ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2222.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 2222/2021-200
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České průmyslové zdravotní pojišťovny , se sídlem v Ostravě – Vítkovicích, Jeremenkova 161/11, identifikační číslo osoby 47672234, zastoupené JUDr. Annou Antlovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Sadová 2650/20, proti povinnému M. R. , narozenému XY, bytem ve XY, zastoupenému Mgr. Václavem Votavou, advokátem se sídlem v Javorníku, Míru 150, pro pohledávku 139 322 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 2 EXE 1776/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 1. 2021, č. j. 40 Co 347/2020-181, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 1. 2021, č. j. 40 Co 347/2020-181, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Jeseníku usnesením ze dne 25. 5. 2020, č. j. 2 EXE 1776/2011-150, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, nařízené usnesením ze dne 28. 8. 2011, č. j. 2 EXE 1776/2011-22, k vymožení povinnosti dle platebního výměru Hutnické zaměstnanecké pojišťovny ze dne 21. 11. 2005, č. j. FVO/PV/OBZP/136540/2002, a platebního výměru z téhož dne, č. j. FVO/PV/OBZP/136541/2002. Okresní soud (po zrušení svého předchozího rozhodnutí z 15. 5. 2019, č. j. 2 EXE 1776/2011-67, z důvodu nenařízení jednání k provedení důkazů v přítomnosti účastníků řízení) opětovně dospěl k závěru, že návrh povinného na zastavení exekuce není důvodný, neboť v dané věci nebyl zjištěn žádný z tvrzených důvodů pro zastavení exekuce. Důvod dle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (exekuce byla nařízena, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným) nebyl prokázán, naopak z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že povinný jako plátce pojistného si v závěru roku 1997, resp. na začátku roku 1998, řádně nesplnil svou povinnost dle §8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění do 31. 12. 2007, když o svém dlouhodobém pobytu v cizině neučinil u příslušné zdravotní pojišťovny (Hutnické zaměstnanecké pojišťovny), písemné prohlášení. Toto prohlášení nelze zaměňovat s oznamovací povinností zaměstnavatele dle §10 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Povinný tuto povinnost prokazatelně splnil teprve 12. 4. 2007. Protože právní předchůdkyně oprávněné v době vydání platebních výměrů v listopadu 2005 o dlouhodobém pobytu povinného v cizině nevěděla (e-mail svědka E. R. z 11. 4. 2007, e-mail J. K., z 18. 2. 2020), nebylo ani možno platební výměry povinnému doručovat dle §22 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, upravujícího doručování do ciziny, ale formou veřejné vyhlášky dle §53b odst. 1, 2 zákona č. 48/1997 Sb. ve znění do 31. 12. 2007, tudíž jsou pravomocné i vykonatelné.
2. Podle okresního soudu nebyl prokázán ani důvod dle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (exekuce je nepřípustná, protože je tu jiný důvod, pro který ji nelze vykonat). Námitka promlčení práva vymáhat dluh není důvodná. Povinný sice správně poukazuje na §16 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění do 31. 12. 2007, nicméně zároveň zcela opomíjí, že předmětná pohledávka 139 322 Kč (63 708 Kč na dlužném pojistném za dobu od 1. 1. 1998 do 31. 10. 2005 a 75 614 Kč na dlužném penále) již byla vymáhána v řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 11 E 951/2006 a 11 E 952/2006 nejméně od 27. 10. 2006 do 12. 3. 2007, tzn. cca 5 měsíců, kdy po tuto dobu zákonná promlčecí doba pěti let od právní moci platebních výměrů (tzn. od 15. 2. 2006) ve smyslu §112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „obč. zák.“, neběžela. Ke dni zahájení exekučního řízení (k 29. 6. 2011) právo oprávněné vymáhat pojistné tedy promlčeno nebylo. Námitku promlčení práva předepsat v roce 2005 dlužné pojistné za rok 1998 či 1999 mohl povinný vznést pouze v nalézacím řízení.
3. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení okresního soudu potvrdil. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a uzavřel, že formální vykonatelnost exekučních titulů je v konkrétním případě prokázána tím, že písemnosti byly povinnému doručeny náhradním způsobem, a to veřejnou vyhláškou podle §26d odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb. Současně byly splněny všechny formální náležitosti tímto ustanovením stanovené pro doručení veřejnou vyhláškou (vyvěšena po dobu patnácti dnů od 13. 1. 2006 do 30. 1. 2006, s přesným označením exekučních titulů a vyvěšením v sídle místně příslušné organizační jednotky zdravotní pojišťovny, která písemnost doručovala). Právní předchůdkyni oprávněné jakožto orgánu státní správy rozhodujícímu o veřejném zdravotním pojištění příslušelo právo takto doručovat, proto doručení lze považovat za účinné a platební výměry za vykonatelné. Postup ve správním nalézacím řízení, ve kterém byly povinnému platební výměry doručeny veřejnou vyhláškou jako osobě, která se v místě svého pobytu nezdržovala nebo jejíž pobyt nebyl znám, není vyloučen. Případná vada předcházejícího správního řízení, spočívající v nesplnění podmínek pro doručení zvoleným způsobem, není do exekučního řízení přenositelná, a tvrzení, že povinný svou oznamovací povinnost o místě svého pobytu řádně splnil, je bez významu.
4. Odvolací soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení sp. zn. 20 Cdo 4397/2011 též uzavřel, že námitka promlčení práva předepsat pojistné v exekučním řízení nemá místo, neboť v této fázi již nelze zpochybnit věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí, jehož obsahem je soud výkonu vázán (§159a odst. 4 o. s. ř.) a z něhož je povinen vycházet. Ze stejného důvodu je v dané fázi řízení bezpředmětná i námitka, že pojistné a penále nemělo být vůbec předepsáno. Námitku promlčení práva vymáhat pojistné považoval odvolací soud za nedůvodnou. Protože pětiletá promlčecí doba (§16 odst. 2 ve spojení s §19 zákona č. 592/1992 Sb. ve znění do 31. 12. 2007 a §112 věta druhá obč. zák.) od 13. 10. 2006 do 10. 7. 2007 neběžela, bylo toto exekuční řízení zahájeno před jejím uplynutím.
5. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Namítá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud ve všech souvislostech neřešené. Odvolací soud se při rozhodování o návrhu na zastavení exekuce dle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. pro nevykonatelnost rozhodnutí z důvodu absence řádného a účinného doručení odchýlil od závěrů vyjádřených v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2568/2018 a 21 Cdo 30/2015. Dovolací soud přitom dosud neřešil otázku, zda lze v řízení o zastavení exekuce přezkoumávat správnost způsobu doručení exekučního titulu, zvoleného nalézacím správním orgánem (že neměl být doručen veřejnou vyhláškou, ale doručením do ciziny). Podle dovolatele se odvolací soud měl zabývat splněním podmínek pro postup při doručování platebních výměrů veřejnou vyhláškou podle §26d odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb. Prosazuje, že jeho pobyt v zahraničí byl oprávněné znám, že řádně splnil oznamovací povinnost vyplývající z §8 odst. 4 zákona č. 48/1997 Sb., že po celou rozhodnou dobu byl pojištěn v cizině a použití správného tiskopisu oznámení není pro řádné splnění povinnosti nezbytné. Podle dovolatele bylo právo předepsat dlužné pojistné již promlčeno. Ač vznesl námitku poté, co byl s výměry seznámen, byla mu jeho obrana znemožněna, podobně jako námitka věcné nesprávnosti exekučních titulů. Soudy se ani nezabývaly eventualitou ustanovení opatrovníka podle §32 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. Dovolatel též vytkl odvolacímu soudu, že existenci důvodů pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zkoumal nedůsledně a chybně. Závěrem navrhl, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu a nařízenou exekuci zastavil, popřípadě aby rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
6. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“.
7. Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
8. Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Právní posouzení je rovněž nesprávné, není-li úplné, tj. učinil-li soud právní závěr, aniž při jeho utváření zohlednil všechny relevantní skutečnosti.
9. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 14. 6. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3454/2017, vysvětlil, že pro doručení písemnosti, jíž zdravotní pojišťovna ukládá povinnost zaplatit penále, se použije §26d odst. 2, 3 zákona č. 592/1992 Sb., obsahující vlastní úpravu doručování písemností do vlastních rukou, a je ve vztahu speciality i vůči §53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. (srov. rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 3. 2012, č. j. 4 Ads 27/2012-25).
10. Soudní praxe je již též ustálena i v tom směru, že exekuční soud je povinen - jako nutný předpoklad pro jeho rozhodování - též samostatně zkoumat a posuzovat, zda exekuční titul byl adresátovi doručen řádně (v souladu se zákonem) a účinně (zda tu není omluvitelný důvod, pro který se účastník nebo jeho zástupce nemohl s řádně doručeným rozhodnutím seznámit) a zda a kdy se stal vykonatelným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2568/2018, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. III. ÚS 3971/18, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 20 Cdo 43/2021). Dospěje-li soud v řízení o výkon rozhodnutí nebo v jiném řízení k závěru, že exekuční titul není z formálního hlediska vykonatelný, neboť nebyl řádně či účinně doručen, dotčené rozhodnutí musí být adresátu znovu (a řádně) doručené, má-li tato skutečnost pro další průběh řízení význam.
11. Omezil-li se odvolací soud v projednávané věci ve vztahu k námitce absence řádného a účinného doručení exekučních titulů pouze na zjištění, že byly splněny formální náležitosti doručení platebních výměrů zdravotní pojišťovny veřejnou vyhláškou, aniž by důsledně přezkoumal, zda byly dány i předpoklady, za nichž bylo možno k takovému způsobu doručování přistoupit (odvolací soud toliko konstatoval, že zdravotní pojišťovně jako orgánu státní správy rozhodujícímu o veřejném zdravotním pojištění příslušelo právo doručovat písemnosti tímto způsobem, takový postup nebyl vyloučen a případné nesplnění nezbytných předpokladů není přenositelné do exekučního řízení), je jeho posouzení neúplné, a tedy i nesprávné (§241a odst. 1 o. s. ř.).
12. Proto Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadené usnesení odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a podle ustanovení §243e odst. 2 věty první o. s. ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
13. Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1 a §226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí se odvolací soud bude zabývat všemi relevantními námitkami povinného a řádně se s nimi vypořádá.
14. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [viz ustanovení §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. ledna 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu