ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.2795.2021.1
sp. zn. 22 Cdo 2795/2021-251
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) M. Š. , narozeného XY, a b) I. Š. , narozené XY, oběma bytem XY, zastoupených JUDr. Filipem Chytrým, advokátem se sídlem v Praze 5, Malátova 633/12, proti žalované T. Ch. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Svatoplukem Šplechtnou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/18, o povolení nezbytné cesty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 273/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2021, č. j. 54 Co 36/2021-211, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce a) je povinen nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 1 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Svatopluka Šplechtny, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/18.
III. Žalobkyně b) je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 1 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Svatopluka Šplechtny, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 857/18.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.) – (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 11. 2020, č. j. 43 C 273/2018-165, zamítl žalobu, aby soud zřídil nezbytnou cestu ve prospěch pozemku ve vlastnictví žalobců parc. č. XY, zapsaného na LV č. XY, v k. ú. XY, obci XY, přes pozemky ve vlastnictví žalované parc. č. XY a parc. č. XY, zapsaných na LV č. XY , v k. ú. XY, obci XY, všechny evidovány u Katastrálního úřadu XY, Katastrálního pracoviště XY, v rozsahu vyznačeném v geometrickém plánu č. XY, vypracovaném společností AZIMUT CZ, s. r. o., případně zřídil nezbytnou cestu v jiném rozsahu, ve formě služebnosti stezky a cesty, za náhradu (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 3. 2021, č. j. 54 Co 36/2021-211, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jež podle §237 o. s. ř. považují za přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud měl nesprávně posoudit (hrubou) nedbalost žalobců, a tak se odchýlit od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5229/2016. Dále měl nesprávně posoudit institut upravený v §1022 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a tak se nedůvodně odchýlit od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nastavené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 880/2018. Od tohoto rozsudku se měl odvolací soud odchýlit taktéž při posuzování stavební připravenosti zamýšlené stavby a tím, že nezvážil, zda žalobní tvrzení neumožňují povolení nezbytné cesty v rozsahu potřebném k jinému užívání pozemku. Dovolatelé také uvádí, že se nemohou ztotožnit s výkladem poměřování zásahů do práv účastníků učiněným odvolacím soudem. Na své straně shledávají praktické odepření výkonu vlastnického práva. Navrhují, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že k pozemku žalobců nikdy nebyl volný přístup; tvrzení žalobců v dovolání považuje za nepravdivá. Rozporuje tvrzení žalobců, podle něhož z obsahu výběrového řízení vyplývalo, že pozemek je spojen s veřejnou komunikací, a namítá, že v roce 2013 neexistoval právní institut dobré víry v zápis do katastru nemovitostí. Dovolatelé podle názoru žalované měli o absenci přístupu vědět. Závěr nalézacích soudů o hrubé nedbalosti žalobců žalovaná považuje za správný. Ztotožňuje se také se závěrem, že žalobci neprokázali úmysl pozemek v budoucnu zastavět. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Dovolání není přípustné, neboť napadené rozhodnutí je založeno na více samostatných důvodech vedoucích k zamítnutí žaloby, z nichž jeden nebyl dovoláním relevantně napaden.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
V usnesení ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013 (toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ), Nejvyšší soud zopakoval, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil či změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže [srovnej §242 odst. 3 věta první o. s. ř. a např. důvody uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněném pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (toto i další níže citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz )]. Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 992/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4105/2008, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 961/2014).
V projednávané věci odvolací soud své rozhodnutí, jímž potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, založil na posouzení celkem čtyř právních otázek, z nichž by každé samo o sobě vedlo k zamítnutí žaloby. Shledal, 1) že žalobci si nedostatek přístupu způsobili z hrubé nedbalosti [viz §1032 odst. 1 písm. b) o. z., bod 16 napadeného rozsudku], 2) že ze strany žalobců nebyla prokázána stavební připravenost zamýšleného rodinného domu (viz bod 17 napadeného rozsudku), 3) že škoda na nemovité věci žalované převyšuje zřejmě výhodu nezbytné cesty [viz §1032 odst. 1 písm. a) o. z., bod 18 napadeného rozsudku] a 4) že přístup k pozemku žalobců lze v místě zajistit jinak, a to za použití §1022 o. z. (viz bod 18 napadeného rozsudku).
Žalobci v dovolání ve vztahu k důvodu třetímu uvedli pouze to, že se „nemohou ztotožnit s výkladem poměřování zásahů do práv účastníků učiněným odvolacím soudem“. Dovozují, že „se jedná o praktické odepření výkonu vlastnického práva k pozemku“.
Dovolání v této části trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15). Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
Dovolatelé ve vztahu k třetímu důvodu vedoucímu k zamítnutí žaloby řádně nevymezili přípustnost dovolání, neboť v souladu s §237 o. s. ř. neoznačili jednak právní otázku, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí spočívá, a jednak konkrétní důvod přípustnosti dovolání. Dovolání je tak v této části stiženo vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Lze uzavřít, že napadené rozhodnutí spočívá na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby a že dovolatelé ve vztahu k jedné z nich [výše pod bodem 3)] nedostáli předpokladům vymezeným v §237 o. s. ř. Za situace, kdy řešení této otázky dovolatelé dovolacímu přezkumu neotevřeli, věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek již nemůže ovlivnit výsledek sporu. Dovolání je tak jako celek nepřípustné.
Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobců přípustným, a proto je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 29. 6. 2022
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu