ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.3111.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 3111/2021-143
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného HYDRO & KOV s. r. o. , se sídlem v Třeboni, Pražská 1333, identifikační číslo osoby 27720161, zastoupené JUDr. Kateřinou Mojžíšovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, třída Míru 92, proti povinným 1/ České-Středoasijské smíšené obchodní komoře , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 322/14, identifikační číslo osoby 26721678, a 2/ J. N., narozenému XY, bytem v XY, oběma zastoupeným JUDr. Olgou Suchou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Revoluční 762/13, pro 3 000 000 s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 EXE 3943/2019, o dovolání povinného 1/ a 2/ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021, č. j. 25 Co 363/2020-101, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 6. 2021, č. j. 25 Co 363/2020-109, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 10. 8. 2020, č. j. 67 EXE 3943/2019-33, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl návrh povinných na zastavení exekuce, vedené soudním exekutorem Exekutorského úřadu Pardubice Mgr. Petrem Pelikánem pod sp. zn. 211 Ex 1964/19. Uzavřel, že důvod k zastavení exekuce, vedené podle notářského zápisu sepsaného JUDr. Evou Krejcarovou, notářkou v Praze, pod č. j. N 158/2016, NZ 183/2016, není dán.
2. Odvolací soud vyšel z nesporných zjištění, že účastníci uzavřeli dne 25. 4. 2016 smlouvu o zápůjčce, v níž se oprávněný zavázal zapůjčit povinným částku 3 000 000 Kč, a povinní se zavázali tuto částku oprávněnému vrátit do 28. 2. 2017 spolu s úrokem ve výši 2 % p. a. Téhož dne byl mezi účastníky sepsán notářský zápis s dohodou o svolení k vykonatelnosti ve smyslu §71 notářského řádu a dle bankovního výpisu z téhož dne oprávněný sjednanou částku zaslal na dohodnutý účet. Soud připomněl, že smlouva o zápůjčce je reálný kontrakt, k jehož uzavření je nutný konsensus smluvních stran i odevzdání peněžních prostředků vydlužiteli (§2390 a násl. o. z.). Notářský zápis v souzené věci podle soudu splňuje všechny formální náležitosti exekučního titulu, ač k poskytnutí peněz došlo až po sepisu zápisu. Podle obsahu jde o smlouvu o smlouvě budoucí se závazkem, že oprávněný v dohodnuté době poskytne povinným dohodnutou částku. Finanční částka byla reálně poskytnuta, čímž smlouva o zápůjčce byla uzavřena (k tomu poukázal na rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2184/2013). Dohoda zmíněná v notářském zápisu byla vázána na splnění odkládací podmínky, jež bylo prokázáno.
3. Povinní napadli usnesení odvolacího soudu dovoláním. Jeho přípustnost spatřují v tom, že má být jinak posouzena právní otázka, zda v době sepsání notářského zápisu byla smlouva o zápůjčce platná (respektive ještě vůbec nevznikla), když k datu sepisu notářského zápisu nebyly předány finanční prostředky a nevznikl závazek k jejich vrácení. Poukazují na to, že nebyly-li k datu sepisu notářského zápisu připsány na sjednaný účet žádné finanční prostředky, nebyla smlouva o zápůjčce k datu 25. 4. 2016 uzavřena a závazek k vrácení částky nevznikl. Dluh lze uznat až poté, co vznikl. Samotná smlouva o zápůjčce byla uzavřena až následným převodem peněz. Podle hmotného práva neměl oprávněný ke dni sepisu nárok na vrácení pohledávky, tudíž podle předmětného notářského zápisu nelze vést exekuci a je dán důvod k jejímu zastavení ve smyslu §268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu. Opírá se o judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž dohoda oprávněné a povinné osoby v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti nemá hmotněprávní povahu, tj. sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu. I když je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti titulem pro nařízení exekuce, není rozhodnutím, není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004, usnesení ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2618/2004, usnesení ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2881/2009, usnesení ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009, nebo usnesení ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 1149/2018). Dovolatelé navrhli, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že povinní jen opakují svou předchozí argumentaci, aby oddálili plnění povinnosti. Ztotožňuje se se závěry exekučního soudu a připomíná, že výpisem z účtu prokázal, že k odeslání finančních prostředků, jež jsou předmětem zápůjčky, došlo v den sepsání notářského zápisu, tedy splnil odkládací podmínku dohody vtělené do notářského zápisu, jenž je způsobilým exekučním titulem. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
6. Dovolatelé činí předmětem přezkumu otázku, zda v okamžiku sepsání notářského zápisu byla smlouva o zápůjčce platná, respektive zda již vznikla (s tím, že exekuce notářského zápisu je nepřípustná, jelikož v době jeho sepisu neexistoval závazek povinných). Nutno však konstatovat, že na řešení takové otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá a její řešení není pro danou věc relevantní. Odvolací soud v projednávané věci uzavřel, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena okamžikem reálného poskytnutí dohodnuté finanční částky, jenž nastal po sepisu předmětného notářského zápisu (připsáním na účet, což též bylo v řízení nesporné).
7. Jak vyplývá např. z usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněného pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, jímž velký senát Nejvyššího soudu zaujal odlišnou rozhodovací praxi, dohodu se svolením k vykonatelnosti lze uzavřít nejen o již existující pohledávce nebo jiném nároku účastníka vyplývajícím ze závazkového právního vztahu, ale i o budoucí pohledávce, popř. budoucím nároku (jejíž vznik je vázán na splnění odkládací podmínky); pro právní posouzení věci z hlediska ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není významnou okolnost, že předmět půjčky nebyl povinnému poskytnut ke dni sepisu notářského zápisu, nýbrž to, že oprávněný finanční prostředky povinnému skutečně poskytl. Nejvyšší soud v této souvislosti též zdůraznil, že jednostranný právní úkon povinného o uznání budoucího dluhu, obsažený v předmětném notářském zápisu, je úkonem hmotněprávním, který nemá pro exekuční věc význam.
8. Protože dovolatelé nepředložili k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud je odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
9. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 1. 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu