ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1297.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 1297/2022-137
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného Ing. Františka Penze , narozeného XY, insolvenčního správce konkurzní podstaty dlužníka EGÚ ČB a. s., identifikační číslo osoby 25164783, se sídlem v Českých Budějovicích, Diezenhoferova 31/2, zastoupeného JUDr. Františkem Smejkalem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Klavíkova 18, proti povinnému H. G. , narozenému XY, identifikační číslo osoby XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Šimonem Vochozkou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, pro 240 088,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 48 EXE 1394/2021, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. prosince 2021, č. j. 8 Co 1458/2021-73, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 22. 10. 2021, č. j. 48 EXE 1394/2021-49, kterým Okresní soud v Českých Budějovicích zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, který povinný odůvodnil svou nemajetností. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že exekuční příkaz vydaný soudním exekutorem JUDr. Stanislavem Pazderkou, Exekutorský úřad Písek (pověřený vedením exekuce) dne 20. 7. 2021 k provedení exekuce srážkou z důchodu povinného u České správy sociálního zabezpečení je neproveditelný (č. l. 40). Povinný s ohledem na svůj zdravotní stav nemůže vykonávat žádnou práci, aby si přivydělal k důchodu. V rámci konkurzního řízení vedeného ohledně majetku povinného byl sepsán veškerý jeho movitý i nemovitý majetek, přičemž část majetku byla zpronevěřena konkurzním správcem, který si vzal život. Manželka povinného pobírá starobní důchod a po rozdělení jejich společného majetku v roce 1996 se stala vlastníkem nemovitých věcí a automobilu. Povinný v postavení žalobce vede několik soudních sporů, jejichž předmětem je zaplacení peněžitých částek. Oprávněný se zastavením exekuce nesouhlasil s odůvodněním, že úspěšnost exekuce není v budoucnosti vyloučena, když sám povinný uvádí, že jako žalobce vede několik sporů o zaplacení peněžitých částek; z nich by mohl oprávněný svůj nárok uspokojit. Soudní exekutor sdělil, že jsou a budou prováděny opakované lustrace ohledně postižitelného majetku. Odvolací soud s odkazem na usnesení Nejvyšší soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1062/2005, připomněl, že pokud soudní exekutor důvody pro zastavení exekuce pro nemajetnost povinného neshledal, tak exekuci zastavit nelze [§268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů]. Poukázal na to, že exekuce je vedena relativně krátkou dobu několika měsíců. Uzavřel (shodně se soudem prvního stupně), že zastavením exekuce by oprávněný ztratil pořadí, které má mezi ostatními oprávněnými domáhajícími se uspokojení svých pohledávek na povinném. Úvaha o tom, že by exekuce měla být zastavena, neboť její výtěžek nepostačí ani ke krytí jejích nákladů, je přinejmenším předčasná i s ohledem na skutečnost, že povinný není zcela nemajetný; byť jeho aktuální finanční situace není úplně dobrá, tak na straně jeho aktiv jsou stále jím tvrzené pohledávky, jejichž zaplacení se soudně domáhá.
2. Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje ve vyřešení právních otázek: 1) zda soudem lze zastavit exekuci podle §268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu za situace, kdy exekuce probíhá po dobu kratší než 1 rok a 2), a zda délka exekučního řízení výrazně ovlivňuje možnost zastavení exekuce §268 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Namítá, že exekuce měla být zastavena, neboť v řízení bylo prokázáno, že povinný je osobou nemajetnou a ani z jeho příjmu nebude získán žádný výtěžek. Délka trvání exekučního řízení není určujícím faktorem, zda exekuci zastavit či nikoliv, ale právě zjištění, zda povinný má takový majetek, který je dostatečný alespoň ke krytí nákladů exekuce. Uvedl, že pobírá starobní důchod ve výši 9.341,- Kč měsíčně a nevlastní žádný nemovitý či movitý majetek vyjma věcí osobní potřeby, poněvadž jeho majetek byl zpeněžen v rámci konkurzního řízení. Vzhledem k jeho věku zde není žádná reálná perspektiva jakéhokoliv zlepšení jeho finanční situace, jako například získáním lepšího zaměstnání či děděním. V současné době je proti němu vedeno „zhruba“ 15 exekucí, přičemž exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Milanem Broncem, Exekutorský úřad České Budějovice, pod spisovými značkami 8 EX 185/16 a 8 EX 186/16, byly pravomocně zastaveny v roce 2021. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, popř. i soudu prvního stupně, a věc vrátil odvolacímu soudu (popř. soudu prvního stupně) k dalšímu řízení.
3. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“.
4. Dovolání není přípustné.
5. Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že důvod zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. se uplatňuje především v exekuci prodejem movitých a nemovitých věcí, případně závodu (viz též Drápal, L., Kurka, V. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2004, str. 376). V exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu však aplikace tohoto ustanovení zásadně není namístě, protože srážky ze mzdy či jiného příjmu se opakují tak dlouho (§284 odst. 1 a §299 odst. 1 o. s. ř.), dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím, tedy i s náklady exekuce, zaplacena (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 20 Cdo 2242/2008, ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4832/2008, ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3124/2010, ze dne 1. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 144/2016 , ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2665/2017, ze dne 26. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3232/2017, ze dne 30. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 178/2019, ze dne 7. 8. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1578/2019, a ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2485/2019).
6. Nadto dovolací soud rovněž dovodil, že ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má být aplikováno zdrženlivě, protože aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou pro okolnosti na straně povinného, musí jít o skutečnosti, které působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným vyústěním exekuce totiž je, že bude provedena, nikoli zastavena bez plného uspokojení oprávněného. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému a která je zásadně limitována tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014, příp. ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 95/2019).
7. Od těchto závěrů nemá dovolací soud důvod se odchylovat ve směru naznačeném v dovolání, tj. že je třeba přihlédnout například k příjmu povinné osoby, jejímu věku, zda jsou proti ní vedeny jiné exekuce a v jaké výši, a v podstatě vyhodnotit, zda existuje reálná naděje, že právě s přihlédnutím k těmto skutečnostem bude vymáhaná pohledávka kdy uspokojena. Byť podobnými úvahami se soud (soudní exekutor) řídí při posuzování vhodnosti vedení výkonu rozhodnutí určitým způsobem, v případě exekuce srážkami z důchodu vzhledem k právní úpravě pro dané úvahy místo není (srov. ustanovení §290 o. s. ř., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2665/2017, příp. ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2780/2019).
8. V projednávané věci exekuční příkaz srážkami ze starobního důchodu povinného sice nemohl být realizován z důvodu nedostatečné výše tohoto příjmu, nelze ale vyloučit, že ke srážkám z důchodu (byť v minimální výši) začne docházet. Na straně aktiv povinného jsou stále jím tvrzené pohledávky, jejichž zaplacení se soudně domáhá. K tomu přistupuje i ta okolnost, že exekuce je vedena relativně krátkou dobu (v době rozhodování odvolacího soudu neprobíhala ani 6 měsíců). To však neznamená, že v budoucnu nelze při nezměněných okolnostech exekuci zastavit.
9. V dané situaci odvolací soud (i soud prvního stupně) při posouzení průběhu exekuce [ve smyslu §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.] správně přihlédl i k délce exekučního řízení; avšak samotná tato okolnost nebyla „určujícím faktorem“ při rozhodování odvolacího soudu o možném zastavení exekuce, jak míní dovolatel. Jestliže odvolací soud v dané situaci neshledal důvod pro zastavení exekuce ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se neodchýlil.
10. Na řešení otázek formulovaných dovolatelem rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, neboť odvolací soud je (takto formulované) vědomě neřešil (pro napadené rozhodnutí nebyly určující). Otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, přípustnost dovolání založit nemůže (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
11. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 6. 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu