ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.245.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 245/2022-113
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné SPEDIRENT s. r. o., se sídlem v Praze 1 – Nové Město, Revoluční 1082/8, identifikační číslo osoby 03681289, zastoupené Mgr. Kristýnou Coufalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Olomoucká 1292/17a, proti povinné RAM SYSTEM , s. r. o., se sídlem v Praze 3 – Vinohrady, Slezská 2210/128, identifikační číslo osoby 28447409, zastoupené Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Barradova 1920/2a, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 EXE 1174/2020, pro 104 223,50 Kč s příslušenstvím, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2021, č. j. 72 Co 263/2021-91, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 4. 6. 2021, č. j. 35 EXE 1174/2020-68, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Dospěl k závěru, že samotná skutečnost, že je u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 29 C 157/2020 vedeno řízení o zrušení rozhodčího nálezu, který je exekučním titulem v této věci, stejně jako nepravomocné rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu, není důvodem pro zastavení exekuce.
2. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) napadeným rozhodnutím usnesení obvodního soudu potvrdil. Uvedl, že Městský soud v Brně usnesením ze dne 9. 4. 2021, č. j. 29 C 157/2020-122, vykonatelnost rozhodčího nálezu odložil s odkazem na §35 odst. 2 věta druhá zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (městský soud ji odložil podle §32 odst. 2 věta druhá). Dodal však, že ani tato skutečnost nemá vliv na to, že rozhodčí nález zůstane do doby, než bude případně ve zrušovacím řízení pravomocně zrušen, exekučním titulem s účinky pravomocného soudního rozhodnutí.
3. Povinná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vylíčila, jaké okolnosti předcházely vydání rozhodčího nálezu (uzavření nájemní smlouvy), a připomněla, že nalézací soud v řízení vedeném u Městského soudu v Brně shledal důvody pro odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu. Uvedla, že za situace, kdy je podán návrh na zrušení rozhodčího nálezu, je třeba, aby exekuční soud posoudil v širším kontextu platnost rozhodčího nálezu. Popírá, že by netvrdila žádné obecné důvody pro zastavení exekuce. Jestliže Městský soud v Brně shledal důvod pro odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu, osvědčuje tím, že by reálně mohlo dojít ke zrušení exekučního titulu, což by vedlo k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu. Podle jejího názoru se tak odvolací soud odklonil od ustálené rozhodovací praxe (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012). Současně namítá, že je dán důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu. Uvedla, že se obrátila na nalézací soud, aby určil obsah nájemní smlouvy, kterou mezi sebou oprávněná a povinná uzavřely (její uzavření předcházelo vydání rozhodčího nálezu). Jestliže rozhodce, který v rozhodčím řízení rozhodoval, o této skutečnosti věděl, a přesto vydal rozhodčí nález, jednal v rozporu s dobrými mravy i zásadami spravedlivého procesu. Jedná se o situaci, kdy soud může výjimečně přezkoumat věcnou správnost exekučního titulu (nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 3216/14, sp. zn. II ÚS 2357/16, sp. zn. I. ÚS 2456/16 a sp. zn. II ÚS 2194/18). Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil a exekuci zastavil, popř. usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádala o odklad napadeného usnesení Městského soudu v Praze, také o odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř.
5. Dovolání není důvodné.
6. V souzené věci je exekučním titulem rozhodčí nález ze dne 13. 7. 2020, č. j. RozŘ 756/2020, vydaný rozhodcem JUDr. Karlem Schellem, LL.M., MBA, který je v právní moci a je vykonatelný.
7. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, a ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV, nebo nález ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15).
8. Přestože judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu zcela výjimečně přezkum věcné správnosti exekučního titulu připouští, v dané věci k takovému postupu není důvod. V nyní řešené věci se oproti očekávání dovolatelky mimořádné okolnosti srovnatelné s okolnostmi, jež vyplývají z judikatury Ústavního soudu, kterou označila v dovolání, nepodávají. Ve věci je totiž vedeno u Městského soudu v Brně řízení o zrušení rozhodčího nálezu (sp. zn. 29 C 157/2020), v němž budou důvody, pro které bylo namítáno jeho zrušení, posuzovány. Zásada zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu, proto podle názoru Nejvyššího soudu nemůže být v této věci prolomena.
9. Skutečnost, že je pravomocně odložena vykonatelnost rozhodčího nálezu, je důvodem pro odklad exekuce podle §266 odst. 2 o. s. ř., nikoliv však důvodem pro zastavení exekuce.
10. Dovolatelka dále navrhuje odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není projednatelný ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu.
11. K návrhu povinné na odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu, Nejvyšší soud dodává, že může odložit vykonatelnost pouze napadeného rozhodnutí, odložit vykonatelnost rozhodčího nálezu mu nepřísluší (srov. §243 o. s. ř.).
12. Protože dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a dovolatelkou přednesená argumentace není způsobilá zpochybnit jeho správnost, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 2. 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu