ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.1005.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 1005/2022-157
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobce P. S. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Kamilou Ondovou, advokátkou se sídlem v Poděbradech, Havlíčkova 72/3, proti žalovanému P. H. , narozenému XY, bytem v XY, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 7 C 438/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. června 2021, č. j. 21 Co 95/2021-116, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.) – (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 2. 2021, č. j. 7 C 438/2019-92, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem bytové jednotky č. XY, nacházející se v budově č. p. XY, XY, XY, XY, XY, XY, dále ideálních 126/10000 spoluvlastnický podíl na společných částech domu o velikosti spoluvlastnického podílu i. d. 126/10000 parc. č. st. XY, XY, XY, XY, XY zapsané na LV č. XY, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště XY, v obci a katastrálním území XY (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 6. 2021, č. j. 21 Co 95/2021-116, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podal žalobce dovolání. Uvedl, že jej podal podle §237 o. s. ř. a že uplatňuje dovolací důvod „nesprávného právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení a dále procesní pochybení před vydáním napadeného rozhodnutí“. Argumentuje, že dražba neměla proběhnout, neboť mělo být vyčkáno na výsledek řízení o vylučovací žalobě a řízení o návrhu na zastavení exekuce. Namítá, že mu bylo znemožněno účastnit se jednání u odvolacího soudu. Protože se dovolatel nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, domnívá se, že odvolací soud měl zajistit jeho přítomnost u jednání, a to alespoň formou videokonference. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz )]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz ), týkající problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
V projednávané věci dovolatel v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Neuvádí žádnou relevantní právní otázku navázanou na konkrétní důvod přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviselo. Samotný odkaz na §237 o. s. ř. pro řádné vymezení přípustnosti dovolání nepostačuje. Nadto dovolatel řádně nevymezil ani důvod dovolání, neboť neuvádí, jaké právní posouzení věci pokládá za nesprávné, a nevykládá, v čem nesprávnost tohoto právního posouzení spočívá.
Co se týče námitky, podle níž bylo dovolateli znemožněno účastnit se jednání u odvolacího soudu, jedná se o tvrzenou zmatečností vadu řízení podle §229 odst. 3 o. s. ř., ke které může dovolací soud přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání z jiného důvodu přípustné (viz §242 odst. 3 o. s. ř.). Tato námitka tedy sama o sobě přípustnost dovolání založit nemůže.
Dovolání není v souladu s §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné v rozsahu, v němž směřuje proti napadenému rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení (výrok II).
Jelikož dovolání žalobce trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 5. 2022
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu