ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2354.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 2354/2022-186
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Československé obchodní banky, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická č. 333/150, identifikační číslo osoby 00001350, proti povinnému P. Ř. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká č. 437/4, pro 2 560 504,33 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 4 Nc 415/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. října 2021, č. j. 26 Co 195/2021-74, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 29. 4. 2021, č. j. 4 Nc 415/2008-33, kterým byl zamítnut návrh povinného ze dne 9. 3. 2021 na zastavení předmětné exekuce. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně uzavřel, že jedním z účinků prohlášení konkursu na majetek povinného je i to, že nelze provést exekuci, která by postihovala majetek patřící do konkursní podstaty [§14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání – dále jen „ZKV“]. To znamená, že i když je exekuce nařízena, není možné činit žádné úkony směřující k jejímu provedení; proto nelze činit ani úkony, které by měly za cíl zjistit postižitelný majetek povinného. Zákon tak výslovně zakazuje, aby exekutor v průběhu konkursu na majetek povinného jakkoli prověřoval jeho majetkové poměry. Do okamžiku, než dojde ke zrušení konkursu, nelze předvídat, zda a v jakém rozsahu bude pohledávka oprávněné uspokojena v konkursním řízení. Teprve poté, co bude konkurs zrušen, bude možno učinit závěr, zda (případně v jakém rozsahu) došlo k zániku dluhu v důsledku jeho uspokojení v konkursním řízení. Rovněž závěr o tom, zda výtěžek, kterého by bylo exekucí dosaženo, nepostačí ani k pokrytí nákladů exekuce, může soud učinit až v okamžiku, kdy bude možno exekuci provádět, tedy až po ukončení konkursu. V dané věci proto v současné situaci není dán žádný z důvodů k zastavení exekuce dle ustanovení §268 odst. 1 o. s. ř. Pokud jde o námitku povinného, že v řízení před soudem I. stupně ve věci nerozhodoval zákonný soudce, odkázal odvolací soud na rozvrh práce Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pro rok 2021, dle kterého úkony ve věcech senátní spisové značky 4 Nc vyřizuje vyšší soudní úřednice M. P. a tam, kde není dána pravomoc k rozhodnutí vyššího soudního úředníka, činí úkony ve věcech přidělených vyšší soudní úřednici M. P. soudkyně JUDr. Marcela Voláková. Rozhodnutí soudu I. stupně tak vydala soudkyně, které věc dle rozvrhu práce přísluší rozhodnout a věc jí byla přidělena k rozhodnutí podle předem daného pravidla.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání neboť má za to, že se soudy obou stupňů odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 20 Cdo 886/2020), protože si před rozhodnutím o jeho návrhu na zastavení exekuce od soudní exekutorky nevyžádaly zprávu o majetkové situaci povinného a její stanovisko k tomuto návrhu. Odvolací soud se s touto judikaturou ve svém rozhodnutí nevypořádal a při svém rozhodování ji ani nevzal v úvahu. Podle povinného není důvod, aby byl postup soudů při rozhodování o návrhu na zastavení exekuce rozdílný v situaci, kdy je na majetek povinného prohlášen konkurs a konkursní řízení stále probíhá. Má za to, že i když je na jeho majetek prohlášen konkurs a je stále vedeno konkursní řízení, soudnímu exekutorovi nic nebrání v tom, aby zjišťoval postižitelný majetek; pouze s ním nesmí nakládat způsobem, který by byl v rozporu s právními předpisy – zejména jej zpeněžit. Soudy obou stupňů také nesprávně posoudily jeho návrh na zastavení exekuce, když jej hodnotily pouze jako návrh na zastavení exekuce z důvodu dle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a nikoliv jako návrh na zastavení exekuce i z důvodu dle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť je zcela zřejmé, že průběh exekuce ukazuje, že výtěžek, kterého bude dosaženo (resp. kterého ani nemůže být dosaženo), nepostačí ani k pokrytí jejích nákladů. Dále namítá, že pokud soudní exekutor postihl pouze takový majetek povinného, který je sepsán v majetkové podstatě povinného jako dlužníka v rámci konkursního řízení, a lze důvodně předpokládat zpeněžení tohoto majetku v rámci konkursního řízení, není již důvod pro vedení exekuce. Oprávněný by měl zvolit takový způsob vymáhání své pohledávky, aby co nejméně omezoval dlužníka a nečinil mu zbytečně problémy. Oprávněná si tedy měla vybrat, zda podá exekuční návrh nebo návrh na prohlášení konkursu, přičemž obojí není přípustné. Ostatně, kdyby oprávněná nepodala návrh na prohlášení konkursu na majetek povinného, byla by její pohledávka v rámci exekučního řízení již uspokojena. Situace, kdy exekuci nelze provést, trvá již více než 10 let a je zřejmé, že tento stav bude nadále trvat. V řízení před soudem I. stupně navíc rozhodoval nezákonný soudce. V souvislosti s výše uvedeným povinný formuloval dle jeho názoru v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené právní otázky:
a) „zda je povinností soudu rozhodujícího o návrhu na zastavení exekuce podaném povinným, na jehož majetek byl prohlášen konkurz a vůči kterému v době projednávání takového návrhu na zastavení exekuce stále probíhá konkurzní řízení, vyžádat si zprávu exekutora pověřeného vedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce, přičemž teprve na základě takového vyjádření pak může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je či není dán?“
b) „zda jsou splněny podmínky pro zastavení exekuce v případě, že soudní exekutor postihl pouze takový majetek povinného, který je sepsán v majetkové podstatě povinného jako dlužníka správcem konkurzní podstaty takového povinného a u nějž lze důvodně předpokládat jeho zpeněžení správcem konkurzní podstaty v rámci konkurzního řízení?“
c) „zda má oprávněný, který byl i navrhovatelem konkurzu na majetek povinného a na jehož návrh došlo k prohlášení konkurzu na majetek povinného a dosud probíhá konkurzní řízení, právo i nadále se domáhat uspokojení své pohledávky formou exekuce majetku povinného nebo zda již takové právo na straně oprávněného neexistuje?“
d) „zda je dlouhodobá nemožnost provedení exekuce majetku povinného pro uspokojení pohledávky oprávněného z důvodu probíhajícího konkurzu prohlášeného na majetek povinného na základě návrhu oprávněného, důvodem pro zastavení exekuce, a to jak z hlediska doby, která již v tomto ohledu uplynula, tak i z hlediska doby, po kterou bude trvat konkurzní řízení?“.
Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.
3. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že s argumentací povinného uvedenou v dovolání nesouhlasí. Dle oprávněné není dán žádný důvod, aby za situace, kdy je na majetek povinného prohlášen konkurs, vzala zpět svůj exekuční návrh. Naopak je běžné vyčkat pravomocného zrušení konkursu a poté v provádění exekuce pokračovat. Soudní exekutor po dobu účinků konkursního řízení ze zákona nemůže exekuci provádět žádným způsobem, a proto po něm nelze požadovat, aby prováděl jakékoli lustrace a činnost směřující ke zjišťování majetku povinného. Oprávněná při vymáhání svých nároků vždy postupovala v souladu s právními předpisy, přičemž žádná z námitek povinného neodůvodňuje zastavení předmětné exekuce dle ustanovení §268 odst. 1 o. s. ř. Navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto pro nepřípustnost, případně zamítnuto.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, neboť usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby odpovídající právní otázky byly posouzeny jinak (srov. §237 o. s. ř.).
5. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že ustanovení §14 odst. 1 písm. c) ZKV výslovně určuje, že řízení o výkon rozhodnutí se prohlášením konkursu nepřerušuje, tedy výkon rozhodnutí lze nařídit i po prohlášení konkursu. Z citovaného ustanovení plyne požadavek jediný - soud (a osoby, které ve vykonávacím řízení poskytují soudu nezbytnou součinnost) je povinen zdržet se po prohlášení konkursu (po dobu trvání konkursu) všech úkonů, jimiž má být výkon rozhodnutí bezprostředně realizován, tedy zakazuje výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek patřící do podstaty toliko provést (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5431/2007, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1980/2011). V pozitivním slova smyslu lze podle judikatury Nejvyššího soudu označit jako úkon, jímž se „provádí“ výkon rozhodnutí nebo exekuce, každý úkon, jímž má být výkon rozhodnutí nebo exekuce bezprostředně realizován [srov. např. bod XXVI. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. 194 (370)].
6. Dovolací soud dále zastává názor, že soupisem věcí povinného, které by mohly být prodány nebo jinak zpeněženy, začíná vlastní provedení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí; soupis věcí povinného je přitom úkonem směřujícím bezprostředně k provedení exekuce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1980/2011, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 31 Cdo 1714/2013). Uzavřel-li odvolací soud, že ze zákona plyne zákaz, aby exekutor v průběhu konkursu na majetek povinného jakkoli prověřoval jeho majetkové poměry, je jeho závěr v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť zjišťováním majetku povinného by byl porušen zákaz uvedený v ustanovení §14 odst. 1 písm. e) ZKV. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 20 Cdo 886/2020, na které poukazuje dovolatel, se v dané věci neuplatní, protože řeší postup soudů při rozhodování o návrhu na zastavení exekuce za situace, kdy na majetek povinného není prohlášen konkurs. Námitkám povinného o tom, že si soudy měly před rozhodnutím o jeho návrhu na zastavení exekuce opatřit zprávu soudní exekutorky o majetku povinného a o tom, že soudy neposoudily jeho návrh na zastavení exekuce dle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., tedy nelze přisvědčit.
7. K otázkám formulovaným povinným v dovolání pod body b) – d) Nejvyšší soud uvádí, že dle výše uvedeného není soudní exekutorce v důsledku konkursu umožněno provádět vlastní exekuční činnost. Teprve po skončení konkursu bude možno uzavřít, zda a v jakém rozsahu byla předmětná pohledávka oprávněné uspokojena v rámci konkursního řízení a případně bude nezbytné dát prostor soudní exekutorce ke zjištění majetkové situace povinného. Až v případě, že ani poté nebude možné očekávat vymožení předmětné pohledávky, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2020, sp. zn. 20 Cdo 190/2020). Důvodem pro zastavení exekuce nemůže být hypotetické přesvědčení povinného o tom, že vymáhaná pohledávka bude možná uspokojena v rámci jiného řízení. Na tuto skutečnost nemá vliv ani délka probíhající konkursního řízení či okolnost, že je proti povinnému pro pohledávku vymáhanou v rámci konkursního řízení, vedena exekuce, která do doby ukončení konkursu nesmí být realizována.
8. Namítá-li dovolatel, že v řízení před soudem I. stupně nerozhodoval zákonný soudce, ze zjištění odvolacího soudu plyne, že dle rozvrhu práce Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pro rok 2021, úkony ve věcech senátní spisové značky 4 Nc vyřizuje vyšší soudní úřednice M. P., a tam, kde není dána pravomoc k rozhodnutí vyššího soudního úředníka, činí úkony ve věcech přidělených vyšší soudní úřednici M. P. soudkyně JUDr. Marcela Voláková, která také v dané věci v řízení před soudem I. stupně rozhodovala. Tento závěr odvolacího soudu je z pohledu dovolání nikoli právním závěrem, ale skutkovým zjištěním. Povinný tak v rámci dovolání uplatňuje nepřípustnou polemiku se skutkovými zjištěními odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014, a ze dne 5. 4. 2020, sp. zn. 20 Cdo 594/2022).
9. Protože je usnesení odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání povinného přípustné; Nejvyšší soud je tedy v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 9. 2022
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu