ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.2557.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 2557/2022-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr, Martiny Štolbové ve věci žalobce J. K. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Veronikou Ordnungovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, U Ladronky 1145/42, proti žalované K. Š. I., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Milanem Kindlem, advokátem se sídlem v Chomutově, Blatenská 3218/83, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C 113/2021, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 7. 2022, č. j. 19 Co 769/2022-196, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou 6. 4. 2021 proti žalované M. M. domáhal zrušení spoluvlastnictví k nemovitostem v k. ú. a obci XY, a to pozemku st. p. č. XY, jehož součástí je objekt bydlení č. p. XY, pozemku st. p. č. XY, jehož součástí je stavba bez č. p., a pozemku par. č. XY. Navrhoval, aby nemovitosti byly přikázány do jeho vlastnictví za náhradu 2 850 000 Kč.
Žalovaná v podání ze dne 29. 4. 2021 a znovu ve vyjádření ze dne 17. 5. 2021 uvedla, že 24. 3. 2021 darovala spoluvlastnické podíly k nemovitostem dceři a že probíhá řízení o vkladu darovací smlouvy do katastru nemovitostí. Žalobce doložil výpis z katastru nemovitostí z 5. 5. 2021, ve kterém byla žalovaná zapsána jako spoluvlastnice nemovitostí.
Okresní soud v Českém Krumlově (dále soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. 5. 2022, č. j. 5 C 113/20-155, podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zrušil (výrok I), přikázal je do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II), kterému uložil, aby zaplatil žalované na vypořádacím podílu 3 700 000 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok III), a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV-VI).
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání. Uvedl, že 5. 5. 2021 byl soudem prvního stupně vyzván, aby sdělil, kdo je spoluvlastníkem nemovitostí a koho navrhuje jako žalovaného. Současně mu byla doručena kopie sdělení advokáta JUDr. Jana Röslera z 29. 4. 2021, že žalovaná dne 24. 3. 2021 uzavřela darovací smlouvu s dcerou K. Š. I., kterou jí darovala spoluvlastnické podíly k nemovitostem, a že probíhá řízení o vkladu práva do katastru nemovitostí. Žalobce z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 5. 5. 2021 zjistil, že jako spoluvlastnice nemovitostí je stále zapsána žalovaná. To soudu prvního stupně téhož dne sdělil s tím, že M. M. navrhuje stále jako žalovanou. Žalovaná pak přípisem z 16. 5. 2022 sdělila žalobci, že podání žaloby patrně povede k přerušení řízení o povolení vkladu darovací smlouvy. Žalobce tak logicky vycházel až do vynesení rozsudku soudu prvního stupně z toho, že žalovaná je spoluvlastnicí nemovitostí. Ta v řízení neuvedla, že došlo ke změně vlastníka ani nenavrhla vstup K. Š. I. do řízení. Otázku procesního nástupnictví neřešil ani soud prvního stupně. Žalobce pak zjistil skutečnost, že „žalovaná v průběhu řízení ztratila způsobilost být účastníkem řízení“, tedy že již není spoluvlastnicí nemovitostí, až po vynesení rozsudku, kdy začal realizovat financování úhrady vypořádacího podílu v bance. I když žalobce s rozsudkem soudu prvního stupně kromě výroku IV souhlasí, má zato, že výroky mají směřovat proti K. Š. I. Proto žalobce navrhl, aby odvolací soud rozhodl podle §107a odst. 2 o. s. ř. o procesním nástupnictví z důvodu singulární sukcese, tj. že ta vstoupí do řízení na místo M. M. Dále žalobce uvedl, že odvoláním proti rozsudku soudu prvního stupně se domáhá, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že se podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované K. Š. I. k nemovitostem zrušuje, nemovitosti se přikazují do jeho výlučného vlastnictví za náhradu pro žalovanou 3 750 000 Kč.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání také žalovaná M. M. Uvedla, že již není spoluvlastnicí předmětných nemovitostí, neboť spoluvlastnické podíly darovala dceři K. Š. I., jak je zapsáno v katastru nemovitostí.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 15. 7. 2022, č. j. 19 Co 769/2022-196, v řízení o odvoláních účastníků rozhodl, že soud připouští, aby namísto žalované M. M. vstoupila do řízení jako žalovaná K. Š. I. Uvedl, že žalobce v odvolacím řízení navrhl, aby jmenovaná vstoupila do řízení, neboť z předloženého výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že se stala spoluvlastnicí id. ½ na základě darovací smlouvy z 24. 3. 2021 s právními účinky zápisu ke dni 14. 4. 2021. Právní skutečnost, se kterou žalobce dovozuje přechod práva, tak nastala za řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud v projednávané věci přezkoumává rozhodnutí soudu prvního stupně v systému tzv. neúplné apelace. Při rozhodování o návrhu žalobce na procesní nástupnictví tak nemůže přihlížet k novým skutečnostem anebo důkazům, které byly uplatněny v rozporu s §205a odst. 1 o. s. ř. nebo §211a o. s. ř. V daném případě však není potřeba uvádět v odvolacím řízení nové skutečnosti, neboť rozhodná právní skutečnost vyšla najevo již v řízení před soudem prvního stupně. Žalovaná uvedla tvrzení o převodu spoluvlastnického podílu v prvním vyjádření ze dne 29. 4. 2021. Ze znaleckého posudku ze dne 25. 1. 2022 zpracovaného soudem ustanoveným znalcem Ing. Petrem Pokorným vyplývá, že ke dni 11. 1. 2022, tedy před rozhodnutím soudu prvního stupně, byla v katastru nemovitostí vedle žalobce jako spoluvlastnice zapsána K. Š. I. (příloha znaleckého posudku 6-8). Odvolací soud proto postupoval podle §107a odst. 2 o. s. ř. a návrhu na procesní nástupnictví vyhověl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná K. Š. I. dovolání, jehož přípustnost opírá o §238a o. s. ř. Napadené rozhodnutí má být v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 301/2005, podle kterého lze procesní nástupnictví uplatnit jen jestliže právní skutečnost, z níž je dovozován přechod práva nebo povinnosti nastala až po rozhodnutí soudu prvního stupně nebo nastala sice za řízení před soudem prvního stupně, avšak jen za předpokladu, že k uplatnění procesního nástupnictví není potřebné v odvolacím řízení uvádět nové skutečnosti, popřípadě důkazy, nebo jsou-li tyto nové skutečnosti, popřípadě důkazy, způsobilým odvolacím důvodem podle §205a odst. 1 písm. d) o. s. ř. Obdobně to plyne z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3523/2014 a usnesení Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 3537/2014, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost proti uvedenému usnesení. Protože skutečnosti, kterých se žalobce v odvolání dovolává, se týkají procesního nástupnictví, zbývá otázka, zda v odvolacím řízení není potřebné uvádět nové skutečnosti a důkazy. Už z vyjádření M. M. nebo znaleckého posudku musel žalobce znát skutečný stav věci. Kromě toho podle §980 odst. 1 o. z. je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje.
Dále dovolatelka namítá, že podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3013/2010 nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby o takovém návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím §2 o. s. ř. Ke stejným závěrům dospěl Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 29 Cdo 5689/2016 a Ústavní soud v rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 374/2006. Za zneužití práva například podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2576/2000 lze považovat takové jednání, které je vedeno úmyslem způsobit jinému účastníkovi újmu, ačkoliv jde postup zdánlivě podle zákona. Zákaz zneužití práva podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2135/2016 slouží k tomu, aby byla odepřena ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu, ale je v rozporu s principem poctivosti. Totéž platí i pro obcházení zákona, které podle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 319/2005 spočívá v tom, že se někdo chová podle právní normy (tzv. secundum legem), ale s cílem, aby dosáhl výsledku z hlediska práva nežádoucího. Postup žalobce tak z hlediska §2 o. s. ř. nemůže obstát.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Původní žalovaná M. M. ve vyjádření k dovolání uvedla, že žalobce už v průběhu řízení před soudem prvního stupně věděl, že darovala spoluvlastnické podíly k nemovitostem dceři K. Š. I. Už ve vyjádření k žalobě uvedla, že probíhá řízení o vkladu darovací smlouvy a ze znaleckého posudku o ceně nemovitostí vyplývalo, že žalovaná již spoluvlastnicí nemovitostí není. Žalobce však vstup nové spoluvlastnice do řízení nenavrhl. Jeho žalobě bylo vyhověno a žalobce tak není oprávněn k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Judikatura se také ustálila v názoru, že návrh podle §107a o. s. ř. lze zamítnout podle §2 o. s. ř., jestliže jde o zneužití procesní úpravy. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §238a o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod, uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.
Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (§107a odst. 1 o. s. ř.).
Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (§107a odst. 2 o. s. ř.).
Ustanovení §107 odst. 4 platí obdobně (§107a odst. 3 o. s. ř.).
Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (§107 odst. 4 o. s. ř.).
K podmínkám procesního nástupnictví v této věci:
Procesní nástupnictví podle §107a o. s. ř. se uplatní také v odvolacím řízení. Přezkoumává-li však odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v systému tzv. neúplné apelace (srov. §205a o. s. ř.), jak tomu je v projednávané věci, uplatní se toto procesní nástupnictví, jen jestliže právní skutečnost, z níž je dovozován přechod práva nebo povinnosti, nastala po rozhodnutí soudu prvního stupně, nebo nastala sice za řízení před soudem prvního stupně, avšak jen za předpokladu, že k uplatnění procesního nástupnictví není potřebné v odvolacím řízení uvádět nové skutečnosti, popřípadě důkazy, nebo jsou-li tyto nové skutečnosti a důkazy způsobilým odvolacím důvodem podle ustanovení §205a odst. 1 písm. d) o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 29 Odo 301/2005).
Napadené rozhodnutí není s uvedeným právním názorem dovolacího soudu, vyjádřeným i v dalších rozhodnutích, na která dovolatelka odkazuje, v rozporu. Skutečnost, že došlo ke změně spoluvlastnice, se podává z přílohy ke znaleckému posudku, kterým byl učiněn důkaz v řízení před soudem prvního stupně; z něj je zřejmé, že k 11. 1. 2022, tedy před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně, byla jako spoluvlastnice namísto původní žalované evidována v katastru nemovitostí K. Š. I. K uplatnění procesního nástupnictví tedy nebylo třeba v odvolacím řízení uvádět nové skutečnosti či důkazy; odvolací soud tak mohl a měl o procesním nástupnictví rozhodnout.
K námitce zneužití práva žalobce:
Dovolací soud se dále zabýval dovolací námitkou, že uplatnění procesního nástupnictví v odvolacím řízení nebylo zneužitím práva.
Nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, publikované pod č. 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).
V občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů a aby práv nebylo zneužíváno (§2 o. s. ř.).
Posouzení toho, zda v tomto případě návrh žalobce na procesní nástupnictví z důvodu singulární sukcese je zneužitím práva, musí vycházet z následujících konkrétních okolností věci.
Žalobce podal dne 6. 4. 2021 proti původní žalované návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Dne 23. 4. 2021 vyzval okresní soud žalovanou, aby se k žalobě písemně vyjádřila. Poté 30. 4. 2021 obdržel soud prvního stupně přípis advokáta JUDr. Jana Röslera (č. l. 29), který soudu sdělil, že sice dosud žalovanou nezastupuje, avšak plnou moc v nejbližší době opatří (to učinil). K tomu uvedl, že žalovaná je hospitalizována po mrtvici a přiložil lékařské potvrzení; k němu dovolací soud uvádí, že i v laikovi muselo vyvolat pochybnost o způsobilosti žalované samostatně jednat před soudem („kognitivní deficit“, „dokončení věty neadekvátním slovem“, „na většinu dotazů odpovídá nekoherentně“ apod.). Současně sdělil soudu, že žalovaná uzavřela 24. 3. 2021 darovací smlouvu ohledně spoluvlastnického podílu se svou dcerou K. Š. I., vkladové řízení dosud probíhá.
Nato žalobce 5. 5. 2021 předložil soudu výpis z katastru nemovitostí z téhož dne, z něhož se podává, že jako spoluvlastnice byla k tomuto dni stále vedena původní žalovaná.
V dalším vyjádření ze dne 17. 5. 2021 (č. l. 39 a násl.) JUDr. Jan Rösler již jako zástupce žalované na základě plné moci soudu mj. sdělil, že žalovaná není schopna plnit některé procesní povinnosti a přijímat korespondenci. Řízení u katastrálního úřadu o provedení vkladu dosud probíhá; současně zástupce žádá katastrální úřad o doručení jemu.
K jednání dne 15. 6. 2021, při kterém soud ustanovil znalce k ocenění nemovitosti, se zástupce žalované ani žalovaná nedostavili; soud pak vyzval zástupce žalované, aby sdělil, proč se k jednání nedostavili (č. l. 66). Ten odpověděl, že předvolání neobdržel, v den, kdy mu mělo být doručeno, obdržel od soudu jinou písemnost, kterou soudu předložil (č. l. 70v). Žalovaná není schopna poštu přijmout ani se zúčastnit jednání; k tomu předložil soudu další lékařskou zprávu.
Z posudku soudem ustanoveného znalce ze dne 25. 1. 2022 a v něm založených výpisů z katastru nemovitostí se podávalo, že k 11. 1. 2022 byla jako spoluvlastnice nemovitostí evidována K. Š. I.
Dne 9. 2. 2022 (č. l. 138) předložila dcera žalobkyně K. Š. I. další lékařskou zprávu s tím, že žalovaná není schopná před soudem samostatně jednat a žádala, aby byla ustanovena její opatrovnicí. To soud odmítl s tím, že žalovaná není omezena ve svéprávnosti a je zastoupena advokátem (č. l. 145).
Nato žalovaná dne 2. 4. 2022 plnou moc pro JUDr. Jana Röslera vypověděla; soud pak nařídil jednání na den 16. 5. 2022, předvolal k němu kromě žalující strany jen žalovanou (ta se nedostavila), a žalobě vyhověl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, ve kterém navrhl, aby soud rozhodl podle §107a o. s. ř. o procesním nástupnictví. Tomuto návrhu odvolací soud vyhověl.
Z uvedeného jasně vyplývá, že řízení i dokazování bylo vedeno s původní žalovanou, která však již přinejmenším od 11. 1. 2022 nebyla věcně legitimována; spoluvlastnice K. Š. I. nejen že neměla možnost v řízení před soudem právního stupně uplatnit svá procesní práva a povinnosti, ale soud při rozhodování o způsobu vypořádání nepřihlížel k jejím poměrům, ale k poměrům původní žalované, která již nějakou dobu před vyhlášením rozhodnutí spoluvlastnicí nebyla. Podle obsahu spisu však tento stav nebyl zaviněn jen účastníky, ale v neposlední řadě soudem prvního stupně. Ten měl informaci o tom, že darovací smlouva byla uzavřena, že probíhá řízení o vklad práva do katastru nemovitostí, a ze znaleckého posudku, resp. přiložených listin měl zjistit, že k převodu práva již došlo a žalovaná spoluvlastnicí není. Adekvátně nereagoval na zprávy o zdravotním stavu žalované, zejména poté, co mu byla předložena jí podepsaná výpověď plné moci advokátovi; to pak vedlo k tomu, že v další fázi řízení tu nebyl nikdo, kdo by za žalovanou stranu mohl reálně upozornit na to, že vklad do katastru nemovitostí byl již proveden.
Také původní žalovaná měla soudu sdělit, že ke vkladu práva do katastru nemovitostí již došlo. Nicméně z obsahu spisu bylo od 30. 4. 2021 nutno vyvodit přinejmenším vážné podezření, že tato žalovaná byla stižena duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení a není schopna srozumitelně se vyjadřovat (§29 odst. 3 o. s. ř.). Protože od 2. 4. 2022, kdy byla soudu předložena listina o výpovědi plné moci podepsaná žalovanou, tato nebyla v řízení nijak zastoupena, neměla možnost se zejména v závěrečném návrhu či dříve k aktuálnímu hmotněprávnímu stavu vůbec vyjádřit.
Žalobce pak – stejně jako soud prvního stupně a tehdejší zástupce žalované – doklady o aktuálním stavu spoluvlastnictví nevzal na vědomí, resp. je přehlédl, ač právě jeho tížila povinnost tvrzení i důkazní břemeno o tom, kdo je spoluvlastníkem nemovitostí, ohledně kterých bylo řízení vedeno. Z této skutečnosti však nelze dovozovat úmysl zneužít později právo navrhnout procesní nástupnictví podle §107a o. s. ř.; je však zřejmé, že to byl žalobce, kdo mohl a měl procesní nástupnictví uplatnit, a že důsledkem jeho opomenutí je, že k nástupnictví došlo až v odvolacím řízení, a že nástupkyně původní žalované je tím (potencionálně) znevýhodněna. Tuto skutečnost nelze v dalším řízení přehlédnout.
Nad rámec dovolacího přezkumu se k věci uvádí: Nejvyšší soud není v tomto stadiu řízení oprávněn závazně přezkoumávat správnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, vyslovovat závazné pokyny pro další postup v této věci a zabývat se dalšími aspekty věci. Proto jen na okraj („obiter dictum“) uvádí, že jestliže v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví byla původní žalované v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem - jsou tu závažné okolnosti nasvědčující tomu, že již v průběhu řízení před soudem prvního stupně žalovaná byla stižena duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení a není schopna srozumitelně se vyjadřovat - pak soud prvního stupně, kterému tyto skutečnosti musely být známy a nevyvodil z nich důsledky, porušil i právo žalované na spravedlivý proces. Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního účastníka řízení, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (§107 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §107a odst. 3 o. s. ř.); stav řízení je ovšem takový, že byla vážně porušena práva původní žalované a také řízení bylo vedeno s někým, kdo již v jeho průběhu spoluvlastnictví pozbyl, a skutečná spoluvlastnice byla opomenuta a nemohla tak uplatnit či bránit v řízení své právo. Soudu i žalobci tato skutečnost měla být známa. To je třeba vzít do úvahy při rozhodování o odvolání žalované proti rozhodnutí ve věci samé.
Z uvedeného je nicméně zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu o procesním nástupnictví je věcně správné. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout [§243d písm. a) o. s. ř.].
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 12. 2022
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu