ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2323.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 2323/2022-634
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného B. K. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Klárou Papouškovou Hulswitovou, advokátkou se sídlem v Liberci, 8. března 21/13 , proti povinnému V. F. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Veronikou Faltysovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, za účasti bývalé manželky povinného I. F. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Martinem Hankem, advokátem se sídlem v Liberci, Rumjancevova 696/3, pro 3 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soud pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 804/2020, o návrhu bývalé manželky povinného na částečné zastavení exekuce, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. února 2022, č. j. 14 Co 429/2021-586, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 26. 10. 2021, č. j. 49 EXE 804/2020-484, zastavil exekuci co do úroku z prodlení ve výši 6% ročně z částky 3 000 000 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení (výrok I), zastavil exekuci co do způsobu provedení exekuce přikázáním pohledávky z tam označených účtů manželky povinného na základě tam označených exekučních příkazů soudního exekutora Mgr. Petra Polanského, Exekutorský úřad Liberec, (výrok II), zamítl návrh bývalé manželky povinného na částečné zastavení exekuce ze dne 21. 4. a 23. 4. 2020 co do částky 17 838,88 Kč - odpovídající polovině peněžního zůstatku na tam označeném účtu - a co do částky 60 048,69 Kč - odpovídající polovině peněžního zůstatku na tam označeném účtu ke dni 21. 4. 2020 po odečtení částky 61 472,66 Kč (výrok III), zamítl návrh bývalé manželky povinného na částečné zastavení exekuce ze dne 21. 4. a 23. 4. 2020 co do způsobu provedení exekuce prodejem nemovitých věcí na základě exekučního příkazu soudního exekutora Mgr. Petra Polanského, Exekutorský úřad Liberec, č. j. 131 EX 204/20-38, ze dne 9. 4. 2020 (výrok IV) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V).
2. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I, IV a V potvrdil (výrok I), ve výroku III jej zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Vyšel ze zjištění, v souzené věci je exekučním titulem notářský zápis sepsaný notářem Mgr. Filipem Vorlem dne 31. 1. 2020 (č. l. 4-5 spisu obvodního soudu), v němž povinný prohlásil, že dne 29. 12. 2014 vystavil směnku vlastní ve prospěch oprávněného, na jejímž základě se zavázal zaplatit mu částku 3 000 000 Kč do 31. 12. 2017, a že ke dni sepsání zápisu na dluh nezaplatil ničeho, takže celková výše dluhu činí 3 000 000 Kč s příslušenstvím (odstavec za prvé). Povinný dluh ze směnky takto specifikované uznal s tím, že jistina jeho dluhu činí 3 000 000 Kč (odstavec za druhé). Tento dluh ve výši 3 000 000 Kč s příslušenstvím se povinný zavázal uhradit oprávněnému do 1. 3. 2020 (odstavec za třetí). Povinný zároveň svolil k tomu, aby podle tohoto notářského zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), a to v rozsahu dlužné jistiny 3 000 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 6% p.a. z aktuálně dlužné jistiny od 1. 1. 2018 do úplného zaplacení jistiny dluhu, neuhradí-li dluh v „ujednaných splátkách“ (odstavec za čtvrté). Notářský zápis dále (tj. v odstavci za páté) obsahuje označení osoby povinné, osoby oprávněné, označení skutečnosti, na nichž se dluh zakládá (směnka z 29. 12. 2014), předmět plnění (peněžní prostředky ve výši 3 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 6% p. a. z aktuálně dlužné jistiny od 1. 1. 2018 do úplného zaplacení jistiny dluhu) a dobu plnění (povinný je povinen pohledávku věřitele splatit do 1. 3. 2020).
