ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.1417.2022.1
sp. zn. 21 Cdo 1417/2022
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněné PH Finance, s. r. o. , se sídlem v Boršově nad Vltavou, Na křižovatkách č. 392, IČO 03350584, zastoupené Mgr. Jiřím Písečkou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. č. 1914/1a, proti povinnému Z. R. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Petrou Hrubou, advokátkou se sídlem v Praze, Školská č. 694/32, pro 77 518 860 Kč s příslušenstvím, o udělení příklepu, za účasti vydražitele M. M. , narozeného dne XY, bytem v XY, vedené u soudního exekutora Mgr. Michala Suchánka se sídlem exekutorského úřadu v Praze 9 – Vysočanech, Pod Pekárnami č. 245/10, pod sp. zn. 220 EX 3368/16, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. ledna 2022, sp. zn. 5 Co 1481/2021, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 1. 2022, sp. zn. 5 Co 1481/2021, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je (v závěru, že dražbu nemovitých věcí dne 9. 11. 2021 mohl provést stávající exekutor Mgr. Michal Suchánek, ač nebylo rozhodnuto o návrhu oprávněného na změnu exekutora ani o návrhu povinného na odklad provedení exekuce) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Namítá-li dovolatel, že napadené usnesení odvolacího soudu se odchyluje od závěrů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3165/2017, v jehož odůvodnění dovolací soud uvedl, že za situace, kdy nebylo rozhodnuto o odvolání povinné proti rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na odklad exekuce, soudní exekutor nebyl oprávněn přistoupit k provedení dražby, pak přehlíží, že uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu vychází z jiného skutkového stavu než rozhodnutí odvolacího soudu v projednávané věci a že se v něm řeší jiné právní otázky než ty, na kterých závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Nejvyšší soud v něm neřešil ani otázku, zda návrh na odklad exekuce nebyl v daném případě svévolným nebo zřejmě bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva, kdy povinnost soudního exekutora nečinit žádné úkony směřující k provedení exekuce do vydání rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce neplatí [srov. §54 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen „e. ř.“)]. V projednávané věci odvolací soud naopak svůj závěr, že soudní exekutor Mgr. Michal Suchánek mohl přes podaný návrh povinného na odklad exekuce provést dražbu nemovitých věcí dne 9. 11. 2021, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu založil na tom, že návrh povinného na odklad provedení exekuce představuje bezúspěšné uplatnění práva, neboť důvod tohoto návrhu povinného spočívající v návrhu oprávněné na změnu soudního exekutora nelze „podřadit“ pod ustanovení §266 odst. 1 a 2 o. s. ř. a §54 odst. 6 e. ř. a tento důvod by „k odkladu nemohl vést“.
K otázce, kdy jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod č. 67/2014 Sb. rozh. obč., v němž byl přijat právní názor, že o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno; uvedený závěr se nepochybně uplatní i v případě zřejmě bezúspěšného uplatňování práva při podání návrhu na odklad exekuce ve smyslu ustanovení §54 odst. 2 věty první e. ř. [srov. též rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2011, sp. zn. 14 Kse 4/2011, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 12. 2020, sp. zn. 21 Cdo 1885/2020 (ústavní stížnost proti němu podaná byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. I. ÚS 681/21); k vydání rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce a k svévolnému nebo zřejmě bezúspěšnému uplatňování nebo bránění práva srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1465/2014, uveřejněné pod č. 111/2014 Sb. rozh. obč.].
Poukazuje-li dovolatel ve prospěch své argumentace o přípustnosti dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3688/2016, pak opět nebere v úvahu, že uvedené rozhodnutí vychází z jiného skutkového stavu než rozhodnutí odvolacího soudu v projednávané věci a že se v něm řeší jiné právní otázky než ty, na kterých závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu (zejména otázka rozhodování soudu o návrhu na zastavení exekuce prodejem nemovitých věcí po vydání usnesení o příklepu).
Závěr o přípustnosti dovolání nemohou založit ani námitky dovolatele o nepřezkoumatelnosti a nedostatečného odůvodnění usnesení odvolacího soudu (dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal s „právně relevantními námitkami“ týkajícími se „přezkumu namítaných nedostatků v naplnění podmínek pro konání dražby“), neboť takové námitky nejsou dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., ale mohly by (kdyby byly důvodné) představovat jen tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř.; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak vyplývá z výše uvedeného – není naplněn.
Uvedené námitky dovolatele ostatně ani nejsou opodstatněné, neboť odvolací soud se s jím uplatněnými argumenty v odůvodnění napadeného usnesení odpovídajícím způsobem vypořádal, uvedl-li (mimo jiné), že „důvod uplatněný v … návrhu povinného na odklad provedení exekuce“ spočívající v návrhu oprávněné na změnu exekutora a jejím pokynu, aby „stávající exekutor nekonal“, nelze „podřadit“ pod ustanovení §266 odst. 1 a 2 o. s. ř. a §54 odst. 6 e. ř., že se proto jedná o bezúspěšné uplatnění práva, neboť tento důvod by „k odkladu nemohl vést a soudní exekutor tudíž mohl konat, včetně provedení dražby dne 9. 11. 2021“, že „provedení dražby nebránil ani podaný návrh na vydání předběžného opatření, jehož vydání v exekučním řízení je z povahy věci vyloučeno, což vyplývá z podmínek, za nichž může být předběžné opatření vydáno (§74 odst. 1, §102 odst. 1 o. s. ř.)“, že „řádně vyplněný protokol o opakované dražbě nemovitých věcí ze dne 9. 11. 2021, č. j. 220 EX 3368/16-516, je součástí spisu pověřeného soudního exekutora, kde jsou řádně vyplněny všechny údaje zmiňované povinným v odvolání“ a že „usnesení o příklepu soudní exekutor doručil osobám podle §336k odst. 1 až 3 o. s. ř.“
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. e. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 7. 2022
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu