ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.562.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 562/2022-528
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněných A) V. B. , narozeného XY, a B) N. B. , narozené XY, obou bytem ve XY, zastoupených Mgr. Josefem Bartončíkem, advokátem se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinným 1) P. P. , narozenému XY, 2) P. P. , narozené XY, a 3) P. P. , narozenému XY, všem bytem ve XY, povinní 2) a 3) zastoupeni Mgr. Romanem Hanzelkou, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 58/31, pro vyklizení nemovité věci, o návrhu na zastavení exekuce pro 23 000 Kč, pro 27 675 Kč, pro 27 283 Kč, pro 6 364,6 Kč, pro 6 364,6 Kč a pro 15 609 Kč, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 24 EXE 2325/2017, o dovolání povinných 2) a 3) proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 12. srpna 2021, č. j. 59 Co 101/2021-458, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
1/ Dovolání povinných 2) a 3) ze dne 21. 11. 2021 a ze dne 29. 11. 2021 proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně (dále též „odvolací soud“) ze dne 12. 8. 2021, č. j. 59 Co 101/2021-458, jenž pod výrokem I. zrušil usnesení Okresního soudu ve Zlíně (dále „okresní soud“ či „soud prvního stupně“) ze dne 5. 2. 2021, č. j. 24 EXE 2325/2017-362, ve znění opravného usnesení okresního soudu ze dne 15. 3. 2021, č. j. 24 EXE 2325/2017-370 (dále „usnesení soudu prvního stupně“), v části týkající se vedení exekuce vyklizením nemovité věci podle rozsudku okresního soudu ze dne 18. 7. 2016, č. j. 11 C 292/2015-95, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 14. 6. 2017, č. j. 59 Co 401/2016-429, a v tomto rozsahu řízení o zastavení exekuce zastavil, a jenž zároveň výrokem II. ohledně exekuce vedené pro jednotlivá peněžitá plnění potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který zamítl návrh povinných ze dne 23. 3. 2018, doplněný dne 2. 4. 2018, na zastavení exekuce, jejímž provedením byl okresním soudem dne 26. 9. 2017, č. j. 24 EXE 2325/2017-41, pověřen soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha, Exekutorský úřad Přerov (dále „soudní exekutor“), není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz ustanovení části první článku I bodu 13. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, neboť napadené usnesení bylo vydáno v řízení, jehož předmětem byla v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžitá plnění jednotlivě nepřevyšující 50 000 Kč (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2018, sp. zn. 20 Cdo 1685/2018).
2/ V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má totiž rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku, tudíž předpoklad přípustnosti dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému nároku, o němž bylo v řízení rozhodnuto, zvlášť, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018).
3/ V posuzované věci předmět řízení představuje exekučně vymáhané pohledávky oprávněných v samostatné výši 23 000 Kč, 27 675 Kč, 27 283 Kč, 6 364,6 Kč, 6 364,6 Kč a 15 609 Kč (k jejich /případnému/ příslušenství se nepřihlíží; viz §238 odst. 1 písm. c/ část věty za středníkem o. s. ř.), se zřetelem k tomu, že posuzovaná exekuce byla ohledně vymáhané povinnosti povinných 2) a 3) vyklidit příslušné nemovité věci zastavena usnesením soudního exekutora ze dne 30. 10. 2020, č. j. 203 Ex 37646/17-91, a že ve vztahu k povinnému 1) nebyla exekuce pro vymožení povinnosti vyklidit nemovitou věc vůbec nařízena. Exekuce proto v současné době dále pokračuje jen k vymožení jednotlivých, samostatných a pro dovolací přezkum nedostatečných peněžitých nároků.
4/ Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
5/ Přípustnost dovolání nelze založit na nesprávném poučení odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sb. rozh. obč.).
6/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/, a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 7. 2022
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu