ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.591.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 591/2022-566
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Československé obchodní banky, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 00001350, zastoupené JUDr. Pavlem Srbem, advokátem se sídlem v Praze 2, Žitná 562/10, proti povinnému T. Ch. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Markem Kovandou, advokátem se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská 3, pro 464 461,90 Kč s příslušenstvím, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2021, č. j. 12 Co 353/2020-290, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 18. 9. 2020, č. j. 33 Nc 7597/2005-260, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zastavil řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 24. 6. 2020, předloženém soudu zprávou soudního exekutora JUDr. Romana Chaloupky, Exekutorský úřad Mělník, ze dne 14. 7. 2020, a doručenou soudu dne 27. 7. 2020. Odvolací soud shledal postup soudu prvního stupně správným, neboť o namítaných důvodech pro zastavení exekuce již bylo dříve pravomocně rozhodnuto (§104 odst. 1 a §159a odst. 4 o. s. ř.), a to konkrétně usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 2. 2010, č. j. 33 Nc 7597/2005-17, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 4. 2010, č. j. 33 Nc 7597/2005-26, a potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 31. 8. 2011, č. j. 12 Co 378/2010-40, dále výrokem II usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 7. 2015, č. j. 33 Nc 7597/2005-137, a dále usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 9. 2019, č. j. 33 Nc 7597/2005-208, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 28. 11. 2019, č. j. 12 Co 346/2019-227. Povinný jen opakovně usiluje o zastavení exekuce z důvodů, z nichž některé ani nenaplňují předpoklady pro zastavení, tvrzení povinného nejsou ničím podložena.
2. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný prostřednictvím ustanoveného právního zástupce dovoláním. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Dovolací soud v dané věci neměl postupovat podle §104 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §159a odst. 4 o. s. ř., neboť povinný „ve svém návrhu ze dne 24. 6. 2020 i následném odvolání uvedl celou řadu nových důkazů a skutečností“ a věcí bylo třeba se zabývat. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
3. Právní zástupce oprávněné ve svém vyjádření ze dne 4. 6. 2021 a ze dne 3. 12. 2021 shrnul genezi vzniku a vymáhání pohledávky a ohradil se vůči četným opakovaným nařčením ze strany povinného. Dovolání sepsané právním zástupcem povinného nevymezuje podle něj dostatečně přípustnost dovolání ani neuvádí, v čem konkrétně odvolací soud pochybil a jakou právní otázku má dovolací soud řešit. Dovolatel pouze v obecné rovině tvrdí, že v návrhu a v odvolání uvedl řadu nových důkazů a skutečností. Oprávněná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“. Zjistil, že dovolání obsažené v podání ze dne 12. 11. 2021 bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a bylo sepsáno advokátem. [Dovolací soud nicméně nepřihlédl k podáním samotného povinného, založeným na čl. 464 a 531 soudního spisu, neboť nebyla sepsána advokátem ani dovolatelem, který by měl právnické vzdělání (§241a odst. 5 o. s. ř.), přičemž advokát povinného se s tvrzeními zastupovaného neztotožnil.]. Dovolací soud dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. a zda je přípustné.
5. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle §241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
7. Může-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
8. Zároveň je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, či ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 23 Cdo 443/2019). Dovolací soud není oprávněn si otázku přípustnosti vymezit sám, neboť by tím došlo k porušení základních procesních zásad, na nichž je dovolací řízení založeno, zejména zásady dispoziční a zásady rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5378/2016).
9. Dovolatel vytýká, že exekuční soud neměl řízení o návrhu povinného zastavit (přičemž neupřesnil, ve vztahu k jaké konkrétní tvrzené skutečnosti), neboť se nejednalo o věc pravomocně rozhodnutou (§104 odst. 1 a §159a odst. 4 o. s. ř.). Dovolatel tímto nenapadá žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na níž by napadené rozhodnutí záviselo, nýbrž ve skutečnosti vytýká odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Samotný poukaz na možnou vadu řízení není sám o sobě způsobilý založit přípustnost dovolání, nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. K případným vadám řízení, pokud by skutečně jimi řízení bylo postiženo, dovolací soud přihlíží pouze v případě, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), což v projednávané věci není splněno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5653/2015, proti kterému byla odmítnuta ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3058/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5147/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3226/2019).
10. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 5. 2022
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu