ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.2597.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 2597/2022-120
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobce P. R. , narozeného XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, IČO 00025429, o náhradu škody a nemajetkové újmy, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 62 Co 276/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2021, č. j. Nco 61/2021-80, takto:
Řízení o dovolání žalobce se zastavuje .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2021, č. j. Nco 61/2021-80, rozhodl, že soudkyně Městského soudu v Praze Mgr. Zdeňka Winklerová není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 62 Co 276/2020.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání.
Podle §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním dovolání.
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
Dovolatel nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Městský soud v Praze poté, co byl návrh dovolatele na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a na ustanovení mu zástupce zamítnut usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2021, č. j. 62 Co 276/2020-107, které bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, č. j. 4 Co 377/2021-113, vyzval dovolatele k zaplacení soudního poplatku za dovolání usnesením ze dne 14. 7. 2022, č. j. 62 Co 276/2020-115, v němž jej poučil pro případ nezaplacení soudního poplatku o zastavení dovolacího řízení. Dovolatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatil.
Jelikož dovolatel soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě nezaplatil, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil.
I v případě, že by byl soudní poplatek za dovolání zaplacen, bylo by dovolací řízení zastaveno pro nedostatek funkční příslušnosti.
Podle §16 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), o tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Pojem „nadřízený soud“, je-li použit občanským soudním řádem k určení věcné příslušnosti soudu, vychází z organizačních vztahů uvnitř soustavy soudů, nikoli ze vztahů instančních, a nelze jej zaměňovat s pojmem „odvolací soud“ (srovnej též stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, Plsn 1/96, uveřejněné pod číslem 48/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Rozhoduje-li tudíž vrchní soud o vyloučení soudce krajského soudu (nebo krajský soud o vyloučení soudce okresního soudu), není toto jeho rozhodnutí rozhodnutím odvolacího soudu. Skutečnost, že tento nadřízený soud je shodou okolností i odvolacím soudem vůči soudu, o jehož soudci rozhoduje, není rozhodná (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001 sp. zn. 29 Odo 641/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4885/2017).
Funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti těmto rozhodnutím občanský soudní řád neupravuje. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Nejvyšší soud by proto řízení, které touto vadou trpí, zastavil (§104 odst. 1, §243b o. s. ř.), aniž by zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení žalobce v dovolacím řízení (srovnej §241b odst. 2 o. s. ř., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 26 Cdo 3711/2016).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení ve věci samé končí, a řízení nebylo dříve skončeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 , publikované pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek , část civilní).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 10. 2022
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu