ECLI:CZ:NS:2022:20.ND.661.2021.1
sp. zn. 20 Nd 661/2021-133
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobce R. P. , narozeného dne XY, bytem ve XY, proti žalovanému Horská služba České republiky, z. s. , se sídlem ve Špindlerově Mlýně č. 260, identifikační číslo osoby 00506311, o neplatnost vyloučení člena ze zapsaného spolku, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 Cm 94/2021, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 Cm 94/2021 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
V projednávané věci se žalobce proti žalovanému domáhá vyslovení neplatnosti vyloučení jeho osoby ze spolku. K návrhu Okresního soudu v Trutnově Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. 11. 2019, č. j. 25 Nd 459/2019-44, věc přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku. Vrchní soud v Olomouci následně usnesením ze dne 28. 7. 2020, č. j. Ncp 132/2020-66, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou příslušné krajské soudy a věc k postoupil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 5. 2021, č. j. 28 Cm 233/2020-115, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Krajskému soudu v Hradci Králové. Žalobce nyní navrhuje přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ostravě. Návrh odůvodňuje ekonomickými důvody, hospodárností a rychlostí řízení a dále skutečností, že žalovaný navrhuje výslech svědků, kteří bydlí v okrese Frýdek – Místek, že právní zástupce žalovaného má sídlo v Ostravě, právní zástupkyně žalobce má sídlo ve Frýdku – Místku a žalobce rovněž bydlí ve Frýdku – Místku.
Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přihlédnout lze i k mimořádným poměrům účastníků řízení, jejichž uvážení nebude na úkor postavení dalších účastníků. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako každou jinou výjimku v právu – vykládat restriktivně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 335/2007). Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2008, sp. zn. 29 Nd 227/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 29 Nd 313/2007). Výjimka z tohoto principu proto musí být zásadního charakteru. Takové zcela výjimečné důvody však Nejvyšší soud v poměrech projednávané věci neshledal.
Obecně platí, že situace, kdy některý účastník (svědek) musí překonat mezi místem svého bydliště (sídla) a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě, navíc v poměrech České republiky, přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 29 Nd 131/2015). Uvedené skutečnosti nemohou být bez dalšího důvodem k přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu také s přihlédnutím k možnosti využití institutu dožádání (§39 o. s. ř.).
Důvody, o něž žalobce opřel svůj návrh na přikázání věcí Krajskému soudu v Ostravě (bydliště žalobce a svědků a sídlo zástupců účastníků v obvodu Krajského soudu v Ostravě) nelze z důvodů právě popsaných pod shora označené a povahou zcela mimořádné předpoklady delegace zařadit. Odůvodňuje-li žalobce svůj návrh dalšími „ekonomickými důvody“ bez jejich bližší konkretizace, nemohou ani tyto opodstatňovat přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu. Taktéž požadavek na efektivnější hospodárnější řízení, pokud by bylo konáno u navrhovaného soudu, by v daném případě nebyl splněn s ohledem na skutečnost, že věc byla již několikrát postoupena, naposledy k námitce žalovaného ohledně místní nepříslušnosti Krajského soudu v Ostravě, která vedla k postoupení věci Krajskému soudu v Hradci Králové.
Vzhledem k výše uvedenému neshledal Nejvyšší soud důvod pro přikázání věci k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě, návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. jinému soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 1. 2022
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu