ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.1463.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 1463/2021-563
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné PROFI CREDIT Czech, a. s. , se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, identifikační číslo osoby 61860069, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti povinné L. Š. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem v Praze, Slezská 1297/3, pro 98 950 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 148 EXE 1980/2014, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2020, č. j. 35 Co 236/2020-414, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1) Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 29. 6. 2018, č. j. 148 EXE 1980/2014-99, zastavil exekuci vedenou soudním exekutorem Mgr. Martinem Tunklem, Exekutorský úřad Plzeň-město, pod sp. zn. 094 EX 01628/14 (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení, resp. nákladech exekuce (výroky II. a III.). Exekučním titulem je v posuzované věci rozhodčí nález ze dne 7. 6. 2013, č. j. 103 Rozh 1695/2013-7, vydaný rozhodcem Mgr. Janem Fišerem (dále též „exekuční titul“ nebo „rozhodčí nález“), jímž byla povinné uložena povinnost zaplatit oprávněné částku 114 738 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,05 % z této částky ode dne 11. 4. 2013 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 0,15 % za každý den prodlení s úhradou 90 912 Kč ode dne 19. 3. 2013 do zaplacení a na nákladech rozhodčího řízení částku 15 620 Kč. Vymáhaná pohledávka oprávněné vznikla na základě úvěrové smlouvy účastnic ze dne 14. 11. 2012, č. 9100617601, podle níž byl povinné poskytnut spotřebitelský revolvingový úvěr ve výši 40 000 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 150,84 % ročně na období 24 měsíců. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 16. 10. 2018, č. j. 35 Co 249/2018-128, k odvolání oprávněné usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se exekuce nezastavuje. Odvolací soud se zřetelem k ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu uzavřel, že v posuzovaném případě - vzhledem ke konkrétním okolnostem při sjednávání úvěrové smlouvy i rozhodčí doložky, k výši jednotlivých úroků a k dalším smluvním ujednáním - nejsou úvěrová smlouva ani kontraktační proces ve svém souhrnu v rozporu s dobrými mravy (odkázal přitom na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 2897/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 3324/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. dubna 2018, sp. zn. 20 Cdo 3852/2017, a mnohé další). Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2019, č. j. 20 Cdo 1037/2019-296, bylo dovolání povinné odmítnuto.
2) Soudní exekutor předložil soudu prvního stupně k rozhodnutí opětovný návrh povinné na zastavení exekuce, opírající se o argumenty, které dosud nebyly předmětem řízení. Usnesením ze dne 25. 5. 2020, č. j. 148 EXE 1980/2014-378, soud prvního stupně návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 26. 8. 2019 (výrok I.) zamítl a povinné uložil, aby na účet soudu zaplatila náklady řízení vzniklé státu ve výši 2 290,25 Kč (výrok II.). Povinná neprokázala, že na místo rozhodce Mgr. Jana Fišera rozhodovala spor Rozhodčí společnost Pardubice, s. r. o., identifikační číslo osoby 27531465, se sídlem Masarykovo náměstí 1544, 530 02 Pardubice (dále „rozhodčí společnost“). V dané věci není rovněž podstatné, zda rozhodce pobíral rozhodčí poplatky za svou činnost či nikoliv, na jaké platební místo byly tyto poplatky zasílány, zda existoval „vnitřní vztah“ mezi rozhodcem a rozhodčí společností a zda rozhodce tuto činnost vykonával v rámci své koncipientské praxe, neboť povinná zpochybnila pouze proces vydání rozhodčího nálezu (nikoli skutečnou vůli rozhodce). Protože i oprávněná před uzavřením smlouvy úvěruschopnost povinné náležitě posoudila, soud prvního stupně nedovodil jakýkoli důvod pro zastavení exekuce (k tomto závěru citoval znění §268 odst. 1 písm. a/ a písm. h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále „o. s. ř.“).
3) Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 8. 2020, č. j. 35 Co 236/2020-414, k odvolání povinné usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Shodně se soudem prvního stupně rekapituloval povinnou tvrzené důvody pro zastavení exekuce, tj. že rozhodčí řízení, z něhož vzešel exekuční titul, neproběhlo u rozhodce Mgr. Jana Fišera, ale fakticky u rozhodčí společnosti, která nebyla podle rozhodčí smlouvy oprávněna ve věci rozhodovat, dále že rozhodce Mgr. Fišer nebyl nestranný, neboť sám neměl příjem krom příjmu ze zaměstnaneckého poměru, jelikož pracoval jako advokátní koncipient u dalšího rozhodce uvedeného v rozhodčí smlouvě JUDr. Kolaříka, v neposlední řadě že oprávněná v rozporu s ustanovením §9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, neposoudila úvěruschopnost povinné s odbornou péčí.
4) Odvolací soud skutkové a právní závěry soudu prvního stupně akceptoval při zdůraznění nezbytnosti individuálního posouzení konkrétních okolností případu. K tvrzení povinné o „zastřeném rozhodčím soudu“ odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2018, sp. zn. 20 Cdo 1405/2018, a ohledně ekonomické závislosti rozhodce připomněl principy nezávislého a nestranného rozhodování rozhodce definované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 23 Cdo 3150/2012, uveřejněným pod číslem 29/2015 Sb. rozh. obč. (dále „R 29/2015“). Ekonomický vztah rozhodce v těchto případech musí být bezprostřední a přímý (např. je-li rozhodce zaměstnancem jedné ze stran rozhodčí smlouvy) a nelze jej spatřovat jen v tom, že „rozhodci vzhledem ke každé jím vyřízené věci vzniká nárok na odměnu“. Jistou „opakovanost“ rozhodce zákon o rozhodčím řízení výslovně předpokládá, takže neobstojí námitka, že rozhodce je jednou ze stran rozhodčí smlouvy opakovaně či případně i dlouhodobě navrhován (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 3324/2017). Obrana povinné je nedůvodná rovněž pro opožděnost námitky podjatosti rozhodce.
5) Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost vymezila tak, že usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které nebyly dosud dovolacím soudem vyřešeny, a to:
A/ zda je rozhodce nezávislý a nestranný, pokud jedné a téže straně v postavení žalobkyně soustavně v řádu tisíců případů neúčtuje rozhodčí poplatek;
B/ zda je rozhodčí nález vydaný za podmínky jako v případě otázky A/ způsobilým exekučním titulem;
K otázkám ad A/ a B/ uvedla, že nezávislost a nestrannost rozhodce garantuje to, že svou práci rozhodce dostává řádnou a transparentně určenou odměnu, jen tak obě strany vědí, jaká je motivace rozhodce. Pokud jednomu účastníkovi řízení rozhodce opakovaně neúčtuje rozhodčí poplatek a rozhodčí činnost vykonává de facto zdarma, respektive každým takovým řízením daroval oprávněné úsporu ve výši odpovídající rozhodčímu poplatku, pak uvedený rozhodce nemůže být nestranný a nezávislý a jím vydaný rozhodčí nález nemůže být způsobilým exekučním titulem;
C/ zda je rozhodce nezávislý a nestranný, pokud jedné a téže straně v postavení žalobkyně soustavně v řádu tisíců případů neúčtuje rozhodčí poplatek a svou činnost rozhodce vykonává v postavení advokátního koncipienta v rámci pracovní doby advokátního koncipienta a závislé práce u advokáta, který vlastní subjekt, kterému taková rozhodcem zvýhodněná společnost hradí za službu zajištění rozhodců;
D/ zda je rozhodčí nález vydaný za podmínky jako v případě otázky C/ způsobilým exekučním titulem;
Podle dovolatelky nelze akceptovat výkon rozhodčího řízení v rámci závislé práce, kdy zaměstnanec musí plnit příkazy zaměstnavatele, který má v rukou možnosti takového zaměstnance ovlivňovat prostřednictvím udělováním odměn, odnímáním bonusů, jakož i hrozbou propuštěním. Jestliže zaměstnavatel vlastní obchodní společnost, která je v obchodním vztahu se společností, o jejíchž žalobách rozhodce rozhoduje, je zde zjevný střet zájmů, takový rozhodce nemůže být nestranný a nezávislý a jím vydaný rozhodčí nález nemůže být způsobilým exekučním titulem;
E/ zda je nezávislý a nestranný rozhodce, který jedné a téže straně v postavení žalobkyně soustavně v řádu tisíců případů neúčtuje rozhodčí poplatek, ale tento rozhodčí poplatek oprávněné vždy jako náklad přiznává;
F/ zda je rozhodčí nález vydaný za podmínky jako v případě otázky E/ způsobilým exekučním titulem;
G/ zda je platná formulářová rozhodčí smlouva, do které podnikatel navrhne spotřebiteli rozhodce, kteří mu neúčtují rozhodčí poplatky, ale tyto mu přiznávají, a podnikatel o tomto při uzavírání rozhodčí smlouvy spotřebitele neinformuje a takový rozhodce ve věci rozhoduje;
H/ zda je rozhodčí nález vydaný za podmínky jako v případě otázky G/ způsobilým exekučním titulem, neboť podle názoru povinné takové jednání podnikatele vůči spotřebiteli nemůže požívat žádné ochrany a příčí se dobrým mravům;
I/ zda je způsobilým exekučním titulem rozhodčí nález, který plně vznikl v rámci rozhodčího řízení de facto probíhajícího u soukromého rozhodčího soudu, který nebyl rozhodčí smlouvou povolán, ale rozhodce, který byl rozhodčí smlouvou povolán, rozhodčí nález podepíše, a to za podmínky, že tento rozhodce je v zaměstnaneckém poměru vůči společníkovi daného soukromého rozhodčího soudu a pobírá od něj mzdu a jiné příjmy nemá;
J/ zda je rozhodce ekonomicky závislý na oprávněné, pokud jedné a téže straně v postavení žalobkyně soustavně v řádu tisíců případů neúčtuje rozhodčí poplatek a svou činnost rozhodce vykonává v postavení advokátního koncipienta v rámci pracovní doby koncipienta a závislé práce u advokáta, který vlastní subjekt, kterému taková rozhodcem zvýhodněná společnost hradí za službu zajištění rozhodců a tento subjekt je na oprávněné ekonomicky závislý; a
K/ zda j e rozhodčí nález vydaný za podmínky jako v případě otázky J/ způsobilým exekučním titulem;
Tímto způsobem nemůže vzniknout způsobilý rozhodčí nález a rozhodce v daném případě plní jen funkci tzv. bílého koně. Rozhodčí nález vzniká de facto u třetí osoby, nikoliv u rozhodce, a tato třetí osoba je přes jednoho ze svých majitelů zaměstnavatelem rozhodce, který se tím dostal do podřízeného postavení a vzdal se své nezávislosti. Za uvedené situace je rozhodce zjevně ekonomicky závislý na svém zaměstnavateli, jenž vlastní obchodní společnost ekonomicky závislou na oprávněné, v důsledku čehož je ekonomicky závislý i na oprávněné.
6) Z uvedených důvodů povinná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil, věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení a oprávněné uložil povinnost nahradit dovolatelce náklady dovolacího řízení.
7) Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání odkázala na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (na usnesení ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, usnesení ze dne 1. srpna 2018, sp. zn. 20 Cdo 1641/2018, a usnesení ze dne 21. srpna 2018, sp. zn. 20 Cdo 1449/2018), podle které opakovanost zápisu totožných jmen do rozhodčích smluv nedokládá ekonomickou závislost rozhodce. Případnou podjatost rozhodce je nezbytné namítat okamžitě, ve smyslu závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2015, sp. zn. 23 Cdo 2317/2015, a sp. zn. 23 Cdo 2327/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2016, sp. zn. 23 Cdo 3022/2016. Námitku podjatosti nelze zaměňovat za procesní prostředek, jímž by mělo být ex post zpochybněno již vydané rozhodnutí. Zabývání se otázkou úhrady rozhodčích poplatků nezmiňuje ani Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 6. listopadu 2018, sp. zn. 20 Cdo 3844/2018, vymezujícím otázky, které mohou být v řízení o zastavení exekuce přezkoumávány ve vztahu k pravomoci rozhodce, jenž vydal exekuční titul.
8) Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (§36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
9) Námitky povinné obsažené v jejím dovolání jsou sice rozepsány v podobě otázek ad A/ až K/, avšak v různých (leckdy nepřehledně a zbytečně složitě formulovaných) variacích směřují k řešení otázky jediné, a to ekonomické závislosti rozhodce, který vydal exekvovaný rozhodčí nález. V rámci této problematiky dovolatelka označuje jednotlivé okolnosti, které považuje pro garanci nestranného a nezávislého rozhodování rozhodce za relevantní (skutečnost, že rozhodce v posuzované věci neúčtuje rozhodčí poplatek, že je v pozici advokátního koncipienta zaměstnán u advokáta vlastnícího „subjekt“ na oprávněné společnosti ekonomicky závislý a že jeho jediným příjmem je mzda od tohoto advokáta) a na základě nichž dovozuje, že exekuční titul fakticky vydala rozhodčí společnost, nikoli rozhodce (viz tvrzení o „zastřeném rozhodčím soudu“). Dovolatelka v této souvislosti přehlédla, že problematiku ekonomické závislosti rozhodce Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně a konzistentně řešil, takže jí zvolený předpoklad přípustnosti (tj. otázky dovolacím soudem dosud neřešené) se v posuzované věci neprosadí.
10) Nejvyšší soud ve své judikatuře v obecné rovině ozřejmil, že princip nezávislého se nestranného rozhodování, jež je určující pro rozhodování soudců, se uplatní i pro rozhodování rozhodců. Běžná profesní spolupráce advokátů nemusí sama o sobě znamenat okolnost, která by vzbuzovala důvodné pochybnosti o případném poměru rozhodce z řad advokátů k jinému advokátu zastupujícímu účastníka rozhodčího řízení. Důvodné pochybnosti o poměru rozhodce z řad advokátů k jinému advokátu zastupujícímu účastníka rozhodčího řízení může vyvolat spolupráce nikoli jednorázová, ale dlouhodobá, mající povahu určité ekonomické závislosti, např. spolupráce ve společné advokátní kanceláři (srov. již v napadeném usnesení odvolacím soudem zmíněné R 29/2015, vůči němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 24. dubna 2018 pod sp. zn. III. ÚS 2193/17 odmítl).
11) Vycházeje z citovaných obecných principů Nejvyšší soud v navazující judikatuře vysvětlil a upřesnil, že k vyloučení rozhodce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že jeho vztah k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat. Typicky půjde o případy, kdy je rozhodce současně na straně účastníka řízení či svědka, resp. když by řízením nebo jeho výsledkem mohl být dotčen na svých právech, má-li k účastníkům řízení příbuzenský, přátelský nebo zjevně nepřátelský vztah, případně vztah ekonomické závislosti. Posledně uvedený případ (k němuž námitky dovolatelky v posuzované věci směřují) judikatura ztotožňuje s bezprostředním a přímým ekonomickým vztahem a jako typické příklady zmiňuje situace, kdy rozhodce současně působí jako zaměstnanec jedné ze stran rozhodčí smlouvy, jako obchodní partner jedné ze stran rozhodčí smlouvy či jako kolega v zaměstnaneckém či obdobném vztahu. Naopak, ekonomickou závislost vedoucí k podjatosti rozhodce nelze spatřovat jen v tom, že rozhodci vzhledem ke každé jím vyřízené věci vzniká nárok na odměnu; taková námitka by totiž mohla být vznášena i vůči stálým rozhodčím soudům, které mohou strany sporu do svých rozhodčích doložek navrhovat v souladu s právními předpisy opakovaně, jestliže s jistou opakovaností rozhodců explicitně uvažuje především zákon č. 219/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 3324/2017).
12) Jestliže odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) nepřiřadil okolnostem oznámeným dovolatelkou ve smyslu ekonomické závislosti rozhodce Mgr. Jana Fišera význam takové povahy a intenzity, aby nastala obava z narušení nestrannosti a nezávislosti ve věci činného rozhodce, tj. především považoval-li v tomto směru za nedostatečná tvrzení ohledně (ne)účtování rozhodčího poplatku a za vágní námitky týkající se zprostředkovaných (tedy nikoli bezprostředních a přímých) vztahů mezi rozhodcem coby advokátním koncipientem a oprávněnou společností (tj. vztahů vytvořených prostřednictvím zaměstnavatele rozhodce a rozhodčí společnosti) či opakované činnosti rozhodce (přičemž na podkladě uvedených indicií vskutku nelze dovodit dovolatelkou poměrně spekulativně konstruované rozhodování latentního rozhodce), respektoval zcela zásadním způsobem shora znamenanou judikaturu dovolacího soudu.
13) Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
14) O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz §87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 6. 2022
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu