ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.2802.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 2802/2022-189
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné ANNUVIN LAND, s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Novodvorská č. 1010/14, identifikační číslo osoby 06035442, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova č. 240/5, proti povinnému J. V. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Lubomírem Kazdou, advokátem se sídlem v Praze 1, Půtova č. 1219/3, za účasti manželky povinného P. V., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Lubomírem Kazdou, advokátem se sídlem v Praze 1, Půtova č. 1219/3, pro 10 000 000 Kč, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 206 EXE 5366/2020, o dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2022, č. j. 18 Co 11/2022-150, takto:
Dovolání povinného a jeho manželky se odmítá .
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze k odvolání povinného a jeho manželky usnesením ze dne 29. 4. 2022, č. j. 18 Co 11/2022-150, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 15. 9. 2021, č. j. 206 EXE 5366/2020-125, kterým soud prvního stupně zamítl návrhy povinného a manželky povinného na zastavení exekuce. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že exekuce v projednávané věci je vedena k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 10 000 000 Kč (druhá splátka splatná 31. 1. 2020) podle vykonatelného notářského zápisu sepsaného notářkou JUDr. Lucií Vaňkovou dne 7. 6. 2018, NZ 567/2018, N 461/2018 (dále též jen „notářský zápis“), a že soudní exekutorka JUDr. Ingrid Švecová, Exekutorský úřad Praha 3, vydala dne 21. 2. 2020 vyrozumění o zahájení exekuce č. j. 091 EX 01352/20-004, výzvu ke splnění vymáhané povinnosti č. j. 091 EX 01352/20-005 a exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitých věcí ve společném jmění povinného a jeho manželky zapsaných na LV č. XY pro obec XY, k. ú. XY, č. j. 091 EX 01352/20-008. Všechny písemnosti byly povinnému spolu s exekučním návrhem doručeny do vlastních rukou dne 9. 3. 2020, vyrozumění o zahájení exekuce a exekuční příkaz byly doručeny manželce povinného dne 27. 2. 2020, kdy jí zásilka od soudního exekutora byla vhozena do domovní schránky. Podkladem pro notářský zápis byla smlouva o postoupení pohledávek, kterou dne 7. 6. 2018 uzavřela společnost DELIX a. s. jako postupitel a povinný jako postupník. Strany se dohodly na úhradě úplaty za postoupené pohledávky ve výši 50 000 000 Kč ve splátkách, jejichž výše a splatnost koresponduje s ujednáním obsaženým v notářském zápisu. Pohledávku za povinným nabyla oprávněná na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 6. 2018, kterou uzavřela společnost DELIX a. s. jako postupitel a oprávněná jako postupník, přičemž podpisy zástupců stran a samotného povinného, který potvrdil, že byl o postoupení pohledávky informován, jsou úředně ověřeny. V projednávané věci vzal odvolací soud v úvahu, že exekuční řízení je výlučně návrhové a oprávněný je při určení nároku, který má být v exekuci vymáhán, limitován celkovou výší svého nároku. Může tedy vymáhat plnění nižší, odpovídající např. výši konkrétní splátky, či dokonce pouze podílu z takové splátky. Vymáhá-li oprávněná pouze část svého nároku ve výši druhé splátky 10 000 000 Kč splatné dne 31. 1. 2020, nelze jejímu postupu nic vytknout. Předmět plnění byl v notářském zápise vymezen přesně, pokud jde o obsah a rozsah jednotlivých splátek. Současně byla jasně stanovena i doba, do které byl povinný povinen jednotlivé splátky zaplatit a stejně tak i doba, po jejímž marném uplynutí může oprávněná důvodně podle notářského zápisu navrhnout exekuci k vymožení dlužné částky a tedy i jednotlivých splátek ihned po jejich splatnosti. Exekuční návrh oprávněná podala dne 14. 2. 2020, tedy po uplynutí doby splatnosti druhé splátky ve výši 10 000 000 Kč, která měla být zaplacena do 31. 1. 2020. Odvolací soud dovodil, že dostal-li se povinný v projednávané věci do prodlení s plněním dluhu – druhé splátky splatné 31. 1. 2020, je notářský zápis v této části materiálně vykonatelným exekučním titulem, i kdyby se povinný ocitl v prodlení s plněním dluhu jako celku pro nezaplacení dřívější splátky. Důvodnou neshledal ani námitku, že povinný by měl být v pozici slabší strany (srovnatelné s postavením spotřebitele). Povinný dlouhodobě vyvíjel výdělečnou činnost prostřednictvím právnických osob a jejich jménem z pozice člena statutárního orgánu jednal, přičemž v některých má dosud rozhodující vliv a jako jednatel jejich jménem jedná. I kdyby v rámci tohoto závazkového vztahu povinný jako spotřebitel vystupoval, nezpůsobuje exekuční titul značnou nerovnováhu v právech a povinnostech mezi podnikatelem a spotřebitelem (v neprospěch slabší strany spotřebitele) v rozporu s §1813 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Odvolací soud dále dovodil, že nelze přisvědčit povinnému a jeho manželce v námitce týkající se postižení majetku ve společném jmění manželů. Manželství povinného a jeho manželky stále trvá a oprávněnou vymáhaná pohledávka vznikla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 7. 6. 2018, proto je zvláštním právním předpisem ve smyslu §262b odst. 1 občanského soudního řádu zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též jen „o. z.“. Manželka povinného podala dne 5. 3. 2020 návrh na zastavení exekuce, v jehož rámci namítla, že neudělila souhlas s dluhem povinného, o němž se dozvěděla až v rámci exekučního řízení. Návrh manželky povinného byl oprávněné doručen soudním exekutorem dne 26. 5. 2020. Manželka povinného svůj nesouhlas vůči oprávněné ve smyslu §732 o. z. neučinila vůbec a důvody, proč tak neučinila, netvrdila ani neprokazovala. Oprávněná se tak o námitce manželky povinného dozvěděla nikoliv bez zbytečného odkladu, ale až poté, kdy jí byl prostřednictvím soudního exekutora doručen procesní návrh manželky povinného na zastavení exekuce dne 26. 5. 2020. Odvolací soud proto uzavřel, že manželka povinného nenaplnila podmínky ustanovení §732 o. z., neboť vůči oprávněné neučinila zákonem požadovaný hmotněprávní úkon, jímž je projev nesouhlasu vůči věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se o dluhu dozvěděla. Z uvedených důvodů odvolací soud neshledal důvod pro zastavení exekuce.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinný a jeho manželka dovolání, neboť podle jejich názoru závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyly řešeny, a to:
- „lze připustit v neprospěch dlužníka (povinných) nepřihlédnutí/vyloučení právních účinků u objektivně formulované zesplatňovací klauzule v notářském zápise sepsaném dle §71b notářského řádu?“
- „Modifikuje zesplatňovací klauzule sjednaná v notářském zápise původně uzavřenou hmotněprávní dohodu, ze které notářský zápis vychází a jaké má tato modifikace zesplatňovací klauzule oproti původně uzavřené hmotněprávní dohodě právní následky?“
- „Lze uzavřít, že neurčitě a nejednoznačně formulovaná zesplatňovací klauzule, založená na objektivní podmínce její aplikace – účinku (tj. okamžikem prodlení dlužníka s plněním dluhu) sjednaná v notářském zápise, která je způsobilá ve svém znění zpochybnit dobu plnění a dobu splatnosti dle notářského zápisu, a to pro svoji nejednoznačnost, je nebo může být důvodem neplatnosti, resp. nevykonatelnosti notářského zápisu?“
- „Má nejednoznačně sjednaná zesplatňovací klauzule v notářském zápise vliv na materiální či formální vykonatelnost notářského zápisu pro chybějící náležitost doby plnění dluhu?“
- „Lze zhojit nedostatky vykonatelnosti notářského zápisu, vymáhá-li oprávněný v exekučním řízení pouze některou splátku dluhu?“
- „Lze konvalidovat právní vadu znaleckého posudku ohledně neurčitosti zesplatnění celého dluhu koncipované na základě objektivní podmínky pro vznik jejího účinku při rozhodnutí oprávněného vznášet v rámci exekučního řízení jen část svého nároku?“
Dovolatelé namítají, že výrok odvolacího soudu je nepřezkoumatelný a nesplňuje náležitosti ustanovení §169 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že zesplatňovací klauzule v notářském zápisu ohledně splatnosti celého dluhu je sjednána odlišně od smlouvy o postoupení pohledávek, je nejednoznačná a umožňuje více výkladů, není notářský zápis materiálně i formálně vykonatelný jako celek, a to ani ohledně druhé splátky, která je předmětem tohoto exekučního řízení. Tuto formální vadu exekučního titulu nelze zhojit výkladem směřujícím proti zájmům povinného jako nepodnikající fyzické osoby, která je oproti oprávněné ve slabší pozici. Usnesení odvolacího soudu je proto v otázce požadavku jednoznačně specifikované doby plnění v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 237/2006, ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5266/2015, a ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2674/2019), přičemž se dovolatelé ve svém podání detailně věnují splatnosti předmětného dluhu jako celku. Dovolatelé dále namítají, že manželka povinného nebyla pojata do rozhodování v rámci tohoto exekučního řízení, nebyla vedena jako účastník tohoto řízení a nemohla tak řádně uplatnit svá procesní práva. Současně manželka povinného neudělila souhlas s dluhem povinného. Konečně dovolatelé s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. I. ÚS 1486/20, namítají, že napadené usnesení odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, v rozporu se zákonem a bylo jím porušeno jejich právo na spravedlivý proces. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu společně s rozhodnutím soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, popřípadě aby rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že „se návrh na zastavení exekuce potvrzuje“.
3. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že s podaným dovoláním nesouhlasí, považuje je za nepřípustné. Dovolateli formulované otázky, které podle jejich názoru dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly řešeny, nezakládají přípustnost dovolání, neboť na jejich řešení napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí. Splatnost jednotlivých splátek byla v exekučním titulu stanovena totožně jako v podkladovém hmotněprávním jednání a oprávněné nic nebrání v tom, aby vymáhala pouze část dluhu povinného představovaného jednou splátkou; usnesení odvolacího soudu proto není ani v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, na kterou poukazují dovolatelé. Dovolatelé blíže nespecifikují, v čem konkrétně mají procesní vady a nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu spočívat, proto jejich námitkám nelze přisvědčit. Manželka povinného aktivně neprojevovala svůj nesouhlas s dluhy vůči věřiteli plynoucími ze smlouvy o postoupení pohledávek, resp. s dluhy vymáhanými v projednávané exekuci, a to přesto, že obdobný dluh vzniklý na základě stejného exekučního titulu byl po povinném vymáhán již v rámci exekuce vedené pod sp. zn. 061 EX 6/19. Oprávněná konečně namítá, že účastenství manželky povinného vzniká automaticky ze zákona, a proto o něm není nutné vydávat samostatné rozhodnutí. Současně byla manželka povinného o nařízení exekuce a postižení majetku ve společném jmění manželů vyrozuměna a její procesní práva tak nemohla být porušena. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného a jeho manželky odmítl, popřípadě zamítl.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání povinného a jeho manželky není přípustné.
5. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je podle §40 odst. 1 písm. d) ex. řádu je exekučním titulem, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech, jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně označeny oprávněná a povinná osoba, uvedeny skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, předmět plnění a doba plnění, a obsahuje prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněné pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2086/2017).
6. Nejvyšší soud dále uzavřel, že plnění dluhu ve splátkách je v podstatě plněním po částech s tím rozdílem, že výše a splatnost jednotlivých splátek je předem určena. Při plnění ve splátkách jde vlastně o dvojí dobu splatnosti. Jednak je stanovena doba plnění jednotlivých splátek a zároveň doba splatnosti celé pohledávky je určena poslední splátkou. Závazek pak zaniká postupně, tak jak jsou splátky plněny a prodlení dlužníka se posuzuje u každé splátky zvlášť. Součástí podmínek splatnosti jednotlivých splátek může být i určení, že pro nesplnění některé splátky je věřitel oprávněn žádat celý zbytek pohledávky najednou (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2086/2017, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4750/2007). Zesplatnění celého dluhu je právem oprávněného, nikoli povinností.
7. V projednávané věci bylo v notářském zápisu sjednáno zaplacení peněžních prostředků ve výši 50 000 000 Kč z titulu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2018 uzavřené mezi společností DELIX a. s. jako postupitelem a povinným jako postupníkem. Plnění bylo dohodnuto v pěti splátkách ve výši 10 000 000 Kč tak, že první splátka bude splatná dne 31. 1. 2019, druhá splátka bude splatná dne 31. 1. 2020, třetí splátka bude splatná dne 31. 1. 2021, čtvrtá splátka bude splatná dne 31. 1. 2022 a pátá splátka bude splatná dne 31. 1. 2023, přičemž splatnost jednotlivých splátek koresponduje s jejich splatností určenou ve smlouvě o postoupení pohledávek. Oprávněná v tomto exekučním řízení vymáhá plnění představující druhou splátku, s jejímž zaplacením se povinný dostal do prodlení.
8. Z výše uvedeného vyplývá, že splatnost pohledávky vymáhané v tomto exekučním řízení byla sjednána dostatečně určitě, v souladu s nárokem oprávněné vyplývajícího ze závazkového právního vztahu (zde smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2018) a zároveň je v dispozici oprávněné vymáhat „pouze“ část předmětného dluhu. Závěr povinného o neurčitosti určení doby plnění tedy nemůže obstát, a to ani za situace, kdy vzniká pochybnost o výkladu ujednání, kdy má dojít k zesplatnění dluhu jako celku.
9. Namítají-li dovolatelé neurčitost a nepřezkoumatelnost výroku usnesení odvolacího soudu, taktéž nelze jejich námitce přisvědčit. Z uvedeného výroku jasně plyne, že odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu, jeho výrok tak vadami netrpí. Rovněž, namítají-li dovolatelé nepřezkoumatelnost odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, odvolací soud uvedl důkazy a skutečnosti, ze kterých při rozhodnutí vycházel, vyložil důvody pro své rozhodnutí, včetně odkazů na příslušná ustanovení zákona i judikaturu dovolacího soudu, proto jeho rozhodnutí nemohlo přivodit zjevný zásah do základních práv dovolatelů. Dovolatelé své námitky stran nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu (potažmo soudu prvního stupně) formulují pouze v obecné rovině, proto (i s ohledem na formulaci dovolacích otázek) dovolací soud neshledal, že by rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení uvedených (či jiných ústavních) práv dovolatelů.
10. Dovolatelé konečně namítají, že manželka povinného není účastnicí exekučního řízení a že neudělila souhlas s dluhem povinného. Dovolatelé však zcela pomíjí, že s manželkou povinného je jednáno jako s účastnicí exekučního řízení, když vyrozumění o zahájení exekuce (vydané soudní exekutorkou JUDr. Ingrid Švecovou, Exekutorský úřad Praha 3, dne 21. 2. 2020, č. j. 091 EX 01352/20-4) a exekuční příkaz (vydaný soudní exekutorkou JUDr. Ingrid Švecovou, Exekutorský úřad Praha 3, dne 21. 2. 2020, č. j. 091 EX 01352/20-5) byly manželce povinného doručeny (dne 27. 2. 2020, kdy jí zásilka byla vhozena do domovní schránky), manželka povinného podala návrh na zastavení exekuce ze dne 5. 3. 2020, a soud prvního stupně i odvolací soud s ní jednaly jako s účastnicí řízení, když soud prvního stupně svým usnesením její návrh na zastavení exekuce zamítl a odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil; soud prvního stupně rovněž zamítl její návrh na odklad exekuce usnesením ze dne 27. 3. 2020, č. j. 206 EXE 5366/2020-30. Namítají-li dovolatelé, že manželka povinného nevyslovila s dluhem povinného souhlas, nelze se touto námitkou zabývat, neboť jde pouze o obecnou námitku bez konkrétní argumentace, aniž by dovolatelé uvedli, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. a vymezili dovolací důvod v souladu §241a o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2752/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 20 Cdo 245/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 22 Cdo 687/2021).
11. Z uvedeného se podává, že dovolání povinného a jeho manželky není přípustné, Nejvyšší soud je proto v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 11. 2022
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu