okres Bruntál, zajistil pro neznámé pachatele pronájem objektu bez čísla popisného, nacházejícího se na pozemku par. č. XY v katastru obce XY, když zajistil uzavření nájemní smlouvy mezi L. B., nar. XY, a osobou vystupující pod jménem M. R. G., nar. XY, přestože věděl, že dané prostory budou neznámými pachateli využívány jako in-door pěstírna konopí, která byla vybavena umělým osvětlením a vzduchotechnikou zajištujícími stabilní teplotu a vlhkost a za využití vody, hnojiv a chemických prostředků podporujících růst rostlin s úmyslem získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek, kde při provedené domovní prohlídce dne 16. 4. 2015 bylo nalezeno 1 248 kusů různě vzrostlých rostlin konopí a další rostlinná hmota, z nichž by bylo možné získat celkem 11 832,41 g sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii s obsahem 239,7966 g účinné látky Δ9 -THC,
a tohoto jednání se dopustil, ačkoli si byl vědom, že konopí je podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, jako látka omamná zařazeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a rovněž je zařazeno do seznamu č. IV Jednotné Úmluvy o omamných látkách, přičemž k zacházení s touto látkou je třeba zvláštního povolení dle ustanovení §4, §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým nedisponoval, a delta-9-tetrahydrocanabinol ( Δ9 -THC) je l átkou psychotropní uvedenou v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a je rovněž zařazeno do seznamu č. 1 Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž k zacházení s touto látkou je třeba zvláštního povolení ve smyslu §4, §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým žádná z osob podílejících se na jednání společně s ním nedisponovala.
3. Za uvedené sbíhající se trestné činy soud prvního stupně obviněnému uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku dále obviněnému uložil peněžitý trest ve výši 500 denních sazeb, kdy výši jedné denní sazby stanovil na 494 Kč, tedy celkem 247 000 Kč (dvě stě čtyřicet sedm tisíc korun českých). Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku rovněž obviněnému uložil trest propadnutí věci – mobilního telefonu, který ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval. Konečně podle §230 odst. 2 tr. řádu si soud prvního stupně vyhradil k veřejnému zasedání rozhodnutí o zajištěných věcech v objektu XY na pozemku par. č. XY.
4. Pouze pro upřesnění Nejvyšší soud dodává, že týmž rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o vině a o trestech i v případě uprchlých obviněných M. T. P. a Q. H. B.
5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný, spolu se spoluobviněnými M. T. P. a Q. H. B., odvolání, která v záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Víta Dubového, advokáta, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť napadeným usnesením byl zamítnut opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože tento spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (pozn. obviněný tak zjevně vychází ze znění uvedených ustanovení účinných do 31. 12. 2021).
7. Obviněný předně namítá, že od počátku trestního řízení poukazoval na zásadní nedostatky ve formulaci usnesení o zahájení trestního stíhání a obžaloby, co do jednotlivých skutků a jejich právní kvalifikace. Stejně tak v hlavním líčení upozorňoval, že formulace jednotlivých bodů obžaloby je nesrozumitelná a jednotlivé skutky, tak jak jsou uvedeny v obžalobě, nemohou být trestnými činy, resp. jednotlivé body obžaloby ani neformulují skutky jako takové, ale pouze popisují trpně stavy či situace; nadto se jejich vymezení liší od usnesení o zahájení trestního stíhání. Tyto vady soud prvního stupně nezhojil a jeho námitkám nepřisvědčil, pročež chybně posoudil jak jednotnost, tak totožnost jednotlivých skutků, jimiž jej uznal vinným. Upozornil proto odvolací soud na skutečnost, že až z výroku rozsudku soudu prvního stupně a jeho odůvodnění se dozvěděl, čeho se měl vlastně dopustit, jaké jeho jednání bylo hodnoceno jako protizákonné a proč. Odvolací soud ale tuto námitku nesprávně posoudil a jeho odvolání nepřisvědčil.
8. V následující části dovolání obviněný připomíná obsah bodu I. obžaloby a konfrontuje jej s bodem II. 1. tzv. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Namítá, že z podané obžaloby (oproti rozsudku soudu prvního stupně) není zřejmé, jakého trestného jednání se dopustil, když tato obsahuje toliko podmět – obviněný T. D. T. –, nikoliv ale přísudek v podobě jeho jednání. Má proto za to, že skutek, jímž byl pod bodem II. 1. rozsudku soudu prvního stupně uznán vinným, není skutkem, pro který byla vůči němu podána obžaloba. V případě bodu II. 1. obžaloby podle něj platí, že tento již sice vyjadřoval, že měl (společně s dalšími osobami) provozovat, organizovat a řídit chod indoor pěstírny konopí, přičemž nejméně v jednom případě vypěstovali přesně nezjištěný počet rostlin konopí, ale má za to, že takto formulovaný skutek není samostatně (bez dalšího) podřaditelný pod skutkovou podstatu trestného činu podle §283 tr. zákoníku. To proto, že teprve jednání popsané v bodu I. 1. skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vyjadřuje i formu zavinění, účel další distribuce marihuany, další popis jednání obviněného jako „pomáhání zahradníkům“, „zásobování pěstírny“ a „kontrolování pěstování“, včetně skutečnosti, že tato jednání podle soudu prvního stupně směřovala k výrobě sušeného konopí. Domnívá se, že bez těchto „doplnění“ soudem prvního stupně by nemohl být uznán vinným ze spáchání shora uvedeného trestného činu, neboť jde o doplnění jeho podstatných náležitostí, které měly být již součástí usnesení o zahájení trestního stíhání a především obžaloby (obdobné vady vykazuje i jednání pod body I. 3. a II. 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně). Dále obviněný namítá, že soud prvního stupně rozšířil v bodu I. 1. dobu, po kterou měl trestnou činnost páchat, když v obžalobě byl počátek jednání stanoven dnem 1. 12. 2015 a pro jednání v období od 1. 9. do 30. 11. 2015 tak proti němu vůbec nebyla podána obžaloba.
9. Další námitka obviněného směřuje proti jednání popsanému pod bodem I. 2. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Pro tento skutek proti němu vůbec nebylo zahájeno trestní stíhání, k čemuž odkazuje na jednotlivá usnesení o zahájení trestního stíhání obsažená v daném trestním spisu. Obecně proto obviněný k této části svého dovolání uzavírá, že nemůže souhlasit s odůvodněním usnesení odvolacího soudu, podle něhož soud prvního stupně na základě provedeného dokazování upravil popis skutku oproti podané obžalobě. Podle něj došlo již k novému vymezení skutku, a to v rozporu s požadavkem, aby soud rozhodoval o skutku, pro který byla podána vůči obžalovanému obžaloba.
10. Druhá skupina dovolacích námitek obviněného směřuje proti akceptaci vyjádření znalce Ing. Zdeňka Švendy, Ph.D. (dále také jen „znalec“), jakožto znaleckého posudku. Protože tentýž znalec již dříve (jak je obhajobě známo) předložil v jiné trestní věci vyjádření nesplňující náležitosti znaleckého posudku stanovené zákonem, měl by Nejvyšší soud podle obviněného posoudit, zda lze vycházet z odborného vyjádření, které nemá náležitosti znaleckého posudku, jako ze znaleckého posudku. Obviněný se domnívá, že soudy nemohou přehlížet příslušnou právní úpravu upravující znaleckou činnost a závěry soudů nižších stupňů stran daného odborného vyjádření je nutné odmítnout. K tomu připomíná, že odborné vyjádření znalce ze dne 18. 1. 2021 bylo formálně nadepsáno jako „znalecký posudek z oboru kriminalistika, fonoskopie“ (dále také jen „znalecký posudek“), avšak v rozporu s platnou právní úpravou nebylo podepsáno a obsahovalo pouze znaleckou doložku [absentovaly tak další náležitosti podle §28 odst. 2 zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen „zákon o znalcích“) a podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti (dále jen „prováděcí vyhláška“)]. Výslech znalce, jak tvrdí soud prvního stupně, přitom absenci těchto formálních náležitostí nemohl nahradit. K samotnému odbornému vyjádření namítá, že z něj není zřejmé, na základě čeho znalec ke svým závěrům dospěl (pročež je má za nepřezkoumatelné), znalcem užitá metoda není fonoskopická, ale spíše jde o kybernetickou analýzu, když fonoskopie jako vědní obor nezná metodu počítačové analýzy řeči, resp. lineární prediktivní analýzy. Ačkoliv na tyto vady obviněný upozorňoval již v průběhu hlavního líčení, soudy obou stupňů se s nimi, navzdory jeho námitkám, nijak nevypořádaly.
11. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně (v části týkající se jeho osoby) zrušil.
12. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Lumír Crha, Ph.D. (dále jen „státní zástupce“). Po připomenutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace konstatuje, že obviněným uplatněné námitky, jež podřadil pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, odpovídají dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022.
13. Jde-li o dovolací námitky obviněného, poukazuje státní zástupce na skutečnost, že tyto uplatnil již v průběhu předchozího řízení a soudy nižších stupňů se s nimi již vypořádaly (konkrétně soud prvního stupně v bodech 40. a 45. svého rozsudku, odvolací soud v bodech 12., 21. a 25. svého usnesení). S argumenty soudů nižších stupňů se státní zástupce ztotožňuje a v podrobnostech na ně odkazuje, přičemž nad jejich rámec dodává následující.
14. Stran prvé námitky uvádí, že obviněný zjevně nerozlišuje jednotu skutku a totožnost skutku. Navíc označuje jednotu skutku jako „jednotnost“, což je v trestní judikatuře i nauce poněkud nezvyklé. Státní zástupce proto podrobně vysvětluje rozdíl mezi jednotou skutku a totožností skutku, k čemuž uzavírá, že správné posouzení jednoty skutku vede k jeho správnému právnímu posouzení a správné posouzení totožnosti skutku vede ke správnému procesnímu postupu a zejména k respektování práv obhajoby – předmětem řízení je stále stejný (totožný) skutek a obviněný tak po celou dobu ví, co je mu kladeno za vinu. K tomu, že nelze tyto dva pojmy a otázky s nimi související směšovat či zaměňovat, odkazuje na závěry judikatury i odborné literatury (viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. Tpjn 300/2017, uveřejněné pod č. 1/2018 Sb. rozh. tr., a dále PÚRY, F. Komentář k §220. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2719 a násl., či JELÍNEK, J. Hlavní líčení. In: JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní . 3. vydání. Praha: Leges, 2013, s. 592 a násl.).
15. Státní zástupce tudíž dovozuje, že obviněný měl v úmyslu namítnout porušení totožnosti skutku, přičemž z aktuální rozhodovací praxe Nejvyššího soudu plyne, že taková námitka zásadně neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu podle §265b tr. řádu. Tento závěr se podává například z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1483/2019 (srov. i judikaturu zde citovanou), podle něhož námitku porušení §220 odst. 1 tr. řádu, tedy procesní námitku chybného posouzení otázky zachování totožnosti skutku, nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. V témže rozhodnutí Nejvyšší soud současně dodal, že z uvedeného obecného pravidla někdy připouští výjimku, ovšem činí tak výhradně při zjištění, že v dovolání tvrzené porušení zásady obžalovací mělo nebo mohlo mít přímý a bezprostřední dopad na konečné právní posouzení jednání obviněného. Jedině tehdy lze takové námitce přiznat zásadní hmotněprávní dopad (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1071/2010). Státní zástupce proto shrnuje, že jde-li o totožnost skutku, mohla by dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [tj. dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021] odpovídat pouze námitka, že procesní manipulace se skutky bezprostředně vedla k nesprávnému posouzení některého z nich. To však obviněný nenamítá. Z obsahu dovolání lze seznat, že v porušení totožnosti skutku spatřuje obviněný zejména porušení svých procesních práv. Pokud namítá, že právní posouzení skutku nemá oporu v popisu skutku, vždy se tyto výtky týkají obžaloby, nikoliv soudních rozhodnutí.
16. V souladu se shora předestřenou judikaturou proto státní zástupce dovozuje, že nenamítá-li obviněný, že porušení totožnosti skutku mělo přímý a bezprostřední dopad na konečné právní posouzení, pak daná námitka žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá. Pouze na okraj dodává, že skutečnost, že skutek (resp. skutky), pro nějž byla podána obžaloba, byl totožný (byly totožné) se skutkem, o nichž bylo rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně, se zjevně podává z odůvodnění napadených soudních rozhodnutí. Námitku obviněného, podle níž nebyla zachována totožnost skutku, pro který bylo dne 16. 3. 2016 zahájeno trestní stíhání, se skutkem popsaným v bodu I. 2 rozsudku soudu prvního stupně, označuje za zjevně nepravdivou. To proto, že mezi oběma je obsahová nebo převážná shoda, co do času, místa, způsobu a následku jednání obviněného. Ve vztahu k první skupině námitek tak státní zástupce uzavírá, že by nebyly důvodné, byť by některému ze zákonných dovolacích důvodů odpovídaly.
17. Jde-li o druhou část dovolání, v níž obviněný brojí proti absenci formálních náležitostí znaleckého posudku, připomíná státní zástupce, že i s těmito námitkami se již vypořádaly soudy nižších stupňů (viz shora označené body odůvodnění jejich rozhodnutí). Namítá-li obviněný nově, že vyjádření znalce je především obsahově chybné „byť to již není předmětem přezkumu v dovolání“ , sám podle státního zástupce danou otázku řadí mimo svou dovolací argumentaci. Jde-li o nedostatek formálních náležitostí znaleckého posudku, bylo by podle státního zástupce možno s velkou rezervou dovodit, že dovolací námitky obsahují tvrzení, že znalecký posudek se stal důkazem procesně nepoužitelným ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, byť obviněný obsah tohoto dovolacího důvodu neuplatnil.
18. To však státní zástupce považuje za spekulaci, neboť sám obviněný označil vady znaleckého posudku za „dílčí nesprávné hmotněprávní posouzení“ a za ono hmotné právo považuje zákon o znalcích a jeho prováděcí vyhlášku. Taková námitka sice směřuje k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ale neodpovídá mu, neboť dané předpisy jsou zjevně normami procesními, nikoliv hmotněprávními (což dále vysvětluje). Samy námitky proti znaleckému posudku jsou nadto nekonkrétní a paušální, dotčený znalecký posudek řadě formálních požadavků odpovídá a obviněný i jeho obhájce měli u hlavního líčení dne 11. 2. 2021 před soudem prvního stupně širokou možnost dotázat se znalce na jeho zjištění i poukázat na případné formální vady posudku. Obhájce obviněného tehdy dosáhl svými dotazy obšírného vysvětlení znalcem užitých metod, avšak nic dalšího nenamítal, ani nenavrhl provedení dalších důkazů. Obviněný pak pouze obecně navrhl, aby byly předmětné hovory „znovu zkoumány“, a to bez bližší specifikace. Až při hlavním líčení dne 18. 6. 2021 poukázal obhájce obviněného na formální vady posudku a totožné námitky namítá i nyní.
19. K formálním vadám znaleckého posudku státní zástupce připomíná, že dokonce ani chybějící znalecká doložka není považována za vadu, která by byla s to procesně znehodnotit celý znalecký posudek, když jde o vadu odstranitelnou (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. II. ÚS 3020/08, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3417/2016, body 28. až 32.).
20. Co do posouzení podaného dovolání je navíc podle státního zástupce rozhodné, že jde o procesní námitku neodpovídající žádnému z dovolacích důvodů, neboť ani s případnými formálními vadami by znalecký posudek nebyl důkazem zcela procesně nepoužitelným. K tomu poznamenává, že podle §109 tr. řádu ani podle jeho jiného ustanovení neexistuje pravidlo, že znalecký posudek trpící formálními vadami nemůže být již z tohoto jediného důvodu proveden jako důkaz. Uvedený procesní předpis je založen na předpokladu, že případné vady posudku odstraní znalec při svém výslechu, a to se zaměřením na vady obsahové, a nikoliv jen formální. Tomu také odpovídá zásada volného hodnocení důkazů , kterou soud prvního stupně respektoval, když předmětný znalecký posudek hodnotil se zaměřením na jeho obsah, při respektování jeho nižší důkazní síly a v souvislosti s ostatními provedenými důkazy.
21. Státní zástupce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Současně dává souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
22. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice . Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
23. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
24. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý ze zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení (§265i odst. 3 tr. řádu).
25. Obviněný ve svém dovolání uplatňuje dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, přičemž tak zjevně činí ve znění těchto ustanovení účinných do 31. 12. 2022. Dovolání obviněného však bylo podáno u soudu prvního stupně dne 16. 3. 2022 (viz č. l. 8374 a násl.), tedy po nabytí účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., jímž bylo s účinností od 1. 1. 2022 novelizováno ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Proto Nejvyšší soud při projednání a rozhodování o dovolání obviněného vycházel ze znění trestního řádu účinného od 1. 1. 2022. Obviněným uplatněným dovolacím důvodům tedy odpovídají dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) a §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (pozn. nebude-li uvedeno jinak, odkazuje Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí na §265b tr. řádu v posledně uvedeném znění).
26. Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu , neboť právě skrze tento dovolací důvod lze napadat rozhodnutí soudu prvního stupně, což obviněný (dílem) činí. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).
27. Dovolání obviněného míří na druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, a to ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
28. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu , je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
29. I při respektování shora uvedeného pak Nejvyšší soud interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
30. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, včetně řízení, které předcházelo jejich vydání, shledal, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá žádnému z jím uplatněných, ale ani jiných zákonných dovolacích důvodů. To proto, neboť námitky obviněného týkající se dodržení totožnosti skutku a tedy i zásady obžalovací ve smyslu §220 odst. 1 tr. řádu jsou ryze procesního charakteru, čímž se vymykají z rámce dovolacího přezkumu vymezeného Nejvyššímu soudu ustanovením §265b tr. řádu. Námitky směřující proti znaleckému posudku znalce Ing. Zdeňka Švendy, Ph.D., pak ve své podstatě spočívají rovněž na procesnímu základu. Konkrétně jde o řešení otázky, zda soud může v rámci hodnocení důkazů učinit součástí důkazní materie i znalecký posudek, který nemá veškeré zákonné náležitosti. Taková námitka by sice teoreticky mohla odpovídat dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve smyslu jeho druhé alternativy (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu jsou založena na procesně nepoužitelném důkazu), ale obviněný svoji argumentaci v tomto směru nerozvíjí. Nadto Nejvyšší soud zjistil, předmětný znalecký posudek obviněným vytýkané vady nevykazuje (když například na první pohled obsahuje podpis znalce, který má podle obviněného scházet). Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud musel dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout. K jednotlivým dovolacím námitkám – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud stručně následující.
31. Jak Nejvyšší soud předestřel již výše, platí, že dovolací argumentace obviněného sleduje dvě základní linie. Prvá je založena na tvrzení, že jednotlivá usnesení o zahájení trestního stíhání a samotná obžaloba vykazují zásadní nedostatky co do popisu skutků, jichž se měl dopustit a teprve z jednotlivých skutkových vět výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se dozvěděl, jaké jednání je mu kladeno za vinu. Nadto se prý popis jednotlivých skutků v usneseních o zahájení trestního stíhání a v obžalobě od sebe navzájem odlišují. V uvedených pochybeních obviněný shledává porušení „jednotnosti“ a totožnosti skutku.
32. Na úvod Nejvyšší soud považuje za nutné připomenout, že takto formulované dovolací námitky obviněného zjevně neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť nejsou založeny na údajném nesprávném právním posouzení skutku, popř. jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (byť sice obviněný dílem namítá, že skutek uvedený v obžalobě nemůže být trestným činem, platí, že předmětem dovolacího přezkumu jsou rozhodnutí soudů nižších stupňů a v nich učiněné právní posouzení, nikoliv obžaloba). Jak připomenul státní zástupce ve svém vyjádření, Nejvyšší soud zcela výjimečně ve své rozhodovací praxi připustil podřazení námitky porušení zásady obžalovací ve smyslu §220 odst. 1 tr. řádu pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1483/2019), ale pouze v případě zjištění, že v dovolání tvrzené porušení zásady obžalovací mělo nebo mohlo mít přímý a bezprostřední dopad na konečné právní posouzení jednání obviněného. Nic takového však obviněný v podaném dovolání netvrdí a Nejvyšší soud takovou vadu v rozsudku soudu prvního stupně ani neshledal, jelikož, jak vysvětluje níže, k porušení zásady obžalovací a s ní souvisejícího institutu totožnosti skutku v nyní projednávané trestní věci nedošlo.
33. Nejvyšší soud zdůrazňuje – když lze plně odkázat na vyjádření státního zástupce a literaturu a judikaturu v něm citovanou – že námitky obviněného směřují toliko k porušení totožnosti skutku, ne jeho jednoty (nikoliv „jednotnosti“, jak nesprávně obviněný uvádí), když druhý z uvedených pojmů slouží k odlišení souběhu jednočinného od souběhu vícečinného a má tedy význam v trestním právu hmotném; naopak pojem totožnosti skutku má svůj význam jen v trestním právu procesním (srov. KRATOCHVÍL, V. Formy trestného činu. In: KRATOCHVÍL, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část . Praha: C. H. Beck, 2012, s. 390.).
34. Dále považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout, že je třeba rozlišovat mezi pojmy „skutek“ a „popis skutku“. Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku.
35. V souladu s obžalovací zásadou vymezenou v §2 odst. 8 tr. řádu, která je dále rozvedena v §220 odst. 1 tr. řádu může soud rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Podle §176 odst. 2 tr. řádu může být obžaloba podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání podle §160 tr. řádu. Trestní stíhání lze zahájit za podmínek uvedených v §160 odst. 1 tr. řádu jen usnesením o zahájení trestního stíhání, jehož výrok musí obsahovat zejména popis skutku, ze kterého je osoba obviněna tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Zejména je tedy nutné uvést ty znaky, které dostatečně konkretizují skutek (přesné označení osoby obviněného, místo a čas, kdy se skutek stal, způsob jeho provedení charakterizující jednání pachatele a jeho zavinění, následek a případně další okolnosti, které jej charakterizují). Ve výroku usnesení o zahájení trestního stíhání však nemusí být v popisu skutku uvedeny veškeré skutečnosti, protože v době zahájení trestního stíhání nejsou ještě všechny okolnosti skutkového děje známy a prokázány (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006).
36. Konečně z obžalovací zásady rozvedené v §220 odst. 1 tr. řádu a §220 odst. 3 tr. řádu vyplývá, že vázanost soudu obžalobou se týká pouze toho, o jakém skutku soud rozhoduje. Popisem skutku ve smyslu slovního vyjádření ani právní kvalifikací skutku v obžalobě soud není vázán, když povinnost soudu rozhodnout o žalovaném skutku neznamená povinnost převzít z obžaloby zcela popis skutku. Požadavek §220 odst. 1 tr. řádu, že soud může rozhodnout jen o skutku uvedeném v žalobním návrhu, totiž neznamená, že musí jít o naprostou shodu žalobního návrhu s výrokem rozsudku, neboť některé skutečnosti uvedené v žalobním návrhu mohou odpadnout a naproti tomu některé opět mohou přibýt, přičemž skutek, který je předmětem trestního řízení, projednává soud v celé šíři. Lze proto přihlížet i ke změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci před soudem. Protože podstatu skutku lze spatřovat především v jednání a v následku, který jím byl způsoben, bude totožnost skutku zachována, bude-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku. Přitom nemusí být jednání nebo následek popsány se všemi skutkovými okolnostmi shodně, postačí shoda částečná (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. Tzn 12/94, uveřejněný pod č. 1/1996-I. Sb. rozh. tr., či rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 25. 1. 1979, sp. zn. 5 Tz 2/79, uveřejněné pod č. 52/1979 Sb. rozh. tr.). Z toho je třeba učinit závěry i v tom směru, že totožnost skutku nenarušují změny v jednotlivých okolnostech, které individualizují skutek.
37. Při vědomí těchto teoretických východisek Nejvyšší soud připomíná formulaci skutků, jimiž byl obviněný uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně (viz výše), v jednotlivých usneseních o zahájení trestního stíhání a posléze v obžalobě (přičemž tak činí v zestručněné podobě se zaměřením především na znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestných činů, tj. s vypuštěním částí popisů skutků vymezujících jejich protiprávnost, či odkazujících na příslušnou mezinárodní smlouvu vymezující konopí jako omamnou látku).
38. Trestní stíhání bylo proti (mimo jiné) obviněnému zahájeno pro pokračující zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (body II. A, II. B a III.), a to na základě usnesení Policie České republiky, Národní protidrogové centrály SKPV, Odboru Praha (dále jen „policejní orgán“) ze dne 27. 4. 2016, č. j. NPC-1518-223/TČ-2015-2200PR, ve spojení s usnesením téhož policejního orgánu ze dne 9. 5. 2016, č. j. NPC-1518-356/TČ-2015-2200PR (dále jen „první usnesení o zahájení trestního stíhání“).
39. Tohoto trestného činu se měl obviněný – společně s dalšími osobami – stručně řečeno dopustit tím, že v přesně nezjištěné době nejméně od 27. 4. 2016 , jako členové organizované skupiny s vědomím, že se dopouštějí protiprávních jednání v rámci organizované skupiny, provozovali, řídili a organizovali na různých místech České republiky indoor pěstírny s úmyslem výroby psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol (dále jen „delta-9-THC“) tím, že se podíleli na pěstování rostlin konopí skrytým způsobem a ve velkém rozsahu, a to za účelem a s úmyslem získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich následným sušením získat psychotropní látku delta-9-THC, k čemuž bylo užito moderní a poměrně nákladné sofistikované technologie, spočívající v použití botanických a technických prostředků v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek a ventilačního potrubí vzduchotechniky, kdy taková technologie je určena ke zmiňovanému maximálnímu zisku kanabinoidních látek, přičemž obviněný společně s dalšími osobami v přesně nezjištěné době nejméně od 1. 12. 2015 do 24. 2. 2016 provozovali, organizovali a řídili chod tzv. indoor pěstírny konopí v části objektu přináležející k domu na adrese XY, kdy N. X. H. organizoval a dával pokyny (mimo jiné) obviněnému, kdy o samotné pěstování rostlin konopí se starali další osoby, přičemž společným jednáním v předmětném objektu pěstovali celkem 620 kusů rostlin konopí v různých fázích vegetačního cyklu růstu, kdy nejméně v jednom případě společným jednáním vypěstovali přesně nezjištěný počet rostlin konopí [bod II. A], obviněný společně s dalšími osobami v přesně nezjištěné době nejméně od října 2015 do 18. 1. 2016 provozovali, organizovali a řídili chod tzv. indoor pěstírny konopí v domě č. XY, ul. XY, XY, kdy N. X. H. organizoval a dával pokyny (mimo jiné) obviněnému, kdy o samotné pěstování rostlin konopí se starala další osoba, přičemž společným jednáním v předmětném objektu pěstovali celkem 720 kusů rostlin konopí v různých fázích vegetačního cyklu růstu, kdy nejméně v jednom případě společným jednáním vypěstovali a usušili nejméně 200 ks rostlin konopí [bod II. B]. Dále se výše uvedeného trestného činu měl obviněný dopustit – společně s dalšími osobami – stručně řečeno tím, že v době od 13. 1. 2016 do 20. 1. 2016 , po předchozích vzájemných telefonických a osobních dohodách zorganizoval N. X. H. prostřednictvím svého společníka – obviněného v XY, ul. XY na parkovišti benzínové čerpací stanice XY prodej 17 081 g omamné látky konopí s obsahem 1 817,91 g účinné látky delta-9-THC kurýrům K. A. a L. D., kteří výše uvedené konopí měli dodat muži P. H. T., přičemž dne 20. 1. 2016 v 17:05 hod. u obce XY na XY km dálnice D1 na parkovišti u Dálničního oddělení Policie ČR XY byli hlídkou Celního úřadu pro Olomoucký kraj kontrolováni ve vozidle BMW 525, stříbrné barvy, RZ XY, které řídil L. D., kdy ve vozidle byla následně nalezena červenomodrobílá taška a dva černé igelitové pytle s obsahem výše uvedeného konopí, kdy úmysl zúčastněných směřoval jednoznačně k obchodování s omamnou látkou konopí obsahující psychotropní látku delta-9-THC a jednání se dopouštěli s plným vědomím toho, že se jedná o protiprávní činnost a zároveň byli srozuměni s tím, že se jednání dopouští v rámci organizované skupiny [bod III.] (viz č. l. 30 a násl.).
40. Dále bylo proti obviněnému zahájeno trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, a to na základě usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje, Územního odboru Bruntál, 1. oddělení obecné kriminality SKPV ze dne 16. 3. 2016, č. j. KRPT-84206-194/TČ-2015-070171 (dále jen „druhé usnesení o zahájení trestního stíhání“).
41. Tohoto trestného činu se měl obviněný stručně řečeno dopustit tím, že v období nejméně od 1. 3. 2015 do 14:30 hod. dne 15. 4. 2015 pronajal v obci XY, okres Bruntál, od osoby L. B., objekt bez čísla popisného nacházející se na pozemku parcelní číslo XY v katastru obce XY, a to záměrně na ztracené nebo odcizené doklady ženy z Filipín jménem R. M. G., a zde s další dosud neustanovenou osobou pěstovali 1 248 ks rostlin konopí v různé výšce v rozpětí od 5 do 65 cm s obsahem delta-9-THC, celková hmotnost rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii byla 11 832,41 g a obsahovala celkem 239,7966 g delta-9-THC, v období nejméně od 1. 5. 2015 do 14:30 hod. dne 23. 2. 2016 v obci XY, okres Přerov, v komplexu budov na stavební parcele č. XY, v katastru obce XY, s dalšími, dosud neustanovenými osobami pěstoval nejméně 802 ks rostlin konopí s obsahem delta-9-THC, přičemž osobám pěstujícím rostliny sháněl dle jejich požadavků potraviny, dále věci potřebné pro pěstování rostlin, po jejich vypěstování a usušení přebíral sušenou rostlinnou hmotu s obsahem delta-9-THC a tuto předával další, dosud neustanovené osobě, která zajišťovala její distribuci (viz č. l. 271).
42. Obžaloba byla proti obviněnému podána pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (body I., II. 1, 2, 3 a 5 obžaloby) a pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku (bod III. obžaloby, přičemž vzhledem k obsahu námitek obviněného se Nejvyšší soud na popis tohoto skutku, jímž ostatně nebyl uznán vinným, nezaměřuje).
43. Prve označeného trestného činu se měl obviněný – společně s dalšími osobami – stručně řečeno dopustit tím, že dne 20. 1. 2016 v 17:05 hod., na XY km dálnice D1 u obce XY na parkovišti u Dálničního oddělení Policie ČR XY, byly hlídkou Celního úřadu pro Olomoucký kraj při kontrole automobilu tov. zn. BMW 525, RZ XY, který řídil D. L., se kterým cestovala A. K., nalezeny červenomodrobílá taška a dva černé igelitové pytle obsahující 17 081 g psychoaktivního konopí s obsahem 1 817,91 g delta-9-THC, přičemž toto konopí bylo určeno pro T. P. H. a obchod s psychoaktivním konopím byl organizován v době od 13. 1. 2016 do 20. 1. 2016 H. N. X. prostřednictvím jeho společníka – obviněného v XY, ul. XY, na parkovišti čerpací stanice XY [bod I.], společně s dalšími osobami (vyjma jednání popsaného pod bodem II. 5. obžaloby) zhruba od poloviny roku 2015 od 27. 4. 2016 , jako členové organizované skupiny s vědomím, že se dopouštějí protiprávních jednání v rámci organizované skupiny, provozovali, řídili a organizovali na různých místech České republiky indoor pěstírny s úmyslem vyrobit psychotropní látku delta-9-THC, podíleli se na pěstování rostlin konopí skrytým způsobem a ve velkém rozsahu, za účelem a s úmyslem získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich následných sušením získat psychotropní látku delta-9-THC za využití moderní technologie spočívající v použití botanických a technických prostředků v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek a ventilačního potrubí vzduchotechniky, to vše za účelem maximálního zisku kanabinoidních látek, a to tak, že nejméně od 1. 12. 2015 do 24. 2. 2016 v XY, ul. XY, v objektu přináležejícímu k domu na výše uvedené adrese provozovali, organizovali a řídili chod indoor pěstírny konopí a o samotné pěstování rostlin se starali další, již odsouzené osoby, přičemž při provedené domovní prohlídce dne 24. 2. 2016 bylo mimo jiné nalezeno (pozn. následuje podrobný výčet věcí nalezených při domovní prohlídce, včetně celkem 610 rostlin konopí s obsahem 406,44 g delta-9-THC), přičemž nejméně v jednom případě společným jednáním vypěstovali přesně nezjištěný počet rostlin konopí [bod II. 1.], nejméně od října 2015 do 18. 1. 2016 v XY , ul. XY, v domě na výše uvedené adrese provozovali, organizovali chod indoor pěstírny konopí a o samotné pěstování rostlin se starala již odsouzená osoba, přičemž při provedené domovní prohlídce dne 18. 1. 2016 bylo mimo jiné nalezeno (pozn. následuje podrobný výčet věcí nalezených při domovní prohlídce, včetně celkem 720 rostlin konopí, které představovaly celkem 6 213,8 g rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii, ve které bylo obsaženo celkem 131,2 g delta-9-THC, dále bylo nalezeno 2 294,6 g sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii, která obsahovala 71,7 g delta-9-THC), přičemž nejméně v jednom případě vypěstovali a usušili nejméně 200 rostlin konopí [bod II. 2.], nejméně od 1. 5. 2015 do 23. 2. 2016 v obci XY , okres Přerov, v komplexu budov na stavební parcele č. XY, provozovali, organizovali a řídili chod indoor pěstírny konopí a o samotné pěstování rostlin konopí se staral neustanovený, vietnamsky hovořící muž, přičemž při provedené domovní prohlídce dne 24. 2. 216 bylo nalezeno (pozn. následuje podrobný výčet věcí nalezených při domovní prohlídce, včetně celkem 802 rostlin konopí o celkové hmotnosti 6 652,43 g s obsahem 146,6092 g delta-9-THC), dále nejméně v jednom případě společným jednáním vypěstovali a usušili přesně nezjištěný počet rostlin konopí [bod II. 3.], v době nejméně od 1. 3. 2015 do 15. 4. 2015 v obci XY, okres Bruntál, v objektu bez čísla popisného, nacházejícím se na pozemku parc. č. XY v katastru obce XY, který si pronajal od L. B., nar. XY, s další neustanovenou osobou pěstoval 1 248 rostlin konopí vysokých od 5 do 65 cm s obsahem delta-9-THC o celkové hmotnosti 11 832,41 g s obsahem 239,7966 g delta-9-THC, přičemž při provedené domovní prohlídce dne 16. 4. 2015 bylo dále mimo jiné nalezeno (pozn. následuje podrobný výčet věcí nalezených při domovní prohlídce) [bod II. 5.] (viz č. l. 7530 a násl.).
44. Při srovnání skutku, resp. skutků, jak jsou obsaženy v jednotlivých usneseních o zahájení trestního stíhání, v obžalobě a v rozsudku soudu prvního stupně, nemá Nejvyšší soud z pohledu shora předestřených východisek rozhodovací praxe a teorie žádných pochyb o tom, že závěry soudů nižších stupňů o tom, že totožnost skutků byla v trestní věci obviněného zachována, jsou správné (k čemuž lze plně odkázat na bod 45. rozsudku soudu prvního stupně a bod 12. usnesení odvolacího soudu).
45. Jak totiž správně vysvětlily soudy nižších stupňů, totožnost skutku popsaného pod bodem III. prvního usnesení o zahájení trestního stíhání, resp. pod bodem I. obžaloby a pod bodem II. 1. rozsudku soudu prvního stupně byla zachována. To proto, neboť podstata jednání obviněného, spočívajícího v zajištění předání 17 081 g konopí s obsahem 1 871,91 g účinné látky delta-9-THC D. L. a A. K., a to po vzájemné telefonické domluvě s již odsouzeným N. X. H., k němuž následně dne 20. 1. 2016 na výše uvedeném místě skutečně došlo, tak i následek v podobě ohrožení zájmu na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami – zde konkrétně nakládání se 17 kilogramy konopí – se v těchto jednotlivých rozhodnutích (co do svého vymezení) neodlišuje. Nelze přitom akceptovat výhradu obviněného proti popisu skutku v bodu I. obžaloby, neboť ačkoliv tento skutečně obsahuje trpný rod „byl organizován prostřednictvím obviněného“, je z obžaloby zcela zjevné, v čem měl podíl obviněného na dané trestné činnosti spočívat a co je tedy obviněnému kladeno za vinu. Obratnější a detailnější popis participace obviněného v bodu II. 1. rozsudku soudu prvního stupně je pak pouze důsledkem ustálení a zpřesnění skutkových zjištění nalézacího soudu a jejich promítnutí do příslušné části skutkové věty výroku o vině jeho rozsudku.
46. Shodně tomu bylo i v případě skutku popsaného pod bodem II. A prvního usnesení o zahájení trestního stíhání, resp. pod bodem II. 1. obžaloby a pod bodem I. 1. rozsudku soudu prvního stupně . Rovněž zde je patrné, že obviněnému bylo od počátku trestního stíhání kladeno za vinu, že od 1. 12. 2015 do 24. 2. 2016 se společně s dalšími osobami podílel na provozování, organizování a řízení chodu indoor pěstírny konopí v ulici XY v XY, kde bylo zajištěno 610 rostlin konopí s obsahem účinné látky delta-9-THC. Popis skutku tak v tomto směru od zahájení trestního stíhání až do rozhodnutí soudu prvního stupně o vině a trestu vykazuje shodu jak co do jednání, které bylo obviněnému kladeno za vinu a jímž byl následně i uznán vinným, tak co do následku ve vazbě na toto konkrétní jednání spočívajícího v pěstování shora uvedeného množství konopí s obsahem 406,44 g delta-9-THC. Námitky obviněného, jejichž prostřednictvím se snaží zpochybnit zachování totožnosti skutku, přitom ani nejsou založeny na tvrzení, že mezi popisem skutků v jednotlivých rozhodnutích nepanuje shoda, ale na tvrzení o neurčitosti a obecnosti formulace „provozovali, organizovali a řídili chod indoor pěstírny“ (k jednání spočívajícímu ve „vypěstování přesně nezjištěného počtu rostlin konopí“ se Nejvyšší soud nevyslovuje, když tímto obviněný ve vztahu k dané pěstírně nebyl uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně). Jak je dále zřejmé z bodu I. 1 rozsudku soudu prvního stupně, právě konkrétní podoba jednání obviněného vyšla najevo z jednotlivých důkazů provedených v hlavním líčení, na jejichž základě soud prvního stupně zjistil, že obviněný se podílel na zásobování dané pěstírny a pomáhal „zahradníkům“ se sklizní a balením konopí, kontroloval pěstování konopí a předával informace M. T. P., který měl na starosti distribuci konopí (to vše obviněný činil společně s P. H. P.). Netřeba pak blíže rozvádět, že popsané jednání odpovídá obecnějším pojmům „provozovali“, „organizovali“ a „řídili“ chod indoor pěstírny, uvedeným v prvním usnesení o zahájení trestního stíhání i v obžalobě. Námitku obviněného, že popis skutku v obžalobě pod bodem II. neobsahoval vymezení subjektivní stránky obviněného, včetně „směřování jednání spoluobviněných k výrobě sušeného konopí“ je třeba odmítnout, když tyto skutečnosti plynou z úvodní části tohoto bodu obžaloby (srov. výše pod bodem 43. tohoto usnesení). Stejně tak je třeba odmítnout i tvrzení, že pro jednání obviněného v době od 1. 9. do 30. 11. 2015 proti němu nebyla podána obžaloba, když v tomto směru opět došlo k bližšímu objasnění počátku trestné činnosti obviněného na základě provedeného dokazování, přičemž nejméně totožnost následku jeho jednání je zde plně zachována.
47. Brojí-li dále obviněný proti skutkům uvedeným pod body II. 2. a II. 5. obžaloby, musí Nejvyšší soud konstatovat, že ve vztahu k těmto již nepředkládá žádná konkrétní tvrzení, jimiž by rozporoval dodržení totožnosti skutku, pro nějž byla podána obžaloba, a o němž rozhodl svým rozsudkem soud prvního stupně. Nejvyššímu soudu přitom nijak nepřísluší dotvářet dovolací argumentaci obviněného, a proto na tomto místě toliko odkazuje na shora vymezený popis daných skutků, z něhož je zjevné, že i v tomto případě zde panuje shoda co do jednání i následku, které mu byly kladeny za vinu v podané obžalobě i v rozsudku soudu prvního stupně.
48. Poněkud obsahově odlišná je námitka obviněného směřující proti skutku uvedenému pod bodem II. 3. obžaloby, jemuž odpovídá bod I. 2. rozsudku soudu prvního stupně. Pro tento skutek totiž proti obviněnému nemělo být údajně vůbec zahájeno trestní stíhání. Uvedené tvrzení obviněného je však zjevně nepravdivé, když druhé usnesení o zahájení trestního stíhání (viz výše body 40. a 41.) obsahuje jak popis jednání obviněného spočívajícího v pěstování (společně s další osobou) 802 ks rostlin konopí s obsahem účinné látky delta-9-THC, a to v přesně ohraničené době a na konkrétním místě, způsob jeho participace na provozu dané pěstírny, včetně dalšího nakládání s usušeným konopím. Tento skutek se přitom shoduje (dílem) co do jednání i do následku – spočívajícího v ohrožení zájmu na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami – 805 ks rostlin konopí s obsahem účinné látky delta-9-THC, se skutkem uvedeným pod bodem II. 3. obžaloby a pod bodem I. 2. rozsudku soudu prvního stupně. Podrobnější specifikace konkrétní formy jednání obviněného na základě skutkových zjištění nalézacího soudu, která vyplynulá z provedeného dokazování a promítla se do příslušné části skutkové věty výroku o vině jeho rozsudku, v tomto případě nijak není na újmu naplnění požadavku totožnosti skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, podána obžaloba a jímž byl následně obviněný uznán vinným.
49. Nejvyšší soud proto uzavírá, že i přes dílčí změny v popisu skutků oproti podané obžalobě, popř. oproti oběma usnesením o zahájení trestního stíhání, k nimž se vyslovil výše, byla totožnost skutku v trestní věci obviněného po celou dobu trestního stíhání v souladu s požadavky §176 odst. 2 a §220 odst. 1 tr. řádu zachována. Současně plně akceptuje závěr odvolacího soudu, podle něhož důsledkem dílčích změn ve formulaci popisu skutků, které odrážely výsledky jednotlivých stadií trestního řízení, nebyla nepřehlednost či zmatečnost co do určení, jaké jednání je obviněnému kladeno za vinu. Vždy totiž bylo navázáno na určení jeho osoby a označení konkrétních pěstíren, včetně vymezení časového období, v němž docházelo k páchání trestné činnosti a označení případných dalších osob na této participujících. Jinými slovy právo obviněného být podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu, zaručené článkem 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy, nebylo postupem soudů nižších stupňů porušeno.
50. Druhá část dovolací argumentace obviněného směřuje proti akceptaci znaleckého posudku znalce Ing. Zdeňka Švendy, Ph.D., jako důkazu v trestní věci obviněného.
51. Pomine-li Nejvyšší soud obecně formulované výhrady obviněného (například scházející specifikaci údajně absentujících náležitostí pro zpracování znaleckého posudku ve smyslu příslušné vyhlášky) plyne z jeho dovolání, že stěžejní vadou znaleckého posudku je absence náležitostí stanovených §28 odst. 2 zákona o znalcích. Jak však Nejvyšší soud zjistil, znalecký posudek obsahuje veškeré náležitosti podle §28 odst. 2 zákona o znalcích, byť jeho jednotlivé části nejsou označeny zákonnými pojmy (jde-li o označení částí „nález“, „posudek“ a „odůvodnění“, které jsou zahrnuty v části označené jako „metodiky zkoumání“ – srov. č. l. 7949). Znalecký posudek totiž – nahlíženo materiálně – obsahuje jak informace o postupu znalce při sběru dat a při jejich zpracování, jakož i jejich výčet ve smyslu §41 odst. 2 příslušné vyhlášky [tj. nález ve smyslu §28 odst. 2 písm. d) zákona o znalcích], tak část popisující postup při analýze dat a výsledky této analýzy ve smyslu §41 odst. 3 příslušné vyhlášky [tedy posudek ve smyslu §28 odst. 2 písm. e) zákona o znalcích] a konečně i odůvodnění v rozsahu umožňujícím přezkoumatelnost znaleckého posudku [§28 odst. 2 písm. f) zákona o znalcích].
52. Právě odůvodnění znalcem použité metody a posouzení přezkoumatelnosti jeho závěrů bylo předmětem jeho výslechu v hlavním líčení dne 11. 2. 2021 (viz č. l. 7968 a násl.) a jemuž se pak obsáhle ve svém rozsudku věnoval soud prvního stupně (viz bod 14. jeho rozsudku). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud zjistil, že soud prvního stupně na základě výslechu znalce dospěl k závěru, že v rámci zajištěného záznamu telefonického hovoru ze dne 19. 1. 2016 v čase 21:16 hod. skutečně hovoří obviněný. Neměl přitom pochyb o přezkoumatelnosti závěrů znaleckého posudku a námitky uváděné obviněným, podle nichž je znalcem užitá metoda spíše metodou kybernetickou (pro tento obor znalecké činnosti, se specializací automatické rozpoznávání řečníka, identifikace a verifikace řečníka, analýza hlasu, je daný znalec rovněž zapsán v seznamu znalců), nežli fonoskopickou, nemohou nic změnit na závěru, že na základě dané metody byl znalec s to určit, zda původcem hlasu zachyceného na dané nahrávce je či není obviněný (a to s určitou mírou pravděpodobnosti). Správnost jeho hodnotících úvah přitom akceptoval i soud odvolací (viz bod 21. a násl. jeho usnesení) a ani Nejvyšší soud neshledává důvody, pro které by tento závěr soudu prvního stupně, a tedy i závěr o zákonnosti daného důkazu, neměl obstát. Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že uvedený záznam telefonického hovoru nepovažoval soud prvního stupně v dané trestní věci za stěžejní usvědčující důkazní prostředek (srov. bod 40. rozsudku soudu prvního stupně).
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
53. Nejvyšší soud shrnuje, že jelikož žádná z dovolacích námitek neodpovídá obviněným uplatněným, ale ani jiným zákonným dovolacím důvodům, nezbylo, než aby dovolání obviněného T. D. T. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnul. V souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 13. 10. 2022
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu