ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.661.2022.1
sp. zn. 21 Cdo 661/2022-68
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně REALIS-INVEST, s. r. o. , se sídlem v Ostravě-Porubě, Svojsíkova č. 1596/2, IČO 25872478, zastoupené doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Optátova č. 874/46, proti žalovaným 1) WINTER – HAAS spol. s r. o., v likvidaci , se sídlem ve Frýdlantu v Čechách, Andělka č. 109, IČO 49096737, vymazané z obchodního rejstříku dnem 11. května 2021, a 2) M. K. , narozené dne XY, bytem v XY, o určení, že na nemovitostech vázne zástavní právo, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 C 175/2021, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. prosince 2021, č. j. 35 Co 205/2021-43, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) nemá žádná z účastnic právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. 12. 2021, č. j. 35 Co 205/2021-43, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Namítá-li žalobkyně, že bylo povinností odvolacího soudu „vyčkat konečného rozhodnutí o zrušení výmazu žalované 1), včetně vyčerpání dovolání“, přehlíží, že odvolací soud tím, že za rozhodný okamžik považoval nabytí právní moci usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 8. 2021, č. j. 39 Cm 63/2021-45, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2021, č. j. 7 Cmo 268/2021-52, jímž bylo zastaveno řízení o zrušení výmazu žalované 1) z obchodního rejstříku, postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
V usnesení ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1067/2015, uveřejněném pod č. 16/2017 Sb. rozh. obč., Nejvyšší soud uzavřel, že otázka, zda jsou tu důvody postupovat podle ustanovení §209 odst. 1 o. z., a tedy zrušit zápis o výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku, může být řešena jen v řízení o zrušení zápisu o výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku, jež je řízením ve statusové věci právnické osoby [srov. §85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních], a touto otázkou se proto soud nemůže v jiném řízení zabývat ani jako otázkou předběžnou. Soud řízení podle ustanovení §109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přeruší do doby, než bude příslušným soudem pravomocně rozhodnuto o návrhu na zrušení zápisu o výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku; závěr, že povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení s touto právnickou osobou jako s účastníkem řízení, smí učinit a o zastavení řízení podle ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř. smí rozhodnout pouze tehdy, jestliže příslušný soud návrh na zrušení zápisu o výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku pravomocně zamítl.
Vyšel-li tedy odvolací soud ze závěru (jenž dovolacímu přezkumu otevřen nebyl), že bylo-li by do obchodního rejstříku „zapsáno obnovení právnické osoby, hledělo by se na žalovanou 1), jako by nikdy nezanikla“, jsou i v posuzované věci (přestože k zastavení řízení nedošlo podle ustanovení §107 odst. 5 o. s. ř., ale podle ustanovení §104 odst. 1 věty prvé o. s. ř.) aplikovatelné závěry, jež byly ohledně posuzování zrušení zápisu o výmazu právnické osoby v jiném řízení vyjádřeny ve shora uvedeném usnesení dovolacího soudu. V souladu s nimi považoval odvolací soud za rozhodný okamžik, po němž mohl rozhodnout o zastavení řízení, nabytí právní moci rozhodnutí, jímž bylo skončeno řízení o zrušení zápisu o výmazu žalované 1) z obchodního rejstříku. Dovolatelkou tvrzený stav, že „současně s tímto dovoláním podává dovolání rovněž v uvedené věci sp. zn. 39 Cm 63/2021“, již nemůže být pro rozhodnutí dovolacího soudu rozhodující (srov. §243f odst. 1 o. s. ř.).
Napadené usnesení odvolacího soudu není v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 4968/2007, na které ve prospěch své argumentace o přípustnosti dovolání žalobkyně poukazuje, neboť v tomto rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl toliko k závěru, že došlo-li k zániku státního podniku s jeho předchozí likvidací bez právního nástupce po podání žaloby, nejsou bez dalšího splněny podmínky pro zastavení řízení pro ztrátu způsobilosti být účastníkem řízení, jestliže nebyla využita možnost obnovení likvidace státního podniku podle §75b odst. 1 a §761 odst. 2 obchodního zákoníku; otázka rozhodného okamžiku, po němž lze rozhodnout o zastavení řízení, se však zde neřeší.
V části, ve které směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, a proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., podle kterého dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 6. 2022
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu