ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.1143.2022.1
sp. zn. 21 Cdo 1143/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Marka Cigánka, v exekuční věci oprávněné Aktivafin s. r. o., se sídlem v Kroměříži, 1. máje č. 283/15, IČO 29228913, zastoupené Mgr. Vladimírem Kubíkem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Tovačovského č. 318/18, proti povinnému A. A. R. M. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Denisou Neumannovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Jateční č. 2121/6, za účasti předražitele M. M., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Barborou Musilovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Závodní 391/96C , pro 6.206.111 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Davida Chaloupky, Exekutorský úřad Kroměříž pod sp. zn. 122 EX 365/20, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. září 2021, č. j. 15 Co 209/2021-84, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 9. 2021, č. j. 15 Co 209/2021-84, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž musí být z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013)].
Dovolatel sice formálně předkládá dovolacímu soudu dvě otázky, o nichž tvrdí, že nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud vyřešeny, avšak přehlíží, že na řešení žádné z obou přednesených otázek není rozhodnutí odvolacího soudu bezprostředně postaveno.
Rozhodnutí odvolacího soudu vychází z právního závěru, že „…zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitostí do několika relativně samostatných fází a v každé z nich se řeší vymezený okruh otázek…Jednotlivé fáze jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o nichž již bylo rozhodnuto…“.
Pakliže tedy dovolatel pouze vznáší námitky proti stanovení ceny s tím, že „…posudkem vyhotoveným znalcem Reiffeisenbank, a. s., byla určena cena dotčených nemovitostí poměrně vyšší než se stalo znaleckým posudkem…“, a dále, že „…ve věci byl udělen příklep, přičemž exekuční titul byl v rozporu s hmotným právem…“, pak se ovšem jeho námitky vztahují k okolnostem, na nichž vůbec není (a nemohlo být) rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
Ostatně rozhodnutí odvolacího soudu je v řešení stěžejní otázky (viz výše) v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006, nebo usnesení ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 20 Cdo 901/2008, z recentních rozhodnutí potom např. usnesení ze dne 27. 10. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2651/2020, nebo usnesení ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 20 Cdo 2018/2021).
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání povinného odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi oprávněnou a povinným se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2022
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu