ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.1397.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 1397/2022-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobců a) V. P. , narozeného XY, bytem v XY, a b) M. P., narozeného XY, bytem v XY, obou zastoupených Mgr. Danielem Hájkem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 29/93, proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, Územní pracoviště Ústí nad Labem, Ústí nad Labem, Mírové náměstí 3129/36, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 136/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 12. 2021, č. j. 84 Co 205/2021-202, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni nahradit rovným dílem žalované na nákladech dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.) – (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 6. 2021, č. j. 15 C 136/2018-176, určil, že V. P., narozený XY, zemřelý 16. 11. 1975, a A. P., rozená M., narozená XY, zemřelá 27. 8. 1972 (dále i jen „manželé P.“), byli ke dni 27. 8. 1972 bezpodílovými spoluvlastníky pozemků parcelní číslo XY, XY a XY v katastrálním území XY, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště XY (výrok I – dále jen „předmětné pozemky“), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 12. 2021, č. j. 84 Co 205/2021-202, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II).
Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále i „dovolatelé“) dovolání. Přípustnost dovolání dovozují v souladu s §237 o. s. ř. z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena.
Napadené rozhodnutí je podle dovolatelů založeno na nesprávném právním posouzení otázky změny právního režimu vlastnictví manželů V. a A. P. k předmětným pozemkům v důsledku následně přijatých právních předpisů upravujících vlastnictví mezi manžely. Dovolatelé mají za to, že se u „změny právního režimu vlastnictví dle zákona č. 265/1949 Sb., … tak … dle zákona 40/1964 Sb. … uplatnil princip nepravé retroaktivity“. Rozlišení právního režimu majetku manželů podle toho, kdy manželé majetek nabyli, by bylo v rozporu s elementární zásadou právní jistoty, neboť by po třetích osobách vyžadovalo, aby při majetkových dispozicích s manžely byly nuceny zkoumat, za účinnost jaké právní úpravy manželé majetek nabyli. Právní režim vlastnictví manželů V. a A. P. se podle dovolatelů ke dni úmrtí A. P. dne 27. 8. 1972 řídil §143 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále i jen „obč. zák.“).
Žalobci navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání. A. a V. P. nabyli předmětné pozemky před účinností zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, a proto se pozemky nemohly stát předmětem jejich zákonného společenství majetkového. To vyplývá z judikatury, např. z rozhodnutí Okresního soudu v Táboře sp. zn. Nc IV 134/50 nebo Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 903/2005, i z komentářové literatury.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Podle §361 císařského patentu č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský (dále jen „o. z. o.“), ve znění účinném do 31. 12. 1950, náleží-li věc ještě nerozdělená současně několika osobám, vzniká společenské vlastnictví. Hledí-li se k celku, pokládají se spoluvlastníci za osobu jedinou; pokud však jsou jim přiděleny určité třebas neoddělené části, má každý spoluvlastník úplné vlastnictví části jemu náležející.
Podle §22 zákona č. 265/1949 Sb., o právu rodinném, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 1950 a byl zrušen k 1. 4. 1964, jmění, jehož nabude kterýkoli z manželů v době trvání manželství - vyjma to, čeho nabude dědictvím nebo darem, a to, co slouží jeho osobním potřebám nebo výkonu jeho povolání -, tvoří jeho získaný majetek (odst. 1). Získané majetky obou manželů jsou majetkem jim společným (zákonné společenství majetkové – odst. 2).
Podle §562 zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 1951, ustanoveními tohoto zákona se řídí, pokud není dále ustanoveno jinak, i právní poměry vzniklé před 1. lednem 1951; do tohoto dne se tyto právní poměry řídí právem dřívějším.
Podle §854 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dne 1. 4. 1964, pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. dubnem 1964; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. dubnem 1964 se však posuzují podle dosavadních předpisů.
Podle §856 obč. zák. majetková společenství mezi manžely vzniklá podle dřívějších předpisů zanikají dnem 1. dubna 1964. Tímto dnem vznikne bezpodílové spoluvlastnictví manželů ke všemu, co podle tohoto zákona do jejich bezpodílového spoluvlastnictví patří (odst. 1). Byly-li v zaniklém majetkovém společenství věci, jež nejsou předmětem osobního vlastnictví, vztahují se na ně přiměřeně ustanovení o bezpodílovém spoluvlastnictví manželů (odst. 2).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 22 Cdo 903/2005, dostupném na www.nsoud.cz , uzavřel, že jestliže se přídělci uchopili držby předmětných pozemků na základě přídělu v době, kdy zákon č. 249/1949 Sb., o právu rodinném, ještě nebyl účinný, nemohly se jim přidělené nemovité věci stát předmětem jejich zákonného společenství majetkového ve smyslu §22 zákona č. 265/1949 Sb. a následně podle §856 odst. 1 a 2 obč. zák. bezpodílového spoluvlastnictví.
V. a A. P. nabyli vlastnictví k předmětným pozemkům uchopením držby přídělu podle dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. v listopadu 1945 (tento závěr nebyl dovoláním zpochybněn), tedy podle §361 o. z. o. do společenského vlastnictví, jinými slovy do podílového spoluvlastnictví. Dnem 1. 1. 1951, kdy nabyl účinnosti zákon č. 141/1950 Sb., se podle jeho §562 ustanoveními tohoto zákona začaly řídit jejich právní poměry k předmětným pozemkům vzniklé přede dnem účinnosti uvedeného zákona; vznik právního poměru se však podle přechodného ustanovení posuzoval podle dosavadních předpisů (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 1995, sp. zn. 3 Cdo 346/93, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, ročník 1995, číslo 10), tedy podle císařského patentu č. 946/1811 Sb. z. s., za jehož účinnosti vlastnické právo manželů P. k předmětným pozemkům vzniklo. Při stanovení působnosti zákona č. 141/1950 Sb. Se tak uplatnila nepravá retroaktivita (zpětná účinnost), kdy se novým právním předpisem řídí i právní vztahy vzniklé před jeho účinností, avšak až ode dne jeho účinnosti; samotný vznik těchto právních vztahů a nároky z těchto vztahů vzniklé před účinností nového právního předpisu se spravují dosavadní právní úpravou. Zákon č. 265/1949 Sb., který zavedl do právní úpravy pro manžele nový institut zákonného společenství majetkového, žádné přechodné ustanovení neobsahoval. I v jeho případě se proto uplatnila nepravá zpětná účinnost (nález Ústavního soudu ze dne 12. 7. 1994 č. 164/1994 Sb.). Zákonné společenství majetkové tak mohlo vzniknout až k majetku nabytému manžely za účinnosti tohoto zákona. Nepravá zpětná účinnost se uplatnila i v případě zákona č. 40/1964 Sb. (srovnej §854 obč. zák.), který vytvořil nový institut, týkající se společných majetkových vztahů mezi manžely – bezpodílové spoluvlastnictví, a zrušil zákonné společenství majetkové. Protože se však zavedení zákonného společenství majetkového k 1. 1. 1950 nedotklo předchozího podílového spoluvlastnictví manželů, zůstalo toto spoluvlastnictví zachováno i po transformaci zákonného společenství majetkového do bezpodílového spoluvlastnictví (viz FIALA, J., KINDL, M. et al. Občanský zákoník. Komentář. II. díl. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 1594). Netvořily-li tedy předmětné pozemky ke dni 31. 3. 1964 součást zákonného společenství majetkového manželů P., netransformovaly se dnem 1. 4. 1964 do jejich bezpodílového spoluvlastnictví.
Žalobci se v dovolání v podstatě domáhají pravé retroaktivity zákona č. 265/1949 Sb. I zákona č. 40/1964 Sb., o níž jde tehdy, „jestliže se novým právním předpisem má řídit vznik právního vztahu a nároků účastníků z tohoto vztahu také v případě, kdy právní vztah nebo nároky z něj vyplývající vznikly před účinností nového právního předpisu“ (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2115/99). Pravou zpětnou účinnost však uvedené zákony nestanoví. Pravá retroaktivita je v našem právním řádu nepřípustná (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1999, sp. zn. 31 Cdo 1181/99, uveřejněný pod číslem 70/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2001, sp. zn. 21 Cdo 3028/2000), neboť k definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo. Součástí právní jistoty je také zákaz pravé zpětné účinnosti (retroaktivity) právních předpisů. Nedůvodnou je proto námitka dovolatelů, že neuplatnění pravé zpětné účinnosti je v rozporu s právní jistotou účastníků právních vztahů. Naopak, právní jistotu vlastníků i třetích osob by narušovalo, pokud by se mohl vlastnický režim manželů k majetku nabytému za trvání manželství měnit v průběhu manželství jen v důsledku změny právní úpravy.
Jelikož odvolací soud uzavřel, že se předmětné pozemky nestaly součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů P., neodchýlil se při řešení dovolateli položené právní otázky od rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dovolání proto není přípustné.
Jelikož dovolání žalobců není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobci povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 28. 6. 2022
Mgr. David Havlík
předseda senátu