ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.369.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 369/2022-904
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobce I. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Mauricem, advokátem se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 142, proti žalovaným 1) J. Č. , narozenému XY, a 2) V. Č. , narozenému XY, oběma bytem XY, zastoupeným JUDr. Jaroslavem Hostinským, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2134/126, o povolení nezbytné cesty, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 202/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2021, č. j. 30 Co 114/2021-874, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Návrh na odklad právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2021, č. j. 30 Co 114/2021-874, se zamítá.
III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 1) náklady dovolacího řízení ve výši 2 783 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce JUDr. Jaroslava Hostinského, advokáta se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2134/126.
IV. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 2) náklady dovolacího řízení ve výši 2 783 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce JUDr. Jaroslava Hostinského, advokáta se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2134/126.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb.) – (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 12. 2020, č. j. 9 C 202/2015-755, ve znění opravného usnesení ze dne 29. 1. 2021, č. j. 9 C 202/2015-775, zřídil nezbytnou cestu jako služebnost stezky a cesty přes část pozemku parc. č. XY ve prospěch pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, vše v katastrálním území XY, obci XY, a to v rozsahu vymezeném geometrickým plánem číslo 1993-28/16 ze dne 1. 2. 2016, vyhotoveným V. H., geodetická kancelář, se sídlem v Hořovicích, Nerudova 110, IČO: 14763583 (výrok I). Dále žalobci uložil povinnost zaplatit žalované straně úplatu za zřízení nezbytné cesty ve výši 25 890 Kč (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III a IV).
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 8. 2021, č. j. 30 Co 114/2021-874, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu na zřízení nezbytné cesty jako služebnosti stezky a cesty přes část pozemku parc. č. XY ve prospěch pozemku parc. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, vše v katastrálním území XY, obci XY (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost podle dovolatele spočívá v tom, že se jedná o otázku, která nebyla dosud dovolacím soudem řešena nebo má být uvedená právní otázka dovolacím soudem vyřešena jinak. Přesto na ni byla odvolacím soudem nesprávně aplikována konstantní judikatura Nejvyššího soudu, která se však této situace netýká. Jde o aplikaci §1029, 1032 odst. 1 a 1033 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, týkající se posuzování hmotněprávních a tzv. negativních podmínek pro zřízení nezbytné cesty. Soud vůbec nereflektoval, že v případě zřízení nezbytné cesty jde o konstitutivní rozhodnutí, které má být postaveno na aktuálních skutečnostech v daném místě a čase. Dále obsáhle popisuje skutkovou a právní genezi věci. Odvolací soud nikterak neposuzoval, respektive pouze velice povrchně, aktuální možnosti přístupu k nemovitostem žalobce a bagatelizoval aktuální stav; žalobce se ocitl de facto bez přístupu ke svým nemovitostem, a to na dobu neurčitou. Nedostatek přístupu si podle jeho názoru nezpůsobil z hrubé nedbalosti. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že odvolání žalovaných zamítne a potvrdí rozhodnutí soudu prvního stupně. Dále navrhuje odklad právní moci napadeného rozhodnutí.
Žalovaní ve vyjádření k dovolání uvedli, že považují napadený rozsudek za správný. Odvolací soud velmi podrobně a přesvědčivě rozebral skutkový stav a aplikoval odpovídající ustanovení; shledal hned dva na sobě nezávislé důvody vedoucí samostatně k zamítnutí žaloby. Z obsahu dovolání není vůbec jasné, který z předpokladů přípustnosti dovolání žalobce uplatňuje ani jaký je konkrétní dovolací důvod. Navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto a žalobce nahradil žalovaným náklady dovolacího řízení. S odkladem právní moci napadeného rozhodnutí nesouhlasí.
Dovolání trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )]. K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz )], neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015 (obě dostupná na www.nsoud.cz )]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť byt tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) ].
Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS st.- 45/16 (dostupné na http://nalus.usoud.cz ), týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.
Dovolání v této věci trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení. Žalobce v úvodu vymezil, že jeho přípustnost spočívá v řešení otázky, která „nebyla dosud dovolacím soudem řešena nebo má být uvedená právní otázka dovolacím soudem vyřešena jinak“; navíc na tuto otázku měla být nesprávně aplikována konstantní judikatura Nejvyššího soudu. Již takové vymezení zakládá vadu dovolání; dovolatel musí k dané otázce vymezit vždy jeden konkrétní předpoklad přípustnosti podle §237 o. s. ř., neboť se jednotlivé předpoklady navzájem vylučují. I kdyby dovolací soud od této vady odhlédl, žalobci se přes značnou délku dovolání nepodařilo vymezit žádnou konkrétní otázku, kterou by se měl dovolací soud zabývat. Obsah dovolání tvoří v podstatě jen reprodukce rozhodnutí nalézacích soudů a povšechný nesouhlas s napadeným rozhodnutím a skutkovými závěry odvolacího soudu. Dovolací řízení však nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud.
Odvolací soud navíc své rozhodnutí založil na dvou důvodech samostatně vedoucích k zamítnutí žaloby. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2426/2000 (uveřejněný pod č. C 779 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck)] by tak žalobce pro úspěch v dovolacím řízení musel řádně napadnout oba závěry, což neučinil.
Jelikož dovolání trpí vadami bránícími pokračování v dovolacím řízení, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je Nejvyšší soud odmítl.
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo odmítnuto, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017 (dostupná na www.nsoud.cz )], a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz )].
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost tímto usnesením uložená, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 9. 3. 2022
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu