ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.778.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 778/2022-863
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Z. d. M. , IČO: XY, se sídlem v XY, zastoupeného Mgr. Jakubem Pohlem, advokátem se sídlem v Praze, Belgická 130/32, proti žalovaným 1) L. B. , narozenému XY a 2) M. B. , narozené XY, oběma bytem v XY, oběma zastoupeným Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 504/54, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 20 C 257/2016, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2021, č. j. 28 Co 152/2021-825, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení každý částku 7 623 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Jakuba Pohla do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 2. 3. 2021, č. j. 20 C 257/2016-721 (dále „soud prvního stupně“), zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemkům zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY na listu vlastnictví XY pro obec a katastrální území XY parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY - vše orná půda, parc. č. XY - trvalý travní porost, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY - vše ostatní plocha, dále na listu vlastnictví XY pro obec a katastrální území XY parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY - vše orná půda, a dále na listu vlastnictví XY pro obec a katastrální území XY parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY - vše orná půda (výrok I). Do výlučného vlastnictví žalobce přikázal pozemky zapsané na listu vlastnictví XY pro obec a katastrální území XY parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a část původního pozemku parc. č. XY - podle nového stavu pod stávajícím parc. č. XY o výměře 155 992 m² podle geometrického plánu č. 331-7/2020, vyhotoveného Ing. Jaroslavem Rydlem a ověřeného dne 25. 11. 2020 pod číslem 320/2020, který je nedílnou součástí rozsudku, na listu vlastnictví XY pro obec a katastrální území XY parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a část původního pozemku parc. č. XY - podle nového stavu pod stávajícím parc. č. XY o výměře 81 936 m² podle geometrického plánu číslo 265-7/2020, vyhotoveného Ing. Jaroslavem Rydlem a ověřeného dne 23. 11. 2020 pod číslem 319/2020, který je nedílnou součástí rozsudku, na listu vlastnictví XY pro obec a katastrální území XY parc. č. XY, XY a XY (výrok II). Do společného jmění manželů žalovaných přikázal pozemky zapsané na listu vlastnictví XY pro obec a katastrální území XY parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a část původního pozemku parc. č. XY - podle nového stavu jako parc. č. XY o výměře 128 159 m² podle geometrického plánu číslo 331-7/2020, vyhotoveného Ing. Jaroslavem Rydlem a ověřeného dne 25. 11. 2020 pod číslem 320/2020, který je nedílnou součástí rozsudku, na listu vlastnictví XY pro obec a katastrální území XY parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY a část původního pozemku parc. č. XY - podle nového stavu jako parc. č. XY o výměře 30 590 m² podle geometrického plánu číslo 265-7/2020, vyhotoveného Ing. Jaroslavem Rydlem a ověřeného dne 23. 11. 2020 pod číslem 319/2020, který je nedílnou součástí rozsudku, na listu vlastnictví XY pro obec a katastrální území XY parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY (výrok III). Také rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na vyplacení vypořádacího podílu vůči sobě navzájem (výrok IV). Dále rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých účastníkům i státu (výroky V – VII).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 10. 2021, č. j. 28 Co 152/2021-825, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, ve kterém vznáší celou řadu námitek proti způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví. Přípustnost dovolání opírají o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť se domnívají, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Jde zejména o otázku závaznosti pořadí postupů vypořádání podílového spoluvlastnictví podle §1144 a §1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále rovněž jako „o. z.“) a otázku reálné dělitelnosti pozemků v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Poukazují na závěry Nejvyššího soudu vyjádřené například v jeho rozsudcích ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4490/2018, ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015 a ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5421/2017, nebo v usneseních ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4063/2016 a ze dne 9. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5389/2017, jakož i na závěry vyslovené v dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu uvedených níže v odůvodnění. Z nich dovozují, že reálné dělení pozemků je primární způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví, a rovněž, že k reálnému dělení pozemků se nepřistupuje pouze tehdy, vypořádává-li se podílové spoluvlastnictví k souboru na sebe navazujících pozemků. V posuzované věci však odvolací soud tento závěr aproboval i na pozemky, které na sebe nijak nenavazují a žádný soubor netvoří. Jeho právní posouzení je proto podle dovolatelů neúplné a nesprávné. Další otázkou, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je otázka potřebnosti (nutnosti) zjišťování všech rozhodných kritérií pro posouzení, komu při vypořádání podílového spoluvlastnictví nemovitosti přikáže. Odvolacímu soudu vytýkají, že se nezabýval otázkou účelného využití pozemků, ani tím, kdo na pozemcích podnikal, udržoval je, případně do nich investoval. Rovněž nezkoumal, zda bylo dělení pozemků z hospodářského hlediska účelné, či zda nebyla dělením pozemků snížena jejich hodnota, a zda tudíž nebyl jeden ze spoluvlastníků dělením pozemků vážně poškozen. Odvolací soud tak podle dovolatelů nezohlednil všechny podstatné okolnosti, čímž se odchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, například od usnesení ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 367/2019, a mnoha dalších. Jeho úvahu ohledně vypořádání podílového spoluvlastnictví považují dovolatelé za nedostatečně odůvodněnou a zjevně nepřiměřenou a opět poukazují na mnohá usnesení Nejvyššího soudu, například ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1246/2021 a další. Navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvádí, že dovolatelé zcela opomíjí zemědělský charakter pozemků, které jako celek představují určitý soubor pozemků. Tomu pak odpovídá i způsob jejich rozdělení odvolacím soudem na dva bloky bez nutnosti reálného dělení jednotlivých pozemků. To by ostatně nebylo v tomto případě ani vhodné. Podle jeho názoru vypořádal odvolací soud podílové spoluvlastnictví účastníků spravedlivě. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaných odmítl.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
K otázce způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví (závaznosti pořadí postupů a reálné dělitelnosti pozemků v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví):
Podle §1143 o. z. platí, že nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle §1144 o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota (odstavec 1). Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích (odstavec 2). Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky (§1147 o. z.).
V dané věci šlo o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k souboru zemědělsky obhospodařovaných pozemků (v podobě parcel), přičemž požadavkem na jejich rozdělení bylo, aby tvořily větší půdní celky a byly snadněji zemědělsky obhospodařovatelné, a účastníci se tak mohli nadále jejich obhospodařováním věnovat své podnikatelské činnosti; jde o problematiku, kterou judikatura dovolacího soudu již opakovaně řešila; zásady takového vypořádání vyplývají z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, publikovaného pod č. 5/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (R 5/2016), a na něj navazujících rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4063/2016, nebo jeho usnesení ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 5389/2017 – tato i dále označená rozhodnutí jsou uveřejněna na www.nsoud.cz ); závěry tohoto rozhodnutí, ze kterých vyplývá, že v takovém případě je třeba postupovat zčásti jinak, než u zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k jediné parcele, lze aplikovat na tuto věc.
Dovolací soud v R 5/2016 především opakoval, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Dovolací soud opětovně vyslovil, že při rozhodování o vypořádání podílového spoluvlastnictví je třeba vždy vzít do úvahy hlediska uvedená v §1142 a násl. o. z., nejde však o hlediska rozhodující; to, komu bude věc přikázána, záleží na úvaze soudu, která může vyjít i z jiných než v zákoně výslovně uvedených kritérií respektujících základní principy soukromého práva (viz §2 a násl. o. z.). Dovolací soud by úvahy soudů rozhodujících v nalézacím řízení mohl zpochybnit jen v případě, že by byly zjevně nepřiměřené.
K věci samé pak Nejvyšší soud uvedl, že i při rozhodování o zrušení spoluvlastnictví k souboru prostorově navazujících nemovitostí však musí soud dbát na to, aby dělení bylo z hospodářského hlediska účelné, aby bylo spravedlivé (a těmito okolnostmi se v dané věci odvolací soud zabýval) a aby některý ze spoluvlastníků nebyl dělením vážně poškozen. Takový postup jistě odpovídá smyslu zákona (viz §2 odst. 2 o. z. – jde o spravedlivé vypořádání spoluvlastnictví), byť nikoliv jeho doslovnému výkladu (zpravidla každý z více pozemků určených k vypořádání lze reálně dělit, tudíž není splněna podmínka, že rozdělení věci není „dobře možné“). Přísně vzato tu však nejde (s jednou výjimkou) o reálné rozdělení věcí, ale o přikázání do výlučného vlastnictví jednotlivým spoluvlastníkům (§1147 věta první o. z.).
Jinak řečeno: Jde-li o soubor pozemků na sebe navazujících, je třeba s přihlédnutím k okolnostem věci na ně pohlížet jako na celek a vypořádání neprovádět tak, že by se reálně dělil každý pozemek mezi spoluvlastníky, ale tak, že se každému přidělí do výlučného vlastnictví některé z pozemků (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5421/2017). Pravidla uvedená pro dělení jediné věci tak lze v takových případech uplatnit jen v modifikované podobě, pokud okolnosti konkrétní věci jejich použití nevylučují.
Odvolací soud se těmito závěry řídil i v poměrech projednávané věci. Předmětem řízení bylo vypořádání podílového spoluvlastnictví k více nemovitostem, které mohly být samostatným předmětem právních vztahů, nicméně nelze přehlédnout, že se jednalo o soubor zemědělsky obhospodařovaných pozemků, jejichž jednotlivé reálné dělení by znamenalo rozdrobení původní údržby, které by ztížilo, či přímo znemožnilo efektivní využití pozemků pro zemědělskou činnost. Při samotném vypořádání spoluvlastnictví odvolací soud přikázal jednotlivé pozemky do vlastnictví žalobci a žalovaným i s ohledem na závěry znaleckého posudku znalce Ing. Jaroslava Rydla, který nakonec rozdělil mezi účastníky geometrickým plánem pouze 2 pozemky, p. č. XY v k. ú. XY a p. č. XY v k. ú. XY. Tímto postupem vznikly ucelené bloky, které jsou nadále zemědělsky obdělávatelné, a současně tím bylo dosaženo toho, že není třeba finanční kompenzace, neboť pozemky, které účastnící získávají, svou hodnotou reflektují výši spoluvlastnických podílů. Odvolací soud přitom zohlednil následující okolnosti: účastníci jsou spoluvlastníky zemědělských pozemků a všichni se zemědělské činnosti věnují; zemědělsky využívají nejen společné pozemky, ale též řadu dalších pozemků v souvisejících katastrálních územích a v blízkosti společných pozemků; společné pozemky v k. ú. XY a XY jsou převážně koncentrovány v jednom prostoru, zbývající pozemky jsou rozptýleny a nevytváří větší územní celky; převážná většina společných pozemků je využívána k zemědělským účelům, část z nich ovšem pro zemědělské využití není vhodná, neboť pozemky mají charakter trvalého travního porostu či ostatní plochy; přístup k veřejné komunikaci nemají pozemky p. č. XY v k. ú. XY a p. č. XY v k. ú. XY nacházející se uvnitř půdního bloku. Při samotném dělení reflektoval, že pozemky nemají být rozděleny podle výměry, ale podle ceny, která je odlišná, tudíž je-li pozemek kvalitnější, má vyšší cenu a na oddělený pozemek stačí menší výměra, a je-li pozemek méně kvalitní s menší cenou, je třeba větší výměry a ta pak nemusí odpovídat spoluvlastnickému podílu. Zabýval se rovněž možností přístupu na rozdělené pozemky. Protože část společných pozemků sousedí s pozemky žalobce a část s pozemky žalovaných, rozděloval podle toho pozemky tak, aby na sebe navazovaly a tvořily blok.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4063/2016, dále uvedl, že za soubor prostorově souvisejících nemovitostí lze považovat nejen nemovitosti, které spolu bezprostředně sousedí, ale i nemovitosti, které tvoří jeden funkční celek, ač nejsou bezprostředně sousedící. Posouzení, zda tomu tak je, závisí na úvaze soudu v nalézacím řízení, kterou by mohl dovolací soud přezkoumat jen v případě její zjevné nepřiměřenosti.
V nyní posuzované věci vycházel odvolací soud při rozdělení jednotlivých pozemků mezi žalobce a žalované z požadavku na zachování celistvosti souboru převážně zemědělsky využívaných pozemků, jež mají tvořit větší půdní celky, aby byly snadněji zemědělsky obhospodařovatelné. Veden snahou o co nejúčelnější a spravedlivé vypořádání účastníků proto rozdělil pozemky mezi účastníky způsobem, že v každém katastrálním území tvoří (z hlediska naplnění účelu užívání) jeden funkční celek, přitom se každé ze stran dostává pozemků v hodnotě, která odpovídá velikosti jejich spoluvlastnických podílů, s tím, že velikosti jejich spoluvlastnických podílů odpovídá v podstatě i výměra pozemků, které se dostanou každé ze stran sporu (rozdíl je cca 1 000 m2 ve prospěch žalovaných). Takové rozdělení přitom nelze shledat jako zjevně nespravedlivé. Odvolací soud sice připustil, že s přihlédnutím k velkému množství zemědělských pozemků i k velikosti spoluvlastnických podílů, a k rozložení pozemků, by jistě bylo možné zvolit i jiné varianty rozdělení pozemků mezi účastníky, nicméně zvolenou variantu vypořádání považoval za odpovídající spravedlivému vypořádání mezi účastníky. Odvolací soud přitom velmi podrobně vysvětlil, proč se přiklonil právě k této variantě vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků a své závěry pečlivě odůvodnil. Jeho úvahy nelze považovat za zjevně nepřiměřené a ve světle shora uvedené judikatury dovolacího soudu obstojí.
Lze proto uzavřít, že se odvolací soud v otázce způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví neodchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, a dovolání proto není v této části přípustné.
K otázce potřebnosti (nutnosti) zjišťování všech rozhodných kritérií pro posouzení, komu při vypořádání podílového spoluvlastnictví nemovitosti přikáže:
Ani tato námitka přípustnost dovolání nezakládá, neboť odvolací soud postupoval v souladu se stávající rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
V první řadě je třeba zdůraznit, že zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, oproti dřívější úpravě nestanoví výslovná zákonná hlediska pro vypořádání spoluvlastnictví, a poskytuje tak soudům široký prostor pro vlastní uvážení, aby vedle dřívějších zákonných kritérií (velikosti spoluvlastnického podílu a účelného využití věci) přihlédly k dalším v úvahu přicházejícím hlediskům [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1114/2016 (uveřejněný pod č. C 15 919 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3150/2015.
I v tomto případě platí, že úvaha odvolacího soudu zohledňující kritéria pro vypořádání spoluvlastnictví (např. velikost spoluvlastnických podílů, účelné využití věcí, popřípadě kritéria další, která může jako pro věc významné vymezit soud, aniž by byla zákonem přímo upravena), může být podrobena dovolacímu přezkumu pouze případě její zjevné nepřiměřenosti (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1900/2005, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3742/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3374/2011).
Dovolací soud dále konstatoval, že i v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud musí i nadále přihlížet k účelnému využití společné věci a k výši podílů spoluvlastníků [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015 (R 5/2016)]. Použití kritéria účelnosti využití nemovitosti nemusí spočívat jen v posuzování možností a míry využití její stávající užitné hodnoty, ale může záležet i na tom, kdo ze spoluvlastníků tuto hodnotu spíše zachová nebo uvede do potřebného stavu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1078/2009).
V nyní posuzované věci přihlédl odvolací soud jak ke kritériu velikosti spoluvlastnických podílů [žalobce s podílem 29/60, žalovaný 1) s podílem 16/60 a žalovaná 2) s podílem 15/60], tak ke kritériu účelného využití věci (pozemky slouží zemědělské výrobě a všichni účastníci v tomto oboru podnikají) a rozdělil pozemky tak, aby tvořily větší půdní celky a byly snadněji zemědělsky obhospodařovatelné , přitom se každé ze stran dostává pozemků v hodnotě odpovídající velikosti jejich spoluvlastnických podílů a rovněž výměra pozemků odpovídá velikosti jejich spoluvlastnických podílů (rozdíl je cca 1 000 m2 ve prospěch žalovaných).
Dovolací soud nepovažuje úvahu odvolacího soudu za zjevně nepřiměřenou. Rozdělení pozemků lze považovat za hospodářsky účelné a v řízení ani nevyplynulo, že by byl některý ze spoluvlastníků vypořádáním vážně poškozen. Šlo-li uvažovat o různých variantách přikázání pozemků spoluvlastníkům, výběr jedné z možných variant nezakládá bez dalšího nesprávné právní posouzení věci jenom proto, že by bylo možné uvažovat i o variantě jiné, kterou by též bylo možné odůvodnit. Nejvyšší soud ve vztahu k úvaze o možnosti výběru různých variant vypořádání spoluvlastnictví v usnesení ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2688/2020 uvedl, že „učinit tuto úvahu a promítnout ji do svého rozhodnutí je právě výsadou nalézacích soudů, kterou dovolací soud respektuje a zasahuje do ní pouze v odůvodněných a výjimečných případech souhrnně označovaných jako úvahy zjevně nepřiměřené, tj. takové, které v dané konkrétní věci bez dalšího nemohou obstát. Kdy se o případy zjevné nepřiměřenosti jedná, je pak posouzeno dovolacím soudem v konkrétním individuálním případě“. I v nyní posuzované věci kromě kritéria velikosti spoluvlastnických podílů a účelného využití věci zohlednil odvolací soud také obecný požadavek na zachování užívacího práva k pozemkům, což je v daném případě splněno tím, že pozemky byly přikázány, a současně respektoval další obecně přijímaný požadavek na minimalizaci přiměřené náhrady, je-li předmětem vypořádání více společných věcí.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaných přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaní povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 21. 6. 2022
Mgr. David Havlík
předseda senátu