ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1341.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 1341/2022-447
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Pavla Příhody, ve věci oprávněné Tessile ditta, a. s. , se sídlem v Praze 1, Rytířská 411/4, identifikační číslo osoby 27822117, zastoupené JUDr. Pavlem Truxou, advokátem se sídlem v Rokycanech, Josefa Knihy 177, proti povinné V. P. , narozené XY, bytem v XY, o 668 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 35 EXE 34501/2011, o „odvolání“ povinné proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2022, č. j. 4 Co 111/2021-432, takto:
Řízení o „odvolání“ povinné proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2022, č. j. 4 Co 111/2021-432, se zastavuje .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 2. 2021, č. j. 72 Co 294/2019-404, zamítl žaloby pro zmatečnost proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, č. j. 72 Co 294/2019-328 (výrok I), a ze dne 27. 4. 2017, č. j. 72 Co 84/2017-217 (výrok II), a uložil povinné povinnost nahradit oprávněné náklady řízení (výrok III).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I a II (výrok I), a ve výroku III jej změnil tak, že se o náhradě nákladů řízení nerozhoduje (výrok II). Účastníky poučil o tom, že proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.
Proti usnesení odvolacího soudu, výslovně „proti výroku I., II. a proti odůvodnění“, podala žalovaná „odvolání“, které nebylo blíže odůvodněno.
Nejvyšší soud, kterému byla věc předložena soudem prvního stupně k projednání a rozhodnutí, řízení o podaném „odvolání“ podle §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení zastavil.
Občanský soudní řád nepřipouští odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci nebo o rozhodnutí procesní povahy. To platí i pro ta rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přitom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 2036/2001, či ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3869/2019, která jsou veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz ). Jinak řečeno funkční příslušnost soudu pro projednání odvolání proti rozhodnutí vrchního soudu jako soudu odvolacího občanský soudní řád neupravuje; tj. odvolání není opravným prostředkem, jejž by bylo možné podat proti rozhodnutí vrchního soudu (srov. §201 o. s. ř.), jakožto soudu odvolacího (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2013, sen. zn. 29 NSČR 16/2013)
Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002).
Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že povinná by nebyla úspěšná ani tehdy, podala-li by proti napadenému usnesení odvolacího soudu dovolání [srov. §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. V této věci je předmětem řízení bagatelní částka 668 Kč s příslušenstvím, přičemž odvolací soud rozhodoval o žalobách pro zmatečnost proti rozhodnutím vydaným v exekučním řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4188/2017).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 5. 2022
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu