ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2370.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 2370/2022-120
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně GENOVA spol. s r.o. , se sídlem ve Svobodě nad Úpou, Úpská 54, identifikační číslo osoby 48265501, zastoupené JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1120/43, proti žalovanému M. Ž. , se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Bc. Michaelem Justice Kisem, advokátem se sídlem v Chomutově, Kostnická 2916/16, o zaplacení 635.250 Kč s příslušenstvím oproti vydání motorového vozidla, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 12 C 267/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 4. 2022, č. j. 17 Co 139/2021-96, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.503,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Chomutově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. 7. 2021, č. j. 12 C 267/2016-61, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 635.250 Kč s příslušenstvím oproti vydání motorového vozidla (speciálního automobilu) s montážní plošinou blíže specifikovaného ve výroku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) napadla dovoláním v záhlaví uvedený rozsudek odvolacího soudu, výslovně všechny jeho výroky. Co do přípustnosti dovolání podle §237 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dovolatelka uvedla, že se „odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“. Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle §241a odst. 1 o. s. ř.
K dovolání žalobkyně se žalovaný vyjádřil tak, že je navrhuje zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a dovolání žalobkyně bylo sepsáno advokátem jako zástupcem žalobkyně (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.). Dovolací soud dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované §241a odst. 2 o. s. ř. a zda je přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
První námitka dovolatelky, že odvolací soud se svým závěrem, že „oznámení vad dopisem žalobkyně ze dne 3. 3. 2015 nebylo učiněno včas a bez zbytečného odkladu“, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2488/2020), přípustnost dovolání nezakládá.
V citovaném rozsudku Nejvyšší soud řešil otázku odstoupení kupujícího (žalobkyně) od smlouvy v návaznosti na včasné oznámení vad prodávajícímu (§2111 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - „o. z.“). V daném rozhodnutí se vyjádřil k obsahu oznámení (notifikaci) vad, kdy mj. uvedl, že kupující musí vadu relativně přesně určit, v zásadě však oznámení nemusí obsahovat nic jiného než poukaz na vadu věci. Dále pak uvedl, že notifikovat vadu musí kupující včas (včasné oznámení vyplývá z §2112 o. z.), musí se tak stát bez zbytečného odkladu poté, co kupující mohl vadu při prohlídce nebo jinak s využitím dostatečné péče zjistit. Následně se zabýval tím, co se rozumí „lhůtou bez zbytečného odkladu“, kdy v této souvislosti odkázal na rozhodovací praxi Nejvyššího i Ústavního soudu.
V nyní projednávané věci odvolací soud na základě skutkového stavu dospěl k závěru, že již na základě zprávy firmy Plošiny Rybáček s. r. o. ze dne 28. 1. 2015 měla žalobkyně dostatečný podklad pro to, aby vady vozidla, z nichž poslední se projevila 16. 12. 2014, oznámila žalovanému jako prodávajícímu, a že zjištění žalobkyně ohledně charakteru vad byla již nejpozději dne 28. 1. 2015 dostačující pro to, aby v oznámení vad mohla relativně přesně tyto vady identifikovat (a že před oznámením vad dopisem ze dne 3. 3. 2015 nebylo třeba činit další kroky ke zjištění příčin vad), a proto oznámení vad dopisem žalobkyně ze dne 3. 3. 2015 nebylo učiněno včas a bez zbytečného odkladu. Takový závěr je přitom v souladu s výše uvedeným rozsudkem sp. zn. 33 Cdo 2488/2020 a s judikaturou v něm citovanou.
Měla-li tedy dovolatelka, jak se podává ze skutkových zjištění odvolacího soudu, již nejpozději dne 28. 1. 2015 dostačující zjištění ohledně charakteru vad pro to, aby v oznámení vad mohla relativně přesně tyto vady identifikovat, pak nelze mít oznámení vad dopisem žalobkyně ze dne 3. 3. 2015 za včasné, tj. učiněné bez zbytečného odkladu (k výkladu lhůty bez zbytečného odkladu srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 163/2022, a v něm odkazovanou judikaturu).
Ve vztahu k otázce, zda odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy ze dne 28. 12. 2015 lze na základě jeho obsahu posoudit současně jako oznámení žalobkyní tvrzené páté vady plnění, konkrétně nefunkčnosti řídící jednotky, pak dovolatelka nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání, neboť nekonkretizuje judikaturu dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud (podle jejího mínění) při posuzování této otázky odchýlit. V důsledku této vady (§241a odst. 2 o. s. ř.), kterou dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení předestřené otázky; proto se jí nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 227/2018).
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 9. 2022
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu