ECLI:CZ:NS:2022:21.CUL.6.2022.1
sp. zn. 21 Cul 6/2022-1480
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka o návrhu žalobkyně České národní skupiny Mezinárodní federace hudebního průmyslu, z. s., se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Slavíkova č. 1608/15, IČO 00552518, zastoupené JUDr. Zuzanou Císařovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Havlíčkova č. 1043/11, podaném proti Vrchnímu soudu v Praze, na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Cmo 28/2019, takto:
I. Návrh na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k „nařízení ústního jednání“ se zamítá .
II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, č. j. 23 Cdo 2793/2020-1409, byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2020, č. j. 3 Cmo 28/2019-1363, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. V řízení se nyní rozhoduje o odvolání všech účastníků proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2018, č. j. 15 Cm 10/2014-1274.
Návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu, který byl Vrchnímu soudu v Praze doručen dne 23. 6. 2022, se navrhovatelka domáhá, aby byla určena lhůta k „nařízení ústního jednání“. V návrhu poukázala na to, že po zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2020, č. j. 3 Cmo 28/2019-1363, nebylo doposud nařízeno ústní jednání, soud ani nereagoval na žádost žalobkyně o nařízení jednání ze dne 12. 5. 2022. Následně se žalobkyně dozvěděla, že předseda příslušného senátu připravuje „podání předběžné otázky k Soudnímu dvoru EU“. Má za to, že takový úkon je zcela nadbytečný, neboť „…použitím práva EU se obšírně zabýval Nejvyšší soud ČR, který vyslovil názor, že v daném případě se jedná o acte éclairé …“.
Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu (§174a odst. 4 část věty před středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o soudech a soudcích“) a kterému byla věc předložena dne 1. 7. 2022, dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Podle ustanovení §1 o. s. ř. občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob. Podle ustanovení §6 o. s. ř. v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.
Má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (§174a odst. 1 věta první zákona o soudech a soudcích). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy (§174a odst. 8 věta první před středníkem zákona o soudech a soudcích).
V řízení o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu podle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž potřeba provedení - i když o nich dosud nebylo rozhodnuto - je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci musí být podle zákona učiněny. Při rozhodování o tomto návrhu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy; navrhovanou délkou lhůty k provedení procesního úkonu však není vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 21 Cul 3/2004, uveřejněné pod č. 80/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Návrhem podle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích se nelze domáhat určení lhůty k nařízení jednání, jestliže potřeba jeho provedení není s přihlédnutím k povaze věci nepochybná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2012, sp. zn. 21 Cul 3/2004, uveřejněné pod č. 2/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Má-li být respektována nezávislost soudů a soudců při projednávání a rozhodování sporů a jiných právních věcí a zároveň zachováno právo účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, pro řízení návrhu na určení lhůty podle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích z toho vyplývá, že příslušný soud sice může soudu, vůči němuž návrh směřuje, stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, avšak nesmí porušit jeho (Ústavou a zákonem zaručenou) nezávislost při rozhodování sporu nebo jiné právní věci tím, že by mu nařídil, jaké procesní úkony má za řízení učinit, a tedy jak má při projednávání a rozhodování jednotlivé věci konkrétně postupovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2006, sp. zn. 21 Cul 4/2006).
Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že poté, co bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto o zrušení výše uvedeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, tento usnesením ze dne 22. 6. 2022, č. j. 3 Cmo 28/2019-1449, které nabylo právní moci dne 28. 6. 2022, přerušil řízení „do rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie o předběžných otázkách“, které v tomto usnesení též formuloval.
S ohledem na přerušení řízení tak není možno určit lhůtu k nařízení jednání; protože soud je zásadně vázán žalobou (návrhem) – srov. ustanovení §153 odst. 2 o. s. ř. a §174a odst. 5 větu druhou zákona o soudech a soudcích, Nejvyšší soud České republiky návrh na určení lhůty podle ustanovení §174a odst. 7 části věty před středníkem zákona o soudech a soudcích zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť navrhovatelka nemá ve smyslu ustanovení §174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby jí stát nahradil náklady, které jí v tomto řízení vznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2022
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu