ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.3441.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 3441/2022-75
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné V. H. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem v Praze, Holečkova 419/21, proti povinnému Z. H. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Julií Filipovou, advokátkou se sídlem v Horšovském Týně, Luční 207, pro výživné manželky za období od 27. 5. 2020 do 7. 6. 2021 ve výši 52 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Ing. Petra Kučery, Exekutorský úřad Kladno, pod sp. zn. 150 EX 921/21, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května 2022, č. j. 64 Co 137/2022-40, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 210,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Jaroslava Svejkovského.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1) Krajský soud v Plzni (dále „odvolací soud“) k odvolání povinného usnesením ze dne 31. 5. 2022, č. j. 64 Co 137/2022-40, potvrdil usnesení Okresního soudu Plzeň-jih (dále „soud prvního stupně“) ze dne 14. 2. 2022, č. j. 19 EXE 1435/2021-29, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného ze dne 23. 9. 2021 na zastavení exekuce vedené pověřeným soudním exekutorem JUDr. Ing. Petrem Kučerou, Exekutorský úřad Kladno, pod sp. zn. 150 EX 921/21, pro vymožení pohledávky oprávněné na dlužném výživném nerozvedené manželky ve výši 4 000 Kč měsíčně za období od 27. 5. 2020 do 7. 6. 2021, tj. v celkové výši 52 000 Kč s příslušenstvím.
2) Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost s odkazem na ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále „o. s. ř.“, vymezil jednak obecnou citací tohoto ustanovení, jednak tvrzením, že se odvolací soud „ odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu “.
3) Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) o dovolání povinného rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz §36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
4) Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. 20 Cdo 720/2018). Nedílným předpokladem pro řádné naplnění výše uvedeného je skutečnost, že dovolatelem namítaný rozpor rozhodovací praxe dovolacího soudu s napadeným rozhodnutím nesmí být toliko zdánlivý, nýbrž svým obsahem či právními závěry musí být posuzovaná rozhodnutí ve skutečném (objektivním) rozporu.
5) Důrazný požadavek na splnění obligatorních náležitostí dovolání byl jednoznačně vyjádřen rovněž v recentní rozhodovací praxi Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. února 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18).
6) Z uvedeného obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel, byť zastoupen advokátkou, judikaturou vytýčenému požadavku na vymezení předpokladu přípustnosti dovolání nedostál. Z textu dovolání se totiž nelze dobrat toho, jakou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, má dovolací soud vůbec řešit, současně nelze zjistit, od které konkrétní rozhodovací praxe (přičemž se musí jednat o praxi dovolacího soudu), resp. od jakých takovou praxí přijatých závěrů se podle názoru dovolatele měl odvolací soud při svém rozhodování odchýlit. Jednoduchý odkaz dovolatele na blíže nespecifikovanou „ rozhodovací praxi dovolacího soudu “ nemůže být sám o sobě dostatečným vymezením kritéria přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř.
7) Nedostatek řádného vymezení přípustnosti dovolání již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jedná se přitom o vadu, která brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze předpoklad přípustnosti dovolání posoudit.
8) Podle výsledku dovolacího řízení zaplatí dovolatel oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 210,80 Kč (viz §243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.), zahrnující odměnu za jeden úkon právní služby advokáta oprávněné, tj. za vyjádření k dovolání, vypočtené z tarifní hodnoty ve výši vymáhané pohledávky bez příslušenství (viz §11 odst. 1 písm. k/, §8 odst. 2 a §7 bod 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů - dále „AT“), jednu paušální náhradu hotových výdajů (§13 AT) a položku 21% daně z přidané hodnoty (§137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř., viz dále zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 11. 2022
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu