ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.3236.2021.1
sp. zn. 20 Cdo 3236/2021-171
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné IFIS investiční fond, a. s. , se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, identifikační číslo osoby 24316717, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 16, proti povinné L. S. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Lubošem Havlem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 30a/404, pro 1 627 910 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2021, č. j. 26 Co 105/2021-140, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněná je povinna nahradit povinné náklady dovolacího řízení ve výši 9546,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Náchodě usnesením ze dne 10. 2. 2021, č. j. 16 EXE 39/2020-78, částečně zastavil exekuci vedenou dle pověření ze dne 20. 4. 2020, č. j. 16 EXE 39/2020-39, pro pohledávku ve výši 1 627 910 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 97 500 Kč, a to v rozsahu smluvní pokuty 12 845 Kč (výrok I), ve zbývajícím rozsahu návrh povinné na zastavení exekuce zamítl (výrok II) a rozhodl o souvisejících nákladech exekuce a nákladech řízení (výroky III a IV).
2. Okresní soud uzavřel, že manžel povinné V. S. (dále též jen „dlužník“) při uzavírání úvěrové smlouvy obsahující i ručitelské prohlášení povinné a dohodu, o které bylsepsán notářský zápis se svolením k vykonatelnosti (dále též jen „exekuční titul“), nepřekročil své zástupčí oprávnění. Opravňovala-li plná moc tvořící přílohu exekučního titulu dlužníka k uzavření úvěrové smlouvy, tím spíše mohl dlužník povinnou zavázat k ručitelskému závazku, který má pouze podpůrnou, zajišťovací funkci. Sjednanou roční 15% úrokovou sazbu okresní soud neshledal excesivní, nepřiměřenou a odporující dobrým mravům. Ohledně námitky nepřiměřenosti smluvní pokuty dospěl k závěru, že úvěrová smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní oprávněné (BANKOMETR s. r. o.) a dlužníkem jako fyzickou osobou podnikající, tedy mezi dvěma podnikateli, a proto nemůže být na dlužníka nahlíženo jako na spotřebitele podléhajícího zvýšené ochraně. Podobně to platí pro povinnou, která sama osobou podnikající není, jen ručila u obchodního závazkového vztahu. I kdyby ručila u spotřebitelského úvěru, ani tak na ni nelze nahlížet jako na spotřebitele, neboť regulace spotřebitelského úvěru se neuplatní ve vztahu mezi věřitelem a ručitelem. Podle okresního soudu smluvní pokuta není nepřiměřená, jen byla nesprávně vypočtená, oprávněná neměla na smluvní pokutu co do výše 1 104 Kč a 11 741 Kč nárok, proto okresní soud v této části exekuci zastavil.
3. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným rozhodnutím k odvolání povinné změnil usnesení okresního soudu tak, že exekuci vedenou na majetek povinné pro vymožení 1 725 410 Kč s příslušenstvím ve zbývající části, tj. v rozsahu 1 712 565 Kč s příslušenstvím, zcela zastavil a rozhodl o nákladech exekuce a nákladech řízení.
4. Odvolací soud z plné moci ze dne 26. 5. 2018 uzavřené mezi dlužníkem a povinnou zjistil, že jde o plnou moc zvláštní (speciální) zmocňující dlužníka k taxativně vyjmenovaným právním jednáním. Smlouva o ručitelském závazku není ve výčtu uvedena a nelze ji ani „podřadit“ pod žádný z uvedených smluvních vztahů, neboť postavení dlužníka ze smlouvy o úvěru a postavení ručitele je odlišné. Ručením vznikají toliko povinnosti (ručitelský závazek) bez protihodnoty, resp. prospěchu svědčícího úvěrované osobě. Taxativní výčet úkonů je dán již jazykovým výkladem plné moci a nelze jej rozšiřovat. Byť povinná nesdělila svůj nesouhlas s učiněným právním jednáním zmocněnce ve smyslu §446 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. z.“, bez zbytečného odkladu, odvolací soud uzavřel, že v dané věci byla naplněna výjimka ze zákonem stanovené nevyvratitelné právní domněnky, že zmocněnec překročení schválil (§446 věta druhá o. z.), neboť právní předchůdce oprávněné jako podnikatel a profesionál v oblasti poskytování úvěrů měl a mohl již ze samotného znění plné moci bez pochybností seznat, že jednání dlužníka je excesem překračujícím zástupčí oprávnění, a to při obvyklé opatrnosti, kterou lze v právním styku od oprávněné očekávat (§4 odst. 1 o. z.). Nadto nelze pominout ani skutečnost, že dlužník jako zástupce povinné při uzavírání úvěrové smlouvy a ručitelského prohlášení jednal nejen jako zástupce povinné, ale současně i ve vlastní záležitosti. V takovém případě nastupuje zákonná vyvratitelná právní domněnka stanovící rozpor mezi zájmy zástupce a zastoupeného ve smyslu §437 odst. 2 věty druhé o. z., a i proto měla být oprávněná (její právní předchůdce) při vyhodnocení plné moci více než obezřetná. Jestliže zmocnitel exces zmocněnce neschválí, resp. nedojde k ratihabici jinak, je zmocněnec ze svého právního jednání zavázán sám. Zmocnitele takové jednání nezavazuje a nevznikají mu z takového právního jednání práva ani povinnosti. Odvolací soud se dalšími námitkami povinné již nezabýval.
5. Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním. Namítá, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Aniž takovou právní otázku konkrétně formuluje, prosazuje názor, že plná moc tvořící přílohu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, jenž je ve věci exekučním titulem, je dostačující pro uzavření ručitelského prohlášení jménem povinné, a že zmocněný manžel povinné svým jednáním zástupčí oprávnění nepřekročil. Plná moc sice explicitně neuvádí, že zmocněnec může jménem zmocnitelky uzavřít také ručitelské prohlášení, dle dovolatelky to ale vyplývá z logického závěru a maiori ad minus (byl-li zmocněn k uzavření úvěrové smlouvy, tím spíše mohl za zmocnitelku uzavřít ručitelské prohlášení k úvěrové smlouvě, které má pouze podpůrnou, zajišťovací funkci). Názor odvolacího soudu, že není-li smlouva o ručitelském závazku v plné moci uvedena a nelze-li ji ani podřadit pod žádný z uvedených smluvních vztahů, by mohl platit v případě, že by vedle úvěrové smlouvy bylo uzavřeno separátní ručitelské prohlášení nebo smlouva o ručení. Úvěrová smlouva tedy byla uzavřena zcela v souladu s udělenou plnou mocí, jelikož v té není explicitně uvedeno, zda má být smlouva s povinnou v postavení úvěrované či ručitelky. V návaznosti na to pak dovolatelka nesouhlasí ani s tím, že v projednávané věci soud uplatnil výjimku z nevyvratitelné domněnky schválení překročení zástupčího oprávnění ve smyslu §446 o. z. (protože předchůdkyně oprávněné měla a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje). Závěrem dovolatelka uvedla, že zájmy zástupce a zastoupené nebyly v rozporu. Povinná by žádného prospěchu nedosáhla ani v případě, že by byla úvěrovanou osobou a nikoli jen ručitelem, protože (jak povinná při jednání uvedla) plná moc byla od počátku udělena za účelem čerpání úvěru ve prospěch úhrady závazků manžela povinné. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud změnil napadené usnesení tak, že se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje, případně aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
6. Povinná ve svém vyjádření uvedla, že z dovolání není zřejmá otázka, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena a jejíhož řešení se oprávněná domáhá. K otázce vázanosti právním jednáním učiněným na základě plné moci v závislosti na existenci rozporu v zájmech zástupce a zastoupeného se Nejvyšší soud vymezil např. v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 679/2009, v usnesení sp. zn. 21 Cdo 2439/2007 nebo 21 Cdo 1574/2006, odvolací soud přitom postupoval v souladu s touto judikaturou. Dle povinné došlo k překročení plné moci ve smyslu §446 o. z. a zastoupená není tímto jednáním vázána. Smlouva o ručitelském závazku je odlišným institutem než smlouva o úvěru, plnou moc nelze vykládat extenzivně. Manžel povinné na základě udělené plné moci jednal ve své vlastní záležitosti a uzavřel smlouvu svým jménem. Povinná tak s poskytnutým úvěrem nemohla disponovat. Nemohla mít v úmyslu sjednat úvěr jako podnikatelský, sama ani není podnikající osobou, ve svém postavení by usilovala o standardní spotřebitelský úvěr, kde by byla úvěrovanou nepodnikající osobou, a takový úvěr by zajistila svým majetkem (měla navazovat jednání o zástavní smlouvě). Kolize zájmů povinné a jejího manžela při sepisu notářského zápisu vede ve smyslu §32 odst. 2 o. s. ř. k neúčinnosti jednání (k neúčinnosti prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti). Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
7. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
8. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
10. Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014).
11. Uvedenému požadavku dovolatelka v projednávané věci nedostála, neboť pouze rozsáhle polemizuje se závěry odvolacího soudu, avšak konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, kterou považuje za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, nevymezuje. Nedostatek vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (§241 b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jedná se přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze přípustnost dovolání posoudit.
12. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 1. 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předseda senátu