3. Odvolací soud poukázal na to, že se jedná o notářský zápis ve smyslu §71a odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. V případě tohoto notářského zápisu jej notář sepíše pouze na základě uznání peněžitého dluhu účastníkem, aniž by byl oprávněn zkoumat jeho podklad v hmotném právu, a na základě prohlášení povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2013/2019). Ze znění citovaného ustanovení dovodil, že svolení zavázaného účastníka, aby byl podle zápisu nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní, se může týkat jen notářským zápisem uznaného peněžitého dluhu. Uznávaný dluh pak musí být jednoznačně nezaměnitelně identifikován - co do důvodu i výše [srov. §2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)]. S odkazem na komentářovou literaturu (Kovařík, Z: Zákon směnečný a šekový. Komentář. 6., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. s. 203-207) dále dovodil, že směnečné úroky ve výši 6% jsou svou povahou zvláštním případem úroků, nejedná se o úroky z prodlení, i když do jisté míry takovou funkci plní. I tyto směnečné úroky jsou ve smyslu §513 o. z. příslušenstvím pohledávky, nikoli však jediným – ve smyslu §48 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, jím mohou být i ujednané úroky i útraty protestu a podaných zpráv. K tomu, aby byl uznávaný dluh jednoznačně nezaměnitelně identifikován co do důvodu a výše, jak vyžaduje §2053 o. z., je tedy nutné, aby byla takto identifikována nejen jistina, ale též příslušenství. V projednávané věci tomu tak však není. Z části (odstavce) „ Za druhé: Uznání dluhu notářského zápisu“ je zřejmé, že povinný uznává svůj dluh vůči věřiteli z titulu směnky specifikované v odstavci Za prvé tohoto prohlášení a že ke dni sepsání notářského zápisu jistina dluhu činí 3 000 000 Kč. Pokud jde o jistinu dluhu, splňuje tento úkon náležitosti uznání dle §2053 o. z., neboť ji identifikuje jak co do důvodu (prostřednictvím odkazu), tak i výše. O příslušenství pak tato část notářského zápisu zcela mlčí a v části Za prvé, na kterou odkazuje co do vymezení důvodu vzniku dluhu, příslušenství též není nijak specifikováno (a to ani co do jeho povahy – úrok, úrok z prodlení, směnečný úrok, náklady spojené s uplatněním pohledávky, ani co jeho výše). Odvolací soud s odkazem na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 29 Odo 1663/2006, (uveřejněném pod č. 86/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní; dále též „R 86/2009“), uzavřel, že uznání obsažené v předmětném notářském zápisu se týká pouze jistiny vymáhané pohledávky, nikoli jejího příslušenství, které nijak nespecifikuje. Taková specifikace je obsažena až v prohlášení povinného obsaženého v části Za čtvrté notářského zápisu, kde je uvedeno, že svolení k vykonatelnosti činí v rozsahu dlužné jistiny ve výši 3 000 000 Kč a v rozsahu úroku z prodlení ve výši 6% p. a. z aktuální dlužné jistiny od 1. 1. 2018 do úplného zaplacení jistiny dluhu, na kterou však v části Za druhé není odkazováno. V předmětném notářském zápise (exekučním titulu), tak povinný svolil k vykonatelnosti příslušenství, které neuznal, a proto se v tomto rozsahu nejedná o vykonatelný exekuční titul.
4. Odvolací námitku oprávněného, že závěry vyslovené v R 86/2009 jsou překonané s ohledem na úpravu obsaženou v §510 odst. 2 o. z., shledal nedůvodnou. S odkazem na komentářovou literaturu [ŠVESTKA Jiří, DVOŘÁK Jan, FIALA Josef a kol. Občanský zákoník. Svazek I (§1-645, obecná část). Komentář. 1. vydání. Wolters Kluwer (ČR), 2014, komentář k §489 a §496, uveřejněný také v informačním systému ASPI, a Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1297-1303] dovodil, že pohledávka a jí odpovídající dluh (srov. §1721 o. z.) jako relativní majetková práva nejsou věcmi, příslušenství pohledávky je vymezeno speciálním ustanovením §513 o. z., tj. odlišně od příslušenství věci dle §510 odst. 1 o. z. Na příslušenství pohledávky tak nelze aplikovat ustanovení §510 odst. 2 o. z. a závěry R 86/2009 jsou tak plně aplikovatelné i v podmínkách o. z. Jako nedůvodnou posoudil rovněž námitku oprávněného, že závěry vyslovené v R 86/2009 se týkají promlčeného dluhu. V tomto směru poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4616/2018, v něm dovolací soud uvedl, že byť byl uvedený závěr (v R 86/2009) vysloven v řízení, jež se týkalo uznání promlčeného dluhu, uplatní se i v případě, že se jedná o dluh (jistinu a její příslušenství), který v době, kdy byl tento jednostranný právní úkon učiněn, ještě promlčen nebyl (nemohl být). Konečně nedůvodnou shledal i námitku oprávněného, že závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 841/2018, nelze aplikovat na projednávanou věc, neboť tam se jednalo o příslušenství (poplatky z prodlení) ve výši sjednané smluvními stranami, nikoli o příslušenství, jehož výše je stanovena zákonem. Avšak z rozsudku sp. zn. 26 Cdo 841/2018 je zcela zřejmé, že ve věci tam řešené šlo o poplatky z prodlení v zákonné výši (dle §697 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 a §2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení), tj. o příslušenství, jehož výše též vyplývala ze zákona.
Dodal, že soud prvního stupně při správném závěru o nevykonatelnosti exekučního titulu (v uvedeném rozsahu) nepřiléhavě odkázal na ustanovení §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, namísto správného §268 odst. 1 písm. a), odst. 4 tohoto zákona. Zbývající část výroku I, jíž byly potvrzeny výroky IV a V soudu prvního stupně a výroky II a III nebyly dovoláním napadeny, tudíž jim odpovídající část odůvodnění odvolacího soudu není uvedena.
5. Oprávněný dovoláním napadl část výroku I usnesení odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok I usnesení soudu prvního stupně (kterým byla exekuce co do úroku z prodlení ve výši 6% ročně z částky 3 000 000 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení zastavena). Jeho přípustnost spatřuje ve vyřešení právních otázek: 1) zda lze obsah notářského zápisu vyložit tak, že vůle povinného směřovala k uznání dluhu s příslušenstvím, 2) zda v uznání dluhu postačuje odkaz na specifikaci dluhu a jeho příslušenství uvedenou ve stejné listině, 3) zda postačuje vyjádřit v uznání dluhu uznání příslušenství dluhu bez dalšího, a lze tak považovat příslušenství za řádně specifikované, když jde o zákonem definované příslušenství pohledávky, 4) zda odvolací soud, resp. soud prvního stupně, nepostupoval při aplikaci práva přepjatě formalisticky, 5) zda je pohledávka věc ve smyslu občanského práva hmotného, a 6) zda se právní jednání, kterým je uznání dluhu, týkající se jistiny, ze zákona týká také jejího příslušenství, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od příslušných zákonných ustanovení a ustálené judikatury Nejvyššího soudu (odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3624/2019, a ze dne 1. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 314/2019) a Ústavního soudu, a částečně jde o otázky, které soudem dosud nebyly vyřešeny. S odkazem na §555 odst. 1 a §2053 o. z. namítá, že podle celého obsahu notářského zápisu je jednoznačná vůle povinného uznat dluh ze směnky spolu s příslušenstvím, kterým je jednoznačně úrok z prodlení ve výši 6 % ročně z dlužné pohledávky od 1. 1. 2018 do zaplacení. Má za to, že je dostatečně určité, když povinný uznává příslušenství dluhu, aniž by jej dále blíže specifikoval, neboť již z tohoto prohlášení je jednoznačné, že povinný má vůli uznat nejen jistinu, ale také příslušenství. Z ustanovení §510 odst. 2 o. z. dovozuje, že uznání dluhu se ze zákona týká také jeho příslušenství, tudíž příslušenství dluhu je podle předmětného notářského zápisu vykonatelné již aplikací ustanovení §513 o. z. V souzené věci je „analogicky použitelný“ nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 1320/16. Odvolacím soudem odkazované rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4616/2018, ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 841/2018, nepovažuje za přiléhavé, neboť se týkají případů, kdy uznání dluhu vůbec neobsahuje prohlášení o uznání příslušenství, přičemž v projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že odkazem v prohlášení o uznání dluhu na předchozí odstavec (ustanovení) notářského zápisu je definován uznávaný dluh jako jistina s příslušenstvím. Dále soudům obou stupňů vytýká, že při aplikaci uvedených ustanovení právních předpisů postupovaly přepjatě formalisticky, čímž zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces a vlastnického práva. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
6. Dne 15. 8. 2022 bylo Nejvyššímu soudu doručeno podání dovolatele ze dne 15. 8. 2022 označené jako doplnění dovolání oprávněného.
7. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
8. Podle §71a odst. 2 notářského řádu notářský zápis o právním jednání, kterým je uznání peněžitého dluhu, může obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Obsahem právního jednání, o kterém je takový notářský zápis, musí být vedle výše dluhu, označení právního důvodu dluhu a osoby věřitele také lhůta pro zaplacení dluhu a povinnost účastníka zaplatit dluh ve lhůtě.
9. Podle §513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.
10. Podle §2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
11. Podle §48 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, majitel může postihem žádat:
1. směnečný peníz, pokud nebyla směnka přijata nebo zaplacena, s úroky, byly-li ujednány;
2. šestiprocentní úroky ode dne splatnosti;
3. útraty protestu a podaných zpráv, jakož i ostatní útraty;
4. odměnu ve výši jedné třetiny procenta směnečného peníze nebo v nižší dohodnuté výši.
12. Zvláštními náležitostmi notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného podle §71a odst. 2 notářského řádu, obsahujícího jednostranné právní jednání, kterým je uznání dluhu, jsou navíc označení právního důvodu dluhu, věřitele a povinnost účastníka zaplatit dluh ve lhůtě. Uznání dluhu je jednostranným právním jednáním dlužníka, adresovaným osobě oprávněné. Zakládá vyvratitelnou právní domněnku trvání dluhu v okamžiku jeho uznání. Z toho plyne, že dlužníku musí být peněžní prostředky poskytnuty a není možno dluh uznat pod podmínkou, že vznikne. Naopak lze uznat dluh splatný i nesplatný. Uznávaný dluh musí být jednoznačně nezaměnitelně identifikován (co do důvodu i výše). Dlužník samostatně neuznává dobu pro splnění dluhu, proto lhůta pro zaplacení dluhu (doba plnění) a povinnost zaplatit dluh ve lhůtě nemusí odpovídat době plnění uvedené v právním důvodu dluhu. Lhůta pro zaplacení dluhu, která je povinnou náležitostí tohoto typu notářského zápisu, musí být uvedena pouze z důvodu vykonatelnosti a sama o sobě nemá dopad do hmotněprávních ujednání mezi věřitelem a dlužníkem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3387/2018).
13. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle notářského řádu je v souladu s §40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, nebo podle §274 písm. e) o. s. ř. titulem pro exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí a exekuční soud je při pověření soudního exekutora a nařízení exekuce povinen zkoumat, zda notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahuje formální náležitosti stanovené zákonem (§63 a násl., §71a a 71b notářského řádu).
14. V souladu s dlouhodobě ustálenou judikaturou dovolacího soudu [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3555/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013, (uveřejněné pod číslem 62/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1503/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 554/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 20 Cdo 31/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4664/2017] i když je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí, není rozhodnutím a nemá ani účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje. Má povahu veřejné listiny (srov. §6 notářského řádu) a není vybaven účinky právní moci ani závaznosti pro účastníky a pro všechny orgány, jaké mají například rozhodnutí soudu vydaná v občanském soudním řízení (srov. §159 o. s. ř.).
15. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti tak má jen formální charakter, neboť obsahuje takové náležitosti, které jsou potřebné k tomu, aby byl jako titul pro exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí vykonatelný. V případě notářského zápisu podle §71a odst. 2 notářského řádu jej notář sepíše pouze na základě uznání peněžitého dluhu účastníkem, aniž by byl oprávněn zkoumat jeho podklad v hmotném právu, a na základě prohlášení povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2013/2019).
16. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že ze samotného uznání jistiny nelze dovozovat, že byl učiněn i úkon uznání příslušenství, a to zejména za situace, kdy byl uznáván dluh promlčený [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 29 Odo 1663/2006, (uveřejněný pod číslem 86/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), či ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 1323/2010]. Byť byl uvedený závěr vysloven v řízení, jež se týkalo uznání promlčeného dluhu, uplatní se i v případě, že se jedná o dluh (jistinu a její příslušenství), který v době, kdy byl tento jednostranný právní úkon učiněn, ještě promlčen nebyl (nemohl být); srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4616/2018, nebo přiměřeně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 841/2018.
17. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2421/2009, (uveřejněném pod číslem 102/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), přijal a odůvodnil závěr, že byť jsou úroky z prodlení příslušenstvím pohledávky, neznamená to, že jsou neoddělitelně spjaty s pohledávkou. Jsou samostatným hmotněprávním nárokem, samostatně uplatnitelným a disponovatelným, ve vztahu k pohledávce jsou nárokem akcesorickým. Není proto správný názor, podle něhož má-li se právní úkon týkat úroků, musí se týkat pohledávky, jejímž jsou příslušenstvím. Úroky lze samostatně uznat a započíst, aniž by zároveň musela být uznána a započtena jistina, a mohou být i smluvně převedeny na jiného [k tomuto závěru se Nejvyšší soud dále přihlásil např. v rozsudku ze dne 10. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 5274/2016, nebo v rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2957/2020, (uveřejněném pod číslem 92/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1632/21].
18. V souzené věci je exekučním titulem notářský zápis sepsaný notářem Mgr. Filipem Vorlem dne 31. 1. 2020, č. NZ 56/2020, v jehož odstavci „Za prvé: Vznik, právní důvod a výše dluhu“ povinný prohlásil, že dne 29. 12. 2014 vystavil směnku vlastní ve prospěch oprávněného, na jejímž základě se zavázal zaplatit mu částku 3 000 000 Kč do 31. 12. 2017, a že ke dni sepsání zápisu na dluh nezaplatil ničeho, takže celková výše dluhu činí 3 000 000 Kč s příslušenstvím. V poslední větě tohoto odstavce, která jako jediná zmiňuje příslušenství, se uvádí „v souvislosti s tímto pak dále uvádím, že k dnešnímu dni jsem věřiteli B. K. (oprávněný) na splacení předmětného shora specifikovaného dluhu ničeho nezaplatil s tím, že celková výše dluhu činí k dnešnímu dni 3 000 000 Kč s příslušenstvím“.
V odstavci „Za druhé: Uznání dluhu“ tohoto notářského zápis se uvádí „Jako dlužník a současně povinný zcela a bez výhrad uznávám svůj dluh vůči věřiteli, panu B. K., z titulu směnky specifikované v odstavci Za prvé tohoto prohlášení. K dnešnímu dni jistina mého dluhu činí 3 000 000 Kč“.
19. Nelze tedy souhlasit s názorem dovolatele, že je dostatečně určité, když povinný uznává příslušenství dluhu, aniž by jej dále blíže specifikoval a že podle obsahu celého (předmětného) notářského zápisu je jednoznačná vůle povinného uznat dluh ze směnky spolu s příslušenstvím, kterým je jednoznačně úrok z prodlení ve výši 6 % ročně z dlužné pohledávky od 1. 1. 2018 do zaplacení.
20. V odstavci „Za druhé: Uznání dluhu“ předmětného notářského zápisu, který obsahuje samotné (právní jednání) uznání dluhu, příslušenství pohledávky není uvedeno vůbec; tento odstavec ohledně specifikace směnky (titulu) odkazuje na odstavec za prvé. V odstavci za prvé předmětného notářského zápisu příslušenství pohledávky není vymezeno co do důvodu a výše ve smyslu §2053 o. z. (uvádí toliko, že celková výše dluhu činí 3 000 000 Kč s příslušenstvím).
Byť příslušenství pohledávky je vymezeno v odstavcích za čtvrté a za páté předmětného notářského zápisu (jak naznačuje dovolatel), povinný je v těchto odstavcích neuznává (tyto odstavce neobsahují právní jednání uznání dluhu ve smyslu §2053 o. z.) a odstavec za druhé na ně neodkazuje.
21. Uzavřel-li odvolací soud, že uznání obsažené v předmětném notářském zápisu se týká pouze jistiny vymáhané pohledávky, nikoli jejího příslušenství, které nijak nespecifikuje (co do jeho povahy – úrok, úrok z prodlení, směnečný úrok, náklady spojené s uplatněním pohledávky, a ani co do jeho výše), a proto se v tomto rozsahu (neuznaného příslušenství) nejedná o vykonatelný exekuční titul, nikterak se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil.
22. Odkázal-li dovolatel na závěry dovozené v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3624/2019, a ze dne 1. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 314/2019, a v nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 1320/16, pak jde o odkazy na rozhodnutí, jež byla vydána za poměrů nikoliv srovnatelných s poměry nyní projednávané věci. Ve věci sp. zn. 20 Cdo 3624/2019 se dovolací soud zabýval exekuční postižitelností peněžité pohledávky přiměřeného zadostiučinění (otázka aplikace §321 a 322 o. s. ř.). Ve věci sp. zn. 20 Cdo 314/2019 se jednalo o situaci, kdy se povinný domáhal zastavení exekuce z vícero důvodů, avšak odvolací soud se věnoval jen jednomu z nich (o takovou situaci se v souzené věci nejedná). Ve věci sp. zn. III. ÚS 1320/16 se Ústavní soud zabýval otázkou určitosti vymezení počátku a výše (rozsahu) zákonného úroku z prodlení za situace, kdy jeho počátek nebyl výslovně určen a jeho rozsah byl stanoven pojmem „zákonný“.
23. K podání dovolatele ze dne 15. 8. 2022 (doručenému dne 15. 8. 2022) označenému jako doplnění dovolání oprávněného dovolací soud nepřihlížel, neboť bylo podáno až po uplynutí lhůty k podání dovolání (srov. §242 odst. 4 o. s. ř.).
24. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
25. Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu