ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2150.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 2150/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Reality Novák s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Újezd nad Lesy, Zaříčanská 652, identifikační číslo osoby 27122123, proti povinnému Z. H. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pražská 140, za účasti manželky povinného V. H. , narozené XY, bytem XY, a za účasti vydražitele P. S. , narozeného XY, bytem XY, pro 630 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha, Exekutorský úřad Praha 2, pod sp. zn. 132 EX 2507/13, o dovolání povinného a manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. března 2022, č. j. 20 Co 47/2022-313, takto:
I. Dovolání povinného se odmítá .
II. Řízení o dovolání manželky povinného se zastavuje .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1/ Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání povinného a manželky povinného usnesením ze dne 21. 3. 2022, č. j. 20 Co 47/2022-313, potvrdil usnesení pověřeného soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha, Exekutorský úřad Praha 2 (dále „soudní exekutor“), ze dne 27. 1. 2022, č. j. 132 EX 2507/13-270, jímž soudní exekutor udělil příklep vydražiteli P. S. (viz další identifikační údaje v záhlaví tohoto usnesení) k nemovitým věcem ve společném jmění manželů, a to bytové jednotce č. XY v budově v XY., č. p. XY, XY (LV XY, bytový dům) a podílu ve výši 615/17197 na společných částech bytového domu a parcely č. XY, zapsaných na listu vlastnictví číslo XY pro katastrální území XY, obec XY, okres XY, za nejvyšší podání 2 900 005 Kč (výrok I.); vydražiteli stanovil lhůtu pro zaplacení nejvyššího podání s tím, že na nejvyšší podání se započítává složená jistota v částce 250 000 Kč (výrok II.), a povinnému uložil povinnost vydraženou nemovitou věc vyklidit (výrok III.).
2/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost s odkazem na ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále „o. s. ř.“, vymezil tak, že se odvolací soud „ odchýlil od zákonného způsobu zjišťování obvyklé ceny nemovitých věcí … a od ustálené rozhodovací praxe, kdy dovolací praxe jednoznačně stanovuje způsob stanovení ceny v dražebním postupu “. Dovolatel zdůraznil, že povinný ani jeho manželka se nemohli vyjádřit k obvyklé ceně a cítí se poškozeni na svých právech, neboť cena stanovená znalcem není cenou objektivní. Dražební vyhláška také nebyla „ ustanovena na základě odpovídajících zákonných ustanovení, neboť není jasné, zda částka 2,9 mil. Kč je částkou, která je výsledkem skutečně odpovídající dražby “.
3/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) o dovolání povinného rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz §36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
4/ Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. 20 Cdo 720/2018). Nedílným předpokladem pro řádné naplnění výše uvedeného je skutečnost, že dovolatelem namítaný rozpor rozhodovací praxe dovolacího soudu s napadeným rozhodnutím nesmí být toliko zdánlivý, nýbrž svým obsahem či právními závěry musí být posuzovaná rozhodnutí ve skutečném (objektivním) rozporu.
5/ Důrazný požadavek na splnění obligatorních náležitostí dovolání byl jednoznačně vyjádřen rovněž v recentní rozhodovací praxi Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. února 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18).
6/ Z uvedeného obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel, byť zastoupen advokátem, judikaturou vytýčenému požadavku na vymezení předpokladu přípustnosti dovolání nedostál. Z textu dovolání se totiž nelze dobrat toho, jakou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, má dovolací soud vůbec řešit, současně nelze zjistit, od které konkrétní rozhodovací praxe (přičemž se musí jednat o praxi dovolacího soudu), resp. od jakých takovou praxí přijatých závěrů, se podle názoru dovolatele měl odvolací soud při svém rozhodování odchýlit. Prostý odkaz dovolatele na blíže nespecifikovanou „ praxi pro stanovení ceny v dražebním postupu “, nemůže být sám o sobě dostatečným vymezením kritéria přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř.
7/ Nedostatek řádného vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jedná se přitom o vadu, která brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze předpoklad přípustnosti dovolání posoudit.
8/ Usnesení odvolacího soudu napadla dovoláním rovněž manželka povinného. Nejvyšší soud v tomto případě řízení o dovolání manželky povinného zastavil podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř., neboť dovolatelka, ač vyzvána a řádně poučena o procesních důsledcích (usnesením soudního exekutora ze dne 17. 5. 2022, č. j. 132 EX 2507/13-333, které jí bylo doručeno dne 20. 5. 2022), neodstranila ve stanovené lhůtě nedostatek podmínky obligatorního zastoupení v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.).
9/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na §87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 9. 2022
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu