ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2641.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 2641/2022-71
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce Bytového družstva Plojharova 5 a 7 , se sídlem v Praze 6, Plojharova č. 1892/7, identifikační číslo osoby 62409760, zastoupeného Mgr. Hanou Janovskou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Husinecká č. 808/5, proti žalovanému Etnologickému ústavu AV ČR, v. v. i. , se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 1420/3, identifikační číslo osoby 68378076, zastoupenému JUDr. Natálií Jurikovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Pod Hvězdárnou č. 1671/5, o vylučovací žalobě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 165/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2022, č. j. 13 Co 29/2022-49, takto:
Dovolání žalobce se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2022, č. j. 13 Co 29/2022-49, jímž odvolací soud změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. října 2021, č. j. 6 C 165/2021-27, tak, že zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vyloučení pohledávky povinného DEJDAR, spol. s r. o., se sídlem v Praze 6, Kladenská č. 282/29, identifikační číslo osoby 49703463, u peněžního ústavu České spořitelny, a. s., jež byla postižena na základě exekučního příkazu JUDr. Ivo Erberta, Exekutorský úřad Praha- východ, ze dne 29. prosince 2020, č. j. 149 EX 4998/20-48, odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále rovněž „o. s. ř.“, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., neobsahuje-li především řádný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje předpoklad přípustnosti dovolání.
Dovolatel přípustnost dovolání vymezil tvrzením, že jsou splněny podmínky ustanovení §237 o. s. ř., podle nichž má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž v dalším textu dovolání především představil svoji oponenturu vůči napadenému rozhodnutí odvolacího soudu.
Dovolatel v první řadě přehlíží, že čtvrtý předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří toliko na právní otázku již dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi vyřešenou, od jejíhož řešení by se měl Nejvyšší soud odklonit (posoudit tuto otázku oproti předchozí judikatuře odlišně); nejedná se tedy o situaci - jak se mylně dovolatel se zřetelem k obsahu jeho dovolání domnívá - že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím.
Nejvyšší soud již ve své ustálené rozhodovací praxi vysvětlil, že u čtvrtého ustanovením §237 o. s. ř. vyjádřeného předpokladu přípustnosti dovolání musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit, což pojmově předpokládá, že dovolatel rovněž odkáže na příslušná předchozí rozhodnutí dovolacího soudu, a to alespoň v rovině právních závěrů či úvah dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013), od kterých se má dovolací soud odchýlit. Tomuto požadavku dovolatel nedostál.
Přisvědčit nelze ani námitce dovolatele, podle které se měl odvolací soud zároveň odchýlit od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. srpna 2015, sp. zn. 28 Cdo 975/2013. Uvedený rozsudek byl vydán v nalézacím řízení a zabýval se otázkou aktivní věcné legitimace k vymáhání prostředků uložených na účtu advokátní úschovy a posléze převedených bez příkazu složitele na třetí osobu. Z důvodu zjevné skutkové i právní odlišnosti nejsou závěry uvedeného rozhodnutí relevantní v exekučním řízení, a navzdory tvrzení dovolatele tak nemohou být analogicky aplikovány v projednávané věci o vyloučení pohledávky z exekuce.
V dovolacím řízení nelze pro výše uvedené nedostatky pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 9. 2022
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu