ECLI:CZ:NS:2022:20.CDO.794.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 794/2022-197
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné ANNUVIN LAND, s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Novodvorská č. 1010/14, identifikační číslo osoby 06035442, zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem se sídlem v Praze 1, Husova č. 240/5, proti povinnému J. V. , narozenému dne XY, bytem XY, zastoupeným Mgr. Lubomírem Kazdou, advokátem se sídlem v Praze 1, Půtova č. 1219/3, pro 10 000 000 Kč, zřízením exekutorského zástavního práva, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 27 EXE 5784/2020, o dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. září 2021, č. j. 18 Co 54/2021-149, takto:
Dovolání povinného a jeho manželky se odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud Praha – západ usnesením ze dne 22. 12. 2020, č. j. 207 EXE 5784/2020-106, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (výrok I.), dále zamítl návrh manželky povinného na zastavení exekuce (výrok II.) a rozhodl, že povinný a jeho manželka jsou povinni zaplatit oprávněné náhradu nákladů řízení ve výši 118 338 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce oprávněné s tím, že plněním jednoho z povinných podle tohoto výroku zanikne v rozsahu poskytnutého plnění povinnost zbylého povinného (výrok III.).
2. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. 9. 2021, č. j. 18 Co 54/2021-149, usnesení soudu I. stupně potvrdil ve správném znění části výroku III., kdy povinný a jeho manželka jsou povinni plnit společně a nerozdílně (výrok I.), a rozhodl, že povinný a jeho manželka jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně oprávněné náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 59 169 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce oprávněné (výrok II.). Odvolací soud zjistil, že exekuce byla vedena k vymožení pohledávky oprávněné zřízením exekutorského zástavního práva k nemovitým věcem ve vlastnictví povinného a jeho manželky na základě vykonatelného notářského zápisu sepsaného JUDr. Lucií Vaňkovou dne 7. 6. 2018, NZ 567/2018, N 461/2018 – dále jen „notářský zápis“. Podkladem pro notářský zápis byla smlouva o postoupení pohledávek, kterou dne 7. 6. 2018 uzavřela společnost DELIX a. s. jako postupitel a povinný jako postupník. Strany se dohodly na úhradě úplaty za postoupené pohledávky ve výši 50 000 000 Kč ve splátkách, jejichž výše a splatnost koresponduje s ujednáním obsaženým v notářském zápisu. Pohledávku za povinným nabyla oprávněná na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. 6. 2018, přičemž podpisy zástupců stran a samotného povinného, který potvrdil, že byl o postoupení pohledávky informován, jsou úředně ověřeny. Dne 22. 6. 2020 podal povinný návrh na zastavení exekuce a soudní exekutorka předložila věc k rozhodnutí soudu I. stupně. Po prvním jednání před soudem I. stupně vzala oprávněná dne 8. 10. 2020 exekuční návrh zpět v rozsahu postižení nemovitých věcí ve společném jmění povinného a jeho manželky – dále jen „SJM“ a soudní exekutorka JUDr. Ingrid Švecová, Exekutorský úřad Praha 3 – dále jen „soudní exekutorka“, proto usnesením ze dne 12. 10. 2020, pravomocného dne 6. 11. 2020, č. j. 091 EX 04284/20-015, exekuci v tomto rozsahu zastavila. Dne 5. 11. 2020 podala manželka povinného návrh na odklad a zastavení exekuce. V dané věci vzal odvolací soud v úvahu, že exekuční řízení je výlučně návrhové a oprávněný je při určení nároku, který má být v exekuci vymáhán, limitován celkovou výší svého nároku. Může tedy vymáhat plnění nižší, odpovídající např. výši konkrétní splátky, či dokonce pouze podílu z takové splátky. Vymáhá-li oprávněná pouze část svého nároku ve výši druhé splátky 10 000 000 Kč splatné dne 31. 1. 2020, nelze jejímu postupu nic vytknout. Namítají-li odvolatelé, že se soud I. stupně měl zabývat splatností celého dluhu k prokázání nevykonatelnosti notářského zápisu jako celku, nelze jejich námitce přisvědčit. Předmět plnění byl v notářském zápise vymezen přesně, pokud jde o jednotlivé splátky. Zároveň byla jasně stanovena i doba, do které byl povinný povinen jednotlivé splátky zaplatit a stejně tak i doba, po jejímž marném uplynutí může oprávněná důvodně podle notářského zápisu navrhnout exekuci k vymožení dlužné částky a tedy i jednotlivých splátek ihned po jejich splatnosti. Exekuční návrh oprávněná podala dne 15. 5. 2020, tedy po uplynutí doby splatnosti druhé splátky ve výši 10 000 000 Kč, která měla být zaplacena do 31. 1. 2020. Zamítnutí návrhu na zastavení exekuce podaného manželkou povinného je logickým důsledkem skutečnosti, že v době rozhodnutí soudu I. stupně již byla exekuce v části, kterou byly původně postiženy exekutorským zástavním právem i nemovité věci v SJM, tedy v části, jejíž zastavení byla manželka povinného oprávněna navrhovat, zastavena.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný a jeho manželka dovolání, neboť dle jejich názoru závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyly řešeny, a to:
- „lze připustit v neprospěch dlužníka (povinných) nepřihlédnutí/vyloučení právních účinků u objektivně formulované zesplatňovací klauzule v notářském zápise sepsaném dle §71b notářského řádu?“
- „modifikuje zesplatňovací klauzule sjednaná v notářském zápise původně uzavřenou hmotněprávní dohodu, ze které notářský zápis vychází a jaké má tato modifikace zesplatňovací klauzule oproti původně uzavřené hmotněprávní dohodě právní následky?“
- „lze uzavřít, že neurčitě a nejednoznačně formulovaná zesplatňovací klauzule, založená na objektivní podmínce její aplikace – účinku (tj. okamžikem prodlení dlužníka s plněním dluhu) sjednaná v notářském zápise, která je způsobilá ve svém znění zpochybnit dobu plnění a dobu splatnosti dle notářského zápisu, a to pro svoji nejednoznačnost, je nebo může být důvodem neplatnosti, resp. nevykonatelnosti notářského zápisu?“
- „má nejednoznačně sjednaná zesplatňovací klauzule v notářském zápise vliv na materiální či formální vykonatelnost notářského zápisu pro chybějící náležitost doby plnění dluhu?“
- „lze konvalidovat právní vadu znaleckého posudku ohledně neurčitosti zesplatnění celého dluhu koncipované na základě objektivní podmínky pro vznik jejího účinku při rozhodnutí oprávněného vznášet v rámci exekučního řízení jen část svého nároku?“
Dovolatelé namítají, že výrok odvolacího soudu je nepřezkoumatelný, neboť z něj není zřejmé, jak bylo rozhodnuto. Dle dovolatelů výrok nesplňuje náležitosti ustanovení §169 odst. 1 o. s. ř. a z jeho znění je zřejmé, že odvolací soud rozhodl pouze o jejich odvolání proti výroku III. usnesení soudu I. stupně týkajícího se náhrady nákladů řízení. K výrokům I. a II. se odvolací soud vůbec nevyjádřil, o odvolání tedy nebylo řádně a kvalifikovaně rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že je zesplatňovací klauzule v notářském zápisu ohledně splatnosti celého dluhu sjednána odlišně od smlouvy o postoupení pohledávek, je nejednoznačná a umožňuje více výkladů, není notářský zápis materiálně i formálně vykonatelný jako celek, a to ani ohledně 2. splátky, která je předmětem tohoto exekučního řízení. Tuto formální vadu exekučního titulu nelze zhojit výkladem směřujícím proti zájmům povinného jako nepodnikající fyzické osoby, která je oproti oprávněné ve slabší pozici. Usnesení odvolacího soudu je proto v otázce požadavku jednoznačně specifikované doby plnění v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2006, sp. zn. 20 Cdo 237/2006, ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5266/2015, a ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 20 Cdo 2674/2019), přičemž se dovolatelé ve svém podání detailně věnují splatnosti předmětného dluhu jako celku. Dovolatelé dále namítají nesprávnost výroku týkajícího se náhrady nákladů řízení, neboť dle jejich názoru jsou dány důvody, aby byla manželce povinného přiznána náhrada nákladů řízení proti oprávněné. Konečně dovolatelé uvádějí, že napadené usnesení odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, v rozporu se zákonem a bylo jím porušeno jejich právo na spravedlivý proces. Navrhli, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil Okresnímu soudu Praha – západ k dalšímu řízení. Dovolatelé sice nesprávně navrhují zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2019, č. j. 12 Co 176/2019-164, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 3. 2019, č. j. 26 C 113/2017-140, které nebyly vydány v této věci, ale z obsahu dovolání je jasné, jakých rozhodnutí se jejich podání týká a čeho se domáhají. Současně navrhli odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu I. stupně.
4. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že s podaným dovoláním nesouhlasí, považuje jej za nepřípustné a mělo by být Nejvyšším soudem odmítnuto již proto, že dovolatelé v závěrečném návrhu navrhují zrušení soudních rozhodnutí, která nejsou totožná s rozhodnutími, proti nimž dle svého obsahu dovolání směřuje. Povinnými formulované otázky, které dle jejich názoru dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyly řešeny, nezakládají přípustnost dovolání, neboť na jejich řešení napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí. Splatnost jednotlivých splátek byla v exekučním titulu stanovena totožně jako v podkladovém hmotněprávním jednání a oprávněné nic nebrání v tom, aby vymáhala pouze část dluhu povinného představovaného jednou splátkou; usnesení odvolacího soudu proto není ani v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou poukazují dovolatelé. Výrok odvolacího soudu dle oprávněné lze bez dalších pochybností interpretovat pouze tak, že odvolací soud potvrdil usnesení soudu I. stupně v celém rozsahu s částečnou změnou výroku III. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl pro nepřípustnost, resp. zamítl pro nedůvodnost a přiznal oprávněné náhradu nákladů dovolacího řízení.
5. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání manželky povinného proti části výroku I. usnesení odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok I. usnesení soudu I. stupně (kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce), není přípustné, protože jím nebylo rozhodováno o jejím návrhu na zastavení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne, sp. zn. 20 Cdo 1953/2017). Zároveň nelze pominout, že manželka povinného již v době vydání usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce, nebyla účastnicí exekuce (a tedy ani osobou oprávněnou k podání odvolání), protože exekuce byla ohledně majetkových hodnot, jež náležely do SJM, pravomocně zastavena (viz shora uvedená zjištění exekučního a odvolacího soudu).
6. Dovolání manželky povinného není přípustné ani proti části výroku I. usnesení odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok II. usnesení odvolacího soudu (kterým byl zamítnut návrh manželky povinného na zastavení exekuce), neboť exekuce byla v části, v níž byly postiženy nemovité věci v SJM, ještě vydáním usnesení soudu I. stupně zastavena usnesením soudní exekutorky ze dne 12. 10. 2020, pravomocného dne 6. 11. 2020, č. j. 091 EX 04284/20-015. Exekuce je tedy v rozsahu, v němž je manželka povinného oprávněna navrhovat zastavení exekuce, již zastavena a manželka povinného není nadále dle ustanovení §36 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu – dále jen „ex. řád“, účastníkem exekučního řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5741/2015).
7. Namítá-li manželka povinného též nesprávnost výroku II. usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není dovolání rovněž v této části přípustné, protože směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
8. Nejvyšší soud dále dospěl k závěru, že dovolání povinného taktéž není přípustné proti části výroku I. usnesení odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok II. usnesení soudu prvního stupně (kterým byl zamítnut návrh manželky povinného na zastavení exekuce), neboť manželka povinného nemohla uspět s návrhem na zastavení exekuce poté, co přestala být účastníkem exekuce.
9. Zbývá posoudit dovolání povinného proti části výroku I. usnesení odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok I. usnesení soudu I. stupně, jímž byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce.
10. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je podle §40 odst. 1 písm. d) ex. řádu je exekučním titulem, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech, jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně označeny oprávněná a povinná osoba, uvedeny skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, předmět plnění a doba plnění, a obsahuje prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněné pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2086/2017).
11. Nejvyšší soud dále uzavřel, že plnění dluhu ve splátkách je v podstatě plněním po částech s tím rozdílem, že výše a splatnost jednotlivých splátek je předem určena. Při plnění ve splátkách jde vlastně o dvojí dobu splatnosti. Jednak je stanovena doba plnění jednotlivých splátek a zároveň doba splatnosti celé pohledávky je určena poslední splátkou. Závazek pak zaniká postupně, tak jak jsou splátky plněny a prodlení dlužníka se posuzuje u každé splátky zvlášť. Součástí podmínek splatnosti jednotlivých splátek může být i určení, že pro nesplnění některé splátky je věřitel oprávněn žádat celý zbytek pohledávky najednou (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2086/2017, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4750/2007). Zesplatnění celého dluhu je právem oprávněného, nikoli povinností.
12. V dané věci bylo v notářském zápisu sjednáno zaplacení peněžních prostředků ve výši 50 000 000 Kč z titulu smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2018 uzavřenou mezi společností DELIX a. s. jako postupitelem a povinným jako postupníkem. Plnění bylo dohodnuto v pěti splátkách ve výši 10 000 000 Kč tak, že první splátka bude splatná dne 31. 1. 2019, druhá splátka bude splatná dne 31. 1. 2020, třetí splátka bude splatná dne 31. 1. 2021, čtvrtá splátka bude splatná dne 31. 1. 2022 a pátá splátka bude splatná dne 31. 1. 2023, přičemž splatnost jednotlivých splátek koresponduje s jejich splatností určenou ve smlouvě o postoupení pohledávek. Oprávněná v tomto exekučním řízení vymáhá plnění představující druhou splátku, s jejímž zaplacením se povinný dostal do prodlení.
13. Z výše uvedeného vyplývá, že splatnost pohledávky vymáhané v tomto exekučním řízení byla sjednána dostatečně určitě, v souladu s nárokem oprávněné vyplývajícího ze závazkového právního vztahu (zde smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2018) a zároveň je v dispozici oprávněné vymáhat „pouze“ část předmětného dluhu. Závěr povinného o neurčitosti určení doby plnění tedy nemůže obstát, a to ani za situace, kdy vzniká pochybnost o výkladu ujednání, kdy má dojít k zesplatnění dluhu jako celku.
14. Namítá-li povinný neurčitost výroku I. usnesení odvolacího soudu, taktéž nelze jeho námitce přisvědčit. Z uvedeného výroku jasně plyne, že odvolací soud potvrdil usnesení soudu I. stupně v celém rozsahu s tím, že upravil znění výroku III. usnesení soudu I. stupně týkajícího se nákladů řízení.
15. Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, není dovolání povinného ani v této části přípustné.
16. Nejvyšší soud proto dovolání povinného a jeho manželky v souladu s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
17. Dovolatelé navrhli odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu I. stupně. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud návrhem povinného a jeho manželky na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu nezabýval.
18. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 6. 2022
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu