ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.1857.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 1857/2022-528
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobkyně H. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Radkem Spurným, advokátem se sídlem v Duchcově, Míru 33/9, proti žalované I. C. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Lubošem Hendrychem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1112/27, o určení vlastnictví k části pozemku, o vyklizení části pozemku a o odstranění plotu, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 29 C 79/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. září 2021, č. j. 95 Co 71/2021-477, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 5 082 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Radka Spurného, advokáta se sídlem v Duchcově, Míru 33/9.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.) – (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 6. 2019, č. j. 29 C 79/2012-400, určil, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. XY o velikosti 26 m 2 , v katastrálním území a obci XY, odděleného od pozemku parc. č. XY, který je určením vlastnictví doplněn do jeho původní hranice, vše v katastrálním území a obci XY (dále jen „pozemek žalobkyně“), a to geometrickým plánem č. 1381-32/2018 pro rozdělení pozemku vyhotoveným a ověřeným oprávněným zeměměřičským inženýrem P. S. dne 27. 11. 2019, č. 91/2018, přičemž geometrický plán vymezující hranice pozemku žalobkyně je nedílnou součástí rozsudku (výrok I). Dále uložil žalované povinnost vyklidit pozemek žalobkyně (výrok II) a odstranit plot z hranice pozemku žalobkyně a pozemku parc. č. XY, v katastrálním území a obci XY, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok III), a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV–VI).
K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 9. 2021, č. j. 95 Co 71/2021-477, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II a III potvrdil [výrok I písm. a)], v nákladových výrocích IV–VI zčásti změnil a zčásti potvrdil [výrok I písm. b) – d)] a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti výroku I písm. a) rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Napadený rozsudek podle ní spočívá na nesprávném právním posouzení otázky určení vlastnictví ke spornému pozemku (tj. pozemku žalobkyně), přičemž tato otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Uvádí, že zakládá svou dovolací argumentaci na těchto základních procesních podmínkách přípustnosti a důvodnosti dovolání ve smyslu §237 a 241a odst. 1 o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvádí, že dovolání je nepřípustné, neboť žalovaná neuvedla žádný dovolací důvod. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl a žalobkyni přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz )]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )]. Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz ), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
V projednávané věci dovolatelka v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. V dovolání pouze uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení otázky určení vlastnictví ke spornému pozemku, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. „Otázku určení vlastnictví“ však nelze v takto obecné rovině považovat za konkrétní právní otázku ve smyslu §237 o. s. ř. Nadto uvádí-li dovolatelka, že tato otázka „má být dovolacím soudem posouzena jinak“, zřejmě se domáhá toho, aby dovolací soud posoudil jinak nikoliv své vlastní dosavadní řešení určité právní otázky vyplývající z jeho rozhodovací praxe, ale aby tuto otázku posoudil jinak, než jak ji v projednávané věci posoudily soudy nižších stupňů. Tímto způsobem však přípustnost dovolání založit nelze, neboť takový postup nemá oporu v §237 o. s. ř. I pokud by snad dovolatelka zamýšlela vymezit důvod přípustnosti v souladu s §237 o. s. ř. (tím, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“), z dovolání není zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má – podle mínění dovolatelky – dovolací soud odchýlit [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 (dostupné na www.nsoud.cz) ], a proto by ani tak nešlo o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. K řádnému vymezení přípustnosti dovolání bez jakýchkoliv pochybností nestačí samotný odkaz na §237 o. s. ř.
Nadto dovolatelka řádně nevymezila ani důvod dovolání, neboť neuvádí, jaké právní posouzení věci pokládá za nesprávné, a nevymezuje, v čem nesprávnost tohoto právního posouzení spočívá.
Jelikož dovolání žalované trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení, Nejvyšší soud jej podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 27. 7. 2022
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu