ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.3498.2021.1
sp. zn. 23 Cdo 3498/2021-267
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně InvestCapital Ltd. , se sídlem The Hub, Suite E101, Triq Sant´ Andrija, San Gwann, SGN 1612, Malta, reg. číslo C 62911, zastoupené Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem Kotlářská 989/51, 602 00 Brno, proti žalované D. F. , nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Bc. Arnoštem Špačkem, advokátem se sídlem Čsl. armády 1050/22, 504 02 Děčín, o zaplacení 320 675,32 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 27 C 297/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 8. 2020, č. j. 17 Co 272/2019-225, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Děčíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 10. 2016, č. j. 27 C 297/2015-51, výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 463 393,32 Kč se zákonnými úroky z prodlení specifikovanými v tomto výroku, výrokem II. zamítl žalobu co do částky 69 975,07 Kč s příslušenstvím a výrokem III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 53 288,10 Kč.
Soud prvního stupně při právním posouzení věci vyšel ze zjištění, že předchůdkyně žalobkyně na základě úvěrové smlouvy ze dne 6. 5. 2008 poskytla žalované úvěr ve výši 300 000 Kč, který však žalovaná ve sjednaných splátkách přestala řádně a včas splácet, proto předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr v souladu s úvěrovými podmínkami ze dne 25. 5. 2010. Soud uznal oprávněným žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení dlužné částky z nesplaceného úvěru, a proto uložil žalované zaplatit žalobkyni 463 393,32 Kč, tj. jistinu z nesplaceného úvěru společně s obchodními úroky, dlužnými poplatky a úroky z prodlení, kdy kapitalizované úroky z prodlení přičetl ke dni rozhodnutí k jistině dluhu. Za neoprávněný naopak považoval soud požadavek žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 69 975,07 Kč s příslušenstvím, a proto žalobu v tomto rozsahu zamítl.
Žalovaná proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání do všech jeho výroků.
V průběhu odvolacího řízení navrhla původní žalobkyně (SECAPITAL S.á r.l.) podáním ze dne 9. 10. 2018 vstup nové společnosti do řízení namísto žalobkyně z důvodu postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 5. 2020, č. j. 17 Co 272/2019-198, bylo podle §107a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) připuštěno, aby na místo žalobkyně SECAPITAL S.á r.l. vstoupila do řízení společnost InvestCapital Ltd. reg. č. C 62 911, se sídlem The Hub, Suite E101, Triq Sant´ Andrija, San Gwann, SGN 1612, Malta. Rozhodnutí o právním nástupnictví nabylo právní moci 4. 6. 2020.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) ve věci samé rozhodl rozsudkem ze dne 25. 8. 2020, č. j. 17 Co 272/2019-225, v němž výrokem I. odmítl odvolání žalované v části podané proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, jakožto subjektivně nepřípustné, výrokem II. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a III., jako rozhodnutí věcně správné, a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně ohledně uplatněného nároku. Zároveň konstatoval, že v řízení byla prokázána aktivní legitimace současné žalobkyně, kdy pravomocným rozhodnutím bylo rozhodnuto o jejím právním nástupnictví. Rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé proto (vyjma výroku II.) potvrdil jako věcně správný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které posléze doplnil soudem ji ustanovený advokát. V dovolání dovolatelka namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že v rozsudku odvolacího soudu je nesprávně uvedena jako žalobkyně společnost InvestCapital Ltd., Malta. Podle dovolatelky povaha odvolacího řízení vylučuje, aby došlo ke změnám účastníků až v odvolacím řízení. V doplnění dovolání ustanoveným advokátem je žalovanou namítáno, že odvolací soud ryze formálně přezkoumal naplnění podmínek procesního nástupnictví podle §107a o. s. ř. Má za to, že ze strany žalobkyně dochází ke zneužití procesního práva ve smyslu §2 o. s. ř., jelikož existuje důvodná pochybnost o poctivosti záměru účastníka při jeho realizaci. Odvolacímu soudu vytýká, že se měl řádně zabývat návrhem na procesní nástupnictví z pohledu zneužití procesního práva a navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací podle §10a o. s. ř., po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem - účastnicí řízení, která je řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), posuzoval přípustnost podaného dovolání.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované trpí vadami, které nebyly ani ve lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř. odstraněny, a proto nelze v dovolacím řízení pokračovat. Žalovaná nijak konkrétně nevymezila, v jakém předpokladu přípustnosti dovolání, uvedeném v §237 o. s. ř., spatřuje přípustnost dovolání. Nejvyšší soud přitom již v usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/2014, dospěl k závěru, že pokud může být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje ani pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části) – shodně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 29 NSCR 114/2013, či usnesení ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 29 NSCR 104/2015 (dostupných na www.nsoud.cz ). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Žalovaná v dovolání pouze projevila nesouhlas s právním posouzením věci odvolacím soudem, avšak žádnou z uvedených přípustností dovolání nevymezila, nedostála tedy požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř.
Žalovaná nevymezila ani žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by měla být předmětem řešení dovolacím soudem a na jejímž řešení současně rozhodnutí odvolacího soudu závisí. Nejvyšší soud se přitom opakovaně vyjádřil k nutnosti vymezení relevantní právní otázky, jakožto obsahové náležitosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013 nebo ze dne 8. 8. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1683/2018 – veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz ), když judikoval, že pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné. Za takovou otázku není možno v dané věci považovat dovolatelkou nastíněnou otázku zneužití institutu právního nástupnictví, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu o věci samé, o zaplacení požadované částky, nezávisí. Tato otázka byla vyřešena již jiným rozhodnutím, proti němuž bylo možno podat dovolání, ale ze zjištění odvolacího soudu vyplývá, že řádné dovolání v určené lhůtě proti tomuto rozhodnutí podáno nebylo, nabylo tedy rozhodnutí o právním nástupnictví právní moci. Uvedenou skutečnost odvolací soud pouze konstatoval, na řešení otázky zneužití institutu procesního nástupnictví není rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé založeno.
Nelze-li tedy pro nedostatek vymezení předpokladu přípustnosti dovolání v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud dovolání žalované odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 1. 2022
JUDr. Kateřina Hornochová
předseda senátu