ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1558.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 1558/2022-616
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně P. H. , se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, jako insolvenční správkyně dlužníka REUS group, s.r.o. , se sídlem v Praze 5, Smíchov, nám. 14. října 1307/2, identifikační číslo osoby 26700395, zastoupené Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Praze 3, Domažlická 1256/1, proti žalované Rolnická a.s. Hroznová Lhota , se sídlem v Kozojídkách č. p. 202, identifikační číslo osoby 65278941, zastoupené Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, o zaplacení 2 460 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 14 C 365/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2022, č. j. 74 Co 152/2020-586, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 22 312 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její právní zástupkyně.
Odůvodnění:
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vrácení částky 2 460 000 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovanou a společností REUS group, s.r.o. Žalovaná namítala, že předmětná pohledávka zanikla v důsledku započtení, neboť žalovaná oproti ní započetla své pohledávky za dlužníkem z titulu náhrady škody a slevy z ceny díla, resp. z titulu odpočtů z ceny díla.
Okresní soud v Hodoníně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 6. 2020, č. j. 14 C 365/2016-504, zamítl žalobu o zaplacení částky 2 460 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Žalovaná v podaném vyjádření k dovolání s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (představovanou např. usneseními ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1852/2007, a ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1902/2016) odmítla dovolací argumentaci žalobkyně a uvedla, že odvolací soud žalobkyní předkládanou otázku vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadení žalobkyně odmítl, případně aby je zamítl.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalobkyně považuje dovolání za přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, zda se v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále také „obch. zák.“, promlčuje právo vznést kompenzační námitku, přičemž uvedená otázka podle dovolatelky v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Nejvyšší soud v minulosti opakovaně vysvětlil, že pro posouzení, zda je pohledávka promlčena (a tedy zda ji lze k započtení použít, popř. započtení proti ní úspěšně namítat), je rozhodující okamžik, kdy se pohledávky setkaly. Pokud je podmínka vzájemnosti splněna, platí, že byla-li vzájemná pohledávka promlčena již v okamžiku, kdy dospěla pohledávka později splatná, je zánik závazku jednostranným započtením (ať již podle §581 odst. 2 obč. zák. nebo podle §358 obch. zák.) vyloučen (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1781/2005, a ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1852/2007). Nastalo-li tedy promlčení teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení, lze promlčenou pohledávku jednostranně započítat proti pohledávce jiné, a to i v rámci obrany v soudním řízení [§358 ve spojení s §388 odst. 2 písm. b) obch. zák.; srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1630/2016].
Z takto ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že dovolatelkou předestřený právní závěr, dle kterého je nutné posuzovat nejenom otázku promlčení samotné započítávané pohledávky, ale též právního úkonu směřujícího k započtení, by vedl k faktické nepoužitelnosti §388 odst. 2 písm. b) obch. zák. (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2950/2020). V této souvislosti je vhodné připomenout rovněž obecně formulovaný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 33 Odo 630/2002, podle kterého právo vznést kompenzační námitku (učinit projev směřující k započtení) se nepromlčuje. Citované závěry se uplatní také v projednávané věci, v níž navíc podle hodnocení soudů aktivně započítávaná pohledávka v době vznesení kompenzační námitky promlčena nebyla. Závěr odvolacího soudu, podle něhož se ani v režimu obchodního zákoníku právo vznést kompenzační námitku, resp. právo učinit kompenzační úkon nepromlčuje, tak byl se shora citovanou judikaturou Nejvyššího soudu v souladu a námitka žalobkyně přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá.
Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 12. 2022
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu