ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2317.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 2317/2022-271
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Zdeňka Dese, ve věci žalobkyně MOL Česká republika, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Nové Město, Purkyňova 2121/3, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 49450301, zastoupené Mgr. Petrem Veselým, advokátem se sídlem v Praze, Široká 36/5, proti žalované GOLC OIL, a. s. , se sídlem ve Světici 191, okres Praha-východ, PSČ 251 01, identifikační číslo osoby 25728776, zastoupené JUDr. Petrem Pustinou, advokátem se sídlem v Říčanech, Olivova 116/7, o zaplacení částky 1 205 045,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 76/2019, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2022, č. j. 68 Co 428/2021-176, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 4. 10. 2021, č. j. 38 C 76/2019-157, připustil, aby v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 1 084 540, 81 Kč, vstoupila na místo žalobkyně společnost Atradius Crédito y Caución S.A. de Seguros y Reaseguros, pobočka pro Českou republiku, se sídlem v Praze 8, Karlín, Karolinská 661/4, PSČ 186 00, identifikační číslo osoby 05568633. Vyhověl tak návrhu žalobkyně odůvodněnému tím, že pohledávka přešla na uvedenou společnost v důsledku pojistného plnění, které žalobkyni poskytla.
Městský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Toto rozhodnutí napadla žalovaná dovoláním.
Dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od ve znění účinném od 1. 1. 2022 [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „o. s. ř.“)], Nejvyšší soud přípustným neshledal.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelka vymezuje přípustnost dovolání tak, že cituje ustanovení §237 o. s. ř. a dodává, že „tuto právní otázku spatřuje v tom, že dovolací soud dosud neřešil, resp. měl by řešení právní otázky posoudit jinak za situace, kdy sama pojišťovna, která má do řízení vstoupit v rámci svého přípisu ze dne 9. 9. 2021 uvedla, že nedošlo k přechodu, ani převodu práv k pohledávce zaplacením žalobci, a že pojišťovna sama nebude vůči žalované pohledávky vymáhat“.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětluje, již od roku 2013, že požadavek, aby právní otázka vyřešená odvolacím soudem byla dovolacím soudem posouzena jinak, významově neodpovídá požadavku, aby dovolacím soudem vyřešená (vyřešená v jeho dosavadní rozhodovací praxi) právní otázka byla dovolacím soudem posouzena jinak, totiž aby se dovolací soud od své dosavadní rozhodovací praxe odchýlil [srov. již usnesení ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“)].
Odpověď na otázku, jaká procesní aktivita toho, kdo má podle návrhu žalobce vstoupit do řízení na jeho místo, je právně významná pro rozhodnutí soudu o takovém návrhu, vyplývá způsobem nevzbuzujícím rozumné pochybnosti přímo ze zákona, její řešení je zcela zjevné a v soudní praxi nečiní (není způsobilé činit) výkladové těžkosti. Taková otázka přípustnost dovolání dle §237 o. s. ř. založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1603/99, a ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005, ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1397/2017, ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5711/2016, ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6082/2017, a ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 21 Cdo 3316/2019, které jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na jeho webových stránkách). Vyplývá přímo z ustanovení §107a odst. 2 věty první o. s. ř., že předpokladem, aby soud vyhověl návrhu žalobce, aby na jeho místo vstoupil někdo jiný, je souhlas této osoby.
Nejvyšší soud ostatně zdůraznil např. v usnesení ze dne 22. 8. 2006, sp. zn. 29 Odo 555/2005, že k tomu, aby mohl soud vyhovět návrhu na vstup nového žalobce do řízení na místo žalobce dosavadního, požaduje ustanovení §107a o. s. ř. aby takový postup dosavadní žalobce navrhl a ten, kdo má vstoupit na místo žalobce, s takovým postupem souhlasil. Obdobně konstatoval v usnesení ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 1237/2006, že podmínky pro postup dle §107a o. s. ř. nebyly splněny, když nebyl doložen souhlas toho, kdo měl vstoupit na místo žalobkyně.
Případný právní názor toho, kdo má vstoupit do řízení na místo žalobce, v otázce, zda došlo či nikoliv k převodu nebo přechodu práva, o něž v řízení jde, je právně nevýznamný, ledaže by jeho vyslovením bylo vzhledem k okolnostem zpochybněno, zda tato osoba se svým vstupem do řízení skutečně souhlasí. To se ve zde souzené věci nestalo; z okolností je nade vši pochybnost zřejmé, že vyslovením souhlasu se vstupem do řízení v dopisu ze dne 23. 9. 2021 (č. l. 155 spisu) bylo překonáno předchozí vyjádření ze dne 9. 9. 2021 (č. l. 144 spisu), jímž dovolatelka argumentuje. Otázku, zda žalobcem označená právní skutečnost vůbec je právní skutečností, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva, si posoudí soud sám (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, a ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněná pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sb. rozh. obč.), tak jak se stalo též ve zde souzené věci.
Nad rámce uvedeného považuje Nejvyšší soud za vhodné dodat, že oproti tomu, co v rámci dovolací argumentace tvrdí dovolatelka, došlo podle sdělení pojišťovny ze dne 9. 9. 2021 k pojistnému plnění až dne 18. 7. 2019, tedy po zahájení řízení, když žaloba byla podána dne 26. 3. 2019.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 11. 2022
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu